Ekonomika

Úspornost, když potřebujete stimul

prachy31. prosince 1933 otiskl The New York Times „Otevřený dopis“ Johna Maynarda Keynese Franklinu Rooseveltovi. Jeho zkrácený text vydal 25. listopadu 2008 londýnský Guardian. Je v něm zdůrazněno:

• „utrácejte, utrácejte, utrácejte“;
• dodejte „levné a četné úvěry“;
• zdůrazňujte „rychlou a okamžitou“ obnovu; reforma může přijít později;
• zaměřte se na „růst národního produktu“, posilujícího kupní sílu, a „dostaňte víc (lidí) do práce“;
• „zvyšování celkové kupní síly je správná cesta ke zvýšení cen; jiné cesty není“;
• zaručte „velký objem výdajů na půjčky pod patronátem vlády“; a zároveň spolupracujte s podnikatelskou sférou“;
• zvolte projekty, které „dozrají rychle ve velkém rozsahu, jako například obnova fyzického stavu železnic“.
Roosevelt uposlechl Keynesovy rady částečně. Bylo potřeba víc. Krize trvala. Na konci desetiletí ji ukončily válečné výdaje.
Obamanomika je protipólem Rooseveltovy ekonomiky. Místo utrácej, utrácej, utrácej přišlo škrtej, škrtej, škrtej. S potřebami lidí se musí udělat krátký proces. Na imperiálních prioritách záleží víc. Potřeby a prospěch firem dávají Americe bohatnout.
Tradiční, běžná moudrost je špatná. Ekonomická politika je zarputilá. Podmínky jsou strašné. Main Street (hlavní třída) je ve vleklé krizi. Zlé časy se zhoršují úsporností. Hromadí se konfiskát.           
Ekonom a komentátor Paul Craig Roberts nazývá americkou ekonomiku „mrtvou“. Obnova je iluzorní. Žádná tu není. To nejhorší má teprve přijít. Víc o tom níž.
„Výsledkem mrtvé ekonomiky, když vláda vyhazuje biliony dolarů na nepokrytě agresivní války a na záchranné balíčky šejdířským finančním institucím, je vládní rozpočet, jaký lze financovat jen tištěnými penězi“, říká Roberts. „Následkem (tohoto konání), když pracovní místa jsou stěhována za moře, je inflační krize.“ Přichází, když je nejméně očekávaná. Být varován je být připraven.        
Roosevelt přísahal, že oživí ekonomický růst. Obamanomika mu brání. Nečekejte, že to gauneři ze sdělovacích prostředků vysvětlí.    
1. březen spustil škrty ve výši 85 mld. $. Automaticky. Nařídil je Obama. Obvinil republikány. Lhal. Požadoval je během svého funkčního období. Chce zničit americký sociální smír. Vinu sdílejí obě strany. Dvoustranická duplicita zasahuje lékařskou péči, lékařskou pohotovost, sociální zabezpečení, z veřejných fondů financované penze, poukázky na potraviny, dávky v nezaměstnanosti a další domácí programy. Ty je životně důležité zachovat.       
Chce sociální smlouvu Ameriky zničit. Na vině jsou obě strany.Dvoustranické pokrytectví zasahuje zdravotní péči, lékařskou pomoc, sociální zabezpečení, veřejně financované penze, stravenky, dávky v nezaměstnanosti i další domácí programy. Je životně důležité to všechno udržet.   
Výchozí škrty jsou pro začátek. Je jich plánováno mnohem víc.
The New York Times podporuje to nejhorší z Obamanomiky. Obviňuje republikány. „Proč jsou tak šťastní, když by se měli stydět?“ napsal.
Nevyřčeny zůstávají Obamovy surové a neomalené požadavky. Trvá na tom, aby snížení deficitu bylo dosaženo na bedrech obyčejných lidí. Seškrtal sociální programy sakum prásk. Chce daleko víc. Je nekompromisní a necitelný. Obviňuje jen republikány. Tím překrucuje pravdu podle svého. Zločinná třída ve Washingtonu je dvoustranická. Nečekejte, že vám to redaktoři Times vysvětlí.      
Ekonomické podmínky jsou strašné. Neohraničené kvantitavnivní odlehčení (výšení měnového základnu cestou skupování finančních aktiv komerčních bank a dalších soukromých institucí centrální bankou; pozn. překl.) selhala. Šílenství s tištěním peněz nefunguje. Americká ekonomika se scvrkává. Trhy si toho nevšímají.
Když se ceny aktiv odtrhnou od základů, výsledkem jsou bubliny. Čím víc se nafukují, tím větší je eventuální prasknutí. Objeví se selhání systému. Kdy, to můžete jen odhadovat. Deficitní škrty slibují horší časy než kdy jindy. Ve čtvrtém čtvrtletí 2012 americká ekonomika zvadla. Od roku 2007 nedošlo k žádnému růstu. Stav věcí je teď vyjádřený slabostí. Podmínky se stabilně zhoršují. Uzavřená úspornost proces urychluje. Stejně tak rostoucí daň ze mzdy. Roční příjem domácnosti to zasáhlo v průměru o 1 000 $. Klesají výdaje. Deficitní škrtání to zhoršuje.                
Ve 4. čtvrtletí 2012 obchodní výdaje před daňovou změnou 1. ledna narůstaly. Teď se růst zpomalil. A čekejte, že v budoucnu ještě víc.  
