Hlavní přehled

Jak to bylo při osvobození Plzně

jak-to-byloPodle našich médií a hlavně televize byla Plzeň v květnových dnech roku 1945 osvobozena americkou armádou. Skutečnost však byla trochu jiná.

Pod vlivem událostí v Praze, kde obyvatelé již 4. května večer začali strhávat německé nápisy, došlo následujícího dne 5. května v Plzni v ranních hodinách k živelným lidovým akcím, které přerostly v povstání. Na ulicích začalo být rušno. Lidé přepadávali jednotlivé německé vojáky, aby se zmocnili jejich zbraní.  Hned ráno na náměstí Republiky strhli nacistickou propagační ceduli a z ochozu kostela sv. Bartoloměje spustili dlouhé prapory - československý, sovětský, americký a anglický. Shromáždění lidé pochodovali kolem náměstí a zpívali se slzami v očích státní hymnu. V oknech se začaly objevovat československé prapory. Nakonec se objevila vlajka i v oknech radnice.

Na  hlavních ulicích města začalo být rušno. Plzeňané pochodovali hlavními ulicemi za nesmírného nadšení a vykřikovali slávu Československé republice. Strhávali přitom nebo zamalovávali německé nápisy. Z ochozu divadla k nim promluvil herec Štěpán Zemánek. Také on provolával slávu Svobodné Československé republice.

Do toho se začínala ozývat střelba na náměstí  a v Nerudově ulici. Padly první oběti z řad povstalých vlastenců. Na Klatovské třídě rozehnal ozbrojený německý oddíl z tamního velitelství průvod demonstrantů. I zde došlo ke střelbě.

Za nejdůležitější považovali Plzeňané obsazení radnice. Krátce po desáté hodině pronikla do budovy radnice skupina občanů ozbrojených jen pistolemi. Zajistili bez odporu německé starosty dr. Waltera Sturma a Karla Wilda. Bývalý starosta Bolevce Václav Půta sdělil Sturmovi, že český lid zahájil revoluci a že moc v Plzni přebírá Revoluční národní výbor, jehož členové se vzápětí dostaví na radnici. Současně požádal svrženého starostu, aby velitelství německé armády nařídilo stažení nacistických vojsk z ulic města.

Po obsazení radnice se povstalci rozhodli obsadit také plzeňský vysilač, který byl v rukách německé Sicherheindienst pod velením majora Schiefelbeina.

Mezitím se členové Revolučního národního výboru (RNV) sešli ve Zbrojnické ulici. Rozhodli se postavit do čela povstání, dát mu organizaci a začít plnit úkoly již předem připravené. V deset hodin přešli, bouřlivě pozdravováni občany města, do historické budovy radnice na náměstí. Tam členové výboru složili slib věrnosti nové republice Československé. Potom promluvil k občanům města z okna radnice Eduard Laštovka, který prohlásil převzetí moci ve městě. Tímto aktem převzal RNV v Plzni odpovědnost za další vývoj v městě i za průběh povstání. Poté promluvili k občanům i další členové RNV.

Mezitím již zvláštní oddíl povstalců obsadil na soutoku Mže a Radbuzy v místě zvaném Na obcizně plzeňský radiový vysílač. Internoval německou obsluhu, které se však před tím podařilo poškodit část zařízení. Přesto jej Ing Mancl a F. Mlnařík za pomoci radioamatérů urychleně uvedli do provozu. Díky nim v sobotu 5. května ve 12:35 hodin slyšeli občané města a celého kraje na vlně  359 m z úst představitele RNV tato památná slova: "Občané českoslovenští! U vědomí historické chvíle, kterou právě prožíváme, zdravím Vás srdečně a tisknu všem v duchu ruku. Jménem národního výboru přejímáme do správy město Plzeň. Žádáme Vás, abyste zachovali naprostý klid, důstojnost, hodnou tohoto okamžiku, abyste zůstali ve svých příbytcích a čekali na další informace národního výboru. Volám město Plzeň, černou, rudou Plzeň, voláme Vás! Přebíráme jménem Revolučního národního výboru veškerou pravomoc města Plzně a žádáme důrazně, abyste všechny naše rozkazy plně pochopili a plnili. Všichni zůstaňte na svých pracovních místech. Jděte všichni po své práci. Nikdo nechoďte do ulic, připravujte uvítání spojeneckým armádám. Usnadněte nám naši práci! Zachovejte životy, nechoďte do ulic, zůstaňte na svých místech .. ."

Povstalcům se podařilo obsazení hlavních plzeňských závodů. Ve Škodovce příslušníci požárního sboru odzbrojili za podpory zaměstnanců německou závodní stráž (Werkschutz). Němečtí úředníci a udavači byli zajištěni a předáni městské policii. Škodovka se tak dostala hned 5. května do rukou zaměstnanců. Vytvořili  Revoluční národní výbor, jehož dva členové ing. Otakar Šolta a ing. Jaroslav Říha byli pověřeni dočasným vedením závodu.

