{"id":1922,"date":"2007-05-23T22:25:10","date_gmt":"2007-05-23T20:25:10","guid":{"rendered":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/2007\/05\/23\/posledni-svdkove\/"},"modified":"2007-05-23T22:25:10","modified_gmt":"2007-05-23T20:25:10","slug":"posledni-svdkove","status":"publish","type":"post","link":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/2007\/05\/23\/posledni-svdkove\/","title":{"rendered":"Posledn\u00ed sv\u011bdkov\u00e9"},"content":{"rendered":"

\"plakat\"D\u011btsk\u00e1 pam\u011b\u0165 je z\u00e1hadn\u00e1. Pam\u011b\u0165 dosp\u011bl\u00fdch vyvol\u00e1v\u00e1 \u0161irok\u00fd obraz minulosti, zab\u00edr\u00e1 to, co lid\u00e9 pro\u017eili, zat\u00edmco d\u011btsk\u00e1 pam\u011b\u0165 si vybavuje nejost\u0159ej\u0161\u00ed, nejtragi\u010dt\u011bj\u0161\u00ed momenty. Hlavn\u00edm hrdinou tohoto d\u00edla je d\u011btstv\u00ed, kter\u00e9 upalovali, st\u0159\u00edleli, ub\u00edjeli hladem a strachem. D\u011bti\u00a0B\u011bloruska byly\u00a0posledn\u00edmi sv\u011bdky on\u011bch hr\u016fzn\u00fdch let. Po nich u\u017e nen\u00ed nikdo!<\/strong><\/p>\n

\u00a0<\/strong><\/p>\n

\u00a0<\/strong><\/p>\n

\u00a0<\/strong><\/p>\n

<\/p>\n

\u00a0<\/p>\n

\u00a0Bol\u00ed m\u011b srdce (Anna M., sedmilet\u00e1, po v\u00e1lce\u00a0zubn\u00ed l\u00e9ka\u0159ka)<\/strong><\/p>\n

Prvn\u00ed dny v\u00e1lky jsem si dob\u0159e zapamatovala. V\u0161ichni ut\u00edkali. N\u011bkte\u0159\u00ed m\u011bli v\u011bci, ale na\u0161e babi\u010dka m\u011bla plnou n\u00e1ru\u010d d\u011bt\u00ed. Vedle n\u00ed b\u011b\u017eel mal\u00fd chlapec.<\/p>\n

Kdy\u017e n\u00e1s za\u010dali bombardovat, zbledl a popadl se za hru\u010f: \u201eBol\u00ed m\u011b srdce …“<\/em> vyk\u0159ikl a vrhl se k babi\u010dce se slovy: \u201ePomodlete se k Bohu, aby n\u00e1s nezabili!“<\/em> Babi\u010dka se za\u010dala modlit: \u201ePanebo\u017ee, kde jsi, kdy\u017e d\u011bti tak trp\u00ed?“<\/em><\/p>\n

Ta hol\u010di\u010dka p\u0159i\u0161la prvn\u00ed (Nina J., dev\u00edtilet\u00e1, pot\u00e9 u\u010ditelka t\u011blesn\u00e9 v\u00fdchovy)<\/strong><\/p>\n

Kdy\u017e jsem vid\u011bla prvn\u00ed pumy, nic jsem nepochopila, dokud nedopadly na zem. Bylo to tak stra\u0161n\u00e9, \u017ee se mi napjala k\u016f\u017ee nejen na obli\u010deji, ale na cel\u00e9m t\u011ble. Prosila jsem, aby m\u011b to zabilo a abych u\u017e nikdy nic takov\u00e9ho nesly\u0161ela a nevid\u011bla.<\/p>\n

Ve \u0161kole p\u0159ede mnou sed\u011bla jedna hol\u010di\u010dka, jmenovala se A\u0148a. Jej\u00ed otec i matka zahynuli, \u017eila jen s babi\u010dkou. \u0160kola j\u00ed koupila kab\u00e1t, v\u00e1lenky a leskl\u00e9 galo\u0161e. U\u010ditelka to p\u0159inesla a polo\u017eila na lavici. Z\u00e1vid\u011bli jsme j\u00ed. N\u011bkdo z kluk\u016f do Ani \u0161\u0165ouchl a \u0159ekl: \u201eTys ale m\u011bla \u0161t\u011bst\u00ed!“<\/em> A ona se rozplakala. Plakala nahlas cel\u00e9 \u010dty\u0159i vyu\u010dovac\u00ed hodiny.<\/p>\n

Kdy\u017e se z fronty vr\u00e1til m\u016fj otec, v\u0161ichni se na n\u011bj p\u0159i\u0161li pod\u00edvat. Vlastn\u011b i na n\u00e1s, proto\u017ee se n\u00e1m vr\u00e1til tat\u00ednek. Prvn\u00ed tenkr\u00e1t p\u0159i\u0161la ta hol\u010di\u010dka …<\/p>\n

