Co vedlo k sovětsko-německé dohodě roku 1939? (2)

logo15. března 1939 pošlapalo Německo mnichovskou dohodu, Československo a jeho hlavní město Praha byly okupovány. Velká Británie a Francie neučinily nic z toho, co jim ukládaly závazky, jež v Mnichově vůči Československu přijaly.

Sovětská vláda se zřetelem k možnosti nové agrese hitlerovského Německa navrhla 18. března britskému velvyslanci v Moskvě, aby byla svolána konference představitelů SSSR, Velké Británie, Francie, Rumunska, Polska a Turecka, kde by se ujednotil společný postoj těchto mocností. Britská vláda odpověděla, že svolání takové konference považuje za »předčasné«, ačkoli vzápětí, 21. března, navrhla, aby se Velká Británie, SSSR, Francie a Polsko dohodly o společných konzultacích týkajících se opatření k odvrácení agrese proti kterémukoli evropskému státu. Sotva však sovětská vláda projevila s tímto návrhem zásadní souhlas, sama Velká Británie prohlásila, že podle jejího názoru tato otázka odpadá. Neposlední úlohu v tom sehrál patrně postoj Polska. Beck už pověřil polského velvyslance ve Velké Británii, aby britskou vládu informoval, že se Polsko kategoricky staví proti účasti Sovětského svazu na jakýchkoli dohodách o vzájemné pomoci.

22. března 1939 okupovalo Německo litevské přístavní město na Baltu Mémel (Klajpedu). Britský ministerský předseda N. Chamberlain 31. března v Dolní sněmovně prohlásil, že dojde-li k jakékoli akci, která by zjevně ohrožovala polskou nezávislost, a bude-li Polsko klást odpor vlastními silami, přijde mu Velká Británie na pomoc. Obdobnou záruku poskytla Polsku i Francie spojená s ním vojenskou dohodou. Beck neprodleně zamířil do Londýna. Zde byly britské záruky po nepříliš dlouhém jednání zakotveny v dvoustranné dohodě.

Britské listy vysvětlovaly podstatu britského stanoviska. Zejména vlivný list Times výslovně napsal, že britské záruky mají v patrnosti pouze otázku nezávislosti Polska, ne však jeho územní celistvost. A nacistický deník Volkscher Beobachter prohlásil, že právě teď je chvíle, kdy má Polsko vyhovět »skromným a umírněným", rozhodně však »spravedlivým« požadavkům.

14. dubna navrhla britská vláda sovětské vládě, aby poskytla jednostranné záruky Polsku a Rumunsku. V odpovědi 17. dubna předložil SSSR protinávrhy, které nabízely možnost závažných opatření k odvrácení světové války: neomezovat se na poskytnutí záruk pouze Polsku a Rumunsku, nýbrž uzavřít sovětsko-britsko-francouzský trojstranný pakt o vzájemné pomoci a zaručit nezávislost všech států hraničících s SSSR od Baltu po Černé moře.

Britská vláda na svých návrzích trvala.

Situace v Evropě byla stále napjatější. Hitlerovskému Německu neunikla britsko-polská dohoda o vzájemných zárukách podepsaná počátkem měsíce. 28. dubna v 11:45 hodin uvědomilo německé ministerstvo zahraničních věcí Polsko, že vzhledem k uzavření polsko-britské dohody považuje Německo polsko-německou deklaraci o neútočení, podepsanou v lednu 1934, za nadále neplatnou. Doslovně o čtvrt hodiny později začal rozhlas vysílat Hitlerův projev potvrzující nesmiřitelný agresivní postoj vůči Polsku a přímo vyhrožující Velké Británii. Hitler oznámil vypovězení dohody s Velkou Británií o vojenských námořních silách, uzavřené roku 1935.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *