{"id":2085,"date":"2014-05-04T21:11:59","date_gmt":"2014-05-04T19:11:59","guid":{"rendered":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/2014\/05\/04\/vyhnani-ech-z-pohranii-v-roce-1938\/"},"modified":"2014-05-04T21:11:59","modified_gmt":"2014-05-04T19:11:59","slug":"vyhnani-ech-z-pohranii-v-roce-1938","status":"publish","type":"post","link":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/2014\/05\/04\/vyhnani-ech-z-pohranii-v-roce-1938\/","title":{"rendered":"Vyhn\u00e1n\u00ed \u010cech\u016f z pohrani\u010d\u00ed v roce 1938"},"content":{"rendered":"

Ze stejnojmenn\u00e9 knihy, vydan\u00e9 \u00dastavem mezin\u00e1rodn\u00edch vztah\u016f ve spolupr\u00e1ci s Kruhem ob\u010dan\u016f \u010cesk\u00e9 republiky vyhnan\u00fdch v r. 1938 z pohrani\u010d\u00ed, Praha 1996)<\/strong><\/p>\n

<\/p>\n

\u00davodem<\/strong><\/p>\n

Miroslav Klen, p\u0159edseda Kruhu ob\u010dan\u016f \u010cesk\u00e9 republiky vyhnan\u00fdch roku 1938 z pohrani\u010d\u00ed<\/p>\n

\u201e\u010ce\u0161i si \u017eili b\u011bhem v\u00e1lky jako v r\u00e1ji,\u201c prohla\u0161uje m\u016fj soused v diskusn\u00edm po\u0159adu v\u00edde\u0148sk\u00e9 televize. Ostatn\u00ed tzv. Novoraku\u0161an\u00e9, odsunut\u00ed po v\u00e1lce od n\u00e1s, \u017eiv\u011b souhlas\u00ed. Tento b\u00fdval\u00fd majitel severo\u010desk\u00e9 tov\u00e1rny v\u00ed dob\u0159e od moder\u00e1tora, \u017ee mi N\u011bmci ve v\u00e1lce zavra\u017edili jeden\u00e1ct p\u0159\u00edbuzn\u00fdch. V\u00ed i to, \u017ee dal\u0161\u00edmu \u010desk\u00e9mu \u00fa\u010dastn\u00edku diskuse popravili otce ze \u201enapom\u00e1h\u00e1n\u00ed osob\u00e1m ,\u0158\u00ed\u0161i nep\u0159\u00e1telsk\u00fdm\u201c, co\u017e byla formulace pro sb\u00edrku na ob\u011bti koncentr\u00e1k\u016f.<\/p>\n

Podobn\u00e9 cynick\u00e9 v\u00fdroky o tom, jak pr\u00fd si \u201e\u010ce\u0161i \u017eili\u201c lze sly\u0161et zejm\u00e9na z \u00fast funkcion\u00e1\u0159\u016f sudeton\u011bmeck\u00e9ho landsman\u0161aftu \u010dasto. O sv\u00e9m utrpen\u00ed hovo\u0159\u00ed a p\u00ed\u0161\u00ed v nes\u010detn\u00fdch \u010dl\u00e1nc\u00edch a publikac\u00edch velmi barvit\u011b, n\u011bkdy sice v\u011bcn\u011b, \u010dasto v\u0161ak i nepravdiv\u011b. O zlo\u010dinech, kter\u00e9 sami p\u00e1chali na \u010ce\u0161\u00edch a antifa\u0161istech, v\u011bd\u011bt necht\u011bj\u00ed, a\u010d zde jasn\u011b existuje \u010dasov\u00e1 i p\u0159\u00ed\u010dinn\u00e1 souvislost. Na diskusn\u00edm po\u0159adu K\u0159es\u0165ansk\u00e9 akademie v Praze odpov\u00edd\u00e1 pra\u017esk\u00fd z\u00e1stupce katolick\u00e9 Ackermann-Gemeinde, p\u0159\u00e1telsky nalad\u011bn\u00fd p\u00e1ter Anton Otte, na ot\u00e1zku, pro\u010d se soust\u0159e\u010fuje n\u00e1tlak na \u010ceskou republiku nepom\u011brn\u011b siln\u011bji ne\u017e na Polsko: \u201ePol\u00e1ci dovedli vn\u00e9st do n\u011bmeck\u00e9ho pov\u011bdom\u00ed nesrovnateln\u011b v\u00fdrazn\u011bji pocit viny za zlo\u010diny, jich\u017e se nacist\u00e9 dopustili na polsk\u00e9m lidu, ne\u017e \u010ce\u0161i. O utrpen\u00ed \u010cech\u016f se t\u00e9m\u011b\u0159 nev\u00ed. Nav\u00edc je sudeton\u011bmeck\u00fd landsma\u0161aft nejl\u00e9pe organizov\u00e1n ze v\u0161ech vyhnaneck\u00fdch organizac\u00ed.\u201c<\/p>\n

Ov\u0161em nejen N\u011bmci, ale ani \u010ce\u0161i nejsou \u0159\u00e1dn\u011b informov\u00e1ni o t\u00e9 smutn\u00e9 kapitole novodob\u00fdch \u010desk\u00fdch d\u011bjin, kterou tvo\u0159\u00ed osudy \u010desk\u00fdch vyhnanc\u016f z pohrani\u010d\u00ed v l\u00e9tech 1938 – 1945, \u010di o \u017eivot\u011b t\u011bch \u010cech\u016f, kte\u0159\u00ed p\u0159e\u017eili v\u00e1lku v pohrani\u010d\u00ed. Je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b se v\u00ed o desetitis\u00edc\u00edch vyh\u00e1n\u011bn\u00fdch z \u010detn\u00fdch \u00fazem\u00ed \u010cech a Moravy b\u011bhem v\u00e1lky. Propaganda sudeton\u011bmeck\u00e9ho landsman\u0161aftu dokonce tvrd\u00ed, \u017ee m\u011bli svobodnou volbu z\u016fstat \u010di odej\u00edt.<\/p>\n

Kruh ob\u010dan\u016f \u010cesk\u00e9 republiky vyhnan\u00fdch v roce 1938 z pohrani\u010d\u00ed vznikl teprve 28. \u0159\u00edjna 1993. Jedn\u00edm z hlavn\u00edch \u00fakol\u016f, je\u017e si vytkl, je pr\u00e1v\u011b podchytit vzpom\u00ednky na\u0161ich hrani\u010d\u00e1\u0159\u016f. Je to u\u017e ani ne \u201eza p\u011bt minut dvan\u00e1ct\u201c, n\u00fdbr\u017e \u201eminutu p\u0159ed dvan\u00e1ctou\u201c. V\u017edy\u0165 naprost\u00e1 v\u011bt\u0161ina t\u011bch trpk\u00fdch zku\u0161enost\u00ed \u010desk\u00fdch hrani\u010d\u00e1\u0159\u016f ode\u0161la do nen\u00e1vratna spolu s pam\u011btn\u00edky za v\u00edce ne\u017e pades\u00e1t sedm let od osudn\u00e9 a ostudn\u00e9 Mnichovsk\u00e9 dohody. Jen s velk\u00fdmi obt\u00ed\u017eemi budou historici shroma\u017e\u010fovat fakta o osudu \u010cech\u016f v na\u0161em pohrani\u010d\u00ed (ji\u017e od poloviny t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let!). Nav\u00edc such\u00e1 \u010d\u00edsla a fakta, nutn\u011b ne\u00fapln\u00e1, nikdy nemohou nahradit \u017eivou vzpom\u00ednku, osobn\u00ed zku\u0161enost.<\/p>\n

Kruh ob\u010dan\u016f \u010cesk\u00e9 republiky vyhnan\u00fdch v roce 1938 z pohrani\u010d\u00ed, kter\u00fd se ujal \u00fakolu podchytit alespo\u0148 malou \u010d\u00e1st t\u011bchto vzpom\u00ednek, by cht\u011bl v\u00fdslovn\u011b zd\u016fraznit, \u017ee by se hluboce m\u00fdlil ten, kdo by podkl\u00e1dal t\u00e9to skromn\u00e9 publikaci protin\u011bmeck\u00e9, nacionalistick\u00e9 pohnutky, kdo by v n\u00ed vid\u011bl rozd\u00edr\u00e1n\u00ed star\u00fdch, z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti ji\u017e zajizven\u00fdch ran. \u0158\u00edd\u00edme se star\u00fdm latinsk\u00fdm ok\u0159\u00eddlen\u00fdm p\u0159\u00edslov\u00edm \u201eHist\u00f3ria magistra vitae\u201c (D\u011bjiny jsou u\u010ditelem \u017eivota). I kdy\u017e zku\u0161enost nenasv\u011bd\u010duje p\u0159\u00edli\u0161 tomu, \u017ee by si lid\u00e9 z d\u011bjin brali pou\u010den\u00ed, nevzd\u00e1v\u00e1me se nad\u011bje, \u017ee tento sborn\u00edk p\u0159ece jen trochu p\u0159isp\u011bje \u043a tomu, aby se historie neopakovala. \u041a tomu mus\u00ed p\u0159isp\u011bt i ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s, minim\u00e1ln\u011b t\u00edm, \u017ee pozn\u00e1 minulost a pou\u010d\u00ed se z n\u00ed.<\/p>\n

Mnichov a \u010deskoslovensk\u00e9 pohrani\u010d\u00ed v roce 1938<\/strong><\/p>\n

Josef Barto\u0161<\/p>\n

\u010casto se st\u00e1v\u00e1, \u017ee popis a rozbor pohnut\u00fdch a dramatick\u00fdch dn\u016f roku 1938 v Evrop\u011b a zejm\u00e9na v \u010ceskoslovensku je zakon\u010den aktem podpisu mnichovsk\u00e9 dohody a kapitulac\u00ed \u010ds. vl\u00e1dy 29.-30. z\u00e1\u0159\u00ed 1938. Bylo to ur\u010dit\u011b vyvrcholen\u00ed ud\u00e1lost\u00ed t\u00e9 doby, je v\u0161ak t\u0159eba m\u00edt na pam\u011bti, \u017ee znamenalo – pon\u011bkud symbolicky vyj\u00e1d\u0159eno -sp\u00ed\u0161e dvojte\u010dku, za kterou pro \u010ceskoslovensko n\u00e1sledovaly jednak bezprost\u0159edn\u00ed d\u016fsledky, jednak dlouhodob\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdvoj sp\u011bj\u00edc\u00ed \u043a 14. a 15. b\u0159eznu 1939. Ve sv\u00e9 kone\u010dn\u00e9 f\u00e1zi vedly \u043a rozpout\u00e1n\u00ed druh\u00e9 sv\u011btov\u00e1 v\u00e1lky. Z historie a konkr\u00e9tn\u011b \u010deskoslovensk\u00fdch a \u010desk\u00fdch d\u011bjin pak nelze odd\u011blit osudy t\u011bch pohrani\u010dn\u00edch oblast\u00ed na\u0161\u00ed republiky, kter\u00e9 byly odtr\u017eeny a p\u0159i\u010dlen\u011bny \u043a N\u011bmecku, \u043a Polsku a Ma\u010farsku. Nejv\u011bt\u0161\u00ed ko\u0159ist v \u010desk\u00fdch zem\u00edch z\u00edskalo fa\u0161istick\u00e9 N\u011bmecko.<\/p>\n

Dohoda z Mnichova, podepsan\u00e1 vedouc\u00edmi p\u0159edstaviteli N\u011bmecka, It\u00e1lie, Francie a Anglie bez souhlasu \u010ceskoslovenska, obsahovala n\u011bkolik bod\u016f formulovan\u00fdch tak, \u017ee otev\u00edraly dve\u0159e pro mnoho dal\u0161\u00edch velmi z\u00e1va\u017en\u00fdch jedn\u00e1n\u00ed, zm\u011bn, po\u017eadavk\u016f i \u00fastupk\u016f, kter\u00e9 v\u0161ak nakonec ve v\u0161ech p\u0159\u00edpadech vyzn\u011bly ve prosp\u011bch agresora -hitlerovsk\u00e9ho N\u011bmecka. Prok\u00e1zala to v\u0161echna jedn\u00e1n\u00ed a rozhodnut\u00ed tzv. mezin\u00e1rodn\u00edho v\u00fdboru signat\u00e1\u0159\u016f dohody slo\u017een\u00e9ho z ministr\u016f zahrani\u010d\u00ed z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fdch zem\u00edch – pozd\u011bji i z ofici\u00e1ln\u00edch p\u0159edstavitel\u016f \u010cSR. Zased\u00e1n\u00ed v\u00fdboru zapo\u010dalo v podve\u010der 30. z\u00e1\u0159\u00ed v Berlin\u011b. Svou pr\u00e1ci ukon\u010dil – tehdy ji\u017e sp\u00ed\u0161e form\u00e1ln\u011b – v druh\u00e9 polovin\u011b listopadu 1938. N\u011bmecko zde zastupoval st\u00e1tn\u00ed tajemn\u00edk v zahrani\u010dn\u00edm \u00fa\u0159ad\u011b Erich von Weizs\u00e4cker, \u010deskoslovenskou skupinu vedl zpo\u010d\u00e1tku vyslanec v Berl\u00edn\u011b V. Mastn\u00fd, pozd\u011bji E. Machat\u00fd. Tento v\u00fdbor z\u0159\u00eddil postupn\u011b t\u0159i podv\u00fdbory, jeden pro ot\u00e1zky vojensk\u00e9, druh\u00fd pro oblast hospod\u00e1\u0159stv\u00ed a financ\u00ed a kone\u010dn\u011b t\u0159et\u00ed (s ozna\u010den\u00edm C) pro \u0159e\u0161en\u00ed probl\u00e9m\u016f hrani\u010dn\u00edch a delimita\u010dnich; posledn\u00ed byl nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

* * *<\/p>\n

… Nacistick\u00e9 N\u011bmecko zabralo v \u010ceskoslovensku celkem 28 680 km2 (bez T\u011b\u0161\u00ednsk\u00e1, ale v\u010detn\u011b slovensk\u00e9 Petr\u017ealky). Na zabran\u00e9m \u00fazem\u00ed bylo p\u0159i s\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed v prosinci 1930 evidov\u00e1no celkem 3 653 292 obyvatel ( z toho bylo 15 566 na Slovensku). … T\u00edmto zp\u016fsobem dojdeme \u043a z\u00e1v\u011bru, \u017ee na \u00fazem\u00ed okupovan\u00e9m v roce 1938 N\u011bmeckem (odvozeno od s\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed v roce 1930) byl pravd\u011bpodobn\u00fd po\u010det \u010cech\u016f maxim\u00e1ln\u011b 727 000, v\u010detn\u011b T\u011b\u0161\u00ednsk\u00e1 pak p\u0159inejmen\u0161\u00edm 822 000. …<\/p>\n