Ze Škodovky vyjely na pomoc povstalcům tři tanky s československými vlajkami. Jeden z nich však byl bez ochranné kopule. To se stalo osudným pro jeho osádku. V Nerudově ulici zahájili po ní fašisté palbu z oken bývalé německé obchodní akademie. Padli první škodováci Josef Holub a Rudolf Rejthar z PIzně; třetí člen osádky Josef Vonášek podlehl brzy nato těžkému zranění.

Po desáté hodině členové Bojových skupin obsadili Hnědý dům. Při přestřelce byl poraněn malíř V. Modrý. Boje o dům se s početnou skupinou povstalců zúčastnili staří komunisté Antonín Mach, Josef Voříšek a Jindřich Solfronk. Od prvního dne povstání a revoluce, kdy byl "Hnědý dům" přeměněn v sekretariát KSČ, tam chodily stovky lidí a ochotně dávaly své síly k disposici povstalcům. Do povstání se zapojila i městská policie, která byla od počátku povstání jedinou větší vojensky organizovanou a ozbrojenou plzeňskou silou. Její ilegální pracovníci reorganizovali bezpečnostní složky a zatkli policejního ředitele, nespolehlivé důstojníky a kolaboranty. Reorganizovaný sbor obsadil všechny policejní strážnice a za podpory ozbrojených občanů zajistil některé úřady a veřejné budovy. V květnových dnech vystupovala většina příslušníků policejního sboru po boku povstalců a stala se ozbrojenou oporou revolučních národních výborů.

Povstání se rychle rozšířilo na celý kraj. Podstatně k tomu pomohly vojenské akce skupin Národní stráže a Revoluční gardy ustavované zpočátku převážně živelně v celém kraji. Značný podíl na jejich činnosti měla především mládež, která nastoupila ihned v první den povstání do boje. Její příslušníci odzbrojovali Němce, obsazovali důležité veřejné a vojenské objekty, zatýkali fašisty a kolaboranty.

Díky nadšení lidu Plzně a Plzeňska byla již 5. května osvobozena všechna větší města v kraji a ve většině z nich byly ustaveny Revoluční národní výbory. Mezi těmito místy byla Plzeň, Rokycany, Zbiroh, Kralovice, Plasy, Blovice, Přeštíce, Dobřany, Klatovy, Sušice, Kdyně, Domažlice a Nepomuk. Během čtyřiadvaceti hodin od začátku povstání byly ustaveny národní výbory téměř ve všech vesnicích na českém západě.

Po celou dobu povstání hrozilo střetnutí s oddíly "wehrmachtu", které se zmateně přesouvaly na západ do amerického zajetí, a zejména s početnou německou posádkou v Plzni (měla asi pět až sedm tisíc mužů), která byla velmi dohře vyzbrojena a měla zkušenosti z války. Naproti tomu čeští povstalci v Plzni měli od začátku značný nedostatek zbraní. Za této situace přistoupili k vyjednávání s německým velitelem generálem von Majewskym. Jednali s ním člen RNV K. Křepinský a generál J. Kloud. Podle nich byl von Majewsky svolný k jednání. Sdělil jim, že vojska internoval do kasáren a nezahájí boj, pokud nebude vyprovokován. Čekal na rozkazy z Prahy.

Generál Kloud vyslal do Klatov delegaci k americké armádě s prosbou o rychlou pomoc. Spojky narazily na Američany za městem. V noci na 6. května americký velitel vyzval telefonicky německé velitelství ke kapitulaci. Generál von Majewsky odpověděl, že špatně slyší a aby američtí parlamentáři přijeli do Plzně. Poté americký velitel řekl, že o dalším postupu rozhodne ráno, po hlášení českého velitele o bezpečnosti silnice Plzeň-Klatovy. Žádal, aby silnici projeli spolehliví motocyklisté a nahlásili, zda je silnice bezpečná. Potom dal telefonovat do Přeštic, že budou zítra zabrány.

Už 4. května vydal v ranních hodinách generál Patton rozkaz  k postupu svých vojsk na styčnou linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice dohodnutou s velením Sovětské armády. V šest hodin ráno 6. května obnovily jednotky V. amerického sboru svůj postup - nyní již zamířily přímo na Plzeň. 

Jednotky V. armádního sboru postupovaly v průběhu 6. května velmi rychle, protože se již nesetkávaly s organizovaným odporem německých vojsk.

Jako první přijeli 6. května v 8:15 hodin na plzeňské náměstí Republiky od Skvrňan příslušníci 16. pancéřové divize a brzy na to i jednotky 23. a 38. pluku 2. pěší divize. Její součástí byl 17. střelecký prapor osmi set belgických dobrovolníků (bývalých účastníků podzemního hnutí odporu), zformovaných v Lutychu a zařazených do americké armády. Starosta Plzně uvítal velitele 2. pěší divize generála Robertsona tradičním způsobem - chlebem a solí.

Hned v ranních hodinách zajali Američané bez odporu na 3000 německých vojáků. Setkali se jen s ojedinělou zákeřnou střelbou zfanatizovaných nacistů (např. z věže bartolomějského kostela na náměstí Republiky), při níž byl zraněn jeden americký voják. V téže době podpisoval generál von Majewsky kapitulační listinu, napsanou vlastnoručně na kus papíru plk. Perkinsem. Krátce nato se von Majewsky zastřelil.

