Aktuality

Bitva u Kutné Hory

husiti2mNa podzim 1421 se Moravou jako vlna valilo Zikmundovo křižácké osmdesátitisícové vojsko, sebrané v Uhrách. Mělo jednou provždy porazit husity a uvést Zikmunda na pražský královský trůn. Do Jihlavy se sjeli předtím čeští páni a poddali se Zikmundovi.


Vše se zdálo být příznivé tomu, aby Zikmund dosáhl svého cíle. Nejvážnějším protivníkem v Čechách byla Praha a Žižkovo polní vojsko. Praha se na nadcházející střetnutí připravovala. Cechovní dílny zvučely výrobou zbraní, ale největší pomocí bylo Žižkovo vojsko, přivolané ze Žatecka. Praha je uvítala za hlaholu zvonů s velkou slávou.

8. a 9. prosince 1421 vytáhlo vojsko z Prahy ke Kutné Hoře a obsadilo ji. Sem se blížilo od Humpolce i vojsko Zikmundovo. Nadcházela bitva, o níž Palacký říká: „... nikdy zajisté neukázalo se patrněji, seč jest i malá hrstka odhodlaného národu, vedena jsouc hlavou právě výtečnou, a nikdy nezaskvěly se podivné ducha dary slepého vojevody jasněji, nežli ve dnech těchto nebezpečných.“

Tři dny před Štědrým večerem vyvedl Žižka vojsko z Kutné Hory, aby čelil Zikmundovu útoku.

zizka ales

Pevná Kutná Hora za zády byla zálohou a spolehlivým útočištěm, kdyby bylo nutno ustoupit. Jakmile však poslední jeho bojovník prošel Kouřimskou branou, vypuklo v městě krveprolití. Zrádní havíři a měšťané otevřeli bránu města královským. Kutná Hora byla pro Žižku ztracena. Uzavřel proto vojsko do vozové hradby a menší nájezdy uherské jízdy odrazil palbou pušek. Až do noci trvaly tyto nájezdy na vozovou husitskou hradbu a noc prožilo vojsko o hladu a v zimě. Druhého dne posunul Žižka svůj tábor na příhodnější místo Kaňk... „a oni obtoků jej pod Kaňkem se všech stran…“

Zikmundovy síly sevřely husitský tábor jako železným okovem. Nepouštěly se do boje, neboť každý soudil, že tentokrát bude Žižka poražen, že zima a hlad budou bojovat s křižáky proti husitům. Žižka však z poloviny vyhrával své bitvy bojovou aktivitou a ani tentokrát v úplném obklíčení nepomyslil na kapitulaci ani na porážku. Jeho vojevůdcovský talent ho přivedl k ojedinělému operačnímu nápadu. Zde, pod Kutnou Horou, se zrodil čin, který dnes je jedním z principů manévrovacího umění - totiž spojení palby s pohybem za plného využití překvapení nepřítele.

„.. . a když přišla noc, bratr Žižka vytepe se z niť branná ruku a jede na Kolín."

Žižka důkladně zhodnotil postavení nepřítele a zřejmě si vybral nejslabší místo jeho uskupení, nejslabší článek v řetězu obtočeném kolem Kaňku. V noci uspořádal sestavu – a to do pochodového tvaru s vozy. Do čela postavil na vozy děla a pušky. Na křídlech je chránily oddíly jízdy. V noci na 23. prosince pak tato sestava vyrazila. Pro Zikmundovy oddíly, rozespalé a ztuhlé děsem, to byl strašný zážitek. Viděly blesky výbuchů, slyšely rachot pohybující se vozové hradby, poznali blízkost husitských zbraní. Ty udeřily především čelním směrem a otevřely cestu z obklíčení. Nastal zmatek, obléhací fronta se rozbila a mezerou prošla celá Žižkova sestava. Zikmundovo vojsko nebylo s to postavit se ani k odporu, ani zorganizovat po celý další den stihání. Můžeme směle říci: Jestliže Žižka u Sudoměře zvítězil tím, že dokonale využil terénu, pak u Kutné Hory si připravil vítězství využitím momentu překvapení a neobvyklým spojením pohybu s palbou.

Zikmund byl dokonale „středověce" krátkozraký, když si události z této noci 23. prosince vysvětloval jako Žižkův útěk. Žižka ustoupil proto, poněvadž dovedl dokonale zhodnotit vzniklou situaci po pádu Kutně Hory. Za tohoto stavu bylo nerozumné vést rozhodnou bitvu. Bylo třeba posílit vojsko na Jičínsku a Turnovsku. Po Novém roce 1422 se znovu vrátil na Kutnohorsko a znovu překvapil nepřítele, roztroušeného a rabujícího v okolí. Zikmundovi se stěží podařilo uprchnout z města. (Ovšem měl ještě čas vzít rukojmí a Kutnou Horu zapálit). Jeho vojsko utíkalo směrem k Německému Brodu, aniž mělo čas zorganizovat se k boji. Husiti mu byli v patách a ve čtvrtek 5. ledna z chodu zaútočili u Habrů na Zikmundovu směsici oddílů. „A když bylo za Habrem, tehdy jsú vojska postíhali a bili jsú je až do Německého Brodu." I zde však byl odpor zlomen a 9.ledna město dobyto.

Tak neslavně skončila Zikmundova křížová výprava z Uher proti husitům. „Povážíme-li středověké nezpůsoby cest i vojenských pohybů vůbec, a ve kruté zimě zvláště, nemůžeme nepodiviti se neslýchané tehdáž energii, setrvalosti a cvičnosti, kterou těžké hradby vozové s dělami, octnuvše se ve dvou krátkých dnech od Hor Kuten až u Brodu, při tom dvakráte k boji se šikovali a nepřátely jako na překot rozprášiti mohly.'' (F. Palacký.)

kutna-b

V bojích ztratil Zikmund přes dvanáct tisíc mužů, mezi nimi mnoho význačných šlechticů. Husité získali vedle slávy a věhlasu i přes pět set královských vozů s bohatým nákladem.

Je těžké chtít shrnout do několika vět a příkladů všechny zásady Žižkova vojenského umění. Byla to skutečná revoluce ve vojenství, bylo to zcela nové vojenské uměni, jdoucí z revolučních kořenů své masové lidové základny. Husitská vojska ohlašovalo nástup těch sil, kterým bylo historicky určeno rozdrtit v budoucnu feudální řád. Po husitských válkách již nebylo možné bojovat jinak než „husitsky“.

Pokračování

Plánek znázorňuje průlom, kterým se v bitvě u Kaňku osvobodila Žižkova vojska z obklíčení Zikmundových oddílů. V čele Žižkovy sestavy byla vozová hradba vyzbrojená puškami a děly, kterou ze stran bránila jízda. Útok byl veden v místě nejméně chráněném Zikmundovými vojsky a ve výhodném terénu.

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 1470