* * *<\/p>\n

Nacistick\u00fd re\u017eim, kter\u00fd ovl\u00e1dl po Mnichovu roku 1938 i okupovan\u00e9 \u010ds. pohrani\u010d\u00ed, se vyzna\u010doval v\u00fdraznou nacion\u00e1lni nesn\u00e1\u0161enlivosti a rasovou nen\u00e1vist\u00ed, co\u017e se t\u00fdkalo zejm\u00e9na \u010cech\u016f a \u017did\u016f, ale tak\u00e9 ostr\u00fdmi z\u00e1kroky proti odp\u016frc\u016fm, tj. i demokrat\u016fm a antifa\u0161ist\u016fm z \u0159ad sudetsk\u00fdch N\u011bmc\u016f. Vyj\u00e1d\u0159il to K. Henlein ji\u017e 7. \u0159\u00edjna mezi soukmenovci v Krnov\u011b, kdy\u017e prohl\u00e1sil: \u201eOdp\u016frce pozav\u00edr\u00e1me, a\u017e z\u010dernaj\u00ed\u201c. To z\u0159ejm\u011b nevylu\u010dovalo, naopak sp\u00ed\u0161e p\u0159edpokl\u00e1dalo v\u00fdhody a v\u00fdsady pro vlastn\u00ed p\u0159\u00edvr\u017eence a p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edky tzv. n\u011bmeck\u00e9 n\u00e1rodn\u00ed pospolitosti, a t\u011bch byla v odtr\u017een\u00e9m pohrani\u010d\u00ed zcela nesporn\u011b v\u011bt\u0161ina. Po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed obdob\u00ed bylo v tomto sm\u011bru poznamen\u00e1no mnoha velkorys\u00fdmi pl\u00e1ny, sliby a nad\u011bjemi i pro mnoho jinak pronacisticky neorientovan\u00fdch sudetsk\u00fdch N\u011bmc\u016f. I kdy\u017e v\u011bt\u0161ina z nich nebyla nakonec spln\u011bna, n\u011bkter\u00e9 kroky v nacion\u00e1lni i soci\u00e1ln\u00ed oblasti, jako bylo rychl\u00e9 odstra\u0148ov\u00e1n\u00ed nezam\u011bstnanosti, zvy\u0161ov\u00e1n\u00ed plat\u016f a \u0161iroce propagovan\u00e1 akce materi\u00e1ln\u00ed i finan\u010dn\u00ed v\u00fdpomoci soci\u00e1ln\u011b slab\u00fdm rodin\u00e1m, zjevn\u011b sehr\u00e1ly svoji v\u00fdznamnou roli p\u0159i akceptov\u00e1n\u00ed nov\u00e9ho re\u017eimu v \u0159ad\u00e1ch sudetsk\u00fdch N\u011bmc\u016f. Bylo to ov\u0161em na \u00fakor jin\u00e9ho n\u00e1roda, ob\u010dan\u016f jin\u00e9ho sm\u00fd\u0161len\u00ed a na \u0161kodu m\u00edru ve sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

Na tomto m\u00edst\u011b se chceme v\u011bnovat jenom jedn\u00e9 str\u00e1nce tohoto procesu, a to osud\u016fm nacistick\u00e9mu re\u017eimu nepohodln\u00fdch \u010di nep\u0159\u00e1telsk\u00fdch skupin a osob, z nich\u017e vedle n\u011bmeck\u00fdch antifa\u0161ist\u016f a nevelk\u00e9mu po\u010dtu \u017did\u016f p\u0159edstavovali v\u011bt\u0161inou \u010ce\u0161i. Byli to jednak ti, kte\u0159\u00ed byli dan\u00fdmi okolnostmi nebo p\u0159\u00edmo p\u0159inuceni z pohrani\u010d\u00ed odej\u00edt, jednak ti, kte\u0159\u00ed zde z\u016fstali. Je t\u0159eba si uv\u011bdomit, \u017ee mezi ob\u011bma proudy existovala velmi siln\u00e1 vazba. Vyst\u011bhovalci toti\u017e ve sv\u00e9 zdrcuj\u00edc\u00ed v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159edstavovali tu exponovanou slo\u017eku, kter\u00e1 by byla za nov\u00e9ho nacistick\u00e9ho re\u017eimu v pohrani\u010d\u00ed vystavena perzekuci. V\u0161echna fakta sv\u011bd\u010d\u00ed o tom, \u017ee zdrcuj\u00edc\u00ed v\u011bt\u0161ina t\u011bch, kte\u0159\u00ed ode\u0161li, tak u\u010dinila ze zcela opr\u00e1vn\u011bn\u00e9 obavy z nacistick\u00e9ho okupa\u010dn\u00edho a nep\u0159\u00e1telsk\u00e9ho re\u017eimu, ze strachu p\u0159ed pron\u00e1sledov\u00e1n\u00edm, resp. p\u0159\u00edm\u00fdm terorem. Z\u00e1rove\u0148 by ov\u0161em bylo zkreslov\u00e1n\u00edm skute\u010dnosti, kdybychom neuvedli, \u017ee jenom \u010d\u00e1st z t\u011bchto vyst\u011bhovalc\u016f byla p\u0159\u00edmo a fyzicky vyhn\u00e1na, nebo \u00fa\u0159edn\u011b vys\u00eddlena; v ostatn\u00edch p\u0159\u00edpadech \u0161lo o odchod tak \u010di onak vynucen\u00fd okolnostmi, zejm\u00e9na ztr\u00e1tou zam\u011bstn\u00e1n\u00ed a ohro\u017een\u00edm existence, zdrav\u00ed i \u017eivota v d\u016fsledku psych\u00f3zy vyvol\u00e1van\u00e9 henleinovci. Nelze tak\u00e9 nevid\u011bt, \u017ee situaci bezprost\u0159edn\u011b po Mnichovu v\u00fdrazn\u011b ovliv\u0148ovaly i mezin\u00e1rodn\u00ed ohledy, co\u017e do zna\u010dn\u00e9 m\u00edry zakr\u00fdvalo celkov\u00e9 a dlouhodob\u00e9 tendence a pl\u00e1ny, kter\u00e9 se pak uplatnily za okupace v cel\u00e9m \u010deskoslovensk\u00e9m prostoru a v podm\u00ednk\u00e1ch druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky, o p\u0159\u00edpadn\u00e9m v\u00edt\u011bzstv\u00ed Hitlera v t\u00e9to v\u00e1lce ani nemluv\u011b. Bez t\u011bchto \u0161ir\u0161\u00edch pohled\u016f nelze pochopit ani bezprost\u0159edn\u00ed situaci v pomnichovsk\u00e9m pohrani\u010d\u00ed.<\/p>\n

Je nev\u00fdhodn\u00e9, \u017ee u vyst\u011bhovalc\u016f z okupovan\u00e9ho pohrani\u010d\u00ed \u010desk\u00fdch zem\u00ed existuj\u00ed tak\u00e9 odli\u0161n\u00e9 \u00fadaje, v\u00fdpo\u010dty a odhady; i zde se objevuje nep\u0159esnost v ur\u010dov\u00e1n\u00ed relevantn\u00ed doby a \u00fazem\u00ed, z kter\u00e9ho \u010di do kter\u00e9ho migrace sm\u011b\u0159ovala…<\/p>\n

Zm\u00ednil jsem se ji\u017e o tom, \u017ee je naprosto nemo\u017en\u00e9 vysv\u011btlovat ohromn\u00e9 rozd\u00edly mezi po\u010dty \u010cech\u016f v pohrani\u010d\u00ed (a do jist\u00e9 m\u00edry i N\u011bmc\u016f) mezi roky 1930 a 1939 jenom migra\u010dn\u00edm \u00fabytkem, to p\u0159i celkov\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e9m p\u0159irozen\u00e9m p\u0159\u00edr\u016fstku. Vyjdeme proto rad\u011bji z \u00fadaj\u016f, kter\u00e9 na z\u00e1klad\u011b r\u016fzn\u00fdch podklad\u016f odhadla \u010ds. vl\u00e1dni m\u00edsta a n\u00e1sledn\u011b zve\u0159ejnil tisk a jin\u00e9 informa\u010dn\u00ed zdroje.<\/p>\n

Celkov\u00fd r\u00e1mec pro \u00favahy o emigra\u010dn\u00edch p\u0159esunech je d\u00e1n zm\u011bnami v celkov\u00e9m po\u010dtu obyvatel. Ten se v N\u011bmeckem okupovan\u00e9m pohrani\u010d\u00ed (bez T\u011b\u0161\u00ednsk\u00e1) sn\u00ed\u017eil od roku 1930 do roku 1939 o 243 000 osob na 3 408 000, co\u017e by p\u0159i pom\u011brn\u011b mal\u00e9m p\u0159irozen\u00e9m p\u0159\u00edr\u016fstku 69 000 osob znamenalo absolutn\u00ed \u00fabytek v d\u016fsledku migrace ve v\u00fd\u0161i 312 000 osob. Existuj\u00ed i pon\u011bkud odli\u0161n\u00e9 \u00fadaje, ale ty z\u00e1kladn\u00ed trendy nem\u011bn\u00ed. …<\/p>\n

Dal\u0161\u00ed souhrnn\u00e1 zpr\u00e1va o imigrantech ozna\u010dovan\u00fdch jako ute\u010denci a uprchl\u00edci poch\u00e1z\u00ed ji\u017e z obdob\u00ed po z\u0159\u00edzen\u00ed Protektor\u00e1tu \u010cechy a Morava a uv\u00e1d\u00ed zde celkov\u00fd po\u010det takto p\u0159ist\u011bhovan\u00fdch ve v\u00fd\u0161i 220 000, z \u010deho\u017e 162 000 p\u0159ipadalo na \u010cechy, 23 000 na ciz\u00ed st\u00e1tn\u00ed p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edky a 1315 na Slov\u00e1ky; zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed po\u010dty nejsou specifikov\u00e1ny. Je z\u0159ejm\u00e9, \u017ee tentokr\u00e1t \u0161lo ji\u017e o p\u0159es\u00eddlence ze v\u0161ech \u00fazem\u00ed \u010cSR okupovan\u00fdch N\u011bmeckem, Polskem a Ma\u010farskem; …<\/p>\n

Vyhn\u00e1n\u00ed z \u010cech<\/strong><\/p>\n

V roce 1929 jsem se s rodi\u010di p\u0159ist\u011bhoval do Nov\u00e9 Byst\u0159ice, m\u011bste\u010dka t\u011bsn\u011b na hranici s Rakouskem. Bylo mi p\u011bt let. Obec m\u011bla asi 2 500 n\u011bmeck\u00fdch obyvatel, \u010cech\u016f zde bylo v t\u00e9 dob\u011b asi 300. Do roku 1936 bylo sou\u017eit\u00ed \u010cech\u016f a N\u011bmc\u016f bezprobl\u00e9mov\u00e9. \u010cesk\u00e1 men\u0161ina zde \u017eila velmi \u010dil\u00fdm kulturn\u00edm \u017eivotem. Byl tam Sokol, N\u00e1rodn\u00ed jednota po\u0161umavsk\u00e1, hudebn\u00ed a p\u011bveck\u00fd krou\u017eek. Byl zde postaven i \u010desk\u00fd kulturn\u00ed d\u016fm, prost\u011b v\u0161e bylo velmi kr\u00e1sn\u00e9.<\/p>\n

Koncem roku 1936 a 37 se v\u0161e za\u010dalo m\u011bnit. Mladi N\u011bmci dost\u00e1vali z N\u011bmecka \u201e\u0161kolen\u00ed\u201c a sv\u00e9 vlastn\u00ed soukmenovce \u0161ikanov\u00e1n\u00edm nutili, aby \u010cechy nen\u00e1vid\u011bli a na ka\u017ed\u00e9m kroku jim d\u011blali nep\u0159\u00edjemnosti a n\u00e1sil\u00ed. Kte\u0159\u00ed N\u011bmci tak nejednali, bylo jim vyhro\u017eov\u00e1no, \u017ee a\u017e p\u0159ijde Fuhrer, pomst\u00ed se jim. A tak i ti slu\u0161n\u00ed N\u011bmci se n\u00e1m za\u010dali vyh\u00fdbat a b\u00e1t se. V\u0161e vyvrcholilo v osmat\u0159ic\u00e1t\u00e9m, kdy mlad\u00ed N\u011bmci prchli z republiky, vytv\u00e1\u0159eli bojov\u00e9 odd\u00edly \u201efreikorps\u201c a ty p\u0159epadaly na\u0161\u00ed arm\u00e1du a Str\u00e1\u017e obrany st\u00e1tu (SOS). Z\u016fstali tam jen sta\u0159\u00ed lid\u00e9 a d\u011bti.<\/p>\n

Vrcholem bylo z\u00e1\u0159\u00ed 1938, kdy jednoho dne, to mi bylo \u010dtrn\u00e1ct let, p\u0159i\u0161el otec a \u0159ekl matce. \u201eP\u0159iprav jen to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed, odpoledne p\u0159ijede vojensk\u00e9 auto a v\u0161echny \u010cechy odvezou do vnitrozem\u00ed.\u201c To se ji\u017e \u010dekal vp\u00e1d n\u011bmeck\u00e9 arm\u00e1dy. A tak jsem prchali jen s ruksakem, v\u0161echno ostatn\u00ed jsme tu nechali. Ti, co v\u010das neprchli, poc\u00edtili od n\u011bmeck\u00fdch \u201enadlid\u00ed\u201c \u201el\u00e1sku\u201c \u043a \u010cech\u016fm; kdy\u017e to dob\u0159e dopadlo, tak bit\u00edm a nucen\u00edm, aby se dali \u043a N\u011bmc\u016fm, d\u00e1le \u0161ikanov\u00e1n\u00edm a v\u011bzn\u011bn\u00edm, v mnoha p\u0159\u00edpadech i fyzickou likvidaci.<\/p>\n

A tito lid\u00e9 si nyni st\u011b\u017euj\u00ed, \u017ee v roce 1945 museli z tohoto \u00fazem\u00ed odej\u00edt za stejn\u00fdch -j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee slu\u0161n\u011bj\u0161\u00edch – podm\u00ednek ne\u017e v roce 1938 my. N\u011bmci ur\u010dit\u011b tenkr\u00e1t zp\u016fsobili na\u0161im lidem nohem v\u00edce utrpen\u00ed, a to, co se jim stalo, bylo p\u0159ece jejich p\u0159\u00e1n\u00edm – \u201eHeim ins Reich\u201c – N\u00e1\u0161 F\u00fahrer porou\u010d\u00ed, my poslouch\u00e1me\u201c atd.<\/p>\n

Ji\u0159\u00ed Bene\u0161, tehdy Nov\u00e1 Byst\u0159ice<\/p>\n

***<\/p>\n

Narodil jsem se v T\u0159eb\u00ed\u010di v roce 1914. \u041a finan\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ei jsem nastoupil dne 5.4.1938, a to na odd\u011blen\u00ed vArtolci (inspektor\u00e1t Nov\u00e1 Byst\u0159ice). Spr\u00e1vce odd\u011blen\u00ed byl vrchn\u00ed respicient Fr. Svoboda, b\u00fdval\u00fd legion\u00e1\u0159 a \u010destn\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/p>\n

Od 21.5.1938, kdy byla z\u0159\u00edzena Str\u00e1\u017e obrany st\u00e1tu, a\u017e do 10.10.1938 jsme m\u011bli st\u00e1lou pohotovost. Sousedn\u00ed odd\u011blen\u00ed finan\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ee, Romava, z\u0159\u00eddilo ve Star\u00e9 Huti hl\u00eddku, kam jsem \u010dasto ve\u010der vodil n\u011bkolik voj\u00e1k\u016f jako posilu. N\u011bkdy jsem tam i s\u00e1m z\u016fstal.Tato hl\u00eddka byla n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159epadena ordnery. Ti byli organizov\u00e1ni z na\u0161ich uprchl\u00fdch N\u011bmc\u016f. M\u011bli dva t\u011b\u017ek\u00e9 kulomety, automatick\u00e9 zbran\u011b, gran\u00e1ty a byli ve velk\u00e9 p\u0159esile. Bylo jich a\u017e 120. N\u00e1s na hl\u00eddce bylo st\u00e1l\u00fdch sedm a na noc je\u0161t\u011b \u0161est voj\u00e1k\u016f. S\u00e1m jsem za\u017eil t\u0159i p\u0159epaden\u00ed.<\/p>\n

