Hlavní přehled

Osudy kapitána Kidda

kiddPověsti o nesmírném pokladu kapitána Williama Kidda, nejproslulejšího flibustýra z konce 17. století, bývaly odedávna vděčným námětem k vyprávění v kdejaké přístavní krčmě na světě.

 

 

 

 

 

Jenže romantické legendy a historická pravda jsou dvě rozličné věci. A tak se vlastně klubko podivuhodných faktů začalo odvíjet až počátkem třicátých let našeho věku, a to zásluhou nenápadného amatéra, sběratele námořnických kuriozit Huberta Palmera. Tento starý mládenec provozoval v jihoanglickém přístavu Eastbournu kvetoucí advokátskou praxi, pro kterou byl v městě vážen a ctěn, ale největší zájem a úsilí věnoval Palmer svým sbírkám starých námořních map, vlajek, zbraní a podobných památek, jež střežil tak úzkostlivě, že je uzavíral i před zraky své hospodyně. Začátkem roku 1932 koupil Palmer u jednoho eastbournského starožitníka za pár šilinků těžkou, železnými pláty pobitou a kováním zdobenou námořnickou bednu — a ta se mu stala osudem. Jak měl ve zvyku, podrobil doma nový úlovek důkladné prohlídce, při níž učinil objev, který mu doslova vyrazil dech. Na spodní straně víka byl drobně vyrytý, pod lupou však zcela zřetelný nápis:

1696 — CAPN. KIDD HIS CHEST

Osobní truhla kapitána Kidda! Je to vůbec možné? Palmer se pustil do dalšího usilovného pátrání. Prohlížel a proklepával truhlu milimetr po milimetru, hledaje v ní připadnou tajnou skrýš, a konečně se dočkal. Pod jedním prkénkem z teakového dřeva, jímž bylo vyloženo dno, našel nevelký složený pergamen, na němž byla rukou nakreslená skica korálového ostrůvku s hlubokou zátokou, se značkami několika stromů a s čárkovanou, počtem kroků odměřenou cestou k místu označenému křížkem. Na okrají pergamenu stálo:

„Cesta k mému pokladu. Captain William Kidd 1698."

Po bezbřehém nadšení, jež se advokáta Palmera právem zmocnilo, však přišel i čas vystřízlivění. Na plánku totiž chybělo to nejpodstatnější — zeměpisné údaje o poloze „Kiddova" ostrůvku. Kde ho hledat mezi desetitisíci v nekonečných oceánech, jež kapitán Kidd se svou pirátskou lodi zbrázdil?

Palmerovi nezbylo, než se pustit do studia všech dostupných historických pramenů...

Pirátem proti své vůli

William Kidd se narodil roku 1665 jako syn ctihodného faráře Johna Kidda ve skotském Greenrocku. Jako jedináčkovi se mu dostalo dobrého vzdělání. Roku 1691 se William jako novopečený námořní kapitán oženil s vdovou Sarah Bradley Cox Oortovou, která mu povila dvě děti, dceru a syna.

Protože se tenkrát, koncem 17. století, plavba britských obchodních lodí, zejména v oblasti arabské a indické, stávala čím dál nejistější pro časté útoky pirátů operujících od nepřehledných břehů Madagaskaru, rozhodla se admiralita pro rázný krok: poslat na moře několik silně vyzbrojených válečných lodí s neomezeným „kaperským" právem, tj. zajímat a ničit pirátské lodě, kdekoli budou přistiženy. Jedním z vybraných velitelů byl rovněž kapitán William Kidd. Jeho 284 tunová loď „Adventure Galley" s 34 děly a 70 muži posádky zamířila v dubnu 1696 z Plymouthu do Západoindického oceánu, kde měla chránit zájmy Jeho Veličenstva Williama III. Z předpokládaného zisku výpravy (zajatá pirátská loď se stávala majetkem kaperů-stíhačů) mělo králi připadnout 10 procent, stejný podíl finančníkům výpravy earlu of Bellomontovi a plukovníku Robertu Livingstonovi, zbytek kapitánovi galéry a posádce.