M\u016f\u017eeme to vyl\u00edzat? (V\u011bra T., desetilet\u00e1, po v\u00e1lce\u00a0d\u011blnice)<\/strong><\/p>\n

Otec zem\u0159el rok p\u0159ed v\u00e1lkou. Mamince z\u016fstalo \u0161est d\u011bt\u00ed. Bylo to t\u011b\u017ek\u00e9. Ale potom, za v\u00e1lky, n\u00e1m m\u00edrov\u00fd \u017eivot p\u0159ipadal \u0161\u0165astn\u00fd …<\/p>\n

Pamatuju si, jak jsme museli uprost\u0159ed noci vyb\u00edhat a skr\u00fdvat se p\u0159ed pumami. Bratr sn\u011bdl z hladu uhl\u00ed na topen\u00ed. Maminka odn\u00e1\u0161ela posledn\u00ed v\u011bci a vym\u011b\u0148ovala je za brambory a kuku\u0159ici. Uva\u0159ila kuku\u0159i\u010dnou ka\u0161i, rozd\u011blila ji, ale my jsme je\u0161t\u011b pokukovali po kastrolu a prosili: \u201eM\u016f\u017eeme to vyl\u00edzat?“ <\/em><\/p>\n

Kdy\u017e shazovala pumy na\u0161e letadla, b\u011b\u017eela jsem se pod\u00edvat. Na\u0161la jsem st\u0159epinu.
\u201eCo to schov\u00e1v\u00e1\u0161?“<\/em> p\u0159iv\u00edtala m\u011b vylekan\u00e1 maminka. \u201eP\u0159inesla jsem st\u0159epinu.“
\u201eKde po\u0159\u00e1d l\u00edt\u00e1\u0161? Je\u0161t\u011b t\u011b zabijou …“ <\/em><\/p>\n

\u201eAle tohle je st\u0159epina z na\u0161\u00ed pumy, copak ta by m\u00e9 mohla zab\u00edt?“<\/em><\/p>\n

Sna\u017eila jsem se honem zav\u0159\u00edt o\u010di (Galja D., jeden\u00e1ctilet\u00e1, po v\u00e1lce kastel\u00e1nka)<\/strong><\/p>\n

Jedin\u00e9, co jsem si zapamatovala, byl strach. A pak je\u0161t\u011b hlad. Kdy\u017e vedle m\u011b n\u011bkdo jedl, sna\u017eila jsem se honem zav\u0159\u00edt o\u010di nebo usnout. Usnout d\u0159\u00edv, ne\u017e za\u010dne polykat…<\/p>\n

V\u00e1lka skon\u010dila, ale j\u00e1 jsem se je\u0161t\u011b mnoho let b\u00e1la ulehnout a sp\u00e1t; ve sp\u00e1nku si pro m\u011b t\u0159eba p\u0159ijdou nebo se se mnou stane n\u011bco hrozn\u00e9ho. P\u0159i\u0161la noc, a to pro m\u011b byla muka, no\u010dn\u00ed m\u016fra. Kdykoliv jsem ve dne vid\u011bla jasn\u00e9 slunce, hned jsem si vzpomn\u011bla na rodi\u010de: zem\u0159el mi otec, matka a dv\u011b sestry.<\/p>\n

Dome\u010dku, neho\u0159! (Nina R., sedmilet\u00e1, pot\u00e9 d\u011blnice)<\/strong><\/p>\n

P\u0159ijeli na motork\u00e1ch a my jsme se schovali. M\u011bla jsem je\u0161t\u011b dva mal\u00e9 brat\u0159\u00ed\u010dky \u2014 \u010dty\u0159let\u00e9ho a dvoulet\u00e9ho. Schovali jsme se pod postel a z\u016fstali tam cel\u00fd den.<\/p>\n

Pamatuju si, jak m\u011b p\u0159ekvapilo, \u017ee mlad\u00fd fa\u0161istick\u00fd d\u016fstojn\u00edk, kter\u00fd u n\u00e1s bydlel, nosil br\u00fdle. Myslela jsem, \u017ee je mohou m\u00edt jenom u\u010ditel\u00e9. Bydlel se sluhou v jedn\u00e9 polovin\u011b domu a my v druh\u00e9. Nejmen\u0161\u00ed brat\u0159\u00ed\u010dek nastydl a moc ka\u0161lal. R\u00e1no do na\u0161\u00ed poloviny domu p\u0159i\u0161el d\u016fstojn\u00edk a \u0159ekl mamince, \u017ee jestli ten \u201ekind“ bude bre\u010det a nenech\u00e1 ho v noci sp\u00e1t, tak ho \u201epuf-puf“ \u2014 a uk\u00e1zal na pistoli. V noci, jakmile bratr zaka\u0161lal nebo za\u010dal plakat, maminka ho zabalila do p\u0159ikr\u00fdvky, utekla ven a tam ho houpala, dokud neusnul a neuklidnil se.<\/p>\n