Nev\u00edm p\u0159esn\u00e9 datum, kdy ordne\u0159i napadli odd\u011blen\u00ed Romava – jednoposchodovou budovu v vrchem ze d\u0159eva. Gran\u00e1ty budovu zap\u00e1lily a kolegov\u00e9 byli nuceni uprchnout. Jin\u00e1 \u00fanikov\u00e1 cesta nebyla, ne\u017e plavat p\u0159es rybn\u00edk na Starou Hu\u0165. Na druh\u00e9 stran\u011b jsme je tahali z vody. Ve vysok\u00fdch bot\u00e1ch nelze dob\u0159e plavat. S\u00e1m jsem byl p\u0159i n\u00e1vratu ze Star\u00e9 Huti jedn\u00e9 noci napaden st\u0159elbou.<\/p>\n

Obec Artolec byla do \u017en\u00ed celkem klidn\u00e1. Pak se vylidnila. V\u011bt\u0161ina n\u011bmeck\u00fdch obyvatel utekla do Rakouska. Obil\u00ed na pol\u00edch nikdo neskl\u00edzel, to vzrostlo a z\u010dernalo. Jednoho dne jsem si \u0161el koupit n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo do Nov\u00e9 Byst\u0159ice. Kdy\u017e jsem na kole proj\u00ed\u017ed\u011bl \u043a n\u00e1m\u011bst\u00ed, n\u011bkdo po mn\u011b st\u0159elil. S kolegou od \u010detnictva jsem ud\u011blal kontrolu, ale pachatele se n\u00e1m nepoda\u0159ilo zjistit. Tehdy byl v Nov\u00e9 Byst\u0159ici otev\u0159en jen jeden obchod. Koupil jsem si sal\u00e1m a po cest\u011b zp\u011bt jsem kousek sn\u011bdl. P\u0159i p\u0159\u00edchodu na odd\u011blen\u00ed se mi ud\u011blalo \u0161patn\u011b. Zjistilo se, \u017ee sal\u00e1m byl otr\u00e1ven. Kolegov\u00e9 ihned jeli do nov\u00e9 Byst\u0159ice, ale obchodn\u00edk ji\u017e prodejnu zav\u0159el a tak\u00e1 utekl do Rakouska.<\/p>\n

Dne 10.10.1938 jsme opustili odd\u011blen\u00ed spolu s kolegy z Nov\u00e9 Byst\u0159ice a \u010dleny \u010detnick\u00e9 stanice z Nov\u00e9 Byst\u0159ice jsem podle na\u0159\u00edzen\u00ed ustupovali do Jind\u0159ichova Hradce. Za prvn\u00ed obci za Novou Byst\u0159ic\u00ed ji\u017e jely n\u011bmeck\u00e9 tanky. Jak n\u00e1s N\u011bmci dojeli, obkl\u00ed\u010dili n\u00e1s, nam\u00ed\u0159ili na n\u00e1s zbran\u011b, ptali se, co jsem za\u010d a \u017e\u00e1dali odevzdat zbran\u011b. N\u00e1\u0161 spr\u00e1vce jim je odep\u0159el vydat a upozornil, \u017ee podle dohody m\u011bli je\u0161t\u011b v\u00edce ne\u017e dv\u011b hodiny se z\u00e1borem po\u010dkat. Pot\u00e9 n\u00e1m nab\u00eddli, abychom si sedli na tanky, \u017ee n\u00e1s d\u00e1le zavezou, co\u017e jsme odm\u00edtli.<\/p>\n

J\u00e1 m\u011bl s sebou kolo, kter\u00e9 jsem po tomto zajet\u00ed N\u011bmci p\u016fj\u010dil na\u0161emu spr\u00e1vci, proto\u017ee n\u00e1m m\u011bl v Jind\u0159ichov\u011b Hradci zajistit ubytov\u00e1n\u00ed. D\u00e1le jsem \u0161el s ostatn\u00edmi p\u011b\u0161ky, ale zn\u00e1m\u00ed z Jind\u0159ichova Hradce n\u00e1m jeli naproti, aby n\u00e1s odvezli. Mne vzal na motorku u\u010ditel Tich\u00fd, kter\u00fd \u010dasto chodil pom\u00e1hat na hl\u00eddky. V Horn\u00ed P\u011bn\u011b, bl\u00edzko Jind\u0159ichova Hradce, v\u00edtali N\u011bmci vojsko, kter\u00e9 n\u00e1s okupovalo. Jak uvid\u011bli na motorce na\u0161i uniformu, hodili n\u00e1m do cesty such\u00fd stromek. My jsem zabalancovali a upadli asi 50 cm od p\u00e1su tanku. M\u011bl jsem pu\u0161ku na z\u00e1dech, ta m\u011b p\u0159i p\u00e1du ude\u0159ila do hlavy; jak jsem vst\u00e1val, c\u00edtil jsem v prav\u00e9 noze bolest. Sund\u00e1val jsem pu\u0161ku a snad bych do t\u00e9 hordy st\u0159\u00edlel, ale tanky zastavily, voj\u00e1k ve v\u011b\u017ei tanku mi pu\u0161ku sebral a ude\u0159il m\u011b p\u0159es hlavu, tak\u017ee jsem znovu upadl. Pan Tich\u00fd zat\u00edm narovnal blatn\u00edk motocyklu a m\u011bli jsme \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsme mohli odjet. T\u0159i dny jsem slou\u017eil v Jind\u0159ichov\u011b Hradci, ale noha ot\u00e9kala a v nemocnici mi ji dali do s\u00e1dry; m\u011bl jsem p\u0159era\u017een\u00fd prav\u00fd b\u00e9rec. V jind\u0159ichohradeck\u00e9 nemocnici jsem se se\u0161li t\u0159i zran\u011bni, jeden kolega ze Star\u00e9 Huti, jeden z\u00e1lo\u017en\u00edk tak\u00e9 z Huti a j\u00e1. Druh\u00fd den m\u011b kolega Fr. Forejtar odvezl na vlak, nemocnice v Jind\u0159ichov\u011b Hradci byla p\u0159epln\u011bna, a tak jsem jel do t\u0159eb\u00ed\u010dsk\u00e9 nemocnice. Byl jsem asi m\u011bs\u00edc nemocn\u00fd a pak jsem nastoupil na sv\u00e9 odd\u011bleni finan\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ee v Jaro\u0161ov\u011b nad Ne\u017e\u00e1rkou, kde jsem byl a\u017e do konce \u0159\u00edjna 1938.<\/p>\n

Na\u0161e odd\u011blen\u00ed finan\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ee bylo napadeno jednou a tento p\u0159epad jsme snadno odrazili. Nikdo p\u0159i n\u011bm nebyl ran\u011bn. Druh\u00e9 p\u0159ipravovan\u00e9 p\u0159epaden\u00ed bylo odvr\u00e1ceno t\u00edm, \u017ee rakousk\u00fd kolega pohrani\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ee, jeho\u017e p\u0159edci poch\u00e1zeli z \u010cech, n\u00e1s zav\u010das upozornil a my jsem \u017e\u00e1dali o posilu na praporu Str\u00e1\u017ee obrany st\u00e1tu. V Jind\u0159ichov\u011b Hradci. P\u0159ijelo asi t\u0159icet lid\u00ed, z\u016fstali dva dny \u0430 \u043a \u00fatoku na na\u0161e odd\u011blen\u00ed t\u00edm p\u00e1dem u\u017e nedo\u0161lo.<\/p>\n

Na odd\u011bleni finan\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ee v Artolci n\u00e1s bylo t\u0159in\u00e1ct a t\u0159i z\u00e1lo\u017en\u00ed voj\u00e1ci jako pomoc Str\u00e1\u017ee obrany st\u00e1tu. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee ti civilist\u00e9, kte\u0159\u00ed ustupovali pozd\u011bji, byli
surov\u011b zml\u00e1ceni a o v\u0161e okradeni. Mlad\u00fd z\u00e1vod\u010d\u00ed \u010detnictva Baloun, kter\u00fd d\u011blal spojku, byl p\u0159i jedn\u00e9 cest\u011b p\u0159epaden ordnery a zajat. Vezl 30 000 K\u010d, rozv\u00e1\u017eel po odd\u011blen\u00edch doplatky. Vzali mu v\u0161echny pen\u00edze i motorku a zml\u00e1tili ho. Vr\u00e1til se a\u017e po z\u00e1boru, kdy n\u00e1m p\u0159ed\u00e1vali v\u011bt\u0161\u00ed po\u010det zajat\u00fdch, kter\u00e9 ozna\u010dovali jako zlo\u010dince. Franti\u0161ek K\u0159iv\u00e1nek, tehdy Artolec<\/p>\n

P\u0159i z\u00e1boru byla polovina obce N\u011bmeck\u00e9 u Suchdola n. Lu\u017enic\u00ed zabr\u00e1na n\u011bmeck\u00fdm vojskem. Na zabran\u00e9 p\u016flce jsme m\u011bli domek. Proto\u017ee m\u016fj otec byl \u010dlenem Sokola, N\u00e1rodn\u00ed jednoty po\u0161umavsk\u00e9 atd., musel ze zabran\u00e9 \u010d\u00e1sti uprchnout, jeliko\u017e mu hrozilo zat\u010deni. V domku z\u016fstala jen m\u00e1 matka. J\u00e1 v t\u00e9 dob\u011b studoval v T\u0159eboni a bydlel v Suchodole n. Lu\u017enici. 10. listopadu 1938 se do na\u0161eho domku p\u0159ist\u011bhoval n\u011bmeck\u00fd celn\u00edk s rodinou. Matku, kter\u00e1 si sebou mohla vz\u00edt jen n\u011bkolik drobnost\u00ed, vyvezli za hranice do okle\u0161t\u011bn\u00e9 republiky.<\/p>\n

Ing. MUDr. Franti\u0161ek Dmek, tehdy N\u011bmeck\u00e9<\/p>\n

Byla jsem vyhn\u00e1na se dv\u011bma d\u011btmi ve v\u011bku 8 a 11 let, jenom se dv\u011bma uzl\u00edky a s tim, co jsme m\u011bli na sob\u011b. Bydleli jsme v h\u00e1jovn\u011b, m\u011bli jsme dv\u011b kravky, kozu, slepice, kachny, pras\u00e1tko, n\u00e1bytek do kuchyn\u011b a sv\u011btnice a tak\u00e9 20 m3 d\u0159eva. Musela jsem tam v\u0161echno nechat, man\u017eel narukoval do Brna a j\u00e1 jsem s d\u011btmi jela do Karda\u0161ovy \u0158e\u010dice, kde jsem m\u011bla tetu. U n\u00ed jsem nechala d\u011bti, sama jsem jela do Jem\u010diny a tam jsem pracovala v lese, abych mohla tet\u011b d\u00e1vat na d\u011bti penize.<\/p>\n

D\u011bti p\u0159i\u0161ly na ned\u011bli dom\u016f a druh\u00fd den jsem je zase dovedla do \u0158e\u010dice. Po p\u016fl roce jsme dostali byt a mohli si d\u011bti vz\u00edt dom\u016f. Tam jsme bydleli celou v\u00e1lku. Mu\u017e jezdil s ko\u0148mi a pracoval v lese jako j\u00e1. Po v\u00e1lce jsme se vr\u00e1tili dom\u016f na Mark\u00e9tu, koupili si n\u011bjak\u00fd n\u00e1bytek a mohli \u017e\u00edt zase jako lidi.<\/p>\n

U\u017e bych necht\u011bla za\u017e\u00edt to, co jsme za\u017eili za t\u011bch \u0161est rok\u016f.<\/p>\n

Ema R\u016f\u017ei\u010dkov\u00e1, tehdy Mark\u00e9ta<\/p>\n

Rodi\u010de \u017eili od roku 1921 v \u010cesk\u00fdch Velenic\u00edch, kde otec pracoval. \u010cesk\u00e9 Velenice m\u011bly v t\u00e9 dob\u011b asi 5 000 obyvatel a spolk\u016f byla \u0159ada – Sokol, DTJ, Orel, Jun\u00e1ci volnosti, skauti, sportovn\u00ed kluby a zejm\u00e9na hudebn\u00ed soubory. \u017delezni\u010d\u00e1\u0159sk\u00e1 dechovka jezd\u00edvala pravideln\u011b na v\u0161esokolsk\u00e9 slety. D\u00e1le zde p\u016fsobily p\u011bveck\u00e9 soubory, ochotnick\u00e9 soubory i bar\u00e1\u010dnick\u00e9 spolky. V m\u011bste\u010dku byla jak obecn\u00e1, tak i m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e1 \u0161kola. \u010cesk\u00e9 Velenice byly t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u011b \u010desk\u00e9, tak\u017ee situace nebyla nikdy tak vyhrocen\u00e1 jako v jin\u00fdch m\u00edstech.<\/p>\n

Konala se r\u016fzn\u00e1 shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed s projevy odhodl\u00e1n\u00ed br\u00e1nit vlast, neopou\u0161t\u011bt \u00fazem\u00ed. Zejm\u00e9na tradi\u010dn\u00ed lampi\u00f3nov\u00fd pr\u016fvod \u043a sv\u00e1tku Mistra Jana Husa byl veden ulicemi viditeln\u00fdmi z bl\u00edzk\u00e9ho rakousk\u00e9ho, od b\u0159ezna 1938 v\u0161ak ji\u017e n\u011bmeck\u00e9ho GmQndu. Pamatuji se, \u017ee hlavn\u00edm \u0159e\u010dn\u00edkem byl poslanec JUDr. Neuman, pozd\u011bj\u0161\u00ed ministr.<\/p>\n

V    \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic\u00edch, kam jsem denn\u011b doj\u00ed\u017ed\u011bl do u\u010den\u00ed, bylo mo\u017eno pozorovat rychle nar\u016fstaj\u00edc\u00ed drzost p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk\u016f po\u010detn\u00e9 n\u011bmeck\u00e9 men\u0161iny. Rovn\u011b\u017e ve vlaku byly jejich sebev\u011bdom\u00e9 st\u00e1le z\u0159eteln\u011bj\u0161\u00ed, zvl\u00e1\u0161\u0165 N\u011bmc\u016f z Nov\u00fdch Hrad\u016f (panstv\u00ed, kter\u00e9 po\u017eaduje zp\u011bt tehdej\u0161\u00ed majitel Buquoy).<\/p>\n

V    z\u00e1\u0159\u00ed 1938 mi otec \u0159ekl, \u017ee se v d\u00edln\u00e1ch rozeb\u00edraj\u00ed stroje a odv\u00e1\u017eej\u00ed s dal\u0161\u00edm d\u016fle\u017eit\u00fdm materi\u00e1lem do vnitrozem\u00ed. V t\u00e9 dob\u011b tak\u00e9 n\u011bkte\u0159\u00ed ob\u010dan\u00e9 za\u010dali st\u011bhovat cenn\u00e9 p\u0159edm\u011bty i n\u00e1bytek \u043a p\u0159\u00edbuzn\u00fdm. Ubezpe\u010dov\u00e1n\u00ed p\u0159edstavitel\u016f m\u011bsta a st\u00e1tu ji\u017e nikdo nev\u011b\u0159il, ov\u0161em daleko v\u00edce ne\u017e zabr\u00e1ni \u00fazem\u00ed se o\u010dek\u00e1valo vojensk\u00e9 st\u0159etnut\u00ed. Tomu nasv\u011bd\u010dovalo hore\u010dn\u00e9 budov\u00e1n\u00ed pevn\u016fstek, lidov\u011b \u201e\u0159op\u00edk\u016f\u201c, v p\u00e1smu asi 10 km od hranic.
Tak\u00e9 matka odjela s n\u011bkolika zavazadly \u043a p\u0159\u00edbuzn\u00fdm do Koz\u00e1rovic, asi 10 km od Mirovic. S ni odjela i sestra, kter\u00e1 po sv\u00e9m s\u0148atku v roce 1937 bydlela nedaleko od n\u00e1s.<\/p>\n

