Afghánistán – Poslední válka Sovětského svazu

Proč obrovský SSSR nemohl zvítězit v malém Afghánistánu?

Před 40 lety, 25. prosince 1979, překročily sovětské jednotky afghánskou hranici

Obr.1 25. prosince 1979, sovětská vojska vstoupila do Afghánistánu. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO


Obr.2 Stahování sovětských vojsk z Afghánistánu, 15. února 1989. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Kdo to rozhodl?

Podle dokumentů (zápisy ze schůzí Politbyra Ústředního výboru KSSS) a Rady ministra obrany SSSR, se otázka vstupu vojáků začala projednávat již na jaře 1978, kdy v Afghánistánu proběhla revoluce Saur (Dubnová revoluce). Ale vládci, kteří se dostali k moci v Afghánistánu, se setkali s prudkým odporem opozice a ozbrojených skupin mudžahedínů, které se nepodřídily Kábulu. Vůdce saurské revoluce Hafizuláh Amin začal „bombardovat“ Kreml žádostí o pomoc sovětských vojsk. Politbyro Ústředního výboru KSSS se to neodvážilo dlouho udělat, a za to nabízelo zbraně. To však mělo malý vliv na bojovou připravenost afghánské armády. Tajný přesun výsadkových jednotek a speciálních jednotek GRU na nejžhavější místa v Afghánistánu na začátku roku 1979 také málo změnilo. Situace se stala kritickou. Na podzim roku 1979 požádalo Politbyro ministerstvo obrany o stanovisko – co si generálové myslí o vyslání vojsk? Náčelník generálního štábu Ogarkov a jeho první náměstek Achromejev poslali ministru obrany Ustinovovi stanovisko proti vstupu. Ustinov ostře odpověděl: „Nekřič, ale poslouchej rozkaz!“ (Soudě podle odtajněné „červené složky“ – zápis ze schůzí politbyra byl v té době již zásadním rozhodnutím). A 25. prosince šla do jednotek směrnice ministra obrany o vyslání vojsk do Afghánistánu.


Obr.3 Bylo zde spousta otázek, ale hlavní věcí bylo především udržení vysokého morálního a politického ducha a silné vojenské disciplíny. Fotografie: Victor Khabarov / ZERKALO

Proč se zaútočilo na Aminův palác?

V afghánské vládě začal boj o moc. Sovětská vojenská rozvědka však získala informace o tom, že Amin začal tajně flirtovat s Američany, kteří údajně již připravovali své jednotky na přesun do země. Bylo nutné Amina odstranit. A tak se uskutečnila operace „Štorm 333“ – 27. prosince 1979, sovětská útočná skupina (speciální jednotky GRU, KGB , výsadkáři a „muslimský prapor“), čítající asi 700 vojáků, obsadila za 45 minut prezidentský palác, který hlídalo více než 2 tisíce vojáků. Tato operace se dostala do mnoha vojenských učebnic. Sovětské speciální síly při útoku ztratily 11 lidí. Aminova stráž – až 350. Aminovo místo zaujal Babrak Karmal, loajální Kremlu. Do té doby byl velvyslancem v ČSSR.

Obr.4 Nejčastěji bylo nutné odpovídat na otázku vojáků – proč bychom měli jít do Afghánistánu? Ve skutečnosti to ani mnoho důstojníků nevědělo. Fotografie: Victor Khabarov / ZERKALO

Byla nutná speciální vojenská operace?

Při pohledu zpět už můžeme říci, že by bylo možné se jí vyhnout. V tu chvíli však vedení SSSR věřilo, že vojenská operace byla nevyhnutelná. Babrak Karmal měl příliš mnoho nepřátel. V armádě i ve zvláštních službách. Zrada vzkvétala. Stovky důstojníků a vojáků přeběhli k mudžahedínům. V mnoha městech se místní úřady Kábulu nepodřídily. Zachovat Afghánistán prosovětským bylo dosáhnout „šíření myšlenek socialismu“. Ale nezachovat ho znamenalo – ztrátu tváře a dlouhodobě – ztratit kontrolu nad jižními hranicemi SSSR.


Obr.5 Hlavní důraz byl kladen na skutečnost, že se tak děje s cílem poskytnout afghánským lidem mezinárodní pomoc. Fotografie: GLOBAL LOOK PRESS

Jak začala válka?