Velitel V. sboru vydal 6. května v 15 hodin nařízení, jímž byl zakončen postup jednotek po dosažení linie Karlovy Vary-Plzeň.  Americké jednotky svým urychleným postupem do Plzně v posledních dnech války zabezpečily vojenské výsledky povstalců Plzeňska, kteří odvážně zahájili 5. května ozbrojený boj proti okupantům a osvobodili převážnou část českého západu ještě před příchodem americké armády.

Velkého uvítání se dostalo dne 7. května 150 příslušníkům naší západní brigády. Příští den byli tito vojáci přesunuti do Kyšic. Naši vojáci požadovali, aby jim Američané umožnili jet na pomoc krvácející Praze. Ale svolení se nedočkali. 

Američtí vojáci byli po svém příchodu do Plzně nadšeně vítáni našimi občany, kteří v nich viděli své osvoboditele - představitele spojenecké armády.

Velitelství amerických jednotek však způsobilo Plzni a západním Čechám nemálo nesnází a těžkostí. Od počátku zasahovalo do vnitřních záležitostí našeho státu. O tom svědčilo úsilí o zřízení vojenských správ v některých místech kraje. Plzeňský rozhlas např. vyhlásil hned první den 6. května před 15. hodinou nařízení amerického velitele, v němž se mj. přikazovalo:

"Starostou města byl jmenován Václav Hrbek, zaměstnanec města Plzně, který jmenuje své spolupracovníky.  Velitelem policie byl jmenován Ladislav Mixa. Oba jsou odpovědni za pořádek veliteli pancéřové armády.  Odevzdejte ihned zbraně, výbušniny - i policie a vojsko - fotoaparáty a vysílací stanice na revírech policie. Telefonní i telegrafní styk je uzavřen. Vydávání novin bylo zastaveno".

Komunisté zahájili vydávání svého listu Pravda hned v noci z 5. na 6. května. Spolu s ním vyšel list sociálně demokratické strany Nová doba. Komunisté však i přes zákaz vydávali i nadále svou Pravdu, kterou rozmnožovali na cyklostylu.

Velitel amerických jednotek přikázal svým vojákům, aby odzbrojili naše občany, kteří povstali se zbraní v ruce proti nacistickým okupantům. Přes prosby pražského rozhlasu, který volal naléhavě o pomoc, zakázalo americké velitelství stovkám českých vlastenců odjet na pomoc bojující Praze. Jen na Chodském náměstí v Plzni se shromáždilo na dva tisíce dobrovolníků. Pro množící se projevy negativního postoje velení americké armády k samostatnosti občanů vznikaly stále častěji hluboké rozpory.

Neměli bychom zapomenout oběti těch, kteří položili své životy za národní svobodu v době květnového  povstání. Nejstarší obětí byla Anna Šimrová, jíž bylo 71 let, a nejmladší patnáctiletý student Jaroslav Roztočil. V ulicích padli během bojů nebo pod palbou zákeřných nacistických fanatiků Josef Benda, Miloslav Fux, Jaroslav Dufek, Antonie Hašková, Josef Holub, Josef Jahn, Jindřich Křečan, Jaroslav Strádal, Karel Tikal, Václav Trnka, Václav Vileta a Anna Žilinová.

V našem kraji padlo též převážně při osvobozování pohraničních oblasti 90 Američanů. U Litic tragicky zahynulo na sklonku války dvanáct amerických letců. Ty přeživší pád letadla ubodali litičtí Němci vidlemi. Po několika dnech  byly oddíly Revoluční gardy vypraveny do pohraničí k zajištění našich státních hranic a k zabezpečení národního majetku. Teprve na konci května byly v nejzápadnějším výběžku republiky spuštěny hraniční závory osvobozené republiky.

V Plzni se konají 6. května každoročně velké oslavy osvobození města americkou armádou. Na české vlastence, kteří položili svoje životy v posledních dnech války nikdo ani slovem nevzpomene. Jen pár starých pamětníků položí kytku k pomníčkům českých vlastenců padlých v  květnových dnech.  Nikoho nezajímají ti čeští hrdinové, kteří zemřeli v posledních dnech války. A byli to oni, kteří osvobodili Plzeň. Samozřejmě by se tak nestalo, kdyby v té době už nepadl Berlín, kdyby americká armáda nebyla v Chebu a Karlových Varech. Ale všude byl cítit konec té strašné války. Proto Němci kapitulovali už dne 5. května do rukou českého Národního výboru.

Josef Vít

(Historické údaje jsem čerpal na internetu, v dobových novinách a z knihy Vojtěcha Laštovky "Plzeň v boji proti fašismu")

Zajímá Vás toto téma? Čtěte:

 Boštík, J.: Jak to bylo s osvobozením Plzně? Orego, 2. vyd., Praha 2014, vázaná, 149 Kč + pošt.

Máte-li o knihu zájem, pište na e-mail - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

kniha je rozebraná, čekáme na dotisk

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 3618