Po odjezdu matky a sestry jsme z\u016fstali s otcem sami v rodinn\u00e9m domku, postaven\u00e9m v roce 1932, a \u010dekali, co se bude dit.<\/p>\n

Jednoho dne p\u0159i\u0161el otec se zpr\u00e1vou, \u017ee \u043a ve\u010deru odjede do vnitrozem\u00ed posledn\u00ed vlak, tak\u017ee jsme sbalili zavazadla a odvezli je na n\u00e1dra\u017e\u00ed. Prostor p\u0159ed n\u00e1dra\u017e\u00edm byl pln\u00fd voz\u00edk\u016f, ko\u010d\u00e1rk\u016f, traka\u0159\u016f apod., velk\u00e9 n\u00e1dra\u017e\u00ed bylo p\u0159epln\u011bn\u00e9, ale lid\u00e9 se chovali velmi uk\u00e1zn\u011bn\u011b, na n\u011bjak\u00e9 sc\u00e9ny se nepamatuji. \u0160vagr p\u0159enesl cenn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci do na\u0161eho domku v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, \u017ee budou l\u00e9pe zabezpe\u010deny, bohu\u017eel v\u0161ak byly ukradeny.<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b se dal vlak do pohybu sm\u011brem \u010cesk\u00e9 Bud\u011bjovice. Lokomotiva v\u0161ak neut\u00e1hla dlouh\u00fd vlak ve stoup\u00e1n\u00ed hned za n\u00e1dra\u017e\u00edm, tak\u017ee se cel\u00e1 souprava vr\u00e1tila zp\u011bt a po chv\u00edli se znova rozjela. Kulisou t\u011bchto dramatick\u00fdch chvil byly ho\u0159\u00edc\u00ed haldy uhl\u00ed vedle v\u00fdtopny, tmav\u00fd kou\u0159 zahaloval oblohu.<\/p>\n

Do \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic jsme dorazili za tmy, n\u011bjak\u00e9 pomocn\u00e9 skupiny n\u00e1s dopravily \u043a p\u0159esp\u00e1n\u00ed do \u0161kol. Odtud jsme odjeli za matkou do Koz\u00e1rovic, ne na dlouho, nebo\u0165 otec byl p\u0159elo\u017een do Jihlavy, \u0161vagr do Trnavy. Tam nacion\u00e1lni Slov\u00e1ci \u010cechy do d\u00edlen v\u016fbec nepustili, zam\u011bstnali je kop\u00e1n\u00edm z\u00e1kop\u016f, tak\u017ee jsme nakonec zakotvili v Plzni, v d\u00edln\u00e1ch \u010cSD.<\/p>\n

J\u00e1 jsem se vr\u00e1til zp\u011bt do \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic, obsadil jsem pokoj bratra, kter\u00fd byl v t\u00e9 dob\u011b mobilizov\u00e1n. Z\u00e1hy jsem zjistil, \u017ee nepravideln\u00fdm spojen\u00edm se mohu vr\u00e1tit zp\u011bt do \u010cesk\u00fdch Velenie, co\u017e se mi poda\u0159ilo a z\u016fstal jsem tam n\u011bkolik dn\u016f a\u017e do odjezdu posledn\u00ed soupravy vlaku s posledn\u00edmi obyvateli m\u011bsta, hlavn\u011b \u017eelezni\u010d\u00e1\u0159i. Druh\u00fd den vstoupila nacistick\u00e1 vojska do zcela opu\u0161t\u011bn\u00fdch \u010cesk\u00fdch Velenie – bylo to 8.10.1938.<\/p>\n

Byl to ot\u0159esn\u00fd pohled – p\u011btitis\u00edcov\u00e9 m\u011bsto t\u00e9m\u011b\u0159 bez lid\u00ed, po zahrad\u00e1ch se proh\u00e1n\u011bli kr\u00e1l\u00edci, slepice, psi, u plotu je\u0161t\u011b z\u016fst\u00e1valy p\u0159iv\u00e1zan\u00e9 kozy, u n\u00e1dra\u017e\u00ed snad stovka r\u016fzn\u00fdch dopravn\u00edch prost\u0159edk\u016f. Nejh\u016f\u0159e p\u016fsobilo zlov\u011bstn\u00e9 ticho a o\u010dek\u00e1v\u00e1ni, co vlastn\u011b p\u0159ijde.<\/p>\n

Franti\u0161ek Krp\u00e1lek, tehdy \u010cesk\u00e9 Velenice<\/p>\n

Pat\u0159\u00edm tak\u00e9 \u043a vyhnan\u00fdm v roce 1938. Narodil jsem se v roce 1921 a a\u017e do roku 1938 \u017eil v \u0161esti\u010dlenn\u00e9 rodin\u011b v ji\u017en\u00edch \u010cech\u00e1ch v \u010cesk\u00fdch Velenic\u00edch. Hitler zabral Sudety, ale \u010cesk\u00e9 Velenice, kter\u00e9 byly t\u00e9m\u011b\u0159 bez N\u011bmc\u016f, zabr\u00e1ny nebyly a pouli\u010dn\u00ed ampliony st\u00e1le uji\u0161\u0165ovaly, \u017ee zabr\u00e1ni nebudeme, abychom z\u016fstali na sv\u00fdch m\u00edstech.<\/p>\n

V    \u010cesk\u00fdch Velenic\u00edch byly tehdy velk\u00e9 \u017eelezni\u010dn\u00ed d\u00edlny a opravny \u010cSD, kde byla zam\u011bstn\u00e1na mo\u017en\u00e1 v\u00edce ne\u017e polovina obyvatel m\u011bsta. \u010cSD v\u0161ak ne\u010dekaly, a\u017e N\u011bmci p\u0159ijdou, ale cel\u00e9 d\u00edlny i se zam\u011bstnanci p\u0159est\u011bhovaly do vnitrozem\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed dob\u0159e situovan\u00ed si objednali st\u011bhov\u00e1ky a zav\u010das se i s majetkem vyst\u011bhovali. My jsme z\u016fstali s maminkou a \u010dekali jsme , co se bude d\u00edt. A do\u010dkali jsme se. Jednou v noci m\u011bstem b\u011b\u017eel hasi\u010d, troubil na trubku a volal: \u201eLidi ute\u010dte, N\u011bmci jdou\u201c. To u\u017e jsme nem\u011bli \u010das na nic jin\u00e9ho, ne\u017e se obl\u00e9ci a ut\u00edkat na n\u00e1dra\u017e\u00ed, kde \u010dekal posledn\u00ed vlak, do kter\u00e9ho se museli vej\u00edt v\u0161ichni, ale s hol\u00fdma rukama. Maminka nesla kuf\u0159\u00edk, ve kter\u00e9m byly na\u0161e doklady, ale v\u0161e ostatn\u00ed jsme museli nechat doma. A tak jsme p\u0159i\u0161li o v\u0161echno, co sta\u010dili rodi\u010de za dvacet let nahospoda\u0159it.<\/p>\n

Josef Benda, tehdy \u010cesk\u00e9 Velenice<\/p>\n

Jsem jednou z t\u011bch, co byli v roce 1938 vyhn\u00e1ni henleinovci z pohrani\u010d\u00ed. Narodila jsem se v roce 1920 v Rudolfov\u011b, okres \u010cesk\u00e9 Bud\u011bjovice. M\u016fj otec byl zam\u011bstn\u00e1n u \u010cSD a v roce 1926 byl p\u0159elo\u017een do Horn\u00edho Dvo\u0159i\u0161t\u011b, kde ve str\u00e1\u017en\u00edm domku bydlela na\u0161e \u010dty\u0159\u010dlenn\u00e1 rodina (star\u0161\u00ed sestra se narodila v roce 1918). Chodily jsme do m\u00edstn\u00ed \u0161koly. Byla postavena po v\u00e1lce, a to z\u00e1kladn\u00ed a \u010dty\u0159i t\u0159\u00eddy m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9. M\u016fj otec jako \u00faprav\u010d\u00ed trati m\u011bl p\u0159id\u011bleno na pr\u00e1ci kolem 50 mu\u017e\u016f, p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b n\u011bmeck\u00e9 n\u00e1rodnosti, a pro svou rozv\u00e1\u017enou povahu byl mezi zam\u011bstnanci obl\u00edben. V roce 1935 byl slu\u017eebn\u011b p\u0159elo\u017een do Omlenic, okres Kaplice. J\u00e1 se setrou jsme doj\u00ed\u017ed\u011bly do \u0161koly d\u00e1le do Horn\u00edho Dvo\u0159i\u0161t\u011b.<\/p>\n

Moji rodi\u010de tvrd\u011b pracovali – hospoda\u0159ili na kousku p\u016fdy, kter\u00e1 \u043a domku pat\u0159ila. Vedlo se n\u00e1m dob\u0159e, m\u011bli jsme mal\u00e9 hospod\u00e1\u0159stv\u00ed, n\u011bkolik krav, dr\u016fbe\u017e a malou mechanizaci.<\/p>\n

Do roku 1937 v\u0161e prob\u00edhalo v klidu a po\u0159\u00e1dku, ne\u017e Henlein zfanatizoval sudetsk\u00e9 N\u011bmce. Ti se pak \u043a n\u00e1m chovali nep\u0159\u00e1telsky, doch\u00e1zelo ke st\u0159et\u016fm jak mezi d\u011btmi, tak mezi dosp\u011bl\u00fdmi. Vyvrcholilo to v z\u00e1\u0159\u00ed 1938, kdy n\u00e1m N\u011bmci vyhro\u017eovali pov\u011b\u0161en\u00edm na telegrafn\u00ed ty\u010de, a my jsme jen s n\u011bkolika osobn\u00edmi v\u011bcmi odjeli na V\u010delnou. Tat\u00ednek z\u016fstal s n\u011bkolika \u010cechy s n\u00e1kladn\u00edm vlakem mezi Certlovem a Lou\u010dovicemi. V Mertlov\u011b vytrhali N\u011bmci na trati koleje a za t\u00fdden, a\u017e henleinovc\u016fm zchladly hlavy a tra\u0165 bylo mo\u017eno opravit, p\u0159ijel otec za n\u00e1mi. V t\u00e9 dob\u011b byl v po\u0161tovn\u00edm voze zabit listono\u0161 a listono\u0161ka.<\/p>\n

Od\u0161kodn\u011bni jsme nikdy nebyli.<\/p>\n

R\u016f\u017eena V\u011btrovcov\u00e1, tehdy Omlenice<\/p>\n

Po obsazen\u00ed \u010desk\u00e9ho pohrani\u010d\u00ed jsem musela nucen\u011b opustit se sv\u00fdmi rodi\u010di m\u00edsto, kter\u00e9 mi bylo domovem.<\/p>\n

\u017dila jsem v Doln\u00edm Dvo\u0159i\u0161ti, kde otec pracoval jako zam\u011bstnanec \u010cSD. V t\u011bch smutn\u00fdch dnech, kdy N\u011bmci zabrali na\u0161e pohrani\u010d\u00ed, byla na\u0161e \u010desk\u00e1 rodina n\u00e1siln\u011b vyst\u011bhov\u00e1na – museli jsme opustit domov pouze s nejnutn\u011bj\u0161\u00edmi v\u011bcmi. Byla jsem v t\u00e9to dob\u011b je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b a pamatuji jen na n\u011bkter\u00e9 okam\u017eiky, kter\u00e9 jsem byla schopn\u00e1 vnimat, ale z\u016fstaly mi v pam\u011bti cel\u00fd \u017eivot. M\u00e9 d\u011btsk\u00e9 du\u0161e se tehdy nejv\u00edce dotklo, \u017ee jsem si nemohla sebou vz\u00edt sv\u00e9 hra\u010dky.<\/p>\n

V\u00fdraz vyst\u011bhov\u00e1n\u00ed asi nen\u00ed ten spr\u00e1vn\u00fd, proto\u017ee nebylo co st\u011bhovat. Moji rodi\u010de ji\u017e ne\u017eij\u00ed. Jist\u011b by se smutnou vzpom\u00ednkou popsali na\u0161i cestu v n\u00e1kladn\u00edm vagonu, jeho\u017e \u010d\u00e1st n\u00e1m byla p\u0159id\u011blena na um\u00edst\u011bn\u00ed n\u011bkolika kus\u016f n\u00e1bytku a oble\u010den\u00ed. Zachovala se mi z t\u00e9to doby jen jedin\u00e1 fotografie, kter\u00e1 mi st\u00e1le p\u0159ipom\u00edn\u00e1 p\u00e1r let pro\u017eit\u00fdch v radostn\u00e9m a p\u011bkn\u00e9m domov\u011b. Po odchodu z pohrani\u010d\u00ed jsme n\u011bjakou dobu bydleli u babi\u010dky a za \u010das n\u00e1m dob\u0159\u00ed lid\u00e9 pronajali jednu m\u00edstnost v nedalek\u00e9m Jaro\u0161ov\u011b nad Ne\u017e\u00e1rkou.<\/p>\n

Otec za\u010dal pracovat na \u017eelezni\u010dn\u00ed stanici v Jind\u0159ichov\u011b Hradci, kam z m\u00edsta bydli\u0161t\u011b doj\u00ed\u017ed\u011bl. Pozd\u011bji jsme v tomto m\u011bst\u011b dostali byt. Z t\u00e9to doby si ji\u017e pamatuji, jak t\u011b\u017ece a dlouho jsme dopl\u0148ovali na\u0161i chudou dom\u00e1cnost v\u011bcmi, kter\u00e9 musely z\u016fstat v zabran\u00e9m Dvo\u0159i\u0161ti.<\/p>\n

Marta Zimov\u00e1, tehdy Doln\u00ed Dvo\u0148\u0161t\u011b<\/p>\n

Otec byl \u017eelezni\u010d\u00e1\u0159 a bydleli jsme ve str\u00e1\u017en\u00edm domku u Doln\u00edho Dvo\u0159i\u0161t\u011b. Kdy\u017e byla zalo\u017eena henleinovsk\u00e1 strana, byl ji\u017e strach tam \u017e\u00edt. Po podeps\u00e1n\u00ed mnichovsk\u00e9 dohody \u043a n\u00e1m p\u0159i\u0161el tra\u0165mistr a ozn\u00e1mil n\u00e1m, \u017ee ve 20.00 hod. jede posledn\u00ed vlak do \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic.. V\u011bci jsme dali do kufr\u016f nebo je zav\u00e1zali do prost\u011bradel. To bylo v\u0161e, co jsme si mohli vz\u00edt. Takhle jsme byli doopravdy vyhn\u00e1ni.<\/p>\n

Marie \u0160lechtov\u00e1, tehdy Doln\u00ed Dvo\u0159i\u0161t\u011b<\/p>\n

P\u0159ibli\u017en\u011b v roce 1933 se rodi\u010de p\u0159est\u011bhovali do Horn\u00edho Dvo\u0159i\u0161t\u011b, kde jsme bydleli do roku 1938.<\/p>\n

Otec byl vyu\u010den\u00fd truhl\u00e1\u0159, ale proto\u017ee nena\u0161el ve sv\u00e9m oboru m\u00edsto, nastoupil \u043a \u010cSD jako d\u011bln\u00edk, kde pracoval a\u017e do d\u016fchodu. Matka byla v dom\u00e1cnosti. Otec byl ve spolku bar\u00e1\u010dn\u00edk\u016f.<\/p>\n

