Hlavní přehled

Osvobození Prahy

8. květen 1945 (za minulého režimu 9. květen) je slavným Dnem vítězství nad fašismem a zůstane mezinárodním svátkem.

 

 

2. května roku 1945 osvobodila Sovětská armáda po těžkých bojích Berlín. Ale na území Československa byla ještě silná skupina fašistické armády s více než jedním milionem vojáků a důstojníků. Fašisté počítali s tím, že se jim podaří zastavit Rudou armádu na území západních Čech a odvést vlastní vojska na západ, za linii americké armády, která již osvobodila západní Čechy. Vrchní velitelství anglo-amerických vojsk však generálu Georgeovi Pattonovi zakázalo demarkační čáru překročit, protože se obávalo konfliktu se Sovetským svazem. Winston Churchill napsal tenkrát polnímu maršálu Montgomerymu: "Sbírejte německé zbraně a uložte je tak, abychom je mohli snadněji dát znovu německým vojákům, se kterými bychom musili spolupracovat, kdyby sovětská ofenziva pokračovala."

Pražské povstání

Současně se na území Československa aktivizovalo národně osvobozenecké hnutí. Podobně jako v dalších moravských a českých městech, která se již stavěla okupantům na odpor, vypuklo v Praze 5. května - dřív, než se plánovalo - ozbrojené povstání českých vlastenců. Jejich hlavní sílou byli dělníci velkých pražských závodů. Rychle obsadili rozhlas, poštu, telegraf, telefonní centrálu, hlavní nádraží, elektrárnu a mosty přes Vltavu. Německé vedení si uvědomovalo význam Prahy jako hlavního města a nařídilo povstání za každou cenu potlačit. Česka národní rada, v níž vedle nestraníka A. Pražáka měl rozhodující postavení komunista J. Smrkovský, se postavila do čela povstání a spolupracovala s vojenskými odborníky. Nemohla však zajistit dostatek zbraní.

 Během noci z 6. na 7. května postavili obyvatelé Prahy 1600 barikád. Bojovalo na nich přes 30.000 lidí. Nacisté řádili v celém městě, především v dělnických čtvrtích. KSČ vydala výzvu: "Komunisté! Včera začal náš přímý boj - naše bezprostřední účast v boji... Buďte všude nejlepší z nejlepších a doneste k cíli svůj prapor zkropěný krví tisíců soudruhů. Železná disciplína bolševické strany a nadšení bratrské Rudé armády jsou vám zářivým vzorem. Kupředu do posledního boje za svobodnou lidově demokratickou Československou republiku!"

Lid na barikádách bojoval statečně. Přesto se fašistům podařilo vniknout do středu města. Bojovníci v ulicích Prahy se dostali do velmi tězké situaci. Z budovy Československého rozhlasu volali o pomoc: "Pozor! Pozor! Hovoří česká Praha! Velké množství německých tanků a letadel útočí v tomto okamžiku ze všech stran na nase město. Obrácíme se s plamennou výzvou k hrdinské Rudé armádě. Pošlete nám na pomoc tanky, letadla. Nenechte zahynout naše město!"

7. května se k povstalcům přidali vlasovci. Byli to původně ruští zajatci, který bývalý sovětský velitel, generál Vlasov, získal pro boj na straně Německa. S Českou národní radou se však nedohodli a 8. května se začali stahovat z Prahy na západ.

Příjezd Rudé armády

Čeští partyzáni a obyvatelstvo vítali sovětské vojáky jako své osvoboditele a pomáhali jim v boji. Všude bylo slyšet volání: "Ať žijí naší osvoboditelé! Ať žije Rudá armáda! Ať žije svoboda!"

8. května podepsali zástupci České národní rady a německé vedení protokol o kapitulaci. Boje však ani potom nepřestali. 9. května ve tři hodiny už bojovala sovětská 63. gardová tanková brigáda ve středu Prahy. Rudoarmějci nedovolili fašistům vyhodit Karlův most do povětří a zachránili pražský Hrad. Až do konečného osvobození Prahy tam padlo asi 800 sovětských vojáků.

Desititisíce sovětských hrdinů daly svůj život za osvobození národů Československa. Díky obětavému boji národů SSSR a západních spojenců mohl československý lid po dlouhých letech fašistického teroru zase volně dýchat. Radost obyvatelstva na ulicích Prahy neznala hranic.

8. květen 1945 (za minulého režimu 9. květen) je slavným Dnem vítězství nad fašismem a zůstane mezinárodním svátkem.

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 6349