Válečnické štěstí se však ke kapitánu Kiddovi obrátilo zády. Skoro devět měsíců marně pátral po jediném pirátském škuneru, až se to znelíbilo nejen posádce, ale i ostatním „podílníkům", kteří doufali v tučnou kořist. V zoufalé situaci, bez peněz na žold, ale i bez prostředků na nákup potravin, obrací „úředně potvrzený kaper Jeho Veličenstva" své zbraně proti těm, které měl chránit, a zajímá a olupuje bez výběru každou obchodní loď, kterou na moři potká. Zakrátko je vyhlášeným a obávaným flibustýrem, jenž dosahuje toho, co se mu jako strážci zákona nepodařilo — nesmírného bohatství, jehož hodnotu jedni odhadují na milióny, druzí na stamilióny dolarů. Nejoblíbenějším lovištěm piráta Williama Kidda zůstal Západoindický oceán, jimž vedly lodní cesty Velkých mogulů z Indie do Mekky. Jejich plachetnice mívaly na palubě často poklady pohádkové ceny. Kolika takových se odvážný kapitán Kidd zmocnil, zůstane navždy záhadou, ale jistě jich nebylo málo. Rychlá galéra „Adventure" s černou vlajkou na stožáru byla ovšem brzy postrachem i všech dalších moří, od břehů Číny a Japonska až po Střední a Severní Ameriku. Za tři roky obeplula vskutku celý svět. A kde všude zakotvila, kde případně ukryla většinu ukořistěných pokladů, to věděl bezpečně jen kapitán Kidd a několik jeho nejvěrnějších pomocníků. Protože když byl nejslavnější pirát své doby „černý Kidd" 6. července 1699 v americkém Bostonu zajat a v řetězech odvezen do Anglie, našly se na jeho lodi peníze a cennosti v hodnotě přibližně jednoho tisíce liber. Teprve na jaře 1701 se konalo soudní řízení, v jehož závěru byli kapitán William Kidd a sedm jeho pomocníků odsouzeni k trestu smrti oběšením. Kiddova mrtvola pak byla natřena dehtem a pro výstrahu pověšena u Ford Tilbury na břehu Temže.

O čtrnáct let později padl Kiddův jediný syn na poli cti a slávy ve službách britského krále...

Tajemství pirátského pokladu, opředeného legendami, si prý Kidd a jeho druzi odnesli sebou do hrobu. Nebo snad přece jenom ne? Nezůstaly někde aspoň drobné, roztroušené stopy, jež by k němu vedly?

Výpravy do neznáma

Asi rok po senzačním nálezu ve staré truhle udělal neúnavný advokát Palmer další objev. V psacím pultu, který mu jeden starožitník opatřil, a který byl podle vrytého jména a vročení rovněž nesporně majetkem kapitána Kidda, našel pod sukem zalitým smolou další pergamenový lístek, na kterém byla nejen kresba ostrova, ale i údaje o zeměpisné délce a šířce. Věc však měla háček — šlo o pojmy a čísla dnes již nepoužívaná a neznámá.

Nastalo další víc než roční pátrání, které nyní prováděl z Palmerova pověření v topografickém oddělení Britského muzea historik Harold T. Wilkins. Prohlédl přes tisíc starých map a plánů, ale ke spolehlivému závěru nedospěl. Jen k možným dohadům, že Kiddův ostrov leží někde v Čínském moři, snad poblíže Tajwanu ...