Po\u010d\u00e1tkem \u0159\u00edjna, den si ji\u017e nepamatuji, p\u0159i\u0161el otec z pr\u00e1ce a \u0159ekl mamince, \u017ee mus\u00edme okam\u017eit\u011b odjet, posledn\u00ed vlak \u017ee jede za hodinu. Pamatuji se jen na zmatek a mamin\u010din pl\u00e1\u010d. Myla pr\u00e1v\u011b n\u00e1dob\u00ed po ob\u011bd\u011b, ale pr\u00e1ce z\u016fstala nedokon\u010den\u00e1. Odj\u00ed\u017ed\u011bli jsme jenom s p\u0159\u00edru\u010dn\u00ed ta\u0161kou. Otec z\u016fstal je\u0161t\u011b asi t\u00fdden v Horn\u00edm Dvo\u0159i\u0161ti vzhledem \u043a zam\u011bstn\u00e1n\u00ed a pak p\u0159ijel za n\u00e1mi. Nesm\u011bl v\u0161ak ji\u017e nic odv\u00e1\u017eet, proto\u017ee bylo v\u0161e zabaveno N\u011bmci.<\/p>\n

Nevzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee by n\u00e1m n\u011bkdo vyhro\u017eoval nebo ubli\u017eoval. Jak se to jevilo mn\u011b, prob\u00edhal odjezd v klidu.<\/p>\n

Rodi\u010d\u016fm byla nab\u00eddnuta tak\u00e9 jin\u00e1 volba, a to p\u0159ihl\u00e1sit se \u043a N\u011bmc\u016fm a pak bychom mohli v Horn\u00edm Dvo\u0159i\u0161ti z\u016fstat. Na tuto mo\u017enost rodi\u010de nep\u0159istoupili.<\/p>\n

N\u00e1\u0161 majetek nebyl nijak v\u00fdrazn\u00fd; m\u011bli jsme celkem slu\u0161n\u011b za\u0159\u00edzen\u00fd byt, na dvorku dr\u016fbe\u017e, prase a kozu. Bydleli jsme v tzv. dr\u00e1\u017en\u00edm domku. Nev\u00edm, kdy rodi\u010de obdr\u017eeli vyrozum\u011bn\u00ed, \u017ee si mohou do Horn\u00edho Dvo\u0159i\u0161t\u011b dojet pro v\u011bci, kter\u00e9 jsme tam nechali. Pamatuji se, \u017ee jela maminka, ale vr\u00e1tila se s pr\u00e1zdnou, u\u017e se nic nena\u0161lo.<\/p>\n

M.S., tehdy Horn\u00ed Dvo\u0148\u0161t\u011b<\/p>\n

Narodila jsem se roku 1927 v \u010cesk\u00e9m Krumlov\u011b. Rodi\u010de si tam postavili modern\u00ed rodinn\u00fd d\u016fm. Do roku 1937 jsme \u017eili vedle N\u011bmc\u016f tak n\u011bjak norm\u00e1ln\u011b. M\u00e9ho otce, tajemn\u00edka N\u00e1rodn\u00ed jednoty po\u0161umavsk\u00e9, nejv\u00edce zlobilo, \u017ee v\u0161ude na lep\u0161\u00edch m\u00edstech byli N\u011bmci. Otec jako rusk\u00fd legion\u00e1\u0159 byl velk\u00fd vlastenec a sna\u017eil se nab\u00e1dat \u010cechy , aby sv\u00e9 d\u011bti pos\u00edlali do \u010desk\u00fdch \u0161kol, a staral se, aby \u010ce\u0161i m\u011bli dobr\u00e1 zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Pr\u00e1ce se mu da\u0159ila, ale v roce 1937, hned po smrti na\u0161eho pana prezidenta T.G. Masaryka, se v\u0161e zm\u011bnilo. N\u011bmeck\u00e9 d\u011bti n\u00e1m za\u010daly nad\u00e1vat, fyzicky n\u00e1s napadaly, nemohly jsme bez doprovodu star\u0161\u00edch lid\u00ed chodit ani do \u0161koly. Dosp\u011bl\u00ed N\u011bmci po\u0159\u00e1dali manifestace, byli agresivn\u00ed a v\u017edy v p\u0159esile. My \u010ce\u0161i jsme \u017eili cel\u00fd rok ve strachu. V srpnu 1938 ode\u0161el m\u016fj otec br\u00e1nit na\u0161e hranice a n\u00e1m \u0159ekl, abychom \u010dekali doma, \u017ee kdyby bylo zle, p\u0159ijede pro n\u00e1s a odst\u011bhuje n\u00e1s. My jsme bohu\u017eel poslechly, maminka, moje \u0161estn\u00e1ctilet\u00e1 sestra a j\u00e1 – jeden\u00e1ctilet\u00e1. 20. z\u00e1\u0159\u00ed 1938 napadla na\u0161i Masarykovu \u0161kolu ozbrojen\u00e1 horda n\u011bmeck\u00fdch deseti- a\u017e \u010dtrn\u00e1ctilet\u00fdch kluk\u016f. Utekli jsme zadn\u00edm v\u00fdchodem do sv\u00fdch domov\u016f a ji\u017e jsme nemohli vych\u00e1zet. Kdov\u00ed, kter\u00fd z nich je dne\u0161n\u00edm \u010dlenem sudeton\u011bmeck\u00e9ho landman\u0161aftu.<\/p>\n

\u010cesk\u00e9 rodiny za\u010daly z \u010cesk\u00e9ho Krumlova ut\u00edkat, pokud m\u011bly ve vnitrozem\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00e9 nebo zn\u00e1m\u00e9. My jsme nem\u011bli nikoho a zoufale jsme \u010dekali na tat\u00ednka. Dne 27. z\u00e1\u0159\u00ed n\u00e1m skupina n\u011bmeck\u00fdch ordner\u016f za\u010dala st\u0159\u00edlet do oken, maminka, sestra a j\u00e1 jsme le\u017eely na zemi; bylo to stra\u0161n\u00e9! Na \u0161t\u011bst\u00ed n\u011bjak\u00fd soused – N\u011bmec – ordnery zahnal. Potom se ale p\u0159ibl\u00ed\u017eil do na\u0161eho domu p\u0159ednosta stanice pan Fiala a \u0159ekl mamince, \u017ee za chv\u00edli pojede posledn\u00ed vlak a \u017ee n\u00e1\u0161 otec ji\u017e nem\u016f\u017ee p\u0159ijet.<\/p>\n

Maminka n\u00e1m v rychlosti navl\u00e9kla svetry a kab\u00e1ty, vzaly jsme si ka\u017ed\u00e1 pokr\u00fdvku a ta\u0161ku, zamkly jsme d\u016fm s vyst\u0159\u00edlen\u00fdmi okny a j\u00e1 nikdy nezapomenu na pohled m\u00e9 maminky, kdy\u017e jsme z domu pln\u00e9ho na\u0161ich kr\u00e1sn\u00fdch v\u011bc\u00ed odch\u00e1zely. Hlavn\u011b v\u0161ak prosila Boha, aby se tat\u00ednkovi nic nestalo.<\/p>\n

Cesta vlakem trvala jen \u010dtvrt hodiny, ve Zlat\u00e9 Korun\u011b n\u00e1s zastavili N\u011bmci a vlak se musel vr\u00e1tit do \u010cesk\u00e9ho Krumlova. Pan p\u0159ednosta n\u00e1m pomohl vystoupit na druhou stranu n\u00e1dra\u017e\u00ed a \u201ehonem ut\u00edkejte pry\u010d!\u201c A tak jsme \u0161ly. Nechci vypisovat cestu plnou utrpen\u00ed a nebezpe\u010d\u00ed, byla noc a my jsme se schov\u00e1valy do k\u0159ov\u00ed p\u0159ed ka\u017edou n\u011bmeckou hl\u00eddkou. Do\u0161ly jsme a\u017e do Krem\u017ee a odtud jsme jely vlakem do \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic. Tam na n\u00e1s \u010ce\u0161i k\u0159i\u010deli \u201eCo ut\u00edk\u00e1te a nech\u00e1v\u00e1te pohrani\u010d\u00ed N\u011bmc\u016fm?\u201c Dovedete si p\u0159edstavit na\u0161e zoufalstv\u00ed? Nem\u011bly jsme kam j\u00edt a nem\u011bly jsme t\u00e1tu! Maminka m\u011bla jen adresu na\u0161ich zn\u00e1m\u00fdch, kte\u0159\u00ed utekli ji\u017e d\u0159\u00edve do Horusic a odtud n\u00e1m do \u010cesk\u00e9ho Krumlova psali, \u017ee bydl\u00ed u p\u0159\u00edbuzn\u00fdch a \u017ee jsou to velice hodn\u00ed lid\u00e9. A tak jsme v zoufalstv\u00ed jely za nimi. Spaly jsme ve stodole, jejich pes prokousl m\u00e9 mamince ruku, to si nikdo nedovede p\u0159edstavit, v jak\u00e9 b\u00edd\u011b jsme se octly b\u011bhem jedn\u00e9 noci!<\/p>\n

J\u00e1 jsem za\u010dala N\u011bmce nen\u00e1vid\u011bt, ale na\u0161e zlat\u00e1 v\u011b\u0159\u00edc\u00ed maminka skl\u00e1dala na\u0161e t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159im\u011b do rukou Bo\u017e\u00edch a nep\u0159est\u00e1vala se modlit za tat\u00ednka. R\u00e1no n\u00e1m na\u0161i zn\u00e1m\u00ed \u0159ekli, \u017ee n\u00e1s vezme do h\u00e1jovny pani hajn\u00e1, byla tam sama, jej\u00ed man\u017eel \u0161el tak\u00e9 br\u00e1nit na\u0161e hranice a ona \u010dekala rodinu. Byla to vz\u00e1cn\u00e1 \u017eena a moc n\u00e1m v na\u0161\u00ed b\u00edd\u011b pomohla. Maminka hledala tat\u00ednka, tat\u00ednek hledal n\u00e1s a koncem \u0159\u00edjna jsme se \u0161\u0165astn\u011b se\u0161li.<\/p>\n

V    listopadu jsme ode\u0161li do \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic, kde tat\u00ednek pracoval. \u017dili jsme v jedn\u00e9 studen\u00e9 podkrovn\u00ed m\u00edstnosti a nic jsme nem\u011bli. Spali jsme na dvou vyp\u016fj\u010den\u00fdch slamnic\u00edch pod pokr\u00fdvkami a h\u0159\u00e1li jsme se jeden od druh\u00e9ho. M\u011bli jsme \u010dty\u0159i plechov\u00e9 hrne\u010dky a jeden v\u011bt\u0161\u00ed hrnec. J\u00e1 jsem t\u011b\u017ece onemocn\u011bla z\u00e1n\u011btem mo\u010dov\u00e9ho m\u011bch\u00fd\u0159e a dodnes nesu n\u00e1sledky. Kdy\u017e se \u010deskokrumlovsk\u00e1 z\u00e1lo\u017ena p\u0159est\u011bhovala do Krem\u017ee, mohli jsme si vyzvednout n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze a koupit to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed. Do \u010cesk\u00e9ho Krumlova jsme nemohli. Lid\u00e9 sice si tam za\u010dali jezdit pro sv\u016fj n\u00e1bytek, ale na otce byl vyd\u00e1n zatyka\u010d. A\u017e po ne\u0161\u0165astn\u00e9m b\u0159eznu 1939 dostala moje maminka povolen\u00ed odv\u00e9st si z na\u0161eho domu n\u00e1bytek. Z\u016fstaly tam jen t\u011b\u017ek\u00e9 kusy, knihovna, pr\u00e1zdn\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b, v\u0161e poni\u010den\u00e9. V\u0161echno oble\u010den\u00ed, pe\u0159iny, lo\u017en\u00ed pr\u00e1dlo a ve\u0161ker\u00e9 v\u011bci n\u00e1m N\u011bmci rozkradli. Tat\u00ednkovy vz\u00e1cn\u00e9 vlasteneck\u00e9 knihy byly v kuchyni na hromad\u011b oho\u0159el\u00e9. Maminka p\u0159ijela \u00fapln\u011b zni\u010den\u00e1.<\/p>\n

Nikdy jsme nedostali \u017e\u00e1dn\u00e9 od\u0161kodn\u011bn\u00ed a ani n\u00e1s nenapadlo cht\u00edt n\u011bjakou n\u00e1hradu p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na utrpen\u00ed na\u0161ich nevinn\u00fdch lid\u00ed v koncentra\u010dn\u00edch t\u00e1borech, na plynov\u00e9 komory, na utrpen\u00ed d\u011bt\u00ed, mu\u010den\u00ed a bezd\u016fvodn\u00e9 zab\u00edjen\u00ed. Nemohu zapomenout, jak gestap\u00e1ci m\u00e9ho otce zml\u00e1tili p\u0159ed na\u0161ima o\u010dima.<\/p>\n

Moji rodi\u010de se ji\u017e nikdy v \u017eivot\u011b nevzpamatovali z utrpen\u00ed a ze ztr\u00e1ty materi\u00e1ln\u00edch hodnot a v\u0161eho sv\u00e9ho majetku. Do\u017eili sv\u016fj \u017eivot ve skrovn\u00fdch pom\u011brech.<\/p>\n

My \u010ce\u0161i jsme byli nepr\u00e1vem vyhn\u00e1ni z vlastn\u00edho domova, z na\u0161eho \u010desk\u00e9ho \u00fazem\u00ed. N\u011bmci \u017eij\u00edc\u00ed v na\u0161em \u010desk\u00e9m pohrani\u010d\u00ed od nepam\u011bti ve\u0159ejn\u011b projevovali svou soun\u00e1le\u017eitost \u043a N\u011bmeck\u00e9 \u0159\u00ed\u0161i a j\u00e1 jako ob\u010danka tehdej\u0161\u00edho pohrani\u010d\u00ed nikdy neuv\u011b\u0159\u00edm slib\u016fm o klidn\u00e9m vz\u00e1jemn\u00e9m spolu\u017eit\u00ed. N\u00e1s, \u017eij\u00edc\u00edch pam\u011btn\u00edk\u016f, je ji\u017e m\u00e1lo, a proto p\u00ed\u0161i, aby se nezapomn\u011blo na ho\u0159e a utrpen\u00ed na\u0161eho \u010desk\u00e9ho n\u00e1roda.<\/p>\n

Noemi Bl\u00e1hov\u00e1, tehdy \u010cesk\u00fd Krumlov<\/p>\n

V    roce 1938 byl otec p\u0159evelen do \u010cesk\u00e9ho Krumlova. Sudet\u0161t\u00ed ob\u010dan\u00e9 zfanatizovani Henleinem ztrp\u010dovali zde \u017eij\u00edc\u00edm \u010cech\u016fm \u017eivot. Ve \u0161kole nap\u0159. p\u0159i sv\u00fdch demonstrac\u00edch vyml\u00e1tili kamen\u00edm okna, nad\u00e1vali n\u00e1m \u201e\u010desk\u00e9 svin\u011b\u201c a podobn\u011b. Napadali n\u00e1s fyzicky cestou do \u0161koly a zp\u011bt dom\u016f. Museli jsme sp\u00e1t u zdi pod okny, nebo\u0165 to bylo trochu bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto p\u0159ed kameny a n\u011bkdy i p\u0159ed st\u0159elbou. P\u0159i rann\u00edch n\u00e1stupech policist\u016f na n\u00e1m\u011bst\u00ed chodili henleinovci kolem, plivali na n\u011b a nad\u00e1vali jim a oni nesm\u011bli proti nim zakro\u010dit.<\/p>\n