V\u0161echno n\u00e1m sebrali a my jsme m\u011bli hlad. Do kuchyn\u011b n\u00e1s nepou\u0161t\u011bli, va\u0159ili tam jenom pro sebe. Mal\u00fd bratr c\u00edtil v\u016fni a za\u010dal k n\u00ed po podlaze l\u00e9zt. Ka\u017ed\u00fd den si va\u0159ili hrachovou pol\u00e9vku a ta tak siln\u011b von\u011bla, \u017ee to bylo skoro a\u017e sly\u0161et. Po p\u011bti minut\u00e1ch se ozval k\u0159ik bratra a strhl se stra\u0161n\u00fd krav\u00e1l. Polili ho v kuchyni va\u0159\u00edc\u00ed vodou za to, \u017ee poprosil o j\u00eddlo. M\u011bl takov\u00fd hlad, \u017ee chodil za maminkou a \u0159\u00edkal: \u201ePoj\u010f, uva\u0159\u00edme moji ka\u010denku.“<\/em> D\u0159ev\u011bn\u00e1 kachni\u010dka byla jeho nejmilej\u0161\u00ed hra\u010dka, nikdy ji nikomu nep\u016fj\u010dil, a najednou nab\u00edz\u00ed: \u201eUva\u0159\u00edme ka\u010denku a v\u0161ichni se naj\u00edme.“<\/em><\/p>\n

P\u0159i \u00fastupu zap\u00e1lili n\u00e1\u0161 d\u016fm. Maminka st\u00e1la, d\u00edvala se na ohe\u0148 a neuk\u00e1pla j\u00ed ani slzi\u010dka. A my t\u0159i jsme pob\u00edhali a k\u0159i\u010deli: \u201eDome\u010dku, neho\u0159! Dome\u010dku, neho\u0159!“<\/em> Nic jsme nesta\u010dili vyn\u00e9st ven, stihla jsem jen popadnout sv\u016fj slabik\u00e1\u0159. Chr\u00e1nila jsem ho po celou v\u00e1lku \u2014 moc jsem se cht\u011bla u\u010dit.<\/p>\n

P\u0159ed v\u00e1lkou jsem m\u011bla r\u00e1da, kdy\u017e mi t\u00e1ta vypr\u00e1v\u011bl poh\u00e1dky, znal jich hodn\u011b. Po v\u00e1lce se mi u\u017e necht\u011blo poh\u00e1dky \u010d\u00edst.<\/p>\n

Teti\u010dko, pochovejte m\u011b taky (Marina K., \u010dty\u0159let\u00e1, nyn\u00ed pracuje ve filmu)<\/strong><\/p>\n

Maminku s tat\u00ednkem jsem nena\u0161la. Sebrali m\u011b v Moskv\u011b na n\u00e1dra\u017e\u00ed. Ani nev\u00edm, jak se doopravdy jmenuju …<\/p>\n

Moc jsem si p\u0159\u00e1la, aby m\u011b n\u011bkdo objal a pohladil. Ale n\u011bhy bylo m\u00e1lo, kolem dokola zu\u0159ila v\u00e1lka, v\u0161echny potkalo ne\u0161t\u011bst\u00ed. \u0160la jsem po ulici a p\u0159ede mnou n\u011bjak\u00e1 maminka s d\u011btmi. Jedno vzala na ruku, kousek ho nesla, postavila a zvedla to druh\u00e9. Usedla na lavi\u010dku a to men\u0161\u00ed si posadila na kl\u00edn. J\u00e1 jsem jen st\u00e1la a koukala, pak jsem k nim p\u0159istoupila a \u0161pitla: \u201eTeti\u010dko, pochovejte m\u011b taky!“ <\/em><\/p>\n

A\u00a0zd\u00e1l se mi sen (Lena K., \u0161estilet\u00e1, nyn\u00ed \u00fa\u010detn\u00ed)<\/strong><\/p>\n

Vid\u011bla jsem d\u011bti vedle zabit\u00fdch matek ; jedna tam le\u017eela mrtv\u00e1, d\u00edt\u011b j\u00ed s\u00e1lo prs a mlaskalo. J\u00e1 jsem le\u017eela bl\u00edzko nich . . .<\/p>\n

Pamatuju si, jak mi vzali maminku. Chytala jsem ji za ruce a dr\u017eela se jej\u00edch hedv\u00e1bn\u00fdch \u0161at\u016f \u2014 neobl\u00e9kla se pro v\u00e1lku.<\/p>\n

Fa\u0161ista m\u011b odhodil samopalem a kdy\u017e jsem upadla, kopl do m\u011b hol\u00ednkou. Zvedla m\u011b n\u011bjak\u00e1 ciz\u00ed \u017eena. A pak jsme byly ve vag\u00f3n\u011b a n\u011bkam jsme jeli. Z hovoru jsem pochopila, \u017ee n\u00e1s vezou do N\u011bmecka . . . Sotva se setm\u011blo, zavolali m\u011b ostatn\u00ed ke dve\u0159\u00edm a vystr\u010dili m\u011b ven z vag\u00f3nu: \u201eUt\u00edkej! Mo\u017en\u00e1 \u017ee se zachr\u00e1n\u00ed\u0161!“ <\/em><\/p>\n

Spadla jsem do n\u011bjak\u00e9ho p\u0159\u00edkopu a tam jsem usnula. Bylo chladno a mn\u011b se zd\u00e1l sen, \u017ee m\u011b maminka bal\u00ed do n\u011b\u010deho tepl\u00e9ho a pron\u00e1\u0161\u00ed n\u011bjak\u00e1 laskav\u00e1 sl\u016fvka. Ten sen se mi vrac\u00ed po cel\u00fd \u017eivot . . .<\/p>\n

M\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, chlap\u010de! (Volo\u010fa A., desetilet\u00fd, nyn\u00ed z\u00e1me\u010dn\u00edk)<\/strong><\/p>\n

Eses\u00e1ci m\u011b chytili, bili m\u011b ty\u010demi a kopali do m\u011b okovan\u00fdmi hol\u00ednkami. \u0160lapali po m\u011b na podlaze. Po mu\u010den\u00ed m\u011b vyt\u00e1hli na ulici a polili m\u011b vodou. Bylo to v zim\u011b a mn\u011b se na t\u011ble rychle vytvo\u0159ila krvav\u00e1 ledov\u00e1 n\u00e1mraza. Ani mi nedo\u0161lo, co se to vzadu oz\u00fdv\u00e1 za klep\u00e1n\u00ed: stloukali \u0161ibenici. Uvid\u011bl jsem ji, a\u017e kdy\u017e m\u011b zvedli a postavili na \u0161palek.<\/p>\n

Opr\u00e1tka se sice st\u00e1hla, ale sta\u010dili mi ji je\u0161t\u011b v\u010das strhnout partyz\u00e1ni, kte\u0159\u00ed byl\u00ed pobl\u00ed\u017e ukryt\u00ed. Kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el k sob\u011b, spat\u0159il jsem na\u0161eho doktora. \u201eJe\u0161t\u011b dv\u011b sekundy a bylo by po v\u0161em, u\u017e bych t\u011b nezachr\u00e1nil,“<\/em> \u0159ekl mi. \u201eM\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, chlap\u010de, \u017ee jsi z\u016fstal na\u017eivu.“<\/em> Do odd\u00edlu m\u011b museli n\u00e9st, proto\u017ee jsem byl cel\u00fd potlu\u010den\u00fd od hlavy a\u017e po paty.<\/p>\n

\u0160li po lidsk\u00e9m pachu (Na\u010fa S., dvan\u00e1ctilet\u00e1, po v\u00e1lce\u00a0d\u011blnice)<\/strong><\/p>\n

\u017dili jsme v \u00fakrytech za vs\u00ed, cel\u00e1 vesnice sho\u0159ela. V lese jsme nalezli vojensk\u00e9 p\u0159\u00edlby a v t\u011bch jsme va\u0159ili. Chodit na jahody a na houby jsme se ale b\u00e1li. Bylo tu hodn\u011b n\u011bmeck\u00fdch ps\u016f, a t\u00ed se vrhali na lidi a zakusovali mal\u00e9 d\u011bti. Byli nau\u010deni na lidsk\u00e9 maso a na lidskou krev. Kdy\u017e u\u017e jsme se vypravili do lesa, tak jedin\u011b ve velk\u00e9 skupin\u011b. Matky n\u00e1m \u0159\u00edkaly, \u017ee mus\u00edme dupat a k\u0159i\u010det, pak \u017ee se psi budou b\u00e1t. Byli velc\u00ed jako vlci. \u0160li po lidsk\u00e9m pachu.<\/p>\n

Tam, kde vych\u00e1z\u00ed slunce (Valja K., jeden\u00e1ctilet\u00e1, po v\u00e1lce\u00a0d\u011blnice)<\/strong><\/p>\n

P\u0159ivezli n\u00e1s do koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no bouchla \u017eelezn\u00e1 z\u00e1vora, p\u0159i\u0161el d\u016fstojn\u00edk a hezk\u00e1 \u017eena, a ta n\u00e1m rusky \u0159\u00edkala: \u201eKdo chce ka\u0161i, a\u0165 se rychle postav\u00ed do dvojstupu. Odvedeme v\u00e1s do j\u00eddelny.“<\/em> \u017dertovali a sm\u00e1li se, d\u011bti klop\u00fdtaly a po\u0161\u0165uchovaly se \u2014 ka\u0161i cht\u011bly v\u0161echny.<\/p>\n