Úplně první (letecky) byla do Afghánistánu přesunuta 13. výsadková divize, která převzala kontrolu nad letištěm v Kábulu. 108. motorizovaná divize překročila hraniční řeku Amu Darja do Afghánistánu. Následovaly další jednotky, obsadily velké osady a důležité pozice. První aktivní bitvy s mudžahedíny začaly 27. prosince.


Obr.6 Letiště v Kábulu po útoku dušmanů. Foto: GLOBAL LOOK PRESS

V samotném SSSR byla tato válka nejprve udržována v tajnosti. Noviny a televize mlčely o jejím rozsahu a ztrátách a informovaly pouze o plnění „mezinárodní povinnosti“ v Afghánské demokratické republice. Až teprve v polovině 80. let se začalo mluvit o válce.


Obr.7 Ženisté Sovětské armády provádí odminování v blízkosti Kábulu. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Kolik lidí bylo v omezeném kontingentu?

Složení skupiny se neustále měnilo. Na vrcholu to bylo 140 tisíc lidí. Proti nim stálo několik desítek jednotek Mudžahedínů, které čítaly 60 až 80 tisíc lidí. Navíc všichni dostali pomoc od Američanů, Britů, Němců, Kanaďanů – penězi, zbraněmi, léky. Jak řekl velitel výsadkové divize v Afghánistánu a pozdější ministr obrany Ruska Pavel Gračev: „Celý svět bojoval proti nám. Bylo těžké počítat s vítězstvím.“


Obr.8 Pozice dělostřelců poblíž Džalalabádu. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Co tomu svět řekl?

Začalo univerzální vytí, ve kterém USA vedly sólo. Prezident USA Jimmy Carter zavolal generálnímu tajemníkovi Ústředního výboru KSSS Leonidu Brežněvovi a začal vyčítat Kremlu „okupační politiku“. Brežněv odpověděl velmi tvrdě. Zde je výňatek z přepisu jeho odpovědi:

  • „Vážený pane prezidente!“ V reakci na vaši zprávu z 29. prosince oznamuji následující. (…) Vyslání omezeného sovětského kontingentu do Afghánistánu slouží jednomu účelu – napomáhat při odražení vnějších agresí (…) Afghánská vláda nám takovou žádost opakovaně zasílala. Mimochodem, jedna z těchto žádostí nám byla zaslána 26. prosince …
  • Vyčítáte nám, že jsme před vchodem našich vojsk do Afghánistánu toto nekonzultovali s vládou USA. A je možné se vás zeptat – konzultovali jste s námi zahájení masivní koncentrace námořních sil v Perském zálivu, a mnoho jiných případů, o kterých byste nás měli alespoň informovat?“

Brežněv, 29. prosince 1979.

Obr.9 Ženisté na pozicích pod Bagramem. Fotografie: Victor Chabarov / ZERKALO


Obr.10 Airaton. Poslední tábor sovětských vojsk den před stažením z Afghánistánu. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Po této reakci Spojené státy vyhlásily sankce proti SSSR a vyzvaly k bojkotu olympijských her 1980 v Moskvě.


Obr.11 Velitel sovětských jednotek v Afghánistánu, generál Boris Gromov ve štábu. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Jak dlouho válka trvala a čeho bylo dosaženo?

Válka trvala více než 9 let (do stažení vojsk v únoru 1989). Sovětským jednotkám se však nepodařilo zlomit mnohočetné dušmanské bandy.


Obr.12 Chairaton. Poslední tábor sovětských vojsk den před stažením z Afghánistánu. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Po odchodu Omezeného kontingentu byla socialistická vláda Nadžíbulláha (nástupce Babraka Karmala) schopna zůstat v Afghánistánu po dobu dalších 2 let, zatímco ji SSSR pomáhal vyzbrojovat (což naznačuje, že Moskva mohla od zavedení jednotek od samého začátku upustit). Když už Sovětský svaz sám praskal ve švech, po neúspěchu pokusu zvrátit situaci v srpnu 1991, Jelcinův ministr zahraničí Andrej Kozyrev řekl: „Všechno v Afghánistánu je připraveno k urovnání – brání tomu pouze sovětská podpora „extremistů“ v jejichž čele je Nadžibullah.“ A pomoc Moskvy skončila … Nadžibullah se skrýval několik let v misi OSN v Kábulu, ale nakonec byl zajat a umučen na ulici.


Obr.13 Sovětský voják představuje americký přenosný systém protivzdušné obrany Stinger, ukořistěný afghánským mudžahedínům. Fotografie: Victor Khabarov /ZERKALO

Poté se ozbrojený boj o moc a chaos stal každodenním afghánským životem. Islamisté Talibanu zvítězili.

