Ekonomika

Banky tvého dluhu strůjcem…

 

krizePřemýšleli jste někdy nad tím, proč si musíte jít půjčit peníze a proč jich vlastně máte nedostatek? Přemýšleli jste nad tím, proč s penězi disponují soukromé banky a ne výhradně stát? Položili jste si někdy otázku, zda je peněžní systém, ve kterém žijeme, v pořádku? Nemohlo by to fungovat i jinak?

Pojďme se na tento problém podívat od samého začátku:

Peníze jsou zavedeným směnným prostředkem v obchodním procesu a základem fungování zmíněného procesu je předpoklad, že se jich průběžně tiskne takové množství, jež odpovídá vytvořené hmotné produkci, tedy množství výrobků či služeb, které se posléze za peníze vzájemně směňují.

Základním kamenem pro vyváženou bezkonfliktní ekonomiku je reálná fyzická protihodnota ke každé bankovce nebo minci.  Hlídacím psem tohoto vyváženého procesu mají být nezávislé centrální národní banky. Centrální banka tedy určuje, jaké množství peněz nechá natisknout a tyto peněžní prostředky posléze půjčuje komerčním bankám za relativně nízký úrok, kterýmžto krokem již začínají vznikat další peníze, jež jsou ve své podstatě vytvořeny z ničeho a nemají žádný reálný základ spojený s výrobním materiálním procesem. Jsou to inflační peníze.

Komerční banky nakládají s půjčenými prostředky stejným způsobem, ale s uplatněním vyšších progresivnějších úroků. Úrok je v podstatě nekrytá měna a je jednou z hlavních příčin a spouštěčem nekontrolovatelné inflace. Tento proces se dá vzhledem k jeho charakteru pojmenovat jako celosvětový podvod, neboť vzniklá inflace nepřetržitě okrádá každého, kdo peníze jako směnný prostředek používá. Kdo je šetřivý, je okrádán více, než ten, který nevlastní žádnou hotovost. Inflace je tudíž skrytá daň, která ale není součástí našich daňových zákonů a občan ji tak odvádí proti své vůli a v rozporu s naším právním řádem, Listinou základních práv a svobod, ústavou ČR, ale hlavně se jedná o útok vedený proti přirozené lidské důvěřivosti. Jakých obludných rozměrů ve svém důsledku nabývá tento proces je patrné například na ceně nafty. Před 25 lety nám na zakoupení jednoho litru nafty stačila jedna jediná koruna, dnes nás stejný litr stojí bezmála 40 Kč.

Jak tento podvod funguje:

Na podrobný popis celé historie procesu vzniku bankovnictví a s ním spojeným úrokem (lichvou) není v tomto článku dostatek prostoru, a tak se pojďme pustit do popisu současnosti. Vzhledem k tomu, že dnes jsou v oběhu pouhá 3% hotovosti a téměř všechny transakce se odehrávají prostřednictvím elektronických bankovních převodů, disponují banky gigantickou ekonomickou mocí a finančním potenciálem. Banky jsou soukromým podnikatelským subjektem zaměřeným na zisk, tudíž je jejich cílem půjčovat v co největší míře úročené peníze. Zcela ovládají peněžní toky ekonomikou, neboť disponují 97% veškerých peněz.  Aby naplnily své podnikatelské cíle, tedy generování zisku, je jejich hlavním zájmem vytvářet nedostatek tak, aby společnost- jednotlivci, firmy i státy- byla nucena si na svoji činnost peníze od bank půjčit. Jak geniálně jednoduché. Z tohoto poznání je zřejmé, že banky záměrně vytváří (a není to pro ně žádný problém) nedostatek peněz tím, že spekulativně odkloní peněžní toky z výrobního procesu, třeba pro obchody na burze a ze vzniklé vyšší poptávky po úvěrech (neboť firmy, a následně i občané, mají potřebu trvalé spotřeby) posléze profitují. Bohužel, čím více úroků banky vyprodukují, tím větší je inflace. Součet obou dvou popsaných škodlivých procesů je roven současnému stavu, ve kterém se naše společnost nachází. Pokud k tomu ještě přidáme tisk ničím nekrytých peněz, které centrální banky všech zemí, tu Evropské unie nevyjímaje, tisknou jak o závod, v domnění, že vyrovnají uměle vytvořený deficit, je zřejmé, k čemu se celosvětová ekonomika neodvratitelně blíží.