\u201eJenom p\u011btadvacet,“<\/em> odpo\u010d\u00edt\u00e1vala ta \u017eena. \u201eNeh\u00e1dejte se, ostatn\u00ed musej\u00ed po\u010dkat do z\u00edt\u0159ka.“ <\/em><\/p>\n

Zpo\u010d\u00e1tku jsem tomu v\u011b\u0159ila, sp\u011bchala jsem jako v\u0161ichni, strkala se, ale potom jsem najednou dostala strach: Pro\u010d se ti, kter\u00e9 odvedli naj\u00edst, nevracej\u00ed?<\/p>\n

Jednou jsme zaslechli velk\u00fd r\u00e1mus, k\u0159ik a st\u0159elbu. Pak do na\u0161eho bar\u00e1ku vtrhli na\u0161i voj\u00e1ci s radostn\u00fdmi v\u00fdk\u0159iky: \u201eD\u011bti!“<\/em> Brali n\u00e1s na ramena a do n\u00e1ru\u010de hned n\u011bkolik najednou. L\u00edbali n\u00e1s, obj\u00edmali a plakali nad n\u00e1mi, \u017ee jsme jenom kost a k\u016f\u017ee. Vynesli n\u00e1s ven a my jsme spat\u0159ily tmav\u00fd kom\u00edn krematoria..<\/p>\n

N\u011bkolik t\u00fddn\u016f n\u00e1s l\u00e9\u010dili a vykrmovali. Kdy\u017e jsme zes\u00edlily, odvezli n\u00e1s tam, kde vych\u00e1z\u00ed slunce. Dom\u016f …<\/p>\n

Tady kopejte! (Volo\u010fa B., \u010dtrn\u00e1ctilet\u00fd, po v\u00e1lce\u00a0p\u0159edseda rady sportovn\u00ed organizace Spartak v B\u011blorusku)<\/strong><\/p>\n

Kdy\u017e se bratr nevr\u00e1til z akce, maminka dlouho necht\u011bla uv\u011b\u0159it, \u017ee padl. Do odd\u00edlu ozn\u00e1mili, \u017ee skupina partyz\u00e1n\u016f, kterou obkl\u00ed\u010dili N\u011bmci, se sama vyhodila do vzduchu protitankovou minou, aby se nedostali \u017eiv\u00ed do zajet\u00ed.\u00a0Maminka p\u0159i\u0161la k veliteli odd\u00edlu a \u0159ekla: \u201eDovolte mi tam zajet.“<\/em><\/p>\n

P\u0159id\u011blili j\u00ed n\u011bkolik bojovn\u00edk\u016f a jeli jsme. Co jenom dok\u00e1\u017ee srdce matky! M\u00edstn\u00ed obyvatel\u00e9 u\u017e mrtv\u00e9 pochovali; partyz\u00e1ni za\u010dali kopat na jednom m\u00edst\u011b, ale maminka ukazovala jinam: \u201eTady to zkuste!“<\/em> Za\u010dali kopat a na\u0161li bratra. Nebyl k pozn\u00e1n\u00ed, ale maminka ho stejn\u011b poznala \u2014 podle jizvy po operaci slep\u00e9ho st\u0159eva a podle h\u0159eb\u00ednku v kapse.<\/p>\n

Zapamatoval jsem si, jak jsme \u0161li s maminkou po ulici a ona nesla brambory. Z trosek, kter\u00e9 tu odkl\u00edzeli, se k n\u00e1m p\u0159ibl\u00ed\u017eil zajat\u00fd N\u011bmec: \u201eMutter, bitte, kartoffel…“ <\/em><\/p>\n

Odpov\u011bd\u011bla: \u201eNic ti ned\u00e1m, jsi vrah!“ <\/em><\/p>\n

Fa\u0161ista strnul a zmlkl. Maminka u\u0161la p\u00e1r krok\u016f, pak se vr\u00e1tila, vyt\u00e1hla n\u011bkolik brambor a podala mu je: \u201eTu m\u00e1\u0161, najez se . ..“ <\/em><\/p>\n

Je\u0161t\u011b to upl\u00e1cali lopatami (Leon\u00edd S., dvan\u00e1ctilet\u00fd, nyn\u00ed v\u00fdtvarn\u00edk)<\/strong><\/p>\n

Sehnali dohromady celou ves. V\u0161ichni byli jako z kamene, nikdo neplakal. Kdy\u017e na to te\u010f vzpom\u00edn\u00e1m, mysl\u00edm si, \u017ee jsem snad v tu chv\u00edli ohluchl a nic nevn\u00edmal. Pro\u010d nikdo neplakal?<\/p>\n

D\u011bt\u00ed se srazily do samostatn\u00e9ho hlou\u010dku a tiskly se k sob\u011b. Ani psi u dom\u016f ne\u0161t\u011bkali. N\u011bkolik krok\u016f od n\u00e1s postavili kulomet a u n\u011bj se usadili dva eses\u00e1ci.<\/p>\n