Ale ne nadlouho. V roce 2001 Spojené státy (a NATO ) zahájily svou činnost v Afghánistánu – oficiálně jako reakci na teroristický útok na WTO 11.9.2001 v New Yorku.


Obr.14 Vojáci z praporu majora Ušakova se připravují na oběd v poli v blízkosti Polychumri. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Američané ve skutečnosti šlápli na sovětské hrábě. Afghánská operace jim nepřinesla ani vítězství, ani slávu. Spojené státy se však neodvažují stáhnout své jednotky z této země. Už vědí, jak to skončilo pro SSSR …


Obr.15 Ranění po bitvě s mudžahedíny na první zastávce v blízkosti Kábulu. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Jak bojovali vojáci a důstojníci?

86 vojáků a důstojníků získalo titul Hrdina Sovětského svazu. Z toho 28 posmrtně… Zlaté hvězdy dostali maršál Sokolov (později ministr obrany SSSR), generál Gračev (později ministr obrany Ruska), generál Gromov (později gubernátor Moskevské oblasti), kapitán Aušev (povýšený na generála a zvolen hlavou Ingušska).


Obr.16 Noční salva raketového dělostřelectva na pozice mudžahedínů poblíž Bagramu. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Vojín Afinogenov v září 1983 byl členem průzkumné skupiny. Při přepadu kryl ústup svých kamarádů. Střílel, dokud mu nedošla munice. Obklopen dušmany se posledním granátem zabil a zlikvidoval i 8 bojovníků. Stejně se zachovali poručíci Demakov, Šornikov, Pavljukov, Kuzněcov, seržanti Čepik a Mironěnko. Desátník Korjavin a vojín Askerov hrdinsky zemřeli, zachránili život velitelů, a major Kovalev navedl zasažené letadlo mimo obytné budovy. Podplukovník Levčenko zopakoval Gastellovo hrdinství a nasměroval hořící letadlo na nepřátelskou pozici … (Nikolaj Gastello, Hrdina SSSR, 1908-1941) 


Obr.17 Sovětský pilot vrtulníku střílí na pozice mudžahedínů v oblasti průsmyku Salang. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Jak na to reagovalo SSSR?

Někteří analytici se domnívají, že „afghánské trauma“ nakonec vedlo k pádu SSSR, ke ztrátě morálky armády, a její prestiži mezi lidmi. Ale k rozpadu Sovětského svazu existovalo mnoho dalších faktorů, přesvědčivějších politických a ekonomických důvodů. Armáda splnila bojový úkol, jak mohla nejlíp. A nebyla to její chyba, že byla uvržena do afghánského pekla. Slavná fráze úředníků posledních sovětských let „neposlali jsme vás tam“ se stala symbolem tohoto cynismu. A afghánský syndrom dlouho strašil (a stále straší) veterány té války.


Obr.18 Zničené automobilové vybavení sovětské armády v Afghánistánu. Fotografie: Viktor Chabarov / ZERKALO

Celkově Afghánistánem prošlo 620 tisíc sovětských občanů (z toho 525 tisíc vojáků). 15 tisíc zemřelo. 53 tisíc bylo zraněno …

Jaké jsou poučení?

Ruské úřady se nejprve nepoučily z lekcí Afghánistánu, a opakovaly téměř stejné chyby v první čečenské válce, např. v útoku na Groznyj na Nový rok v roce 1994.


Obr.19 Stahování sovětských jednotek z Afghánistánu.Foto: GLOBAL LOOK PRESS

Zdá se, že hlavní ponaučení zní – nevrhat se s velkými silami do konfliktů. A ruská armáda se změnila na mobilnější a technologičtější. To vše vidíme v Sýrii, kde se ruské armádě podařilo zlomit hřbet silám teroristů.

Obr.20 V prvních dvou letech v Afghánistánu zahynulo v divizi 643 lidí, z toho 66 důstojníků a 26 důstojníků. Foto: GLOBAL LOOK PRESS

Obr.21  Sovětské speciální síly přistály v Afghánistánu. Jaro 1988. Foto: Andrej Solomonov/ RIA Novosti

Obr.22 Dušmani rádi pózovali západním reportérům. A před sebe strkali malé děti – pro soucit. Dnes však vypadají téměř stejně …

 

Podle: Komsomolská Pravda (http://kp.ru) 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *