![\"afgh\"](\"http:\/\/novysmer.cz\/wp-content\/uploads\/2012\/01\/afgh.jpg\")
Pov\u00eddka Olega JERMAKOVA z Afgh\u00e1nist\u00e1nu<\/strong><\/p>\n<\/p>\n
Pr\u016fzkumn\u00e1 rota vyrazila od pluku v noci. Transport\u00e9ry s nerozsv\u00edcen\u00fdmi sv\u011btlomety se rozjely na sever. Sv\u011btla pos\u00e1dky brzy zmizela a kolonu pohltila nekone\u010dn\u00e1 tepl\u00e1 jarn\u00ed noc.
Voj\u00e1ci sed\u011bli na korb\u00e1ch p\u00e1sov\u00fdch vozidel a d\u00edvali se na t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159et\u011bzen\u00ed souhv\u011bzd\u00ed. Kostomygin se rovn\u011b\u017e d\u00edval na z\u00e1\u0159iv\u00e9 \u0159et\u011bzce a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, \u017ee rachot motor\u016f mus\u00ed b\u00fdt sly\u0161et v nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edch ki\u0161lac\u00edch na sam\u00e9m konci t\u00e9hle stepi, pokud ov\u0161em n\u011bjak\u00fd konec m\u00e1 …
Po p\u016flhodin\u011b se n\u00edzko nad step\u00ed vyno\u0159il matn\u00fd m\u011bs\u00edc. Zvolna vych\u00e1zel, noc se projas\u0148ovala a p\u0159ed o\u010dima se za\u010dal r\u00fdsovat kopcovit\u00fd, chundelat\u00fd \u010dernob\u00edl\u00fd prostor. P\u0159ed nimi se zab\u011blaly zdi a v\u011b\u017ee. Kolona se rychle bl\u00ed\u017eila ke ki\u0161laku.<\/p>\n
\u201eHej! Nesp\u011bte!“ \u0159ekl velitel roty s laryngofony p\u0159itisknut\u00fdmi k hrdlu. V\u0161ichni velitel\u00e9 vozidel ho sly\u0161eli a po \u0159ad\u011b hl\u00e1sili: \u010d\u00edslo to a to rozum\u00ed. D\u011bla se nato\u010dila doleva a doprava, voj\u00e1ci se pohnuli a chopili se samopal\u016f. Proud vozidel projel kolem ki\u0161laku, ani\u017e zm\u00edrnil rychlost, a nic se nep\u0159ihodilo.
Kostomygin sta\u010dil zahl\u00e9dnout ok\u00e9nka ve v\u011b\u017e\u00edch, domy s ploch\u00fdmi st\u0159echami, hust\u00e9 zahrady za hlin\u011bn\u00fdmi ohradami a u\u0161at\u00fd obrys osla u sen\u00edku.
Cesta za ki\u0161lakem, kterou te\u010f bylo v\u00fdborn\u011b vid\u011bt, za\u010dala klesat a dole se pono\u0159ila do t\u0159pyt\u00edc\u00ed se \u0159eky.<\/p>\n
Stroje p\u0159ejely m\u011blkou \u0161irokou \u0159eku, ani\u017e ubraly na rychlosti, a jely d\u00e1l. V ki\u0161laku s kvetouc\u00edmi zahradami se Kostomygin nad\u00fdchal vo\u0148av\u00e9ho vzduchu a te\u010f c\u00edtil sladko v puse. Nastavoval tv\u00e1\u0159 tepl\u00e9mu v\u011btru, uv\u011bdomoval si ti\u017ei patronta\u0161ky na boku, til, jak pevn\u011b m\u00e1 se\u0161n\u011brovan\u00e9 boty a jak voln\u00fd a lehk\u00fd je maskovac\u00ed stejnokroj, a v\u0161echno se mu to l\u00edbilo \u2014 m\u011bs\u00edc, ta stra\u0161n\u00e1 step, sladk\u00e1 chu\u0165 kv\u011bt\u016f v<\/p>\n
\u00fastech, pohodln\u00e1 uniforma a zbra\u0148 na prsou, i ta j\u00edzda nemotorn\u00fdch stroj\u016f nekone\u010dnou b\u00edlou rovinou pod ciz\u00edmi z\u00e1\u0159iv\u00fdmi hv\u011bzdami.
U hradby n\u00edzk\u00fdch kope\u010dk\u016f se kolona zastavila. Voj\u00e1ci seskakovali z vozidel a protahovali si nohy.
Rota nastoupila do dvojstupu a vykro\u010dila po cest\u011b. \u0158idi\u010di z\u016fstali v transport\u00e9rech.
Rota postupovala pod\u00e9l pahork\u016f. V\u0161ichni ml\u010deli a zachmu\u0159en\u011b pokukovali po temenech kopc\u016f jasn\u011b se<\/p>\n
r\u00fdsuj\u00edc\u00edch na pozad\u00ed hv\u011bzdnat\u00e9 oblohy. M\u011bs\u00edc se p\u0159ehoupl na z\u00e1padn\u00ed okraj oblohy, dostal bronzovu barvu a u\u017e nesv\u00edtil tak jasn\u011b.<\/p>\n
Kostomygin sly\u0161el, jak za n\u00edm jedouc\u00ed Oparin, ba\u017eant jako on, cvakl p\u0159ezkou u opasku a od\u0161rouboval uz\u00e1v\u011br poln\u00ed l\u00e1hve. V tom se rozlehla tlumen\u00e1 r\u00e1na a Oparin nalet\u011bl na Kostomygina. Ten se oto\u010dil: Oparin pokra\u010doval d\u00e1l s hlavou vta\u017eenou mez\u00ed ramena a rychle navl\u00e9kal l\u00e1hev zase na opasek. Za n\u00edm \u0161el pevn\u00fdmi, kroky vysok\u00fd, dlouhonoh\u00fd ser\u017eant \u0160varjov.
Mus\u00edm d\u00e1vat pozor, pomyslel si Kostomygin, kdy\u017e ot\u00e1\u010del hlavu zp\u011bt. Zaj\u00edci \u2014 kluci, kte\u0159\u00ed za sebou m\u011bli p\u016fl roku slu\u017eby \u2014 upozor\u0148ovali ba\u017eanty, \u017ee si musej\u00ed d\u00e1vat pozor a d\u011blat jenom to, co jim \u0159eknou. Tvrdili, \u017ee v\u0161echny chyby ba\u017eant\u016f p\u0159i akci budou \u201erozeb\u00edrat“ maz\u00e1ci; pr\u016fzkumn\u00e1 rota<\/p>\n
nen\u00ed d\u011blost\u0159eleck\u00e1 baterie nebo velitelsk\u00e1 \u010deta, a taky to nen\u00ed p\u011bchota a v\u0161echno mus\u00ed klapat, nesm\u00ed to b\u00fdt hor\u0161\u00ed ne\u017e u n\u011bjak\u00fdch t\u011bch \u201ebaret\u016f“.
Za m\u011bs\u00edc slu\u017eby u roty vid\u011bl Kostomygin dost maz\u00e1ck\u00fdch soud\u016f a rozhodn\u011b se mu necht\u011blo b\u00fdt p\u0159i p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm \u201erozboru“ mezi ob\u017ealovan\u00fdmi. Ale Oparin se u\u017e mezi n\u011b dostal. Mus\u00ed si d\u00e1vat v\u011bt\u0161\u00ed pozor.
M\u011bs\u00edc se skryl, step znovu ztmavla a hv\u011bzdy se zat\u0159pytily jasn\u011bji. Rota rovnom\u011brn\u011b vykra\u010dovala pod\u00e9l pahork\u016f.
Ve vzduchu bylo c\u00edtit syrovost. Ve stepi zahv\u00edzdal pt\u00e1k. Zep\u0159edu sem dolehl dusot.
\u201ePoklusem klus!“ zavelel pronikav\u00fdm \u0161eptem \u0160varjov a Kostomygin se rozb\u011bhl. Uv\u011bdomil si, \u017ee maj\u00ed zpo\u017ed\u011bn\u00ed.
B\u011b\u017eeli dlouho, potili se a polykali prach.
Kostomygin p\u0159idr\u017eoval jednou rukou samopal, druhou poln\u00ed l\u00e1hev. Ale patronta\u0161ka se z\u00e1sobn\u00edky ho bolestiv\u00e9 tloukla do druh\u00e9ho boku, a tak samopal pustil a za\u010dal p\u0159idr\u017eovat patronta\u0161ku. Samopal mu v\u0161ak ranami do prsou p\u016fsobil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bolest, proto ho znovu popadl.
B\u011b\u017eeli dlouho a rychle, a\u017e Kostomyginovi za\u010dalo chr\u010det v prsou a zap\u0159\u00edsahal se, \u017ee, odte\u010fka a\u017e nav\u011bky se cigarety ani netkne.