V    roce 1938 jsme museli jako jin\u00ed prchnout do vnitrozem\u00ed, nebo\u0165 n\u00e1sil\u00ed sude\u0165\u00e1k\u016f se stup\u0148ovalo. Otec z\u016fstal a\u017e do n\u011bmeck\u00e9ho z\u00e1boru.<\/p>\n

Tuto hroznou dobu, kterou jsem pro\u017eil jako desetilet\u00fd kluk, m\u00e1m st\u00e1le v pam\u011bti. Vladim\u00edr Luk\u0161an, tehdy \u010cesk\u00fd Krumlov<\/p>\n

Narodil jsem se a vyr\u016fstal v \u010cesk\u00e9m Krumlov\u011b (1915) v rodin\u011b hrani\u010d\u00e1\u0159sk\u00e9ho pracovn\u00edka. Otec pracoval ve funkci n\u00e1m\u011bstka starosty m\u011bsta za spojen\u00e9 \u010desk\u00e9 strany a ve v\u00edce ne\u017e dal\u0161\u00edch deseti funkc\u00edch v \u010desk\u00fdch spolc\u00edch, zejm\u00e9na v N\u00e1rodn\u00ed jednot\u011b po\u0161umavsk\u00e9. Jako nejstar\u0161\u00ed syn n\u00e1jemce ml\u00fdna jsem byl zam\u011bstn\u00e1n u otce a od 18 let jsem byl zapojen do ve\u0159ejn\u00e9 \u010dinnosti. V\u011bt\u0161ina m\u00fdch rostenc\u016f musela rodn\u00e9 m\u011bsto opustit, proto\u017ee n\u011bme\u010dt\u00ed podnikatel\u00e9 pro n\u011b nem\u011bli pr\u00e1ci, p\u0159esto\u017ee \u017eivnost i obchod ve m\u011bst\u011b byly zna\u010dn\u011b z\u00e1visl\u00e9 na z\u00e1kaznic\u00edch z \u010desk\u00fdch vesnic (jazykov\u00e1 hranice tu byla toto\u017en\u00e1 se severn\u00ed hranic\u00ed katastru). Z\u00e1sobov\u00e1n\u00ed z\u00e1viselo na \u010desk\u00e9 \u201estran\u011b\u201c, n\u011bmeck\u00e9 vsi \u017eivilo dobytk\u00e1\u0159stv\u00ed, ostatn\u00ed produkce byla p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b samoz\u00e1sobitelsk\u00e1. Hned v prvn\u00edch dnech \u0159\u00edjna 1938 jsem potkal v \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic\u00edch zn\u00e1mou N\u011bmku, kter\u00e1 mi \u0159ekla, \u201e co jste vy, \u010ce\u0161i, ode\u0161li, je z m\u011bsta vesnice“. Platilo to v hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 i spole\u010densk\u00e9 oblasti.<\/p>\n

Na\u0161e rodina byla posti\u017eena ihned po okupaci Rakouska ne\u00faprosn\u00fdm bojkotem. Po vyhn\u00e1n\u00ed zabral ml\u00fdn komisa\u0159, kter\u00fd to m\u011bl za svou \u010dinnost v SdP sl\u00edbeno u\u017e p\u0159edem. Byl to syn \u010desk\u00e9ho otce, sv\u016fj rodn\u00fd ml\u00fdn prohospoda\u0159il. Za okupace ov\u0161em snadno hospoda\u0159il na na\u0161em pro sebe.<\/p>\n

Za t\u00fdden po \u00fat\u011bku zem\u0159el n\u00e1sledkem neschopnosti adaptace t\u0159iadevades\u00e1tilet\u00fd d\u011bde\u010dek a za p\u00e1r dn\u00ed otc\u016fv bratr, far\u00e1\u0159 v \u0161umavsk\u00e9 vsi Ond\u0159ejov . Zbili ho ordne\u0159i, proto\u017ee na fa\u0159e byla v mobilizaci \u010ds. vojensk\u00e1 jednotka. Zt\u00fdran\u00e9ho ho vl\u00e1\u010deli od Horn\u00ed Plan\u00e9 p\u0159es okresn\u00ed v\u011bzen\u00ed v \u010cesk\u00e9m Krumlov\u011b do \u201eminikoncentr\u00e1ku\u201c ve V\u00e1clavsk\u00e9m sklepen\u00ed na \u010deskokrumlovsk\u00e9m z\u00e1mku Z tamn\u00ed nemocnice jej p\u0159ivezl n\u00e1\u0161 sty\u010dn\u00fd d\u016fstojn\u00edk, polomrtv\u00e9ho. Za t\u0159i dny pak str\u00fdc skonal.<\/p>\n

Dnes se najdou \u010de\u0161t\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se neost\u00fdchaj\u00ed napsat, \u017ee N\u011bmci nem\u011bli v \u010cR rovn\u00e1 pr\u00e1va. Bylo tomu naopak, v m\u00e9m rodn\u00e9m m\u011bst\u011b nebyla jedin\u00e1 \u010desk\u00e1 st\u0159edn\u00ed \u0161kola, a\u017e v roce 1937 za\u010d\u00ednalo gymn\u00e1zium primou. Na radnici se \u00fa\u0159adovalo samoz\u0159ejm\u011b n\u011bmecky, i kdy\u017e tam sed\u011bli Prohazka, Pataczek atd. Jedin\u00fdm \u010cechem ve \u201evy\u0161\u0161\u00edch\u201c slu\u017eb\u00e1ch tam byl \u010desk\u00fd pol\u00edr B\u00e1rta.<\/p>\n

Jan Jake\u0161, tehdy \u010cesk\u00fd Krumlov<\/p>\n

V    z\u00e1\u0159\u00ed 1938 jsme byli nuceni opustit \u010cesk\u00fd Krumlov p\u0159ed n\u011bmeck\u00fdmi ordnery jen s batohy na z\u00e1dech a s klec\u00ed s kan\u00e1rem. Jako d\u011bti jsme p\u0159ed z\u00e1borem na\u0161eho pohrani\u010d\u00ed v polovin\u011b z\u00e1\u0159\u00ed 1938 ut\u00edkali s na\u0161\u00ed vychovatelkou a za 10 dn\u016f po n\u00e1s pak na\u0161i rodi\u010de.<\/p>\n

Otec m\u011bl od roku 1932 v \u010cesk\u00e9m Krumlov\u011b v n\u00e1jmu jedin\u00fd \u010desk\u00fd hotel R\u016f\u017ee. Ten pat\u0159il \u010ceskokrumlovsk\u00e9 z\u00e1lo\u017en\u011b, ale otec jej byl nucen komplexn\u011b vybavit nov\u00fdm za\u0159\u00edzen\u00edm ze sv\u00fdch vlastn\u00edch prost\u0159edk\u016f. Celkov\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed hotelu, jeho sklady a n\u00e1\u0161 osobn\u00ed majetek si po nucen\u00e9m opu\u0161t\u011bni otec cenil na 1 milion p\u0159edv\u00e1le\u010dn\u00fdch K\u010d. Po v\u00e1lce byl hotel zna\u010dn\u011b zdevastov\u00e1n a n\u00e1hradu jsme \u017e\u00e1dnou nedostali. Vladim\u00edr \u0160varc, tehdy \u010cesk\u00fd Krumlov<\/p>\n

Vyhn\u00e1ni z na\u0161eho domova jsme byli celkem dvakr\u00e1t, ponejprv v roce 1938 z \u010cesk\u00e9 Kubice do Star\u00e9ho Plzence, kde jsme bydleli na spilce pivovaru a spali na sl\u00e1m\u011b. Zhruba n\u00e1s tam bylo 300, v\u010detn\u011b d\u011bt\u00ed.<\/p>\n

Podruh\u00e9 pak to bylo v roce 1939, a to definitivn\u011b, byli jsme bezdomovci, nikde n\u00e1s necht\u011bli. Asi v roce 1940 jsme z\u00edskali domovsk\u00e9 pr\u00e1vo v Petrovic\u00edch, okres Doma\u017elice. Pak jsme a\u017e do konce v\u00e1lky bydleli v Doma\u017elic\u00edch.<\/p>\n

Kdy\u017e jsme se po v\u00e1lce dostali do \u010cesk\u00e9 Kubice, zjistili jsme, \u017ee n\u00e1\u0161 domek byl tak v dezol\u00e1tn\u00edm stavu, \u017ee jsme se mohli vr\u00e1tit a\u017e v roce 1946. Celou dobu od skon\u010den\u00ed v\u00e1lky jsme jej d\u00e1vali do po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

Ji\u0159\u00ed Schleiss, tehdy \u010cesk\u00e1 Kubice<\/p>\n

Od roku 1926 \u017eila na\u0161e rodina ve Vimperku, kde byl otec cest\u00e1\u0159em. Zprvu byly pom\u011bry mezi \u010cechy a N\u011bmci norm\u00e1ln\u00ed, ale b\u011bhem roku 1938 se vyhrotily tak siln\u011b, \u017ee N\u011bmci nap\u0159\u00edklad otci vyhro\u017eovali smrt\u00ed, \u017ee bude \u201ejeho hlavou f\u00edastrov\u00e1na silnice\u201c. Proto jsme na m\u00edst\u011b nemohli z\u016fstat.<\/p>\n

Nev\u011bd\u011bli jsme do posledn\u00ed chv\u00edle, kudy povede demarka\u010dn\u00ed \u010d\u00e1ra, nakonec byl n\u00e1\u0161 d\u016fm posledn\u00edm v \u0158\u00ed\u0161i a ne prvn\u00edm v nezabran\u00e9m \u00fazem\u00ed. Proto jsme d\u016fm opou\u0161t\u011bli mezi posledn\u00edmi, spolu s odch\u00e1zej\u00edc\u00edm \u010desk\u00fdm vojskem. P\u0159i tom sp\u011bchu se v mansard\u011b p\u0159evrhla zap\u00e1len\u00e1 sv\u00ed\u010dka, na\u0161t\u011bst\u00ed ohe\u0148 v\u010das uhasila po na\u0161em odchodu teta. Na ru\u010dn\u00ed voz\u00edk a k\u00e1ru jsme nalo\u017eili jen nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci.<\/p>\n

P\u0159i\u0161li jsme o rodinn\u00fd domek se za\u0159\u00edzen\u00edm, kter\u00fd otec sv\u00e9pomoc\u00ed stav\u011bl v letech 1926 a\u017e 1929 a kde bydlela na\u0161e \u0161esti\u010dlenn\u00e1 rodina a je\u0161t\u011b rodina tety a str\u00fdce, tak\u00e9 \u0161esti\u010dlenn\u00e1.<\/p>\n

Odjeli jsme, vlastn\u011b jenom ode\u0161li, do nejbli\u017e\u0161\u00ed vesnice, kter\u00e1 nebyla zabr\u00e1na. \u017dili jsme pak odd\u011blen\u011b v r\u016fzn\u00fdch rodin\u00e1ch na t\u0159ech m\u00edstech.<\/p>\n

Pozd\u011bji bylo umo\u017en\u011bno matce (otec m\u011bl z\u00e1kaz) odv\u00e9zt n\u011bjak\u00fd n\u00e1bytek, abychom m\u011bli v \u010dem bydlet. Teta s rodinou se pozd\u011bji musela vyst\u011bhovat do Smr\u010dn\u00e9.<\/p>\n

Do Vimperka jsme se vr\u00e1tili a\u017e v \u0159\u00edjnu 1945. Domek byl toti\u017e obsazen N\u011bmci a my museli p\u016fl roku \u010dekat, ne\u017e ho uvolnili.<\/p>\n

Milu\u0161e Pekov\u00e1, tehdy Vimperk<\/p>\n

P\u0159ed v\u00e1lkou jsme bydleli v N\u00fdrsku na \u0160umav\u011b. Velmi jasn\u011b si vzpom\u00edn\u00e1m na postupn\u011b se m\u011bn\u00edc\u00ed n\u00e1zory, p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z tehdej\u0161\u00edho N\u011bmecka. P\u0159esto\u017ee N\u00fdrsko bylo p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b soci\u00e1ln\u011b demokratick\u00e9, pom\u011brn\u011b siln\u011b se i zde za\u010daly rozv\u00edjet nacistick\u00e9 my\u0161lenky. Vzpom\u00edn\u00e1m na projev Henleina, kter\u00fd \u0159e\u010dnil z okna rohov\u00e9 restaurace pod kopcem. Prostranstv\u00ed sice nebylo p\u0159epln\u011bn\u00e9 poslucha\u010di (t\u00e1hla je sp\u00ed\u0161 zv\u011bdavost jako n\u00e1s), ale sv\u00fdch p\u0159\u00edvr\u017eenc\u016f p\u0159ece jen na\u0161el dost. Mysl\u00edm, \u017ee to byl v\u00fdrazn\u00fd okam\u017eik, kter\u00fd zp\u016fsobil zvln\u011bn\u00ed dosud celkem poklidn\u00e9 hladiny spole\u010dn\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

My d\u011bti jsme spolu kamar\u00e1dily bez ohledu na to, kdo byl \u010cech a N\u011bmec, ale pomalu se i zde za\u010daly projevovat r\u016fznice. My jsme N\u011bmc\u016fm za\u010dali p\u0159ek\u00e1\u017eet a bylo vid\u011bt, \u017ee se n\u00e1\u0161 vztah zhor\u0161uje. I kdy\u017e celkem nepochopiteln\u011b, proto\u017ee podle tehdej\u0161\u00edch za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00edch projev\u016f to vypadalo tak, \u017ee my z\u016fstaneme a N\u011bmci odejdou. Proto\u017ee jejich hlavn\u00edm mottem bylo \u201eHe\u00edm ins Reich!“ \u0158\u00ed\u0161e se jim jevila v prvn\u00ed \u0159ad\u011b jako vlast, kam se cht\u011bli vr\u00e1tit. I kdy\u017e te\u010f p\u0159edb\u00edh\u00e1m, mysl\u00edm, \u017ee to bylo to prav\u00e9, co jim nakonec bylo umo\u017en\u011bno po v\u00e1lce. N\u00e1vrat dom\u016f, do vlasti.<\/p>\n

V\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zku\u0161enosti (i po v\u00e1le\u010dn\u00e9m procitnut\u00ed N\u011bmc\u016f), \u017ee to nakonec pro n\u011b nebylo tak\u00e9 jednoduch\u00e9, ale byl to p\u0159irozen\u00fd d\u016fsledek – a vlastn\u011b spln\u011bn\u00ed jejich p\u0159\u00e1n\u00ed. Nebyl to tud\u00ed\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd \u201evyhazov\u201c, i kdy\u017e – v r\u00e1mci spravedlnosti – ne v\u0161ichni si to p\u0159\u00e1li. Ale zase – jak\u00e9 spravedlnosti?<\/p>\n

A co my? My jsme ve t\u0159ic\u00e1t\u00e9m osm\u00e9m roce nevolali, \u017ee chceme dom\u016f, doma jsme se c\u00edtili tam, kde jsme bydleli. A museli jsme odej\u00edt. A nar\u00e1z! Bez toho, co si sm\u00edme vz\u00edt nebo co ne – byl to skute\u010dn\u00fd, \u017eivot zachra\u0148uj\u00edc\u00ed \u00fat\u011bk. Vzpom\u00edn\u00e1m si na tuto situaci p\u0159esn\u011b.<\/p>\n

