![\"logo\"](\"http:\/\/novysmer.cz\/wp-content\/uploads\/2007\/10\/logo.jpg\" "\\"logo\\""){kind=logo}
Poprv\u00e9 ho Enrique Przewoznik uvid\u011bl 19. prosince 1942. P\u0159ijel s celou svou rodinou po dvou dnech \u00famorn\u00e9ho cestov\u00e1n\u00ed bez j\u00eddla a vody v p\u0159epln\u011bn\u00e9m dobyt\u010d\u00edm vag\u00f3n\u011b na n\u00e1dra\u017e\u00ed v Osv\u011btimi. <\/p>\n
<\/p>\n
Na n\u00e1stupi\u0161ti je u\u017e \u010dekala skupina esesman\u016f se psy. R\u00e1zn\u011b z n\u00ed vykro\u010dil d\u016fstojn\u00edk, oble\u010den\u00fd do dlouh\u00e9ho ko\u017een\u00e9ho kab\u00e1tu a v \u010depici se zn\u00e1mou umrl\u010d\u00ed lebkou a zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdmi hn\u00e1ty, a za\u010dal se proch\u00e1zet mezi v\u011bzni. Such\u00fdm, nep\u0159\u00edjemn\u011b kovov\u00fdm hlasem vyd\u00e1val sv\u00fdm pod\u0159\u00edzen\u00fdm \u00fase\u010dn\u00e9 rozkazy. Osobn\u011b rozd\u011bloval v\u011bzn\u011b do dvou skupin: v jedn\u00e9 byly \u017eeny, d\u011bti a starci, ale i mlad\u0161\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed \u201ese mu nel\u00edbili". Enrique Przewoznik se dostal do skupiny druh\u00e9, v n\u00ed\u017e byly asi dv\u011b stovky mlad\u00fdch siln\u00fdch mu\u017e\u016f. Ty odvezli do t\u00e1borov\u00e9ho bar\u00e1ku, kde jim d\u016fstojn\u00edk uk\u00e1zal na hust\u00fd \u010dern\u00fd kou\u0159 val\u00edc\u00ed se z vysok\u00e9ho kom\u00edna: \u201eJen se dob\u0159e pod\u00edvejte! V\u00edte, kdo to je? Jsou to va\u0161i rodi\u010de, \u017eeny a d\u011bti! Pod\u00edvejte se, jak ho\u0159\u00ed, \u010dub\u010d\u00ed syni!" <\/p>\n
![\"mengele\"](\"http:\/\/novysmer.cz\/wp-content\/uploads\/2010\/02\/mengele.jpg\" "\\"mengele\\"")
<\/p>\n
To byl prvn\u00ed den v koncentra\u010dn\u00edm t\u00e1bo\u0159e v Osv\u011btimi. Tehdy je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, kdo byl onen d\u016fstojn\u00edk, kter\u00fd je rozd\u011bloval na n\u00e1stupi\u0161ti. Pochopil pouze to, \u017ee byl p\u00e1nem nad \u017eivotem a smrt\u00ed jich v\u0161ech. P\u0159epadl ho nepotla\u010diteln\u00fd strach a hr\u016fza. A to byl pouze za\u010d\u00e1tek: musel si zvyknout \u017e\u00edt, musel \u017e\u00edt d\u00e1l – i s t\u00edmto strachem. U\u017e za n\u011bkolik dn\u00ed poprv\u00e9 uvid\u011bl, jak si esesmani \u201ehraj\u00ed" s mal\u00fdmi d\u011btmi: vyhazovali je do vzduchu a napichovali na bod\u00e1ky sv\u00fdch pu\u0161ek. Teprve za \u010das se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee \u010dlov\u011bk, kter\u00fd cel\u00e9 to hr\u016fzn\u00e9 divadlo \u0159\u00eddil a vedle n\u011bho\u017e musel pro\u017e\u00edt 789 dn\u00ed sv\u00e9ho \u017eivota, byl \u0161\u00e9fl\u00e9ka\u0159 tohoto koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora, doktor Joseph Mengele. <\/p>\n
ZKUS, JAK\u00c9 JE TO ZAB\u00cdJET! <\/p>\n
Enrique Przewoznik \u017eije v Argentin\u011b od roku 1947. Dlouho o sv\u00e9 minulosti ml\u010del, a\u017e v \u0161esta\u0161edes\u00e1ti letech se rozhodl, \u017ee promluv\u00ed… <\/p>\n
S pomoc\u00ed dvou novin\u00e1\u0159\u016f, Rodolfa Braceliho a Roberta Torrese, napsal knihu nazvanou Z\u016fstal jsem na\u017eivu…, kter\u00e1 vy\u0161la v Buenos Aires v\u00a070. letech. <\/p>\n
\u201eM\u011bl jsem \u0161t\u011bst\u00ed, nesm\u00edrn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem byl mezi t\u011bmi n\u011bkolika m\u00e1lo v\u011bzni, jim\u017e se poda\u0159ilo to peklo p\u0159e\u017e\u00edt. Rozhodl jsem se v\u0161echno vypov\u011bd\u011bt a pomoci tak jin\u00fdm, zejm\u00e9na t\u011bm mlad\u0161\u00edm, aby nezapomn\u011bli a aby \u0161\u00edlenci, jako je Mengele, ji\u017e nikdy nem\u011bli mo\u017enost p\u00e1chat sv\u00e9 odporn\u00e9 zlo\u010diny," za\u010d\u00edn\u00e1 svou knihu Enrique Przewoznik. <\/p>\n
A pokra\u010duje: \u201e\u0160t\u011bst\u00ed jsem m\u011bl u\u017e od za\u010d\u00e1tku. Nejd\u0159\u00edv jsem n\u011bjak\u00fd \u010das pracoval v t\u00e1bo\u0159e \u00fadajn\u011b jako vozka, ale ve skute\u010dnosti tak, \u017ee jsem byl s\u00e1m zapra\u017een jako k\u016f\u0148 do k\u00e1ry a rozv\u00e1\u017eel jsem po l\u00e1gru r\u016fzn\u00fd materi\u00e1l. Pak jsem byl p\u0159elo\u017een do dezinfek\u010dn\u00edho odd\u011blen\u00ed. Proto\u017ee jsem m\u011bl n\u011bjak\u00e9 znalosti ze zdravotnictv\u00ed a mluvil jsem celkem dob\u0159e n\u011bmecky, byl jsem brzy n\u011bco jako tajemn\u00edk \u0161\u00e9fa komanda. Museli jsme dezinfikovat svr\u0161ky v\u011bz\u0148\u016f, kte\u0159\u00ed \u0161li do plynov\u00fdch komor. M\u016fj \u0161\u00e9f byl Francouz a neum\u011bl n\u011bmecky, tak\u017ee jsem j\u00e1 musel denn\u011b informovat Mengeleho o v\u00fdsledc\u00edch na\u0161\u00ed pr\u00e1ce: kolik kalhot, kolik \u00cdL sak, kolik kus\u016f pr\u00e1dla jsme vydezinfikovali. Musel jsem o tom denn\u011b po\u0159izovat p\u0159esn\u00e9 p\u00edsemn\u00e9 z\u00e1znamy. Mengelemu se tato podrobn\u00e1 hl\u00e1\u0161en\u00ed velmi l\u00edbila. Tak se stalo, \u017ee jsem s n\u00edm byl od po\u010d\u00e1tku roku 1943 a\u017e do dubna 1945 v ka\u017edodenn\u00edm styku. <\/p>\n