K n\u011bkomu to m\u011bli dva metry, k n\u011bkomu deset… Z t\u011bch, co st\u00e1li vep\u0159edu, odpo\u010d\u00edtali \u010dtrn\u00e1ct lid\u00ed, dali jim lopaty a na\u0159\u00eddili, aby vykopali j\u00e1mu. Byla to velk\u00e1, hlubok\u00e1 j\u00e1ma, ve\u0161el se do n\u00ed stoj\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk.<\/p>\n

St\u0159\u00edleli lidi po t\u0159ech. Postavili je k okraji j\u00e1my a zbl\u00edzka je zast\u0159elili. My jsme st\u00e1li a d\u00edvali se, jak je zahazuj\u00ed hl\u00ednou a jak ji hol\u00ednkami u\u0161lap\u00e1vaji. Shora pak hl\u00ednu je\u0161t\u011b upl\u00e1cali lopatami, aby to bylo urovnan\u00e9. Dokonce i rohy zaoblili a uhladili okol\u00ed. Jeden star\u0161\u00ed fa\u0161ista sup\u011bl a ut\u00edral si kapesn\u00edkem pot z \u010dela, jako by pracoval na poli. Co \u017eiv budu, nikdy na to nezapomenu!<\/p>\n

M\u00e1te jet na frontu, a vy se zamilujete! (Jana \u010c., dvan\u00e1ctilet\u00e1, nyn\u00ed u\u010ditelka)<\/strong><\/p>\n

Nezapomenu, jak k mamince p\u0159istoupil n\u011bjak\u00fd voj\u00e1k a za\u010dali si pov\u00eddat. Vypr\u00e1v\u011bl, \u017ee mu cel\u00e1 rodina zahynula a on s\u00e1m \u017ee te\u010f odj\u00ed\u017ed\u00ed na frontu. St\u00e1l a nemohl se od n\u00e1s odtrhnout.<\/p>\n

\u201eVid\u00edm, \u017ee trp\u00edte b\u00eddou, dovolte mi, abych v\u00e1m nechal sv\u016fj platov\u00fd v\u00fdm\u011br, j\u00e1 u\u017e stejn\u011b nikoho nem\u00e1m,“<\/em> \u0159ekl. Maminka se rozplakala, co\u017e jsem pochopila po sv\u00e9m, a tak jsem za\u010dala k\u0159i\u010det:<\/p>\n

\u201eJe v\u00e1lka, m\u00e1te jet na frontu, a vy se m\u00edsto toho zamilujete do moj\u00ed maminky. \u017de se nestyd\u00edte!“<\/em><\/p>\n

Oba s maminkou plakali a j\u00e1 jsem tam st\u00e1la a nech\u00e1pala, jak se moje hodn\u00e1 maminka m\u016f\u017ee bavit s n\u011bk\u00fdm tak \u0161patn\u00fdm \u2014 nechce se mu jet na frontu, tak mluv\u00ed o l\u00e1sce… Pro\u010d jsem si vlastn\u011b myslela, \u017ee o l\u00e1sce? \u0160lo p\u0159ece jenom o jeho poru\u010dick\u00fd platov\u00fd v\u00fdm\u011br …<\/p>\n

Vid\u011bl jsem to (Jura K., osmilet\u00fd, po v\u00e1lce\u00a0\u0159idi\u010d)<\/strong><\/p>\n

Vid\u011bl jsem, jak p\u0159es na\u0161i vesnici hnali z\u00e1stup v\u00e1le\u010dn\u00fdch zajatc\u016f. Tam, kde se dav zastavil, byla ze strom\u016f ohryzan\u00e1 k\u016fra. Ti, kdo se sh\u00fdbli, aby si utrhli zelenou tr\u00e1vu, byli zast\u0159eleni. Bylo to na ja\u0159e.<\/p>\n

Vid\u011bl jsem, jak v noci slet\u011bl z n\u00e1spu n\u011bmeck\u00fd vlak; r\u00e1no polo\u017eili fa\u0161isti na koleje v\u0161echny, kdo na trati pracovali, a p\u0159ejeli je lokomotivou.<\/p>\n

Vid\u011bl jsem, jak zap\u0159ahali do bry\u010dky lidi se \u017elut\u00fdmi kruhy na krku m\u00edsto chomout\u016f a d\u00e1vali se jimi vozit. Jak je st\u0159\u00edleli a k\u0159i\u010deli p\u0159i tom: \u201eJude!“<\/em><\/p>\n

Vid\u011bl jsem, jak matk\u00e1m vyr\u00e1\u017eeli bod\u00e1ky z n\u00e1ru\u010d\u00ed d\u011bti a h\u00e1zeli je do ohn\u011b.<\/p>\n