Jako d\u011bti jsme byly samoz\u0159ejm\u011b norm\u00e1ln\u011b ve \u0161kole. Chodil jsem tenkr\u00e1t do prvn\u00edho ro\u010dn\u00edku m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9 \u0161koly. Najednou se rozl\u00e9tly dve\u0159e, vstoupil pan \u0159editel a roz\u010d\u00edlen\u00fdm hlasem n\u00e1s vyzval, abychom okam\u017eit\u011b ode\u0161li dom\u016f, \u017ee doch\u00e1z\u00ed \u043a z\u00e1boru.<\/p>\n

Do n\u00e1s jako kdy\u017e st\u0159el\u00ed. V ulic\u00edch do\u0161lo b\u011bhem n\u011bkolika dopoledn\u00edch hodin \u043a \u00fapln\u00e9 zm\u011bn\u011b. Strategick\u00e1 m\u00edsta byla obsazena na\u0161imi voj\u00e1ky, vytvo\u0159ena kulometn\u00e1 hn\u00edzda, obrn\u011bn\u00e9 vozy – jako ve filmu. Doma u\u017e n\u00e1s \u010dekali rodi\u010de. (Bylo n\u00e1s p\u011bt d\u011bt\u00ed.) Maminka sice m\u011bla p\u0159ipraven\u00fd ob\u011bd, ale ten jsme ji\u017e nesta\u010dili sn\u00edst. To proto, aby n\u00e1m neujel posledn\u00ed ohl\u00e1\u0161en\u00fd vlak, kter\u00fd sb\u00edral lidi od \u017delezn\u00e9 Rudy.<\/p>\n

Nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci jsme nalo\u017eili na voz\u00edk – n\u00e1dob\u00ed, \u0161atstvo, pr\u00e1dlo, pe\u0159ina – a v ulic\u00edch jsme se ji\u017e setk\u00e1vali s dal\u0161\u00edmi, kte\u0159\u00ed tak\u00e9 takto vybaveni sp\u011bchali \u043a n\u00e1dra\u017e\u00ed. Zde jsme ale n\u011bkolik hodin \u010dekali. Panoval ji\u017e v\u0161eobecn\u00fd strach, co se d\u011bje, ale nakonec vlak p\u0159ijel. Byl hl\u00edd\u00e1n ozbrojen\u00fdmi dobrovoln\u00edky a uvnit\u0159 plno lid\u00ed – pouze v pracovn\u00edm, tak, jak sta\u010dili dob\u011bhnout – nap\u0159. p\u0159\u00edmo z pol\u00ed. Pamatuji si na jednu pla\u010d\u00edc\u00ed pan\u00ed s moty\u010dkou v ruce. Tam naho\u0159e u\u017e \u0161lo skute\u010dn\u011b o \u017eivot. Tam se st\u0159\u00edlelo a lid\u00e9 zachra\u0148ovali pod ochranou na\u0161ich voj\u00e1k\u016f hol\u00e9 \u017eivoty. Poda\u0159ilo se n\u00e1m v\u0161em (mysl\u00edm) dostat se do vlaku \u00ed s na\u0161imi voz\u00edky a odjeli jsme do Klatov, kde bylo sb\u011brn\u00e9 st\u0159edisko. V t\u00e9 dob\u011b tenkr\u00e1t ur\u010dit\u011b N\u011bmci nevid\u011bli, p\u0159\u00edp. necht\u011bli vid\u011bt, tu tragedii, zoufalstv\u00ed a b\u00eddu tis\u00edc\u016f \u010cech\u016f, kte\u0159\u00ed nev\u011bd\u011bli, co s nimi bude. Nevid\u011bli, a proto se dnes nemohou rozpomenout.<\/p>\n

Pozd\u011bji jsem pochopil v\u00fdznam slova solidarita. P\u0159ich\u00e1zeli jednotlivci, organizace, kter\u00e9 p\u0159eb\u00edraly cel\u00e9 rodiny do p\u0159echodn\u00e9 p\u00e9\u010de.<\/p>\n

M\u016fj otec byl rusk\u00fd legion\u00e1\u0159. A tak jeho kolega-legion\u00e1\u0159 si vzal n\u00e1s a je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed \u043a sob\u011b. Byl to \u017eelezni\u010d\u00e1\u0159 – bydlel ve \u0160vihov\u011b na \u201evechtru\u201c, kde se n\u00e1s v jedn\u00e9 m\u00edstnosti t\u00edsnilo deset. Teprve zde jsme se trochu uklidnili, porozhl\u00e9dli. Vid\u011bli jsme dal\u0161\u00ed tis\u00edce, jak prchaj\u00ed, rozj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed se do nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch stran.<\/p>\n

Za n\u011bjak\u00fd \u010das rodi\u010de sehnali samostatnou m\u00edstnost ve \u0160vihov\u011b, kde jsme se trochu za\u0159\u00eddili. Otec dostal pr\u00e1ci v Klatovech, potom v Plzni, kam jsme se asi po roce p\u0159est\u011bhovali.<\/p>\n

J\u00e1 jezd\u00edm do N\u011bmecka a nikde jsem se nesetkal s problematikou sudetsk\u00fdch N\u011bmc\u016f. Naopak sp\u00ed\u0161 s pochopen\u00edm pro n\u00e1\u0161 osud p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00edch let politick\u00e9ho komunistick\u00e9ho \u00fatlaku.<\/p>\n

Vytvo\u0159il jsem si i sv\u00e9 p\u0159\u00e1telsk\u00e9 vztahy, kter\u00e9 je te\u010f t\u0159eba upev\u0148ovat, rozv\u00edjet a postarat se o to, aby na z\u00e1klad\u011b probl\u00e9mov\u00fdch \u017eivotn\u00edch zku\u0161enost\u00ed na\u0161\u00ed star\u0161\u00ed generace vyrostla generace nov\u00e1. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee \u00fapln\u011b bezprobl\u00e9mov\u00e1, to ani nejde. Ale svobodn\u00e1, schopn\u00e1 nach\u00e1zet v\u017edy jen to nejlep\u0161\u00ed ve vz\u00e1jemn\u00fdch vztaz\u00edch. Ve vztaz\u00edch dobr\u00fdch soused\u016f, ve vztaz\u00edch rovn\u00e9ho s rovn\u00fdm. A to je pro n\u00e1s – a hlavn\u011b pro ty po n\u00e1s – nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161i.<\/p>\n

Josef Hor\u00e1k, tehdy N\u00fdrsko<\/p>\n

Na\u0161e rodina \u017eila od roku 1932 v N\u00fdrsku. Otec byl obchodn\u00edkem a v\u00fdrobcem konfekce a pr\u00e1dla. Vystav\u011bl zde d\u016fm pro pot\u0159ebu \u017eivnosti a rodiny a tak\u00e9 prostory pro \u010ds. po\u0161tu, kter\u00e1 d\u0159\u00edve byla v nedobr\u00fdch n\u00e1jemn\u00edch podm\u00ednk\u00e1ch. Kdy\u017e \u010ds. po\u0161tu p\u0159eb\u00edrala \u0159\u00ed\u0161sk\u00e1 po\u0161ta, p\u0159evzala do vlastn\u00ed spr\u00e1vy i cel\u00fd d\u016fm.<\/p>\n

A\u010dkoliv d\u0159\u00edve bylo sou\u017eit\u00ed obou n\u00e1rodnost\u00ed p\u0159ijateln\u00e9, po aktivit\u011b Konr\u00e1da Henleina byla v\u011bt\u0161ina n\u011bmeck\u00fdch ob\u010dan\u016f zfanatizov\u00e1na a \u017eivot pro n\u00e1s se stal utrpen\u00edm. Z\u016fstat v N\u00fdrsku nebylo mo\u017en\u00e9, \u010desk\u00fd \u017eivnostn\u00edk nem\u011bl nad\u011bji na p\u0159e\u017eit\u00ed a my bychom museli nav\u0161t\u011bvovat n\u011bmeckou \u0161kolu. V\u011b\u0159ili jsme v uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed vl\u00e1dy, \u017ee nedojde \u043a postoupen\u00ed \u00fazem\u00ed, a tak \u043a vlastn\u00ed \u0161kod\u011b jsme ode\u0161li a\u017e bezprost\u0159edn\u011b p\u0159ed p\u0159\u00edchodem n\u011bmeck\u00e9 arm\u00e1dy.<\/p>\n

Na posledn\u00ed den pro\u017eit\u00fd zde m\u00e1m tak\u00e9 kuri\u00f3zn\u00ed vzpom\u00ednku. R\u00e1no 6.10.1938 se sice je\u0161t\u011b otev\u0159ela po\u0161ta, ale nebylo pro koho \u00fa\u0159adovat, v\u0161e bylo p\u0159ipraveno \u043a vojensk\u00e9mu obsazeni, a tak byly vyd\u00e1ny n\u011bkolika m\u00e1lo ob\u010dan\u016fm vzpom\u00ednkov\u00e9 kartony s \u010ds. zn\u00e1mkami a v\u016fbec posledn\u00edm raz\u00edtkem \u010ds. po\u0161ty. Pak se jen \u010dekalo na p\u0159\u00edchod n\u011bmeck\u00e9 arm\u00e1dy. Asi hodinu p\u0159ed jej\u00edm p\u0159\u00edchodem jsme odjeli. Po\u0161tmistr, kter\u00fd v \u00fa\u0159ad\u011b setrval, aby p\u0159edal \u00fa\u0159ad n\u011bmeck\u00e9mu n\u00e1stupci, p\u0159i vlastn\u00edm p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed skonal, nebo\u0165 neunesl t\u00edhu potupy a poroby n\u00e1roda. My jsme odjeli, jeho v\u0161ak rodin\u011b p\u0159ivezli v rakvi. Byla to snad prvn\u00ed ob\u011b\u0165 zp\u016fsoben\u00e9ho n\u00e1sil\u00ed, ale ani zde se nijak o t\u00e9to z\u00e1le\u017eitosti nev\u00ed.<\/p>\n

V d\u016fsledku rychl\u00e9ho sp\u00e1du ud\u00e1lost\u00ed z\u016fstalo v N\u00fdrsku vybaven\u00ed d\u00edlny a prodejny. \u017dili jsme pak u otcova bratra v Klatovech, spali jsme na zemi a asi po roce jsme si na\u0161li mal\u00fd byt.<\/p>\n

Ji\u0159\u00ed Treml, tehdy N\u00fdrsko<\/p>\n

M\u016fj d\u011bd Vojt\u011bch Ret, narozen\u00fd 25.2.1900, bydlel se svou rodinou – man\u017eelkou a dv\u011bma mal\u00fdmi d\u011btmi ve st\u00e1\u0159\u00ed osm let a \u010dtrn\u00e1ct m\u011bs\u00edc\u016f – ve Kdyni, kde byl zam\u011bstn\u00e1n na bern\u00edm \u00fa\u0159ad\u011b. Byl \u010dlenem Str\u00e1\u017ee obrany st\u00e1tu a je\u0161t\u011b s ostatn\u00edmi mu\u017ei byl jako des\u00e1tn\u00edk v z\u00e1loze nasazen o obran\u011b na\u0161ich st\u00e1tn\u00edch hranic. Jejich \u00fakolem bylo st\u0159e\u017eit oblast u V\u0161erubsk\u00e9ho pr\u016fsmyku u obc\u00ed Nov\u00e1 Ves, Hyr\u0161ov a V\u0161eruby. Dne 7. \u0159\u00edjna 1938 dostala \u010detnick\u00e1 stanice Kdyn\u011b, kde bylo p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 velitelstv\u00ed SOS, rozkaz \u043a vyklizeni st\u00e1vaj\u00edc\u00edch stanovi\u0161\u0165 na z\u00e1klad\u011b mnichovsk\u00e9 dohody o postoupen\u00ed na\u0161eho \u00fazem\u00ed N\u011bmecku \u0430 \u043a zaujet\u00ed nov\u00fdch pozic. Na\u0161i se st\u00e1hli do Nov\u00e9 Vsi, n\u011bmeck\u00e9 stanovi\u0161t\u011b bylo v Hyr\u0161ov\u011b, vzd\u00e1len\u00e9m asi 4 km.<\/p>\n

8. \u0159\u00edjna ve\u010der nastoupila do slu\u017eby hl\u00eddka slo\u017een\u00e1 ze \u0161t\u00e1bn\u00edho str\u00e1\u017emistra Sl\u00edpky a m\u00e9ho d\u011bde\u010dka. Kdy\u017e hl\u00eddkovali na silnici asi 400 m za Novou Vs\u00ed sm\u011brem \u043a Tyr\u0161ovu, byla na n\u011b z N\u011bmci obsazen\u00e9ho \u00fazem\u00ed zah\u00e1jena prudk\u00e1 palba. Hl\u00eddka se dala na \u00fastup do Nov\u00e9 Vsi. Tam v\u0161ak \u0161t\u00e1bn\u00ed str\u00e1\u017emistr Sl\u00edpka zjistil, \u017ee se s nim nevr\u00e1til m\u016fj d\u011bde\u010dek. Ihned po n\u011bm pod veden\u00edm \u0161t\u00e1bn\u00edho str\u00e1\u017emistra Loudy zah\u00e1jili p\u00e1tr\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e p\u0159i\u0161li na m\u00edsto, kde byla p\u0159edt\u00edm na\u0161e hl\u00eddka napadena palbou, do\u0161lo \u043a op\u011btn\u00e9mu prudk\u00e9mu palebn\u00e9mu p\u0159epadu z n\u011bmeck\u00e9 strany a p\u0159itom byl \u0161t\u00e1bn\u00ed str\u00e1\u017emistr Louda zast\u0159elen. Hl\u00eddka se tedy musela st\u00e1hnout do Nov\u00e9 Vsi, ani\u017e zjistila, co se m\u00fdm d\u011bde\u010dkem stalo.<\/p>\n

Pozd\u011bj\u0161\u00edm vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00edm vy\u0161lo najevo, \u017ee byl p\u0159i n\u011bmeck\u00e9 st\u0159elb\u011b zasa\u017een do nohy, p\u0159i \u00fastupu dosti\u017een N\u011bmci a odvle\u010den z na\u0161eho \u00fazem\u00ed na samotu \u201eNa sp\u00e1len\u00e9m“ \u043a v\u00fdslechu a tam ho doslova ubili \u043a smrti. Je\u0161t\u011b ned\u00e1vno v t\u00e9to chalup\u011b \u017eila \u017eena, kter\u00e1 sly\u0161ela, jak s n\u00edm zach\u00e1zej\u00ed. Sly\u0161ela, jak t\u00fdran\u00fd vol\u00e1 „Pros\u00edm v\u00e1s, nezab\u00edjejte mne, m\u00e1m doma dv\u011b mal\u00e9 d\u011bti!\u201c Mrtv\u00e9ho pak odt\u00e1hli na kraj lesa nad Novou Vs\u00ed sm\u011brem \u043a Hyr\u0161ovu a p\u0159ikryli chvoj\u00edm. V t\u011bchto m\u00edstech m\u00e1 rodina postavila d\u0159ev\u011bn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e.<\/p>\n