Cílem je vysoká zadluženost

Zadluženost téměř všech zemí světa je tak vysoká, že cesta z tohoto začarovaného kruhu ven je takřka nemožná, neboť kdyby se nakrásně všechny dluhy splatily, nezbyly by v oběhu   již žádné peníze. A to je základní problém, kterému naše společnost v současnosti čelí. Tento v podstatě nelegální úrokový systém se snaží o nepřetržitý přesun bohatství od jednotlivců do rukou bankovních korporací. Paradoxem je, že samotné banky tento úporný vydřidušský systém čas od času přeženou a rozpůjčují tolik, že gigantickou inflační zátěž již není schopna společnost unést a lidé i firmy zbankrotují, což přivodí i pád zainteresovaných a nenažraných bank. Poté se na scéně objeví hodný stát řízený zkorumpovanými politiky, který je většinou také giganticky zadlužen u stejných bank jako celá společnost, a nalije do krachujících bank státní peníze, tedy peníze nás všech, údajně z důvodu udržení bankovní rovnováhy a zamezení možných negativních sociálních dopadů.  (Pravý důvod je, že se obávají, že by následkem možných občanských nepokojů mohli přijít o svá koryta). Státy si potřebné peníze na tuto absurditu nejčastěji zajišťují vydáváním státních dluhopisů, které skoupí, světe div se, z valné většiny opět banky a bohužel i někteří důvěřiví, nic netušící, občané. Tento podvodný a veskrze nelegální systém půjčování neexistujících peněz, založený na tzv. částečných rezervách, kdy banky nemají povinnost držet stoprocentní krytí vkladů, ale jen pár nepatrných procent, je ve své podstatě podvodem, který se dá přirovnat k novodobému otroctví. Úrok se dá pojmenovat jako nelegálně získané peníze, neboť nemá nic společného s pravou podstatou emise peněz (vydáním peněz do oběhu), přesto, že touto emisí v podstatě jsou.

Další dějství

Ve chvíli, kdy tento parazitující systém vyčerpá státní ekonomiku natolik, že jeho dluhopisy nechce nikdo kupovat, objeví se na scéně zázrak zvaný Eurozóna, přispěchavší se socialistickým nápadem vytvořit vše řešící  Euroval, do kterého všechny, i ty méně zadlužené země, vloží svoje aktiva jako do společného měšce, aby se solidárně pomohlo těm zemím, které se nechaly vytunelovat bankomafiií. A scénář se prakticky opakuje s tím, že roli národních bank převezme evropská centrální banka a opět se virtuálně tisknou, už nikoli miliardy, ale bilióny nekrytých peněz a majetek se krok za krokem přemísťuje od občanů a státu do rukou KOHO??????? Giganticky zadluženým státům začne evropská mašinérie diktovat podmínky razantních úsporných řešení, které situaci ještě vyhrotí, neboť zapříčiní úbytek financí z ekonomiky a další úročená půjčka evropské centrální banky jen přilije olej do ohně. Takto ekonomicky zdecimované zemi nakonec nezbude nic jiného, než začít prodávat majetek státu hluboko pod cenou, aby se jej zmocnili ti, kdo toto vše zinscenovali. No řekněte, není to geniální?

Ekonomicko-politická moc peněz

Pojďme si otevřeně říci: Jaký je, z pohledu společnosti jako celku, přínos celosvětového bankovního systému pro lidstvo? Z výše popsaného, z celosvětové nálady, a hlavně důsledků zadluženosti, lze jasně vypozorovat, že se bankomafie dopouští postupného rozkladu ekonomiky a zdá se, že dozrává čas na důkladnou revizi a následnou proměnu pravidel nečestné hry, neboť 99% společnosti cítí, že je něco v nepořádku. Velké bankovní korporace jsou však natolik mocné, že se nemusí obávat politické moci, neboť tu mají svázanou řetězy dluhu ve svém područí. V současnosti v mnoha zemích, naši nevyjímaje, vidíme nárůst sociální nerovnosti, ubývání pracovních příležitostí, snižují se daňové výnosy (zdánlivě nelogicky v protikladu s nárůstem daňového zatížení), přibývá bankrotů a zvyšuje se sociální napětí. Důvěryhodnost vlád neustále klesá, neboť se ukazuje, že nejsou schopny přinést pozitivní řešení. Také se potvrzuje, že dosavadní zaručený ukazatel hodnoty HDP není tím správným ekonomickým indikátorem skutečné úrovně hodnoty lidského života, a že je třeba se opřít o všudypřítomné prokazatelné společenské hodnoty, a ne o nesmyslné bláboly ekonomických rádoby expertů. Jedině prosperující společnost jako celek je pozitivum, to ale není současná realita. Zásadní otázka zní: Kdo vládne penězům? Neměl by to být stát?