Pr\u00e1v\u011b proto nem\u016f\u017eeme v\u017edycky rozum\u011bt na\u0161im d\u011btem a ony zase nemohou rozum\u011bt n\u00e1m. Jsme jin\u00ed. N\u011bkdy se v noci probud\u00edm, vzpomenu si na to a chce se mi k\u0159i\u010det…<\/p>\n

Jedli jsme park (A\u0148a G., dvan\u00e1ctilet\u00e1, po v\u00e1lce\u00a0v\u00fdtvarnice)<\/strong><\/p>\n

Jsem z Leningradu. Za blok\u00e1dy n\u00e1m um\u0159el tat\u00ednek. T\u00e1tov\u00e9 um\u00edrali d\u0159\u00edv, maminky z\u016fst\u00e1valy. Ty asi nesm\u011bly um\u00edrat, aby se o n\u00e1s m\u011bl kdo starat.<\/p>\n

Odvezli n\u00e1s na Ural, do m\u011bsta Karpinsk. Tam jsme se hned vrhli do parku, ale neproch\u00e1zeli jsme se v n\u011bm \u2014 my jsme ho jedli! Zvl\u00e1\u0161\u0165 n\u00e1m chutnaly mod\u0159\u00edny, jejich m\u011bkou\u010dk\u00e9 st\u0159ape\u010dky \u2014 byly moc dobr\u00e9! Mal\u00fdm borovi\u010dk\u00e1m jsme u\u0161tipovah v\u00fdhonky, trhali jsme i tr\u00e1vu. Od blok\u00e1dy v\u00edm, co v\u0161echno se d\u00e1 j\u00edst.<\/p>\n

O prvn\u00edm N\u011bmci, kter\u00e9ho jsem spat\u0159ila, jsem u\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee je to zajatec; pracovali za m\u011bstem v uheln\u00fdch dolech. Dodnes nech\u00e1pu, pro\u010d chodili k na\u0161emu d\u011btsk\u00e9mu domovu.
Kdy\u017e jsem si ho v\u0161imla, nic ne\u0159\u00edkal. Pr\u00e1v\u011b jsme doob\u011bdvali a on ze m\u011b z\u0159ejm\u011b je\u0161t\u011b c\u00edtil j\u00eddlo. St\u00e1l vedle m\u011b, nas\u00e1val vzduch a mimod\u011bk pohyboval \u010delistmi, jako by n\u011bco \u017ev\u00fdkal; pokou\u0161el se je rukou zadr\u017eet. Nemohla jsem se na n\u011bj d\u00edvat. Utekla jsem a zavolala na d\u011bv\u010data, jestli jim nezbyl kousek chleba. Pak jsme mu kous\u00ed\u010dek daly.<\/p>\n

V\u011bd\u011bly jsme, kdy p\u0159ich\u00e1zej\u00ed \u2014 chodili jeden nebo dva. Vyb\u00edhaly jsme s t\u00edm, co kter\u00e1 m\u011bla. Kdy\u017e na m\u011b vy\u0161la slu\u017eba v kuchyni, schov\u00e1vala jsem jim sv\u016fj kousek chleba a ve\u010der jsem pak vy\u0161kr\u00e1b\u00e1vala kastroly. V\u0161echna d\u011bv\u010data jim n\u011bco nech\u00e1vala. Vychovatelky n\u00e1s za to hubovaly, proto\u017ee jsme z hladu omdl\u00e9valy, ale stejn\u011b jsme tajn\u011b nech\u00e1valy j\u00eddlo zajatc\u016fm.<\/p>\n

Prvn\u00ed rok jsme si v Karpinsku nev\u0161\u00edmaly p\u0159\u00edrody, v\u0161echno, co ji tvo\u0159ilo, v n\u00e1s vyvol\u00e1valo jedin\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed \u2014 ochutnat, d\u00e1-li se to j\u00edst. Teprve po roce jsem si v\u0161imla, jak je uralsk\u00e1 krajina kr\u00e1sn\u00e1, jak\u00e9 tam rostou smrky, vysok\u00e1 tr\u00e1va a cel\u00e9 lesy st\u0159emchy! A ty z\u00e1pady slunce! Za\u010dala jsem kreslit.<\/p>\n

To nen\u00ed moje dcera! (Faina L., patn\u00e1ctilet\u00e1, po v\u00e1lce\u00a0pracovnice ve filmu)<\/strong><\/p>\n

Myslela jsem si, \u017ee se zbl\u00e1zn\u00edm. Ka\u017ed\u00fd den na to vzpom\u00edn\u00e1m.<\/p>\n

