Hlavní přehled

100. let Říjnové revoluce (2)

Jaké etapy probíhaly k dobytí moci za podmínek, které vznikly v Rusku v roce 1917?

 

 

S ohledem na jejich protichůdnost a na nejrůznější možnosti vývoje událostí. Přičemž se neustále měnila situace a velmi rychle.

Tím více dovednosti museli projevit bolševici, aby určili nejen strategický kurs, ale i metody a formy boje. Tím více ideového přesvědčeni a zásadovosti vyžadoval každý krok.
Tak tedy, jaká byla situace v březnu - dubnu 1917...

Je třeba připomenout velmi důležitý teoretický závěr, ke kterému Lenin dospěl už v roce 1915: "Nerovnoměrnost ekonomického a politického vývoje je bezpodmínečným zákonem kapitalismu. Z toho vyplývá, že je možné vítězství socialismu nejprve v několika málo zemích nebo dokonce v jedné, jednotlivé kapitalistické zemi."

A o rok později, v roce 1916, uvádí Lenin už s větší určitosti "nezvratný závěr: socialismus nemůže zvítězit současně ve všech zemích. Zvítězí nejprve v jedné nebo několika zemích..." Tento Leninův závěr a jeho teorie přerůstání buržoazně demokratické revoluce v socialistickou vytvořily teoretický základ pro stranu bolševiků, kteří uskutečnili v dubnu 1917 svou historickou volbu kursu socialistické revoluce.

Duben 1917: "Dopisy z daleka", které Lenin poslal před svým návratem z emigrace do Ruska.

První čtyři dopisy byly napsány od 7. do 12. března podle starého kalendáře (20.-25. března podle nového kalendáře). Pátý, nedokončený dopis je datován 26. března 1917. Už v prvním dopise Lenin dospívá k závěru, že moc přešla do rukou buržoazie.

Co to znamená? Lenin to vysvětluje:

"Vláda (13-14) okťabristů (15) a kadetů (16), Gučkovů (17) a Miljukovů (18) nemůže - i kdyby si to upřímně přála (v Gučkovovu a Lvovovu (19) upřímnost mohou věřit jen nemluvňata) - nemůže dát lidu ani mír, ani chléb, ani svobodu.

Nemůže dát mír, protože je to vláda války, vláda pokračující v imperialistické krvavé řeži, vláda loupežná... Nemůže dát chléb, protože je to vláda buržoazní... Nemůže dát svobodu, protože je to vláda statkářsko-kapitalistická, která se bojí lidu a která už začala vyjednávat s dynastií Romanovců. (20)"

Otázka moci je hlavní otázkou revoluce. V daném případě buržoazně demokratická revoluce skončila a nastupuje nová etapa, etapa přerůstání v revoluci socialistickou.

Tyto dopisy obsahují realistický rozbor situace. Vedle vlády buržoazie vznikla druhá moc - sověty dělnických a vojenských zástupců. Vytvořilo se dvojvládí.

Tak Lenin vysvětluje svéráznost dané situace:

"Důležité je pochopit, že v revoluční době se objektivní situace mění tak rychle a prudce, jako vůbec rychle běží život. A my musíme umět přizpůsobovat svou taktiku a své nejbližší úkoly zvláštnostem každé dané situace. Až do března roku 1917 bylo na pořadu dne odvážné provádění revoluční internacionální propagandy, mobilizování mas k boji, burcování těchto mas. V únorových - březnových dnech bylo třeba projevit hrdinství v obětavém boji, aby bylo možno co nejdříve rozdrtit úhlavního nepřítele - carismus. Nyní prožíváme přechod od této první etapy revoluce k druhé, od "střetnutí" s carismem ke "střetnutí" s gučkovsko -miljukovským statkářským a kapitalistickým imperialismem. Na pořadu dne je teď organizační úkol, který však nesmí být v žádném případě chápán jen jako šablonovité zřizování šablonovitých organizací, nýbrž jako zapojování nebývalé širokých mas utlačovaných tříd do organizace, která má provádět úkoly vojenské, celostátní a národohospodářské."

Jaký byl osud těchto dopisů? Jak byly straně doručeny?

Leninovy dopisy přivezla do Petrohradu Alexandra Kollontajová (21). První dopis byl uveřejněn v Pravdě, ve dvou číslech, 21. a 22. března. Byl ale značně zkrácený. Dnes už se téměř nedá zjistit, kdo zkrátil část textu o jednu pětinu. Je jen dobře známo, že členy redakce tehdy byli Kameněv (22) a Stalin. Kromě toho je jasné, že řadový pracovník by si to nedovolil. Není však těžké postřehnout, že byly zkráceny charakteristiky vůdců smířliveckých stran - menševiků a eserů, kteří přisluhovali buržoazii. Byl vyškrtnut text, usvědčující Prozatímní vládu, že pokračuje ve válce.