To už vzbudilo pátrání obou amatérů i pozornost samotné britské admirality, jejíž představitel, sir Reginald Hall, známější jako dlouholetý náčelník zpravodajské služby Intelligence Service, nabídl advokátu Palmerovi spolupráci. Ten však odmítl svěřit své poklady oficiálním místům a pokračoval dál na vlastní pěst. Roku 1936 se k Palmerovi a Wilkinsovi připojil třetí nadšenec — vysloužilý námořní kapitán James Brown. Ten si vzpomněl, že když na přelomu století po několik let brázdil vody Čínského moře, ukryl se jednou se svou lodí před prudkou bouří v zálivu ostrova, který nenašel na žádné mapě a který snad ani neměl žádné jméno. A teď, když se podívat na Kiddovu kresbu, dal by Brown krk za to, že to byl zrovna tenhleten ostrůvek ... A hned dodal, že je ochoten třeba zítra vyplout na expedici za pirátským pokladem.

Advokát Palmer se rozhodl jít energicky za snem svého života. Uzavřel svou kancelář v Eastbournu a dal se do příprav. Osud však rozhodl jinak — zcela náhle a nečekaně Hubert Palmer v létě 1936 umírá. Universální dědičkou je jeho dlouholetá hospodyně paní Alžběta Dicková, která pak za necelý rok prodává celou Palmerovu sbírku za 5000 liber šterlinků konsorciu zájemců v čele s loďařským podnikatelem Brownliem z Rye.

Dalších 15 roků je kolem dokumentů o pokladu kapitána Kidda ticho. Až roku 1951 vyplouvá z Gosportu 263 tunová jachta „Lamorna" s dvanácti muži na palubě, kteří se chystají vypátrat Kiddovo tajemství. Jenže i tento pokus je hned v zárodku stižen pohromou — sotva 100 mil od pobřeží je jachta tak těžce poškozena prudkou bouři, že je neschopná další plavby, a členům posádky zachrání život jen šťastný zásah pomocné válečné lodi F 69, která je vezme na palubu. Rozbitou jachtu vyvrhlo moře až po několika dnech na pobřeží ostrova Wightu.

Na jaře 1952 zahnala nebezpečná bouře dva japonské rybářské čluny do zátoky korálového ostrova Jokoate Šima v severní části souostroví Riu-Kiu. Aby si zkrátili dlouhé čekání, než se moře uklidní, vypraví se rybáři na obhlídku pustého ostrova. Mezi skalnatými útesy nacházejí zbytky nářadí, plechovky od konzerv a jiné věci, které tam zřejmě zanechali za války američtí námořníci při náhodném přistání. Všimnou si i toho, že na jedné skalní stěně je neuměle vyryto několik rohatých zvířat, snad koz, ale nevěnují tomu pozornost. Jejich pozdější vyprávění o pustém ostrůvku se ale za nějaký čas donese až k uším japonského „kiddologa" Masahira Nagašimy a vzbudí u něho obrovský zájem. Nagašima totiž ví, že „kid" znamená v angličtině mj. i kůzle a že kapitán Kidd se nejednou žertem „podepisoval" neumělou kresbou rohatého kozla...

Za několik měsíců přistává u břehů Ostrova lokoate Šima loď japonského válečného námořnictva, s historikem Nagašimou na palubě. Při zevrubné prohlídce skalního útesu s kresbami nachází tento znalec napůl zasutý a hustými křovinami zarostlý otvor do hluboké jeskyně. Když do ní pronikne, objeví se jeho očím desítky okovaných truhlic, pokrytých rzí, ale nepoškozených. A v nich —? bezpočet zlatých a stříbrných mincí, drahých kamenů, klenotů ... Poklad kapitána Kidda! Možná jen jeden z mnohých, ale i tak úctyhodný: podle oficiálních údajů v hodnotě 300 miliónů dolarů!

Ve vší tichosti a pod silnou vojenskou ochranou jsou bedny a truhly dopraveny do Tokia — a nad celou záležitostí jako by se zavřela voda. Už žádná další zpráva, žádná informace. Nic. Jen legendy a romantická vyprávění pokračují...

Čtěte více: https://cs.wikipedia.org/wiki/William_Kidd

 

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 942