Pamatuju si, jak byli v\u0161ichni \u010dern\u00ed. I psy m\u011bli \u010dern\u00e9. Tiskli jsme se k matk\u00e1m, ale zab\u00edjeli ka\u017ed\u00e9ho. Vzali ty, co st\u00e1li vpravo, a rozd\u011blili je: d\u011bti zvl\u00e1\u0161\u0165, rodi\u010de zvl\u00e1\u0161\u0165. Mysleli jsme si, \u017ee rodi\u010de post\u0159\u00edlej\u00ed, a n\u00e1s nechaj\u00ed b\u00fdt. Byla tam moje maminka, necht\u011bla jsem bez n\u00ed \u017e\u00edt. Prosila jsem a volala. Pustili m\u011b k n\u00ed. Kdy\u017e m\u011b uvid\u011bla, dala se do k\u0159iku: \u201eTo nen\u00ed moje dcera!“<\/em><\/p>\n

O\u010di m\u011bla pln\u00e9 slz a krve. Pln\u00e9 o\u010di krve … M\u011b odt\u00e1hli. Vid\u011bla jsem, jak nejd\u0159\u00edv st\u0159\u00edleli do d\u011bt\u00ed. St\u0159\u00edleli je a p\u0159itom se d\u00edvali na muka rodi\u010d\u016f. Zast\u0159elili mi tam dv\u011b sestry a dva bratry. Kdy\u017e pobili d\u011bti, za\u010dali vra\u017edit rodi\u010de. St\u00e1la tam \u017eena s kojencem v n\u00e1ru\u010d\u00ed \u2014 cucal z l\u00e1hve vodu. Nejd\u0159\u00edv rozst\u0159elili l\u00e1hev, pak zast\u0159elili d\u00edt\u011b, a teprve potom zabili matku.<\/p>\n

St\u00e1le stejn\u00fd sen (Vasja S., osmilet\u00fd,\u00a0po v\u00e1lce sociolog)<\/strong><\/p>\n

Po v\u00e1lce m\u011b dlouho tr\u00e1pil stejn\u00fd sen. Sen o prvn\u00edm zabit\u00e9m N\u011bmci. Kdy\u017e jsem ho zabil, to u\u017e jsem vid\u011bl, jak u dve\u0159\u00ed zast\u0159elili m\u00e9ho d\u011bdu a babi\u010dku, vid\u011bl jsem, jak maminku tloukli pa\u017ebou do hlavy a jak um\u00edrala\u00a0a nem\u011bla vlasy \u010dern\u00e9, ale rud\u00e9 …<\/p>\n

Ani jsem se nesta\u010dil polekat, \u017ee jsem zabil. \u017de jsem zabil \u010dlov\u011bka. Za v\u00e1lky jsem si na n\u011bj ani nevzpomn\u011bl, kolem bylo p\u0159\u00edli\u0161 mnoho zabit\u00fdch. Ti m\u011b nestra\u0161ili. Jenom jednou jsem dostal strach: to kdy\u017e jsme ve\u0161li do vsi, kterou N\u011bmci ned\u00e1vno sp\u00e1lili. Uvid\u011bl jsem oho\u0159elou \u017eenu. Le\u017eela cel\u00e1 \u010dern\u00e1, ale ruce m\u011bla b\u00edl\u00e9 \u2014 \u017eiv\u00e9 \u017eensk\u00e9 ruce. To na m\u011b padla hr\u016fza.<\/p>\n

Zabit\u00fdch jsem se neb\u00e1l, ale b\u00e1l jsem se j\u00edt v noci nebo ve\u010der p\u0159es h\u0159bitov. Mrtv\u00ed le\u017e\u00edc\u00ed na zemi ve mn\u011b strach nevyvol\u00e1vali, ov\u0161em ti v zemi ano. Ten strach v sob\u011b m\u00e1m od d\u011btstv\u00ed a taky mi z\u016fstal.<\/p>\n

M\u00e1m syna, u\u017e je to dnes dosp\u011bl\u00fd mu\u017e. Kdy\u017e byl mal\u00fd, m\u011bl jsem obavu u\u017e z pomy\u0161len\u00ed, \u017ee bych mu m\u011bl vypr\u00e1v\u011bt o v\u00e1lce. Vypt\u00e1val se a j\u00e1 se vykrucoval. Vyrostl, ale stejn\u011b se mi s n\u00edm nechce pov\u00eddat o v\u00e1lce.<\/p>\n

\u00daryvky z dokument\u00e1rn\u00ed knihy Sv\u011btlany ALEXIJEVlCOV\u00c9<\/em><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

D\u011btsk\u00e1 pam\u011b\u0165 je z\u00e1hadn\u00e1. Pam\u011b\u0165 dosp\u011bl\u00fdch vyvol\u00e1v\u00e1 \u0161irok\u00fd obraz minulosti, zab\u00edr\u00e1 to, co lid\u00e9 pro\u017eili, zat\u00edmco d\u011btsk\u00e1 pam\u011b\u0165 si vybavuje<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":1921,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_mi_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0},"categories":[8],"tags":[40],"_links":{"self":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1922"}],"collection":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1922"}],"version-history":[{"count":0,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1922\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/1921"}],"wp:attachment":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1922"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1922"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1922"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}