Hlavní přehled

15. březen 1939

1531939Dnes si připomínáme smutné výročí 15. března 1939 - nacistické okupace českých zemí a následné vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava.

 

 

Mnichov a jeho důsledky

Politická generální stávka, mobilizace 23. září, odmítnutí stupňovaných nacistických požadavků pražskou vládou 25. září a zejména vůle československé veřejnosti po celý rok 1938 bránit republiku vedly k realizaci plánů anglické diplomacie. Itálie, iniciovaná britskou diplomacií, navrhla svolat mezinárodní konferenci, která měla vyřešit sudetoněmeckou otázku. V nočních hodinách z 29. na 30. září se účastníci mnichovské konference dohodli na odstoupení pohraničí českých zemí Německu. Československo na konferenci zastoupeno nebylo. Mnichovský diktát podepsali Hitler, Daladier, Mussolini a Chamberlain.

Výrok mnichovské konfjerence vyslechli o půl druhé v noci 30. záijí čeští diplomaté Vojtěch Mastný a Hubert Masařík. Přítomni byli ministerští předsedové Anglie a Francie - Chamberlain a Daladier -a francouzský státní tiajemník Léger. Hubert Masařík ve svém záznamu uvedl: »Situace se stávala skutečně již tíživou pro všechny přítomné, nám bylo dostatečně brutálně vysvětleno, a to Francouzem, že to je rozsudek bez odvolání a bez možnosti oprav. Chamberlain dával zřetelně najevo svou únavu, text byl přečten, byla nám odevzdána druhá lehce opravená mapa, my se rozloučili a šli. Československá republika v hranicích z roku 1918 přestala existovat.«

Československo bylo zrazeno a zůstalo osamoceno. Selhaly západní demokracie Anglie a Francie. Na straně ČSR zůstal toliko Sovětský svaz. Beneš a československá vláda nehodlali však riskovat válečný konflikt s nacistickým Německem.

Beneš, představitelé armády a politických stran i vláda došli k závěru, že je nutné mnichovskou dohodu přijmout. Beneš ostře odsoudil mnichovskou zradu, zároveň řekl: »Kdybychom nepřijali, udělali bychom čestnou válku, ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn.«

Nové hranice

Nacistická vojska již 1. října vstoupila do českého pohraničí. Nové hranice zbavily republiku vojenských pevností, narušily dopravní spoje, Československo ztratilo rozsáhlá území, lesy, zemědělskou půdu i nerostné bohatství - zejména uhlí. V pohraničí zůstal lehký průmysl, chemický a lázeňství. S nacistickými vojsky se vrátili henleinovští předáci a začali terorizovat německé antifašisty i české obyvatelstvo v pohraničí. Z pohraničních okresů prchlo do vnitrozemí více než 100 000 Čechů, Němců a Židů. Z pohraničí se vytvořila Sudetská župa a Sudetoněmecká strana přešla k NSDAP. 1. října 1938 okupovalo Polsko Těšínsko, arbitrážní výrok Německa a Itálie ve Vídni 2. listopadu téhož roku umožnil Maďarsku získat jižní Slovensko a Podkarpatskou Rus. Celková bilance Mnichova a územních požadavků Polska a Maďarska činila ztrátu 41 098 km2 se 4 879 000 obyvatel v neprospěch Československa.

Česko-Slovensko

Mnichovský debakl aktivizoval agresivní část české politické pravice, síly antidemokratické a antisemitské. Tyto politické proudy se chtěly za každou cenu dohodnout s nacistickým Německem. Na nátlak nacistů podává 5. října prezident Beneš demisi a 22. října odlétá do anglického exilu. Na Slovensku se velice rychle utváří totalitní režim. Hlinková Tudová strana s dalšími slovenskými stranami vydala 6. října prohlášení o autonomii a prosadila jmenování slovenské autonomní vlády 7. října, v jejímž čele byl Jozef Tiso. Do 15. prosince 1938 hlinkovci ovládli ostatní slovenské strany a současně byla na Slovensku zakázána komunistická strana. Ludová strana s pomocí své Hlinkový gardy začala perzekvovat demokraticky smýšlející obyvatelstvo. V téže době tisíce Čechů opustily Slovensko, kde pracovali ve státní službě. Pražská vláda ztrácela moc nejen nad Slovenskem, ale i nad Podkarpatskou Rusí, kde se 11. října 1938 ustavila autonomní vláda.

Hlavním iniciátorem politické proměny demokratického Československa v autoritativní stát Česko-Slovensko byla agrární pravice. Ta vedla ostré kampaně proti Benešovi, Karlu Čapkovi i české levici a zejména proti komunistům. Rychle postupující pravice měnila politický systém, většina českých stran vstoupila do Strany národní jednoty, v jejímž čele stanul agrárnický předák Rudolf Beran (18. listopadu 1938). Určitou opozicí měla být Národní strana práce, do které vstoupili sociální demokraté a část národních socialistů. Autoritativní režim nepočítal s komunistickou stranou. Té byla 20. října 1938 zastavena činnost v českých zemích a 27. prosince byla rozpuštěna. 1. prosince 1938 byla ustavena česko-slovenská vláda, jejím předsedou se stal Rudolf Beran. Tuto vládu jmenoval nový prezident JUDr. Emil Hácha (zvolen Národním shromážděním 30. 11. 1938). Vláda dostala do vínku právo vládnout další dva roky toliko svými nařízeními; tak se Česko-Slovensko zbavilo demokratického zákonodárného procesu.