Stálý hlasatel v pokrokovém Radio News Jack Rasmus říká, že deficit se nezastaví. Americká ekonomika ano. Zarputilá politika slibuje časy horší, než kdy jindy. Předpovídal to už dřív. Podmínky „epického“ úpadku existují, vysvětluje. Zhoršují se, ne zlepšují. Přerozdělování bohatství dosáhlo odporné výše. Přesahuje „morální pohoršení“. Brání ekonomickému ozdravění. Činí těžké časy těžšími. Ameriku definuje nerovnost. Od roku 1979 americké vrchní jedno procento svůj podíl na národním příjmu ztrojnásobilo; z osmi procent vyskočil na 24%. A roste dál.
V roce 1928 nejbohatší Američané dostávali 22 % národního příjmu. Dnešní nerovnost je větší než kdy jindy. Narůstá stále rychleji. Přispívá k úpadku Ameriky. V letech 1993 - 2000 dostávali ti s nejvyššími příjmy 45 % z příjmového růstu. V letech 2000 - 2008 dostávali 65 %. V roce 2010 to bylo 93 %. Zanedlouho dostanou celý. Dělají to hezky. Jsou to bankéři a další přední společnosti.  
V létech 1998 - 2007 narůstaly podnikové zisky průměrně o 10 % za rok. V létech 2009 a 2010 stouply o 243 %. V letech 1998 - 2007 podnikové zisky narůstaly průměrně o 10 % ročně. V letech 2009 a 2010 narostly o 243 %. Skryté sumy v zahraničí zahrnuty nejsou. Nejlepší odhady jim dávají 1,4 bil. $.
Zvýšení prodeje zisky nepřineslo. Seškrtání nákladů odnesly pracovní síly. Utrpěla pracovní místa, mzdy, dávky a pracovní doba. Vzrostla produktivita. V roce 2011 dosáhlo rozpětí zisku své nejvyšší úrovně za 80 let. Ve stejné době daňové škrty federální, státních i místních vlád přispěly k pádu výkonnosti na dno. Zisky se za necelých 18 měsíců zdvojnásobily. Rostly dvakrát tak rychle, než zisky před zdaněním. Domácnosti s vysokými příjmy vydělaly v odpovídajícím poměru. Stalo se tak díky zhodnocení vlastního jmění, dividend, úroků, nájmů a dalšími způsoby, jimiž narůstá bohatství.
V kontrastu s tím obyčejní lidé ztráceli. Jsou na tom stále hůř. Násilně živená úspornost slibuje horší časy. Pokud se federální daňové příjmy vrátí na úroveň před rokem 2000 (20,6 % HDP), rostly by každoročně o 458 mld. $. Získaných víc než 4,5 bil. $ za 10 let by plánované samotné škrty vyrovnalo. Když necháme k 31. prosinci zaniknout daňové škrty z Bushovy éry, mohli bychom dosáhnout totéž. Další cestou je více zdanit nejbohatší Američany. Ti platí průměrně 22,5 %. Nejvyšší účinná míra, 45 %, vyprodukuje každoročně téměř půl bilionu dolar. To by zvýšilo federální daňové příjmy ze 14,4 % na úroveň 20,6 %, jaká byla před rokem 2000. to také obnoví spravedlnost. Americká sociální smlouva zůstane zachována a posílí. Skromná Tobinova daň z finanční transakce ze sumy přesahující investice v určité výši jde dál. Stejně tak zdanění zámořských  filiálek nadnárodních společností. Přidá to stovky miliard ročně k vládním příjmům.
Dá se udělat daleko víc. Zaměření na nabubřelý obranný rozpočet Ameriky má velké zpoždění. Zdanění bilionů ve skrytých daňových rájích by každým rokem sumu ohromně zvedlo. Problém deficitu Ameriky je v sebepoškozování. Vyřešit jej je prosté; stačí přinutit podnikatelskou Ameriku, bohaté elity a daňové podvodníky k zaplacení daní. Nečekám, že by to vysvětlili gauneři ze sdělovacích prostředků.
Třídní válka je  oficiální politikou USA. Lidé v nouzi jdou žebrat. Americká střední třída upadá. Nízkopříjmová zaměstnání s bídnými dávkami a na částečný úvazek nahradila lépe placená zaměstnání na plný úvazek. Odborářské zastoupení je slabé. Je na nejlepší cestě k tomu, že bude odstraněné úplně. Svobodný obchod pracuje jedním směrem. Zároveň snižuje mzdy a ničí pracovní místa.
Offshoring, přesuny podnikání do jiných zemí, je národní nemoc. Paul Craig Roberts říká, že je horší než terorizmus. Další miliony pracovních míst jsou v ohrožení. Pohyb nahoru mizí. Jistý je úpadek Ameriky. Jen pitomci tvrdí, že co je ohromně destruktivní, je dobré. Mnohé další národní priority plodí enormní škodu. Nejvíc trpí obyčejní lidé. Propast mezi bohatými a chudými je nevídaná. Americká střední třída přišla od roku 1990 o 28 % svého bohatství. Ve stejné době bohaté elity navýšily to svoje o nějakých 50 %.   
Odlučovací šílenství slibuje zhoršení. Amerika směřuje do postavení despotického zapadákova. Jistá je stagnace a pokles. Dosažení rovnováhy má značné zpoždění. Spoluvina dvou stran tomu brání. Prostí lidé musí věci změnit na vlastní pěst. Sama dvoupólová moc to neudělá.
Stojí za to si to zopakovat. Jediným řešením je revoluce. Je nejvyšší čas, aby ji aktivita zdola vyvolala. Jinak k ní nedojde.

Stephen Lendman, www.mathaba.net

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 2163