Společnost

Komunismus a fašismus (15)

logoIdeologie fašismu

f/ Fašisté a duchovní kultura

Nacistická propaganda byla poměrně značně přímočará. Byla však propracovaná a v mezích, v nichž se pohybovala, i umná. Nikoli náhodou mluví např. W. Kraus ve své knize Kultura a moc v souvislosti s nacionálním socialismem o kulturních iluzích a dokonce "půvabném klamu" /W. Kraus, Kultura a moc, 1992, s.41 an./.

Nacisté vyhlašovali boj "planému humanismu" v duchovním životě, všem směrům, které rozvracejí morálku, působí rozkladně, v rozporu s potřebou integrovat národ a zajistit jeho blaho. Požadovali takový rozvoj, takovou obnovu morálky, která neodporuje "přirozené křesťanské morálce" a "německému mravnímu a sociálnímu citu" /A.Rosenberg, cit.Program, s.56/.

V rámci svého programu estetizace politiky a její přeměny v nepolitickou politiku plně využívali možností kulturní sféry, provokované a organizované "kulturní vůle" /klíčovou roli tu hrál Kampfbund fůr deutsche Kultur, řízený A.Rosenbergem/ při působení na vědomí lidí, na jejich emoce. A jejich postup měl úspěch, dokonce "strašlivý", jak napsal W.Kraus /Cit.práce, s. 42/. Dělali všechno pro to, aby téměř všechno obyvatelstvo udržovali ve stavu vzrušení a extáze, mezi hrou, snem, uměním a skutečností, aby stupňovali pocit "mimořádnosti, jedinečnosti, něčeho, co tu ještě nebylo", něčeho neskutečného doma i v zahraničí, aby zvrátili psychickou depresi ve fantastickou naději. Jak píše E.Kraus, "nacionální socialismus měl - především z počátku - rysy obrovského festivalu po desetiletích bídy a bezradnosti. Prapory, světlo, slunce, jásání, fanfáry a pozitivní prozáření působily, aranžovány zcela vědomě shora, jako apoteóza z "Fidélia"" /Cit.práce. s. 43/.

Na tyto výdaje se zprvu nešetřilo. Kultura v takovém podání měla v "národě básníků a myslitelů" proniknout všechny tkáně, přesvítit všechny temné kouty, struktury a nitky. Rozvinutá aktivita strhávala mnohé umělce a jiné duchovní činitele.

Velkolepá podpora, vyvolávající pocit, že tak poetické období Německo ještě nezažilo, byla kombinována s ráznými zákroky proti všem a všemu, co se zdálo být ztělesněním nejen "planého humanismu", ale také moderních -ismů jako dovršeného, úplného kulturního, duchovního chaosu a zmatku /od Karla Marxe, přes A. Einsteina, až po Liona Feuchtwangera a třeba Kandinského a Braqua/. Nacističtí ideologové dovedně využili hledání, tápání i výstřelků představitelů umělecké moderny k tomu, aby zaútočili ve jménu "jasnosti", "národního, zdravého cítění lidu". Nepohodlné rysy skutečnosti byly rozsáhle a dovedně podněcovaným iluzionismem umně překrývány. Uměním vyvolaný stav euforie pomohl překonávat šok vyvolaný bližšími a konečnými reáliemi nacistické politiky.

Pokračování

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 2399