Vraťte nám stát

Zvedá se vlna celosvětové občanské nevole kritizující současnou mocensko politickou zlovůli celosvětového establišmentu, poukazující na korupci, zlodějnu a špatné hospodaření se svěřeným státním kapitálem.  I v naší zemi se formuje mnoho občanských, a dnes už i politických, iniciativ a hnutí, které se snaží změnit nepříznivé klima ve společnosti. Z nejznámějších lze jmenovat např. prohlášení Vraťte nám stát, pod které se podepsala čtyřicítka hnutí, organizací a 35 000 občanů.  Dále pak politické hnutí ANO 2011 Andreje Babiše, které podpořilo téměř 20 000 sympatizantů, a na základě této podpory umožnilo vznik struktur na úrovni celonárodní, krajské a okresní. Všechna tato hnutí poukazují na nedostatky v chybném a nečestném řízení státu, které nevede k prosperitě národa jako celku.

Možné řešení

Tvorba peněz se musí neprodleně vrátit pod svrchovanost národa jako celku, a to z jednoho prostého důvodu: Občané jsou vlastníky státu.

Je třeba, aby peníze byly vpouštěny do oběhu ve formě kreditu a ne, jak se to děje dnes, ve formě debetu.

Tyto peníze slouží jako kredit výhradně bankám, nikoli společnosti jako celku.  Občané jsou těmi, kdo pracují a vytváří hodnoty, ne banky, a tak je nezbytné, aby se tyto peníze ve formě kreditu dostávaly přímo k občanům.  Banky svou dosavadní činností celá staletí deformují ekonomiku a přináší lidské společnosti jen utrpení a mnohým i bídu.

Bezúročná ekonomika

Podstatou celého problému je, že peníze mají sloužit na to, na co jsou určeny, tedy na podporu produkce a následnou směnu materiálních hodnot, protože peníze jsou jakýmsi dokladem těchto hodnot, nemají být předmětem spekulace, základem pro produkci falešných úroků a obchodování s penězi. Bohatnout musí ten, kdo něco vyrábí a produkuje hodnoty, a s ním logicky bohatne i celá společnost. Od prosperity výroby a souvisejícího materiálního obchodu se odvíjí veškerá prosperita státu. Toto jednoduché pravidlo naši političtí nýmandi buď nechápou, nebo jsou ovládáni bankomafií.

Ať někdo vysvětlí národu, proč národní banka neslouží státu a lidem napřímo, bez mezičlánku komerčních bank a jejich úroků. Stát má tisknout a disponovat penězi v takovém množství, v jakém je ekonomika vyprodukuje a má uvolňovat tyto prostředky bezúročně jen do oblastí, které lidstvo potřebuje, protože k tomuto jsou peníze určené. Za zmíněných podmínek se nemůže nikdy přihodit, že by se stát stal dlužníkem a celá výrobní struktura, která je základem naší společnosti, by měla peněz trvale dost. Změna, kterou by tento nový přístup lidem přinesl, by se projevila hlavně přesunem spekulativního kapitálu do oblasti výroby. Nic jiného by jim totiž nezbylo. To by se najednou vynořilo peněz, které se v současnosti protáčí při spekulacích na burze, v hazardu, zbrojařském průmyslu, v drogách a bůh ví, v jakých dalších nepotřebných svinstvech.

Celosvětová bankovní mašinérie si po celá staletí dělá z lidí dojnou krávu a lidé obelhávaní svými vůdci si to nechávají líbit…. Musí to tak být?

Petr Havlíček

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 2294