Hitlerovy plány další agrese

rozkasNacistické Německo připravovalo likvidaci okleštěného Československa; Ministr zahraničí František Chvalkovský se 14. října v rozhovoru s Hitlerem dozvěděl, že Německo od Československa očekává snahu »vyrovnat se s Říší přátelskou cestou«. Hitler požadoval omezení velikosti československé armády, prohlásil, že garance Anglie, Francie, Ruska jsou bezcenné. Chvalkovský sliboval omezení vlivu politických stran, perzekuci Židů. Československý ministr úpěnlivě Hitlera prosil, aby jeho vlast dostala od Německa »zkušební lhůtu«. Celý záznam jednání Chvalkovského s Hitlerem dokumentuje, že na špici československé politiky stáli lidé, kteří se chtěli s Hitlerem a nacisty dohodnout za každou cenu. Nacistická diplomacie hrála dále svou hru, tlačila slovenské předáky, aby prosazovali odtržení Slovenska. Zároveň nacisté připravovali obsazení zbytku ČSR. Ve zprávě náčelníka vrchního velitelství wehrmachtu Keitela ze 17. prosince 1938 se říká: »Ve věci 'vyřízenízbytku Čech' nařídil vůdce ještě toto: Přípravy pro tento případ mají pokračovati za předpokladu, že není třeba očekávat žádný odpor hodný zmínky. Také navenek se musí jasně projevit, že jde pouze O akci k zajištění míru, a nikoli o válečný podnik.«

Praha byla včas informována

O tom, že bude Československo okupováno, byla přesně informována zpravodajská služba, která patřila pod armádu a byla součástí generálního štábu. 11. března 1939 se v Turnově setkal štábní kapitán František Fryč se špičkovým agenterin československých zpravodajců Frantou (též Voralem, Paulem Hansem Steinbergem, posléze Dr. Paulem Holmem). Vlastním jménem to byl Paul Thúmmel, kódové označení A-54, kdo sdělil Fryčovi, že Československo bude 15. března 1939 okupováno. Okamžitě po sdělení této zprávy odjeli Fryč s Thúm-melem do Prahy, kde se setkali s majorem Emilem Strank-múllerem. Šéf ofenzivní sekce zpravodajské služby byl o připravované okupaci podrobně informován. Zatímco se Thúmmel vracel do Německa, Strankmúller s plukovníkem Moravcem spěchali na zasedání vlády, aby informovali o chystané okupaci. Zpravodajce přijali ministr zahraničí Chvalkovský, ministr obrany Syrový a ministr Havelka. Chvalkovský odmítl informace zpravodajců a Moravcovi sdělil: »Kdyby se něco takového, co říkáte, mělo stát, musel bych to v první řadě vědět já jako ministr zahraničí... Uklidněte se a v budoucnu nám přineste lepší zprávy než tyto, které jako pobuřující mohly by způsobit veřejný nepokoj a zmatek."

15. březen 1939

Hitler hodlal před obsazením českých zemí, které plánoval na 15. březen 1939, využít slovenského separatismu. Proto pozval 13. března Jozefa Tisa do Berlína, kde mu ultimativně nařídil, aby se Slovensko osamostatnilo, jinak Německo umožní připojení Slovenska k Maďarsku. Na zasedání slovenského sněmu 14. března byl vyhlášen Slovenský stát, Maďarsko začalo obsazovat Podkarpatskou Rus. Za této situace československá vláda 13. března požádala, aby Hitler přijal prezidenta Háchu. Setkání Hitlera s Háchou a ministrem zahraničí Chvalkovským se uskutečnilo v noci 15. března.
JUDr. Emil Hácha byl zvolen prezidentem Česko-Slovenska 30. listopadu 1938. Katolík, uznávaný znalec správního práva, byl do funkce vybrán jako reprezentativní osobnost konzervativního ražení. František Chvalkovský byl diplomat a exponent agrárníků. Během rozhovoru Hitlera s Háchou, jemuž byl přítomen mimo jiné i Góring, došlo k řadě výhrůžek. Góring hrozil bombardováním Prahy. Hitler sdělil Háchovi, že 15. března budou okupovány české země. Podle dokumentace Československo a Norimberský proces německý protokol z 15. března zaznamenává: »Hácha prohlásil, že mu je situace zcela jasná a že jakýkoliv odpor by byl zcela nesmyslný. Chtěl by se však ještě otázat vůdce, jak by mohl během 4 hodin zabránit veškerému českému lidu, aby se nepostavil na odpor. Vůdce praví, aby se poradil se svými lidmi. V pohyb uvedený vojenský stroj nelze zastavit. Měl by se obrátit na své úřady v Praze. Jde o velké rozhodnutí, vidí však možnost dlouhého míru mezi oběma národy. Kdyby se rozhodl jinak, předpovídá zničení Československa." Pod takovýmto nátlakem Hácha podepsal souhlas s německou okupací českých zemí. Přitom již 14. března pronikla německá vojska na Ostravsko, o šesté hodině ranní 15. března vstoupila německá armáda všemi směry do Čech a na Moravu.

Výnosem Adolfa Hitlera z 16. března 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (Protektorát Bóhmen und Máhren). Dlouhodobý záměr Hitlera zničit Československo byl naplněn. Mnichov a 15. březen jsou akty neuvěřitelného násilí, porušování práva a politické zrady. Ztráta suverenity Československa znamenala i velké oběti na životech, na frontách 2. světové války, v koncentračních táborech a německých věznicích padlo a zahynulo na 360 000 československých občanů, těžko se vyčíslují rozsáhlé hospodářské ztráty, stejně jako důsledky plánů germanizace a genocidy.

Ota NOVÝ

Archiv NoS

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 6671