![\"heyrovsky\"](\"http:\/\/novysmer.cz\/wp-content\/uploads\/2011\/12\/heyrovsky.jpg\")
Kandid\u00e1t\u016f na Nobelovu cenu z na\u0161ich \u0159ad bylo n\u011bkolik. Jaroslav Vrchlick\u00fd, Josef Svatopluk Machar, Otokar B\u0159ezina, Alois Jir\u00e1sek<\/em> a pak i ten ze v\u0161ech \u010deskoslovensk\u00fdch ob\u010dan\u016f nejv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed kandid\u00e1t – Karel \u010capek.<\/em> Le\u010d \u017e\u00e1dn\u00fd nebyl p\u0159ijat.<\/p>\n<\/p>\n
Vychov\u00e1n v p\u0159\u00edsn\u00e9m re\u017eimu<\/strong><\/p>\n A tak skute\u010dn\u011b prvn\u00edm \u010cechem, jen\u017e dostal Nobelovu cenu, v tomto p\u0159\u00edpad\u011b za chemii, se stal Jaroslav Heyrovsk\u00fd. Poch\u00e1zel z rodiny univerzitn\u00edho profesora \u0159\u00edmsk\u00e9ho pr\u00e1va na \u010desk\u00e9 univerzit\u011b v Praze. V \u010desk\u00e9m hlavn\u00edm m\u011bst\u011b se rovn\u011b\u017e narodil, a sice 20. prosince 1890. Mlad\u00fd Jaroslav, stejn\u011b jako jeho \u010dty\u0159i sourozenci, byl vychov\u00e1v\u00e1n sice v demokratick\u00e9m prost\u0159ed\u00ed rodiny \u010desk\u00e9ho vlastence a p\u0159\u00edtele Tom\u00e1\u0161e G. Masaryka, ale vzhledem ke sv\u00e9mu talentu m\u011bl p\u0159\u00edsn\u00fd re\u017eim a rodi\u010de mu nic neslevili. Po studiu chemie, fyziky a matematiky na filozofick\u00e9 fakult\u011b pra\u017esk\u00e9 univerzity ode\u0161el mlad\u00fd Heyrovsk\u00fd do Lond\u00fdna, kde se mohl na tamn\u00ed University College specializovat na discipl\u00edny fyzik\u00e1ln\u00ed chemie. K jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm pat\u0159ily p\u0159edn\u00e1\u0161ky profesora Williama Ramseye, nositele Nobelovy ceny z roku 1904 za objev vz\u00e1cn\u00fdch plyn\u016f ve vzduchu a za jejich za\u0159azen\u00ed v periodick\u00e9 soustav\u011b prvk\u016f. A pr\u00e1v\u011b zde se mlad\u00fd \u010desk\u00fd chemik poprv\u00e9 setkal s elektrochemi\u00ed, kter\u00e1 mu p\u0159inesla v budouc\u00edm \u017eivot\u011b nejednu pernou chvilku, ale tak\u00e9 zaslou\u017een\u00fd \u00fasp\u011bch. Prvn\u00edm m\u00edstem, kde jedenat\u0159icetilet\u00fd Heyrovsk\u00fd za\u010dal pracovat, byl \u00dastav analytick\u00e9 chemie Karlovy univerzity v Praze. To se psal rok 1921. Nastoupil toti\u017e jako asistent u profesora Bohuslava Braunera, vynikaj\u00edc\u00edho \u010desk\u00e9ho chemika, jen\u017e byl jedn\u00edm z prvn\u00edch, kdo pochopil z\u00e1sadn\u00ed d\u016fle\u017eitost Mend\u011blejevova periodick\u00e9ho z\u00e1kona a kdo dok\u00e1zal ur\u010dit atomovou v\u00e1hu nejednoho prvku ze skupiny vz\u00e1cn\u00fdch zemin. Tento syn Franti\u0161ka Augusta Braunera, vedle Palack\u00e9ho a Riegra snad v\u016fbec nejuzn\u00e1van\u011bj\u0161\u00edho \u010desk\u00e9ho vlasteneck\u00e9ho politika 19. stolet\u00ed, si z\u00edskal velk\u00e9 mezin\u00e1rodn\u00ed jm\u00e9no, o \u010dem\u017e sv\u011bd\u010d\u00ed i ta skute\u010dnost, \u017ee byl \u010dlenem sboru navrhovatel\u016f na Nobelovu cenu za chemii. Heyrovsk\u00e9ho pocty se samoz\u0159ejm\u011b ji\u017e nedo\u017eil, nebo\u0165 zem\u0159el v roce 1935. Ale instinktivn\u011b vytu\u0161il, \u017ee m\u00e1 mimo\u0159\u00e1dn\u011b nadan\u00e9ho asistenta, kter\u00e9mu poskytoval nejlep\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 podm\u00ednky k rozvoji, zejm\u00e9na v onom nov\u00e9m oboru, kter\u00fd se jmenuje elektrochemie. Neuplynul ani rok a z asistenta Heyrovsk\u00e9ho se stal nejd\u0159\u00edve mimo\u0159\u00e1dn\u00fd a v roce 1926 \u0159\u00e1dn\u00fd profesor. Nutno dodat, \u017ee v\u016fbec prvn\u00ed profesor fyzik\u00e1ln\u00ed chemie na \u010desk\u00e9 Karlov\u011b univerzit\u011b.<\/p>\n Kdy\u017e jako mlad\u00e9mu asistentovi jednou navrhli, aby se zab\u00fdval jevy povrchov\u00e9ho nap\u011bt\u00ed rtuti, nechal rtu\u0165 odkap\u00e1vat ze sklen\u011bn\u00e9 trubi\u010dky s velmi mal\u00fdm vnit\u0159n\u00edm pr\u016f\u0159ezem. A jeliko\u017e takov\u00e9 m\u011b\u0159en\u00ed, respektive v\u00e1\u017een\u00ed kapek, p\u0159edstavovalo pro mlad\u00e9ho badatele nesm\u00edrn\u011b nudnou metodu, rozhodl se pro vylep\u0161en\u00ed postupu. Dnes bychom \u0159ekli inovace. Zkusil m\u011b\u0159it elektrick\u00fd proud, kter\u00fd byl mezi rtut\u00ed v trubi\u010dce a rtut\u00ed, kter\u00e1 se nach\u00e1zela na dn\u011b n\u00e1doby. Sklen\u011bn\u00e1 trubi\u010dka \u00fastila do roztoku, kter\u00fdm ji\u017e proch\u00e1zel stejnosm\u011brn\u00fd proud. Mlad\u00fd v\u011bdec tak zavedl metodu, kter\u00e1 m\u016f\u017ee podstatnou m\u011brou napomoci sledovat nepatrn\u00e1 kvanta rozli\u010dn\u00fdch l\u00e1tek rozpu\u0161t\u011bn\u00fdch ve vod\u011b a nav\u00edc i zji\u0161\u0165ovat jejich pom\u011brn\u00e9 zastoupen\u00ed.<\/p>\n Polarografie<\/strong><\/p>\n Heyrovsk\u00fd pak v\u011bnoval celou svoji v\u011bdeckou kari\u00e9ru t\u00e9lo analytick\u00e9 metod\u011b, kterou nazval polarografi\u00ed. Ve spolupr\u00e1ci s japonsk\u00fdm kolegou Masuzo Sikatou zkoncipoval v roce 1924 polarograf, tedy automatick\u00fd p\u0159\u00edstroj k zapisov\u00e1n\u00ed polarografick\u00fdch k\u0159ivek. Stru\u010dn\u011b \u0159e\u010deno: sestavil jej ze zdroje regulovateln\u00e9ho stejnosm\u011brn\u00e9ho nap\u011bt\u00ed a galvanometru registruj\u00edc\u00edho proud, kter\u00fd proch\u00e1zel analyzovan\u00fdm roztokem mezi polarizovatelnou indika\u010dn\u00ed elektrodou a pomocnou nepolarizovatelnou elektrodou. Dok\u00e1zal, \u017ee pomoc\u00ed tohoto p\u0159\u00edstroje lze rychle a p\u0159esn\u011b ur\u010dit slo\u017een\u00ed roztoku, ani\u017e by do\u0161lo k jeho zm\u011bn\u011b, s t\u00edm, \u017ee je i nad\u00e1le pou\u017eiteln\u00fd. Brzy se potvrdily Heyrovsk\u00e9ho p\u0159edpov\u011bdi, \u017ee tato metoda nalezne uplatn\u011bn\u00ed nejen v chemick\u00e9m pr\u016fmyslu, potravin\u00e1\u0159stv\u00ed a farmaceutice, ale i p\u0159i kontrole \u017eivotn\u00edho prost\u0159ed\u00ed a rovn\u011b\u017e k ur\u010dov\u00e1n\u00ed zna\u010dn\u00e9ho po\u010dtu anorganick\u00fdch i organick\u00fdch l\u00e1tek v \u0159ad\u011b materi\u00e1l\u016f i ve stopov\u00fdch koncentrac\u00edch.<\/p>\n Snad to bylo jeho nad\u0161en\u00ed pro pr\u00e1ci, pohoda v rodin\u011b a v\u016fbec mladistv\u00fd zjev, \u017ee Heyrovsk\u00fd b\u00fdval sv\u00fdmi studenty n\u011bkdy pova\u017eov\u00e1n za jednoho z nich. To se samoz\u0159ejm\u011b neobe\u0161lo bez komick\u00fdch situac\u00ed, kter\u00e9 pan profesor v\u017edy s \u00fasm\u011bvn\u00fdm nadhledem dok\u00e1zal p\u0159eklenout. Byl proto velmi obl\u00edben. Stejn\u011b tak si z\u00edsk\u00e1val p\u0159\u00edze\u0148 poslucha\u010d\u016f i t\u00edm, \u017ee um\u011bl poutav\u011b p\u0159edn\u00e1\u0161et a hlavn\u011b vysv\u011btlit i takov\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti sv\u00e9ho oboru, kter\u00e9 svoj\u00ed slo\u017eitou povahou zrovna nesk\u00fdtaly p\u0159\u00edli\u0161 mnoho prostoru k ch\u00e1pav\u00e9mu \u00fasm\u011bvu.<\/p>\n V polovin\u011b t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let, kdy\u017e byl Heyrovsk\u00fd v rozpuku sil, se zd\u00e1lo, \u017ee se jeho renom\u00e9 podstatn\u011b roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Sv\u011bd\u010dilo o tom pozv\u00e1n\u00ed k p\u0159edn\u00e1\u0161kov\u00e9mu turn\u00e9 po Spojen\u00fdch st\u00e1tech, kter\u00e9 na t\u00e9ma polarografie uskute\u010dnil v podob\u011b p\u0159edn\u00e1\u0161ek na n\u011bkolika americk\u00fdch univerzit\u00e1ch b\u011bhem roku 1933. V n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm roce ho pozvali do Moskvy, kde vystupoval na v\u011bdeck\u00e9 konference konan\u00e9 p\u0159i p\u0159\u00edle\u017eitosti 100. v\u00fdro\u010d\u00ed narozenin vynikaj\u00edc\u00edho rusk\u00e9ho chemika Dmitrije Ivanovice Mend\u011blejeva. Av\u0161ak brzy byl jeho mezin\u00e1rodn\u00ed rozlet zastaven. Nacist\u00e9 obsadili republiku, za\u010dala druh\u00e1 sv\u011btov\u00e1 v\u00e1lka a do\u0161lo k uzav\u0159en\u00ed \u010desk\u00fdch vysok\u00fdch \u0161kol. A Heyrovsk\u00e9mu p\u0159i v\u0161\u00ed t\u00e9 sm\u016fle op\u011bt zasvitl paprsek nad\u011bje. Uk\u00e1zalo se, \u017ee n\u011bmeck\u00fd profesor Johann B\u00f6hm, jen\u017e p\u0159evzal veden\u00ed \u00fastavu, nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd horliv\u00fdm p\u0159\u00edvr\u017eencem nacismu, ba naopak, co\u017e se projevilo i t\u00edm, \u017ee pod sv\u00fdm kryt\u00edm nechal Heyrovsk\u00e9ho u sebe pracovat. To tak\u00e9 p\u0159isp\u011blo k tomu, \u017ee v\u00e1le\u010dn\u00e1 l\u00e9ta byla napln\u011bna usilovnou prac\u00ed, nebo\u0165 pr\u00e1v\u011b v jejich pr\u016fb\u011bhu dok\u00e1zal vylep\u0161it svoji metodu polarografie, a to jak za pomoci osciloskopu, kter\u00fd zaznamen\u00e1val prudk\u00e9 prom\u011bny elektrodov\u00fdch potenci\u00e1l\u016f, tak i zaveden\u00edm rtu\u0165ov\u00e9 elektrody tryskov\u00e9 vedle kapkov\u00e9. Mohl o tom napsat i v\u011bdeckou publikaci.<\/p>\n Od \u0161\u00e9fa badatelsk\u00e9ho \u00fastavu k Nobelov\u011b cen\u011b<\/strong><\/p>\n Av\u0161ak v kv\u011btnu 1945 se v\u0161e posuzovalo revolu\u010dn\u00ed optikou. Sta\u010dilo slovo jednoho nebo dvou lid\u00ed a Heyrovsk\u00e9ho pobyt v chemick\u00e9m \u00fastavu byl prost\u011b pova\u017eov\u00e1n za kolaboraci a basta! Teprve s pomoc\u00ed velk\u00e9ho po\u010dtu skute\u010dn\u00fdch sv\u011bdk\u016f, jak v\u011bdeck\u00fdch pracovn\u00edk\u016f, tak i studentsk\u00fdch organizac\u00ed, byl nakonec rehabilitov\u00e1n nejen Heyrovsk\u00fd, ale i samotn\u00fd B\u00f6hm. V roce 1950 byl Heyrovsk\u00fd jmenov\u00e1n \u0161\u00e9fem samostatn\u00e9ho Polarografick\u00e9ho \u00fastavu p\u0159i Karlov\u011b univerzit\u011b a o dva roky pozd\u011bji slavnostn\u011b prohl\u00e1\u0161en akademikem, co\u017e byla tehdy velmi presti\u017en\u00ed a v\u016fbec nejvy\u0161\u0161\u00ed v\u011bdeck\u00e1 hodnost. V roce 1955 mu bylo ud\u011bleno vysok\u00e9 st\u00e1tn\u00ed vyznamen\u00e1n\u00ed, \u0158\u00e1d republiky.<\/p>\n Akademik Jaroslav Heyrovsk\u00fd v prosinci 1959 oslavil sv\u00e9 dev\u011bta\u0161edes\u00e1t\u00e9 narozeniny a jako nejlep\u0161\u00ed d\u00e1rek, kter\u00fd mohl dostat, bylo ud\u011blen\u00ed Nobelovy ceny za chemii, kterou si osobn\u011b ve Stockholmu p\u0159evzal z rukou \u0161v\u00e9dsk\u00e9ho kr\u00e1le Gustava Adolfa VI.<\/p>\n \u010cesk\u00fd projev profesora \u00d3landera<\/strong><\/p>\n „Pane profesore Heyrovsk\u00fd, jste p\u016fvodcem jedn\u00e9 z nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch metod sou\u010dasn\u00e9 chemick\u00e9 anal\u00fdzy,“ \u010desky prohl\u00e1sil tehdy ve sv\u00e9m \u00favodn\u00edm projevu profesor G. A. Olander z Kr\u00e1lovsk\u00e9 \u0161v\u00e9dsk\u00e9 akademie v\u011bd a k p\u0159ekvapen\u00ed v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch pokra\u010doval i nad\u00e1le bezchybnou \u010de\u0161tinou: „V\u00e1\u0161 p\u0159\u00edstroj je mimo\u0159\u00e1dn\u011b jednoduch\u00fd, jen n\u011bco padaj\u00edc\u00edch rtu\u0165ov\u00fdch kapi\u010dek, ale Vy a Va\u0161i spolupracovn\u00edci jste uk\u00e1zal\u00ed, \u017ee ho lze u\u017e\u00edt k nejrozmanit\u011bj\u0161\u00edm \u00fa\u010del\u016fm. Trvalo \u0159adu let, ne\u017e si polarografick\u00e9 metody pov\u0161iml zahrani\u010dn\u00ed sv\u011bt. Ale od t\u00e9 chv\u00edle jej\u00ed v\u00fdznam st\u00e1le v\u00edc a v\u00edce roste, ne skoky, aby na sebe upozor\u0148ovala nezasv\u011bcen\u00e9, n\u00fdbr\u017e postupn\u011b z\u00edsk\u00e1vala tato metoda d\u016fv\u011bru analytick\u00fdch chemik\u016f.\u00ab<\/p>\n I nad\u00e1le velmi plodn\u00fdm v\u011bdcem<\/strong><\/p>\n Po Nobelov\u011b cen\u011b n\u00e1sledovaly dal\u0161\u00ed pocty a dal\u0161\u00ed uzn\u00e1n\u00ed a \u010destn\u00e1 \u010dlenstv\u00ed v \u0159ad\u011b sv\u011btov\u00fdch v\u011bdeck\u00fdch instituc\u00ed od N\u011bmeck\u00e9 akademie v\u011bd v Berl\u00edn\u011b a\u017e po Americkou akademii v\u011bd a um\u011bn\u00ed v Bostonu. Rok po jej\u00edm ud\u011blen\u00ed byl Heyrovsk\u00fd podruh\u00e9 vyznamen\u00e1n \u0158\u00e1dem republiky. Heyrovsk\u00fd byl i nad\u00e1le velmi plodn\u00fdm v\u011bdcem i autorem publikac\u00ed, kter\u00e9 se t\u011b\u0161ily velk\u00e9mu z\u00e1jmu v zahrani\u010d\u00ed. Nap\u0159\u00edklad v roce 1962 vydal Z\u00e1klady polarografie (spole\u010dn\u00e9 s J. Kutou), kter\u00e9 byly p\u0159elo\u017eeny do p\u011bti jazyk\u016f, v\u010detn\u011b angli\u010dtiny (1966). Oborov\u00e1 \u010destn\u00e1 plaketa \u010ceskoslovensk\u00e9 akademie v\u011bd za z\u00e1sluhy v chemick\u00fdch v\u011bd\u00e1ch nese Heyrovsk\u00e9ho jm\u00e9no. Tak\u00e9 \u00dastav fyzik\u00e1ln\u00ed chemie a elektrochemie byl po n\u011bm pojmenov\u00e1n.<\/p>\n Vynikaj\u00edc\u00ed \u010desk\u00fd v\u011bdec akademik Jaroslav Heyrovsk\u00fd skonal na Velikono\u010dn\u00ed pond\u011bl\u00ed 27. b\u0159ezna 1967. Bylo mu sedmasedmdes\u00e1t let.<\/p>\n Michal RYB\u00cdN, Archiv NoS<\/em><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Kandid\u00e1t\u016f na Nobelovu cenu z na\u0161ich \u0159ad bylo n\u011bkolik. Jaroslav Vrchlick\u00fd, Josef Svatopluk Machar, Otokar B\u0159ezina, Alois Jir\u00e1sek a<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":1409,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_mi_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0},"categories":[10],"tags":[39],"_links":{"self":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1411"}],"collection":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1411"}],"version-history":[{"count":0,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1411\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/1409"}],"wp:attachment":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1411"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1411"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1411"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}
