Hlavní přehled

Téměř dokument: Zpráva o Pražském povstání

prazskeV místnostech vojenského velitele hlavního města Prahy konala se v úterý odpoledne (22. května 1945) schůzka zástupců pražského tisku, na níž podal brigádní generál Karel Kutlvašr přehled revolučních bojů v Praze.


Pražská revoluce stala se základem morálního kapitálu naší svobody, která dává národu zajištění života v budoucnosti. To byl hlavni politický smysl revoluce. Vojensky sledovalo povstání cíl znemožnit, aby Praha zůstala nadále komunikačním a zásobovacím střediskem armády německého polního maršála Schornera.

Česká revoluce byla připravena dvěma vojenskými středisky, z nichž prvé pod krycím jménem Alex připravovalo akce mimo Prahu, druhé pak pod krycím jménem Bartoš akci v Praze. Národní rada pak měla vojenskou sekci, která byla oběma těmto velitelstvím nadřazena. Vedle toho však byla v Praze střediska odboje, která chystala akce samostatně, například illegální vedení dělnici va, které zorganisovalo generální stávku, dále žižkovská a vinohradská skupina Bílá růže a pod. Revoluce v Praze propukla spontánně a teprve když byla v proudu v sobotu 5. května v 11.20 hod., nařídil velitel skupiny Bartoš, brig. generál Kutlvašr tak zvanou velitelskou pohotovost, která se týkala šesti praporů, rozdělených podle úseků protilelecké policie.

Štáb generála Kutlvašra se skládal asi z osmi osob, z nichž většina byla zaměstnána v ministerstvu financí v čele s náčelníkem štábu podplukovníkem gen. štábu Burgerem.

Po vyhlášení velitelské pohotovosti odebrali se spolupracovníci generála Kutlvašra do budovy u středního sociálního úřadu města Prahy v Bartolomějské ulici, odkud z krytu protiletecké ochranné policie byly pak řízeny všechny vojenské akce. Kromě šesti praporů protiletecké policie disponovalo velitelství ještě praporem ozbrojené finanční stráže, jakož i jednotkami četnictva a policie, jež vesměs vykonaly plně svou povinnost. Příliv dobrovolníku rozmnožoval řady bojovníků za svobodu, takže celkové síly, podléhající rozkazům generála Kutlvašra, je možno odhadnout asi na 9.600 mužů. V neděli měli čeští revolucionáři osm tanků, obsazených plně vycvičenými vojáky obrněně vozby. Tyto tanky byly pro odboj připraveny v Českomoravské továrně a byl mezi nimi pancéř typu Tygr, jehož posádka svedla hrdinný boj v Karlině proti německé přesile, při čemž do jednoho zahynula. Ostatní tanky hájily především rozhlas, aby nebylo přerušeno spojení mezi velitelstvím a bojovníky na barikádách, byly však zasazeny postupné všude tam, kde toho byta potřeba. Například v Modřanech, na Pankráci a na Žižkově.

Pokud se týče tanků, byli Němci ve velké převaze, neboť jen v Praze jich měli na 150, kromě výzbroje pěti německých divisí, jež byly v okolí Prahy. Ke konci boje měli pražští revolucionáři k disposici 12 tanků. Pět obrněných vlaků, jichž se revolucionáři zmocnili, bylo později rozbito nálety německých letadel. Nejvydatnější zbraní proti německým tankům byly barikády, které na jedinou výzvu přes noc vyrostly na všech místech Prahy, kde toho bylo zapotřebí. Na mnoha místech se ukázaly barikády opravdu absolutní zbraní proti německým tankům a znemožnily jim rozvinout akce. Úspěšný boj proti německým tankům byl pak umožněn tím, že do rukou bojovníků za svobodu se dostaly velké zásoby pancéřových pěsti', takže všechny barikády byly touto zbraní dostatečně vybaveny. Byly to zbraně z německých zásobáren. První taková zásobárna, jež se dostala do našich rukou, byla v Libni ve škole Kosince. Němci podnikali opětovné pokusy proniknout zvenčí do Prahy a otevřít sí cestu na západ. Zatímco jejich pokusy, podnikané od jihu a od východu, ztroskotaly v tuhých bojích na Zbraslavi, v Podolí, na Pankráci a na Zižkovč. podařilo se Němcům proniknou! přes Vysočany, Libeň a Karlín až na namésti Republiky, ale dále nepronikli. Jejich kardinální chybou bylo. že si opominuli zajistit pražské mosty, k čemuž by bývaly stačily poměrně malé síly.

Němci se soustředili v Praze na několika místech. Oblast Černínského paláce až k Malostranskému náměstí byla přeplněna německými tanky, v Černínském paláci samém tři poschodí byla plná SS a Frank ve chvíli, kdy s ním zástupci Národní rady zahájili jednání - které později ztroskotalo - měl před sebou na stole automatickou strojní pušku. Německá střediska odporu byla zbavena jakéhokoliv vzájemného dorozumění, neboť na pokyn náčelníka Kutlvašrova štábu pplk. Burgera zničil poštovní tajemník Kubíčka v budově hlavní pošty v Jindřišské ulici už v sobotu ve 12.30 hod. kabelové spoje 093 a 098, jimiž jedině mohly německé úřady vejíti v telefonní styk. Štáb generála Kutlvašra pracoval po celou dobu bojů v naprosté shodě s Národní radou.

Politickovojenské velení měl jezdecký štábní kapitán Nechanský, velitel partyzánů, předseda vojenské sekce Národní rady, zatímco generál Kutlvašr měl velení čistě vojenské. Po kapitulaci generála Toussainta odcházely jednotky německé branné moci z Prahy ve večerních hodinách 8. května, ale jednotky SS a SA pokračovaly v boji. Ten však byl už rozhodnut. Dne 8. května za úsvitu se objevily na okraji Prahy první vozy rudého gardového pancéřového sboru generála Rybalka (a generála Leljušenka - pozn. red. SV) a německý odpor byl pak úplně zlomen.

Pokud se týče ztrát v revolučních dnech od 5. do 9. května, bylo do 20. t. m. zjištěno policejně, že v Praze zahynulo 1632 Čechů a 601 Němec, z toho 237 vojáků. Jiných mrtvých bylo zjištěno 44. Nebylo dosud možno identifikovat 725 osob. Zahynuly tedy celkem 3.002 osoby, ale tato číslice není úplná, protože Němci své mrtvé pochovávali v četných případech na místech dosud nezjištěných. Zraněno bylo těžce 1575 Čechů a lehce raněných v českých řadách je 1353, celkem tedy 2928 osob. Nutno uvážit, že na každém bojovém místě byla zřízena obvaziště, mnozí ranění byli ošetřeni soukromě, takže zejména počet lehce raněných byl jistě daleko větší.

Ač všichni bojovníci na barikádách vykonali vzorně a hrdinsky svůj úkol bojovníků za svobodu, považoval generál Kutlvašr za svou povinnost zvláště zdůraznit odvahu a statečnost české pražské mládeže. Chlapci a děvčata ve věku 16 až 18 let. nevycvičení, dokázali pravé divy udatnosti. Náčelník štábu generála Kutlvašra pplk. Burger poukázal také na zásluhu ředitelství drah, jehož úředník inž. Jukl se postaral o to, aby německé vojenské transporty při jízdě do Prahy vykolejily nebo byly zavedeny na slepé koleje.

(Svobodné slovo, Jak byla připravena česká revoluce v Praze, 23. května 1945, původní text. Výstřižek z archivu Václava Čermáka.)

Slovanská vzájemnost, měsíčník Slovanského výboru ČR, roč. X, č.99, květen 2007

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 9707