Kone\u010dn\u011b dorazili k nejbli\u017e\u0161\u00edmu pahorku a spat\u0159ili ve stepi obrysy v\u011b\u017e\u00ed, dom\u016f a hlin\u011bn\u00fdch ohrad. V\u00edtr v\u00e1l od ki\u0161laku a Kostomygin znovu c\u00edtil n\u011b\u017enou v\u016fni kv\u011bt\u016f. V\u00edtr zadul siln\u011bji a pronikav\u00e1 v\u016fn\u011b zalila zapr\u00e1\u0161en\u00e9, po dechu lapaj\u00edc\u00ed lidi ve vlhk\u00fdch, trpce p\u00e1chnouc\u00edch od\u011bvech.
U posledn\u00edho pahorku se cesta d\u011blila \u2014 jedna v\u011btev, ta, po ni\u017e b\u011b\u017eeli, vedla do ki\u0161laku, druh\u00e1 sm\u011b\u0159ovala do stepi.
Dv\u011b \u010dety v \u010dele s poru\u010d\u00edky poslal velitel roty ke ki\u0161laku, ostatn\u00ed zalehli na pahorku, ukryli se za balvany a nam\u00ed\u0159ili hlavn\u011b lehk\u00fdch kulomet\u016f a samopal\u016f na vidlici cest Kostomygin se pe\u010dliv\u011b tiskl ke kamen\u00ed a c\u00edtil, jak je vlhk\u00e9; p\u0159\u00edjemn\u011b mu ochlazovalo b\u0159icho a prsa. Odplivoval t\u00e1hnouc\u00ed se sliny prom\u00edsen\u00e9 s prachem a myslel si: te\u010f je snad mo\u017en\u00e9 loknout si z l\u00e1hve, nebo je\u0161t\u011b ne? Rozhl\u00e9dl se,<\/p>\n
opatrn\u011b rozepnul opasek, p\u0159it\u00e1hl si l\u00e1hev k hrudi, ani\u017e by ji odepnul, od\u0161rouboval uz\u00e1v\u011br, sehnul hlavu, p\u0159itiskl se\u0161pulen\u00e9 rty k hrdlu a nas\u00e1l zhluboka vodu. Vypl\u00e1chl si \u00fasta, ale pak vodu spolkl \u2014 bylo mu ji l\u00edto vyplivnout.
Znovu si lokl z l\u00e1hve, potom za\u0161rouboval uz\u00e1v\u011br, zapnul opasek, ot\u0159el si \u00fasta a pomyslel si: te\u010f si tak zap\u00e1lit!
Na nebi z\u016fstala jedin\u00e1 hv\u011bzda – Venu\u0161e. Na cest\u011b se ud\u011blalo v\u011bt\u0161\u00ed sv\u011btlo a ki\u0161lak vypadal bli\u017e\u0161\u00ed. Cesta byla pust\u00e1. V\u0161ichni na ni civ\u011bli, i Kostomygin se d\u00edval a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, \u017ee to v\u0161echno nem\u00e1 smysl – nikdo se tu neuk\u00e1\u017ee a k \u017e\u00e1dn\u00e9 st\u0159elb\u011b nedojde – prost\u011b vyjde slunce a oni se vr\u00e1t\u00ed k pluku. Byla to jeho prvn\u00ed akce a on nev\u011b\u0159il, \u017ee bude opravdov\u00e1, takov\u00e1, jak\u00e9 tak \u017eiv\u011b popisovali veter\u00e1ni roty.
P\u0159estalo ho bavit d\u00edvat se na cestu, po n\u00ed\u017e nikdo nep\u0159ijde, z\u00edvl a zav\u0159el o\u010di, aby je nechal odpo\u010dinout…
Nespal d\u00e9le ne\u017e minutu a s trhnut\u00edm se probudil. Jen se tomu nepodd\u00e1vej, \u0159ekl si a znovu za\u010dal up\u0159en\u011b civ\u011bt na cestu.<\/p>\n
Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Pov\u00eddka Olega JERMAKOVA z Afgh\u00e1nist\u00e1nu<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":1470,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_mi_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0},"categories":[6],"tags":[54,37],"_links":{"self":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1471"}],"collection":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1471"}],"version-history":[{"count":0,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1471\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/1470"}],"wp:attachment":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1471"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1471"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1471"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}