Po prvn\u00ed sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lce Heyrovsk\u00fd sv\u016fj studijn\u00ed pobyt v Lond\u00fdn\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u011b ukon\u010dil \u00bbvelk\u00fdm doktor\u00e1tem“, jak se \u0159\u00edk\u00e1 cel\u00e9 t\u00e9 t\u011b\u017ek\u00e9 cest\u011b vypln\u011bn\u00e9 studiem a vlastn\u00edm b\u00e1d\u00e1n\u00edm a ukon\u010den\u00e9 obhajobou diserta\u010dn\u00ed pr\u00e1ce s pr\u00e1vem pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed titulu doktora v\u011bd. Z prost\u0159ed\u00ed anglick\u00fdch badatel\u016f si odnesl \u0159adu cenn\u00fdch zku\u0161enost\u00ed. Mezi nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed jist\u011b pat\u0159ila z\u00e1sada, \u017ee laboratorn\u00ed pr\u00e1ci je t\u0159eba v\u017edy organizoval tak, aby se odv\u00edjela p\u0159esn\u011b, logicky i s jednoduchou aparaturou.<\/p>\n![\"heyrovsky](\"http:\/\/novysmer.cz\/wp-content\/uploads\/2011\/12\/heyrovsky_nobel.jpg\")
Z\u00e1pal Jaroslava Heyrovsk\u00e9ho pro v\u011bdeckov\u00fdzkumnou pr\u00e1ci byl tak mocn\u00fd, \u017ee kdy\u017e se v roce 1926 o\u017eenil, tak se svoj\u00ed chot\u00ed Mari\u00ed odjel na svatebn\u00ed cestu na pa\u0159\u00ed\u017eskou Sorbonnu, kter\u00e1 se prot\u00e1hla na p\u016fl roku. \u0160lo samoz\u0159ejm\u011b o studijn\u00ed pobyt, p\u0159i kter\u00e9m porovn\u00e1vali polarografii se spektr\u00e1ln\u00ed anal\u00fdzou. Jist\u00e9 nep\u0159ekvapuje, \u017ee se pr\u00e1v\u011b na p\u016fd\u011b t\u00e9to slavn\u00e9 instituce setkali s jinou v\u00e1\u0161nivou badatelkou, s Mari\u00ed Curieovou. Heyrovsk\u00e9ho man\u017eelka byla po cel\u00fd \u017eivot jeho v\u011brnou spolupracovnic\u00ed, kter\u00e9 pat\u0159\u00ed velk\u00fd obdiv. V\u017edy\u0165 i v\u00fdchova dvou d\u011bt\u00ed – dcery Jitky a syna Michaela – spo\u010d\u00edvala p\u0159edev\u0161\u00edm na jej\u00edch bedrech. Tat\u00ednek toti\u017e obvykle pracoval od \u010dasn\u00fdch rann\u00edch hodin a\u017e do sedm\u00e9 ve\u010der a rovn\u011b\u017e pr\u00e1ce o v\u00edkendech nebyla v jeho p\u0159\u00edpad\u011b \u017e\u00e1dnou v\u00fdjimkou. P\u0159esto si v\u0161ak dok\u00e1zal n\u011bkdy naj\u00edt alespo\u0148 trochu \u010dasu, aby si zahr\u00e1l na klav\u00edr nebo za\u0161el na fotbal, kter\u00fd pat\u0159il u\u017e od d\u011btstv\u00ed k jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm sport\u016fm.<\/p>\n