M. Ransdorf: Výročí Akčního programu KSČ z roku 1968

5. dubna v tichosti proběhlo jedno z mnoha výročí letošního roku. Zatímco u výročí Února se hojně mluvilo a psalo v médiích, o tomto punktu se mlčí. Proč by někdo připomínal dobu, kdy drtivá většina veřejnosti podporovalo politiků, kterou zahájili a realizovali komunisté. Proč by měl někdo srovnávat ambice, které si kladla naše země tehdy a dnes.

 Proč by měl někdo připomínat kulturní prostředí šedesátých let. Tehdy byla česká kultura mezinárodním fenoménem s velkou prestiží a žije z toho dodnes. Nyní je módní dělat z osmašedesátníků pomýlené blouznivce, ale chodím-li po bruselských knihkupectvích, nacházím tu záplavu děl o roku 1968, včetně té naší československé součásti toho velikého roku, o němž sociolog Emmanuel Wallerstein napsal, že je předzvěstí toho, co přijde.

            Nespokojenost s existujícím stavem světa, s kapitalismem, roste. Připomněl to nedávno v Salónu Práva Václav Bělohradský. Jen jeho odpovědi jsou velmi pesimistické. Západní společnosti potřebují znovu patos pravdy, velký projekt, který osloví mysli a srdce stamilionů lidí. Jistě, je tu trochu obava z toho, aby se velké vyprávění nevymklo racionální kontrole a zpětné vazbě. Je to obava pochopitelná. Ale lidé jako slovinský filosof  Slavoj Žižek pomalu překonávají ostych z velkých příběhů minulosti. Žižek vrátil levicovému diskursu Lenina a nyní po něm i Robespierra.

            Má pravdu v tom, že západní společnosti jsou ovládány politikou strachu. Strachu z finanční (a nyní i potravinové) krize, strachu z kriminality, z imigrantů,  z cizí (asijské) konkurence a strach začíná užírat perspektivní myšlení. Bere Evropě „pionýrský duch“ minulosti. Strach se stává pokus fragmentováním společnosti nástrojem pro ty, kteří by ji chtěli ovládat.

            Solidární myšlení a jednání je v dobách krize silnější než konkurenční myšlení a jednání. Základní problém levice je to, jak se ve fragmentované a roztříštěné společnosti dostat k solidární akci. Bez toho, že radikální levice vytvoří subjekt schopný fungovat jako tlumočník a překladatel mezi jednotlivými skupinami, vrstvami a třídami, tak, aby poznaly, že mají společné zájmy a společnou perspektivu změny, to nepůjde.

            Akční program se dokázal pozdvihnout nad zážitek zklamání a strachu. Dokázal ukázat společné zájmy pro drtivou většinu společnosti. A váhavě vykročil i k přeměně komunistické strany v takový subjekt, o němž byla řeč. Tím vysoce stojí nad mizérií, duchovní i mravní krizí dneška.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *