Hlavní přehled

Pryč s „pamětní stěnou“ s nacisty v Brně!

Město Brno snad jednou obdrží anticenu „Metropole místních skandálů“? Podle nás, pozůstalých po obětech nacismu, to v našem krajském městě jižní Moravy vypadá nejméně poslední desetiletí. Proč?

 

Nejdříve mezinárodní skandál s útokem na pomník rudoarmějců v Králově poli. Následoval několikaletý spor o umístění pomníku prezidenta Budovatele Dr. Edvarda Beneše, proti němuž vyskakovali brněnští Němci s tehdejší šéfovou Gerdou Skalnik. Třetí – když se zboural původně krásný pomník tří odbojů na Kopečné. Čtvrtý – kladení věnců k prázdnému soklu pomníku SNP v Černých Polích. Pátý velký skandál znamenala „akce smíření“ a sudetomarš z Pohořelic za účasti praporečníka sudetů Posselta a brněnského primátora z ANO. Jiné skandály, kterých bylo v minulosti Brna více, zde pomíjíme.

Nyní vše vrcholí instalací ostudné „pamětní stěny“ či tabule v památce národního utrpení – ve věznici brněnského Cejlu. Neztotožňujeme se s názvem „káznice“!

O „káznici“ šlo jedině z hledisek rakušácké monarchie a nacistického okupanta, nikoli z hlediska českých obětí. Tam se nepřevychovávali zločinci, tam se trestaly oběti rakušáckého, nacistického řádění. A dodnes toto vše není ani řádně vyznačeno na budově této památky národní oběti v Brně.

Na věznici je pouze na ulici Cejl pamětní deska komunistického věznění, což je naprosto nedostatečné. Chybí tam pamětní deska obětí rakušáctví a nacismu, o niž se město dosud nepostaralo. A není to problém ani pozůstalých, ani vlasteneckých organizací – je to problém města Brna.

O co opět v naší nešťastné moravské metropoli, stíhané dýmějovým morem těchto účelových ataků, jde? Podle autorů a magistrátních podporovatelů jde o bohulibý projekt interaktivního využití bývalé věznice zejména pro mládež. V tomto využití by měla svůj memoriální úkol patrně plnit „pamětní stěna“ se smíchanými jmény obětí nacistické okupace a potomního režimního násilí na straně jedné a se jmény nejodpornějších brněnských nacistů na straně druhé.

Na naprosto nepřípustné smíchání jmen obětí rakušáctví, nacismu a režimů zvůle se jmény krutovládných brněnských nacistů, zejména se jmény Judex, Leischke, Koslowski a brněnský Mengele MUDr. Marquort již upozornili jednak představitelé brněnské ČSSD, jednak a ještě důrazněji zastánci brněnské KSČM. Je to velmi chvályhodné, ale naprosto to nestačí. Nestačí pouze poukázat na nemorálnost takového dosud nevídaného projektového postupu.

Je třeba poukázat na fakt, že nejde o pouhou morální nepřípustnost prostorového a konotačního spojování jmen našich velikánů jako Bezruč, Váša, Renč, Vrba se jmény nacistické žumpy dějin.

Je třeba poukázat na faktickou urážku všech žijících pozůstalých po obětech nacismu a potomní režimní zvůle ze všech vrstev naší společnosti – což dle nás zakládá i právní zodpovědnost autorů a projektantů. A je lhostejné, zdali autoři či projektanti zamýšleli něco jiného.

Opět řečeno jazykem tentokráte Nejvyššího soudu v jisté kauze – podstatné je, co svým jednáním způsobili.

K nemožnosti takového přístupu uvedu příklad z bratrského Polska. Navštívil jsem ve Varšavě pamětní desku obětí nacismu.

Tam chodívají zástupy nejen pozůstalých, ale i všech Poláků i zahraničních návštěvníků a klanějí se jejich památce. A také je nemyslitelné, že by si tam vůbec někdo dovolil připomenout, natož napsat jména katanů, kteří se podíleli na zdejším vraždění. A zde, v našem Brně je to možné?

Názor si učiní jistě každý sám.

Je záhodno na tomto místě charakterizovat alespoň vybraná jména těch nacistů, jež způsobila podle nás zveřejněním těžkou morální újmu nejen konkrétním pozůstalým po obětech nacismu, ale i všeobecné pověsti občanské společnosti naší republiky, zvláště pak vlasteneckých organizací, jako je Svaz politických vězňů, Konfederace politických vězňů, ČSBS, ČSOL, VSA, Kruhu vyhnaných z pohraničí a dalších. Věnujme se nacistům:

Oskar Judex, komisař SS města Brna, vedoucí krajské složky Kriegerkameradschaft – nejobávanější postava brněnského nacismu, nejodpornější patolízal šíleného Führera. Byl to právě on, kdo vítal s dalšími nacisty Schwabem, Schindlerem, Foltou diktátora Adolfa Hitlera při jeho triumfálním příjezdu do okupovaného Brna na brněnské Nové radnici.

Jmenoval se komisařem správy města Brna, vyházel české pracovníky včetně starosty Spaziera. Všichni vlastenci skončili ve vězení. Slavíval výročí boje Brna se Švédy s naci-složkami Brna a s Hitlerjugend, což v dnešní době obnovili někteří současní pokračovatelé. V Německém domě a jinde neustále vykřikoval, co nacisté učiní s českým ksindlem, a tak i činil.

Otto Koslowski, SS Hauptsturmführer, který ani nemohl řádně prokázat svůj „árijský původ“, sloužil v Brně v letech 1939-1945. Jako obávaný bijec byl i mezi gestapáky přezdíván jako „Scherlock Koslowski“.

V seznamu příslušníků gestapa v Čechách a na Moravě, vydaném v r. 1946, je uveden pod čj. Z-II-3065-28/4-46 poř. č. 2214 v hodnosti kriminálního rady referátu brněnského gestapa II E. K jeho zálibám patřily „zostřené výslechy“ nenáviděných Čechů a Židů.

K nim například patřila „Stalinova houpačka“, (obr.) kdy vyslýchaný visel na tyči svázán do kozelce a byl mlácen ocelovými pruty či býkovci. Podílel se na řadě terénních výjezdů po Moravě a na zatýkání lidí, likvidací nejen partyzánů a odbojářů, ale i nevinných žen, dětí, civilistů. Patřil do pracovní skupiny kriminálního ředitele SS Nussbauma, pátrající po autorech atentátu na Reinharda Tristana Heydricha. Také se podílel na akcích popravčí skupiny strážního praporu SS „Böhmen-Mähren“, který vykonával popravy v Kounicových kolejích, Pod Kaštany, na Špilberku, Cejlu a jinde. Kurt Leischke, SS obersturmführer, kriminální komisař, přišel do brněnského gestapa roku 1941 jako posila Otto Koslowskiho.

V seznamu gestapa na Ministerstvu vnitra ČSR má na straně 163 číslo 2667. Stal se zástupcem Koslowskiho, vedl referát IIBM čítající 650 osob, zkoumající odboj nekomunistický včetně Sokolů, Orlů, atd. Byla to skupina, která vyšetřovala většinu vězňů Kounicových kolejí, Špilberku, Cejlu, Sušilových kolejí a dalších míst.

V tom počtu i vězně V. Červinku, L. Kunce a Al. Šterbačka, příbuzné autora tohoto článku, kteří skončili v Osvětimi a pod gilotinou Pankráce.

Leischke a Koslowski byli zapleteni i do hnusného zneužívání odbojáře Fr. Bednáře, jež skončilo jeho popravou v plynové komoře Mauthausenu. Spolupracovali i s velitelem popravčího komanda praporu „Böhmen-Mähren“ SS Obersturmbannführerem Kneisslem. S tímto byl zatčen na útěku i Koslowski.

Univerzitní profesor MUDr. Walter Marquort, alias „brněnský Mengele“, smluvní policejní lékař Gestapa Brno, popravčí lékař I. a II. stanného práva, experimentátor na vězních (psán též Marqart), přednosta I. interní kliniky Zemské nemocnice svaté Anny v Brně.

V seznamu pracovníků gestapa Ministerstva vnitra ČSR na str. 180, pořadové číslo 2941. Řadu vězňů neošetřil, se svým adlátem MUDr. Pilným zavinil jejich početná úmrtí. Očití svědci vystupují v dokumentárním filmu z šedesátých let minulého století. Ohledával mrtvoly I. a II. stanného práva, a vystavoval úmrtní listy. Falšoval zdravotní karty konfidentům gestapa, nasazovaným do terénu pro udávání a likvidaci odboje a partyzánů. Velmi názorným příkladem podobných praktik je příběh Marie Rittichové, Češky, francouzského původu, která byla řízena Marquortem jako konfidentka. Absolvovala široký okruh od Belgie přes Slezsko na rozsáhlou oblast Moravy.

Byla nasazena jako udavačka, informátorka, tlumočnice při výsleších zadržených partyzánů, odbojářů, civilních osob včetně žen a dětí.

Byla původcem fašistických akcí proti obyvatelstvu v oblasti Tachovic, Letovic, Boskovic. Mnoho lidských životů skončilo v masovém hrobě koncem války, který byl exhumován kolem 16. května 1945. Existují fotografie, které odmítla zveřejnit televize, jež si říká Česká. Rozsudkem mimořádného Lidového soudu v Brně byla, stejně jako její falsátor MUDr. Marqort, popravena.
Vzala si s sebou do hrobu řadu cenných informací, které v tehdejším shonu nebyly řádně vyšetřeny, a tak mohla spousta jejích spolupracovníků, kolaborantů a též nacistů prchnout bez trestu do Bavorska a jinam do zahraničí.

I tento kusý telegrafický přehled profilů některých hyen nacismu, uvedených na „pamětní stěně“ brněnského Cejlu, dokládá absolutní neudržitelnost a neodůvodnitelnost takového projektu.
Proto my, pozůstalí po obětech nacismu, členové vlastenecké organizace ČSOL, žádáme následující:

1. Okamžité zastavení pojatého projektu a jeho přehodnocení Magistrátem města Brna.
2. Instalaci pamětní desky obětí rakušáctví a nacismu věznice vedle pamětní desky obětí politických vězňů komunismu s textem, který schválí ČSBS a ČSOL Brno na ulici Cejl v Brně.
3. Prohlášení věznice Cejl za Národní kulturní památku a instalaci Pietní síně obětí perzekuce.

JIŘÍ JAROŠ NICKELLI

Slovanská vzájemnost, č. 206/2017

Odkaz: http://www.slovanskyvyborcr.cz/images/slovanska-vzajemnost/2017/SV_206_unor_2017_F.pdf 
 

Napsal Super User Zobrazeno: 464