R\u00e1no 9. \u0159\u00edjna zajel n\u00e1\u0161 sty\u010dn\u00fd d\u016fstojn\u00edk na n\u011bmeck\u00e9 velitelstv\u00ed do V\u0161erub \u043a vyjasn\u011bn\u00ed cel\u00e9ho konfliktu. Bylo mu \u0159e\u010deno, \u017ee des\u00e1tn\u00edk Ret je mrtev a jeho t\u011blo bude ve 13.00 p\u0159ed\u00e1no na demarka\u010dn\u00ed \u010d\u00e1\u0159e u Nov\u00e9 Vsi. To se tak\u00e9 stalo. Paradoxem je, \u017ee v\u016fz, na kter\u00e9m N\u011bmci p\u0159ev\u00e1\u017eeli m\u00e9ho umu\u010den\u00e9ho d\u011bde\u010dka, doprov\u00e1zela \u010destn\u00e1 jednotka SS a p\u0159i p\u0159ed\u00e1n\u00ed t\u011bla na\u0161im voj\u00e1k\u016fm vzdali N\u011bmci na rozkaz sv\u00e9ho d\u016fstojn\u00edka \u010dest zbran\u00ed.<\/p>\n

Zohaven\u00e9 t\u011blo m\u00e9ho d\u011bdy pak protokol\u00e1rn\u011b prohl\u00e9dl za \u00fa\u010dasti anglick\u00e9ho pozorovatele, na\u0161eho sty\u010dn\u00e9ho d\u016fstojn\u00edka a starosty m\u011bsta m\u00edstn\u00ed l\u00e9ka\u0159 a vydal pitevn\u00ed n\u00e1lez. Bylo konstatov\u00e1no rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00ed spodiny lebe\u010dn\u00ed, bodn\u00e9 a \u0159ezn\u00e9 r\u00e1ny do lev\u00e9 \u010d\u00e1sti hrudi, zlomen\u00ed a rozdrcen\u00ed 5. a\u017e 10. \u017eebra, st\u0159eln\u00e1 r\u00e1na do nohy, prav\u00e1 ruka uchycena jen na kousku k\u016f\u017ee.<\/p>\n

Anglick\u00fd pozorovatel byl t\u00edmto besti\u00e1lnim \u010dinem na ran\u011bn\u00e9m bezbrann\u00e9m voj\u00e1kovi zdrcen. Bylo toti\u017e zji\u0161t\u011bno, \u017ee ze zbran\u011b, kterou N\u011bmci spolu s t\u011blem vr\u00e1tili, nebylo v\u016fbec vyst\u0159eleno. Sl\u00edbil tak\u00e9, \u017ee vznese okam\u017eit\u00fd protest na p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9m n\u011bmeck\u00e9m velitelstv\u00ed.<\/p>\n

M\u016fj d\u011bde\u010dek byl poh\u0159ben ve Kdyni a \u0161t\u00e1bn\u00ed str\u00e1\u017emistr Louda v Klatovech. Babi\u010dce bylo tehdy 39 let a ta osmilet\u00e1 hol\u010di\u010dka byla moje matka. Bl\u00edzko m\u00edsta, kde byl umu\u010den v roce 1938 m\u016fj d\u011bde\u010dek, des\u00e1tn\u00edk v z\u00e1loze Vojt\u011bch Ret, stoj\u00ed dnes kamenn\u00fd pam\u00e1tn\u00edk.<\/p>\n

Marie R\u016f\u017ekov\u00e1, tehdy Kdyn\u011b<\/p>\n

Moji rodi\u010de si koupili v roce 1922 hot\u00fdlek v \u017delezn\u00e9 Rud\u011b na \u0160umav\u011b, kter\u00fd zvelebovali, p\u0159estavovali, stav\u011bli nov\u00e9 budovy. Hotel a pension Praha byl v roce 1938 na \u00farovni (park, tenisov\u00e9 kurty, koupali\u0161t\u011b atd). Na\u0161e klientela byla st\u00e1l\u00e1, byli zde i host\u00e9 ze zahrani\u010d\u00ed – z Anglie, Belgie, Austr\u00e1lie apod.<\/p>\n

V pohnut\u00e9 dob\u011b roku 1938 byly evakuov\u00e1ny d\u011bti a \u017eeny do vnitrozem\u00ed. Moje maminka v\u0161ak do posledn\u00ed chv\u00edle va\u0159ila finan\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ei. Kdy\u017e byl ozn\u00e1men finan\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ei vp\u00e1d N\u011bmc\u016f do \u017delezn\u00e9 Rudy, odvezli maminku s sebou. Byli je\u0161t\u011b v m\u011bst\u011b a ji\u017e se st\u0159\u00edlelo. P\u0159ijeli do Klatov a tam ji\u017e byli ran\u011bn\u00ed \u010detn\u00edci ze \u017delezn\u00e9 Rudy.<\/p>\n

Na\u0161i o v\u0161e p\u0159i\u0161li, za\u010d\u00ednali znovu. V roce 1945 se cht\u011bli vr\u00e1tit, nemohli. N\u011bmci hlavn\u00ed provozn\u00ed budovu zni\u010dili, nebyla v\u016fbec provozuschopn\u00e1.<\/p>\n

J.J., tehdy \u017delezn\u00e1 Ruda<\/p>\n

M\u016fj otec byl v roce 1938 p\u0159ednostou stanice Ron\u0161perk, dne\u0161n\u00ed Pob\u011b\u017eovice, na trati Doma\u017elice – B\u011bl\u00e1 nad Radbuzou, cel\u00e1 na\u0161e rodina, rodi\u010de, sestra a j\u00e1, jsme bydleli v n\u00e1dra\u017en\u00ed budov\u011b. J\u00e1 jsem v t\u00e9 dob\u011b chodil do \u0161koly, bylo mi 16 let. Pob\u011b\u017eovice byly p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b n\u011bmeck\u00e9 a na podzim se N\u011bmci za\u010dali shroma\u017e\u010fovat a provokovat. Chodili kolem n\u00e1dra\u017e\u00ed, hlavn\u011b mlad\u00ed, heilovali a hrozili. Za\u010dali jsme se b\u00e1t, otec byl v\u0161ak rozhodn\u00fd, neb\u00e1l se. Jednoho ve\u010dera, kdy ji\u017e v\u0161ude N\u011bmci provokativn\u011b \u00fato\u010dili, za\u00fato\u010dili tak\u00e9 na n\u00e1dra\u017e\u00ed s kameny a holemi. Za\u010dali vytloukat okna, utekli jsme tehdy na p\u016fdu. Otec, a\u010d bezprost\u0159edn\u011b ohro\u017eov\u00e1n kameny, je\u0161t\u011b sta\u010dil zavolat do Hor\u0161ovsk\u00e9ho T\u00fdna o posilu vojska na obranu n\u00e1dra\u017e\u00ed. Posila voj\u00e1k\u016f p\u0159ijela, tu\u0161\u00edm na kon\u00edch, a N\u011bmce rozehnala. Druh\u00fd den jsme se, zat\u00edm bez otce, st\u011bhovali do Doma\u017elic. Co se potom v Pob\u011b\u017eovic\u00edch d\u011blo, nev\u00edm.<\/p>\n

Anton\u00edn B\u011blensk\u00fd, tehdy Pob\u011b\u017eovice<\/p>\n

Tehdy jsem bydlela s rodi\u010di a bratrem v obci Bli\u017eejov, okres Hor\u0161ovsk\u00fd T\u00fdn. Tat\u00ednek byl zedn\u00edk a postavil tam domek o dvou obytn\u00fdch m\u00edstnostech a s kr\u00e1mkem se sm\u00ed\u0161en\u00fdm zbo\u017e\u00edm. Jednou mu spadla na hlavu cihla, co\u017e m\u011blo trval\u00e9 n\u00e1sledky. V d\u016fsledku toho byl st\u00e1le bez pr\u00e1ce, a tak kr\u00e1mek zkrachoval.<\/p>\n

Maminka m\u011bla v\u00e1\u017enou srde\u010dn\u00ed vadu. Mn\u011b bylo 18 rok\u016f a p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b jsem pom\u00e1hala v zem\u011bd\u011blstv\u00ed. Bratrovi bylo 15 let a u\u010dil se v Doma\u017elic\u00edch. P\u0159ev\u00e1\u017en\u011b n\u00e1s \u017eivila na\u0161e koza. Za jej\u00ed hn\u016fj jsme si sm\u011bli na \u201epansk\u00e9m“ zas\u00e1zet \u0159\u00e1dek brambor. Tak\u00e9 n\u00e1m dovolili vy\u017einat n\u011bkter\u00e9 meze a za tr\u00e1vu jsme pak museli d\u011blat t\u0159i dny na pol\u00edch. Prost\u011b jsme m\u011bli v prvn\u00ed republice velikou b\u00eddu<\/p>\n

Jednu \u0159\u00edjnovou ned\u011bli v roce 1938 r\u00e1no p\u0159i\u0161la zpr\u00e1va, \u017ee ve dv\u011b hodiny odpoledne p\u0159ijedou na\u0161i obec zab\u00edrat N\u011bmci. Otec se z toho nervov\u011b zhroutil. Chud\u00e1k maminka doslova b\u011b\u017eela hodinu cesty do L\u0161t\u011bn\u00ed, kde m\u011bla sestru, vyprosit dva vozy s ko\u0148mi a ko\u010d\u00edm. J\u00e1 s bratrem zat\u00edm balila skromn\u00fd majetek, kter\u00fd jsme pak rychle nakl\u00e1dali na v\u016fz. Sta\u010dili jsme nalo\u017eit jeden odvezli ho na tra\u0165, kde hl\u00eddal bratr, a rychle jsme se vraceli pro druh\u00fd. Jen\u017ee ten u\u017e jsme nesta\u010dili nalo\u017eit. P\u0159esn\u011b ve dv\u011b hodiny za\u010dali vj\u00ed\u017ed\u011bt do vsi po zuby ozbrojen\u00ed n\u011bme\u010dt\u00ed voj\u00e1ci.<\/p>\n

Postavili d\u011blo na \u017eelezni\u010dn\u00ed p\u0159ejezd, zav\u0159eli z\u00e1vory, a t\u00edm byla nov\u00e1 hranice uzav\u0159ena. Lid\u00e9 plakali, lomili rukama, m\u00edstn\u00ed N\u011bmci si vy\u0159izovali \u00fa\u010dty s \u010cechy, v\u00edtali voj\u00e1ky s kyticemi apod. Byl to hrozn\u00fd mumraj.<\/p>\n

My jsme zat\u00edm nalo\u017eili druh\u00fd v\u016fz, me\u010d\u00edc\u00ed kozu uv\u00e1zali za n\u011bj a prosili vel\u00edc\u00edho d\u016fstojn\u00edka o p\u0159echod na druhou stranu, kde smutn\u011b st\u00e1l u z\u00e1vor m\u016fj bratr. Ale d\u016fstojn\u00edk odm\u00edtl, \u017ee pr\u00fd mus\u00edme m\u00edt povolen\u00ed z Hor\u0161ovsk\u00e9ho T\u00fdna.<\/p>\n

V prvn\u00ed republice nejezdily nikde \u017e\u00e1dn\u00e9 autobusy. Tak jsem si sedla na vyp\u016fj\u010den\u00e9 kolo a \u0161lapala do kopce v\u00edc ne\u017e 4 km do T\u00fdna. Tam jsem pomoc\u00ed tlumo\u010dn\u00edka prosila n\u011bmeck\u00e9ho velitele o povolen\u00ed \u043a p\u0159echodu. Po dlouh\u00e9m vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed jsem povoleni dostala.<\/p>\n

Ale bl\u00ed\u017eejovsk\u00fd d\u016fstojn\u00edk odm\u00edtl pustit kon\u011b. Jen pr\u00fd osoby. M\u00edstn\u00ed starosta byl N\u011bmec. Kdy\u017e vid\u011bl na\u0161e zoufalstv\u00ed, u d\u016fstojn\u00edka se p\u0159imluvil, tak\u017ee n\u00e1s nakonec propustil.<\/p>\n

A tak jsme za tmy, vy\u010derpan\u00ed, dojeli \u043a tet\u011b do L\u0161t\u011bn\u00ed. Tam n\u00e1m zem\u011bd\u011blci nechali nalo\u017een\u00e9 vozy ve stodol\u00e1ch a my jsme nocovali d\u00edlem u tety a d\u00edlem u soused\u016f. A maminka pak ka\u017ed\u00fd den chodila dv\u011b hodiny p\u0159es les do Doma\u017elic hledat byt. Trvalo to cel\u00fd t\u00fdden, ne\u017e se to povedlo. Byl to byt mali\u010dk\u00fd, bez vody, se spole\u010dn\u00fdm z\u00e1chodem i chodbou. Kozu jsme museli d\u00e1t \u0159ezn\u00edkovi; seno, brambory, slepice i jin\u00e9 v\u011bci z\u016fstaly v zabran\u00e9m \u00fazem\u00ed.<\/p>\n

Mamin\u010dina srde\u010dn\u00ed choroba se t\u011bmi \u00fatrapami natolik zhor\u0161ila, \u017ee n\u00e1m brzy um\u0159ela. M.K., tehdy Bl\u00ed\u017eejov<\/p>\n

Rodi\u010de \u017eili srnou sestrou od roku 1930 ve Vejprtech, pozd\u011bji v L\u00edskov\u00e9 (Haselbachu), kde jsem se roku 1936 narodila. Otec tam byl vrchn\u00edm respicientem finan\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ee.<\/p>\n

Z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed rodi\u010d\u016f v\u00edm, \u017ee p\u0159ed n\u00e1stupem Hitlera \u043a moci byly sousedsk\u00e9 vztahy mezi \u010cechy a N\u011bmci celkem dobr\u00e9. V\u0161e se v\u0161ak zm\u011bnilo po prvn\u00edch projevech K. Henleina. Kdy\u017e v roce 1938 ordne\u0159i zast\u0159elili \u010dlena finan\u010dn\u00ed str\u00e1\u017ee Rohlicha, byla na\u0161e evakuace nevyhnuteln\u00e1. Pamatuji si, \u017ee n\u00e1s v noci odv\u00e1\u017eeli voj\u00e1ci a \u017ee jsem si nemohla vz\u00edt ani svoje hra\u010dky.To jsem tehdy pova\u017eovala za nejv\u011bt\u0161\u00ed k\u0159ivdu. Museli jsme tam nechat skoro v\u0161echny v\u011bci, odjeli jsme jen s nejnutn\u011bj\u0161\u00edm vybaven\u00edm. \u017d\u00e1dnou n\u00e1hradu jsme v\u0161ak nikdy nedostali.<\/p>\n

Ji\u0159ina Ku\u010derov\u00e1, tehdy L\u00edskov\u00e1<\/p>\n

 <\/p>\n

Redakce: J. Skalsk\u00fd    P\u0159ipravil: dr. O. Tule\u0161kov<\/p>\n

Vydalo K\u0159es\u0165anskosoci\u00e1ln\u00ed hnut\u00ed ve spolupr\u00e1ci s Kruhem ob\u010dan\u016f \u010cesk\u00e9 republiky vyhnan\u00fdch v r. 1938 z pohrani\u010d\u00ed jako svou 178. publikaci ur\u010denou pro vnit\u0159n\u00ed pot\u0159ebu vlasteneck\u00fdch organizac\u00ed. Praha, \u010dervenec 2006.<\/p>\n

Webov\u00e1 str\u00e1nka: http:\/\/www.ksl.cz<\/a>    E-mail:Vydavatel@seznam.cz<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Ze stejnojmenn\u00e9 knihy, vydan\u00e9 \u00dastavem mezin\u00e1rodn\u00edch vztah\u016f ve spolupr\u00e1ci s Kruhem ob\u010dan\u016f \u010cesk\u00e9 republiky vyhnan\u00fdch v r. 1938 z pohrani\u010d\u00ed,<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":1191,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_mi_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0},"categories":[8],"tags":[410,331,132],"_links":{"self":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2085"}],"collection":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2085"}],"version-history":[{"count":0,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2085\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/1191"}],"wp:attachment":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2085"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2085"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2085"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}