Jak lze tyto škrty vysvětlit?

Porovnejme tyto úpravy se stanoviskem, které tehdy zaujímali Kameněv a Stalin. Když přišli na jaře 1917 do redakce, začaly v novinách vycházel materiály, ve kterých se otázka podpory Prozatímní vlády staví polovičatě. Prý dokud Prozatímní vláda "nevyčerpá své možnosti", dokud vykořeňuje pozůstatky carsko -statkářského režimu, je třeba ji podporovat. V redakčním článku "Bez tajné diplomacie", napsaném Kameněvem, se pokračování války neodsuzovalo. To odporovalo postoji Lenina a jeho stoupenců k imperialistické válce a k Prozatímní vládě, odporovalo to jejich heslu "Žádnou podporu Prozatímní vládě!" Určitá část stranických organizací zaujímala nejasné nebo dokonce i chybné stanovisko k válce i k buržoazní Prozatímní vládě. Tady však nelze souhlasit se Stalinovým tvrzením, že to bylo stanovisko většiny členů strany. V listopadu 1924 na zasedání komunistické frakce VCSPS (23) přiznal, že to bylo "hluboce chybné stanovisko", které "lilo vodu na mlýn obranářství a ztěžovalo revoluční výchovu mas". "Toto chybné stanovisko jsem sdílel s ostatními soudruhy ve straně," pokračoval Stalin, "a zcela jsem se ho zřekl až v půlce dubna, kdy jsem se připojil k Leninovým tezím. Bylo zapotřebí nové orientace." Takže, jak vidíte, šlo jen o novou orientaci. Vůbec ne o stanovisko. Ale ani to ještě není všechno. Později, už v další práci, Stalin prohlásil, že toto chybné stanovisko sdílel tehdy s většinou členů strany. Toto zkreslení faktů, jak ho podal Stalin, dlouho platilo v naší historické literatuře.

Pokračování

Poznámky

(13), (14) VLÁDA - zde Prozatímní vláda.
(15) OKŤABRISTÉ - členové strany Svaz 17. října, sdružující velkostatkáře, obchodní a průmyslovou buržoazii v Rusku v roce 1905. Název podle carského manifestu ze 17. října ("okťabr") 1905, který zcela odpovídal jejích snahám.
(16) KADETI - členové konstitučně demokratické strany (KD) liberálně monarchistické buržoazie, oficiální název Strana národní svobody. Existovala v Rusku v letech 1905-1917.
(17) GUČKOV ALEXANDR (1862 - 1936) - zakladatel a vůdce strany okťabristů, velkokapitalista. V roce 1917 člen Prozatímní vlády, po Říjnu bojoval proti sovětské moci. Od r. 1918 v emigraci.
(18) MILJUKOV PAVEL (1859 - 1943) - jeden z vůdců strany kadetů, přední ideolog ruské imperialistické buržoazie, historik. V r. 1917 člen Prozatímní vlády, po Říjnu aktivně spolupracoval s kontrarevolucí a interventy. Od r. 1920 v emigraci (Londýn, Paříž), vydával protisovětský list Poslednije izvestija (Poslední zprávy).
(19) LVOV GEORGIJ (1861 - 1925) - kníže, ruský politický činitel, velkostatkář. V březnu - červenci 1917 předseda Prozatímní vlády. Po Říjnu emigroval.
(20) DYNASTIE ROMANOVCŮ - potomci nejvyšších feudálů. Od r. 1613 carská a 1721 imperátorská dynastie. Prvním carem z rodu Romanovců byl Michail, posledním byl Nikolaj II., svržený Únorovou revolucí.
(21) KOLLONTAJOVÁ ALEXANDRA (1872 - 1952). Členka strany od r. 1915. Účastnice Říjnové revoluce, byla členkou ÚV strany, ministryní, pracovala v aparátě ÚV. Od r. 1923 v diplomatických službách, první žena - velvyslankyně na světě.
(22) KAMENĚV (Rozenfeld) LEV (1883-1936). Člen komunistické strany od r. 1901. Účastník Říjnové revoluce. Po vítězství Října byl předsedou Všeruského ústředního výkonného výboru (VÚVV), předsedou Moskevského městského sovětu, místopředsedou rady lidových komisařů, ředitel Leninova ústavu. Nezákonně odsouzen v době kultu Stalinovy osobnosti. Posmrtně rehabilitován.
(23) VCSPS - Všesvazová ústřední rada odborů.

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 2781