Za tu dobu jsem ho pom\u011brn\u011b dob\u0159e poznal a mohu \u0159\u00edci, \u017ee ozna\u010d\u00edm-li ho za krajn\u011b krut\u00e9ho a nemilosrdn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, je to st\u00e1le je\u0161t\u011b m\u00e1lo. Nikdy se nespokojil s ko\u0159ist\u00ed, kterou mu odevzd\u00e1vali jeho pod\u0159\u00edzen\u00ed. V\u017edycky se \u0161el je\u0161t\u011b osobn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dit, zda mezi svr\u0161ky lid\u00ed, kte\u0159\u00ed \u0161li do plynu, nezbyl n\u011bjak\u00fd \u0161perk nebo trochu pen\u011bz. Byl jako loveck\u00fd pes sl\u00edd\u00edc\u00ed po zlat\u011b. \u010casto jsem ho vid\u011bl, jak m\u00e1 kapsy nacpan\u00e9 \u0161perky, zlatem a bankovkami. Jen tehdy se jeho jindy kamenn\u00e1 tv\u00e1\u0159 na chv\u00edli rozjasnila. <\/p>\n
Nebyl p\u0159\u00edli\u0161 sd\u00edln\u00fd, t\u00edm m\u00e9n\u011b ke sv\u00fdm pod\u0159\u00edzen\u00fdm. Byl p\u0159\u00edmo posedl\u00fd po\u0159\u00e1dkem a d\u016fsledn\u011b dbal na dezinfekci. N\u011bkdy p\u0159i\u0161el a na\u0159\u00eddil mi, abych mu podal dosud nevydezinfikovan\u00e9 pr\u00e1dlo. Vyt\u00e1hl z kapsy lupu a se zaujet\u00edm za\u010dal hledat v\u0161i. Nalezl-li n\u011bjakou, m\u011bl v\u017edycky radost. Na\u0159\u00eddil mi, abych v\u0161i z pr\u00e1dla vybral a prohl\u00e9dl si je pod lupou. Pak rozk\u00e1zal: ,Zkus, jak\u00e9 je to zab\u00edjet!‘ Ta slova sly\u0161\u00edm dodnes. Cht\u011bl snad, abych i j\u00e1 poznal rozko\u0161 ze zab\u00edjen\u00ed, kterou poci\u0165oval on po hromadn\u00e9m vra\u017ed\u011bn\u00ed lid\u00ed. Pro n\u011bj jsme byli my, \u017eidov\u0161t\u00ed v\u011bzni, jen v\u0161i na t\u011ble lidstva, kter\u00e9 bylo t\u0159eba nemilosrdn\u011b likvidovat jako obt\u00ed\u017en\u00fd hmyz." <\/p>\n
SMRT\u00cdC\u00cd SPRCHY <\/p>\n
Onoho 19. prosince 1942 ztratil Enrique celou svou rodinu: oba rodi\u010de, dva bratry, t\u0159i synovce a \u0161vagra. V\u0161ichni zem\u0159eli v plynov\u00e9 komo\u0159e. Jeho bratr Salomon byl posl\u00e1n do Osv\u011btimi u\u017e d\u0159\u00edve a zem\u0159el tam v roce 1941. Sestra S\u00e1ra, vy\u010derpan\u00e1 nemocemi a mu\u010den\u00edm, \u0161la do plynov\u00e9 komory v roce 1943. Dal\u0161\u00ed bratr, Aron, zem\u0159el na n\u00e1sledky mu\u010den\u00ed v t\u00e9m\u017ee roce. \u0160vagr Samuel zem\u0159el \u201ena v\u0159ed". Byl sice vybr\u00e1n spolu s Enriquem do skupiny, kter\u00e1 po p\u0159\u00edjezdu do koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora d\u00e1l \u017eila, Mengele v\u0161ak prov\u00e1d\u011bl osobn\u011b ka\u017ed\u00fd t\u00fdden mezi v\u011bzni d\u016fkladn\u00e9 \u201epreventivn\u00ed" zdravotn\u00ed prohl\u00eddky. A pouh\u00e9 povrchov\u00e9 zran\u011bn\u00ed, v\u0159ed nebo nachlazen\u00ed sta\u010dilo k tomu, aby posti\u017een\u00e9ho stihl jednozna\u010dn\u00fd osud: plynov\u00e1 komora. <\/p>\n
Plynov\u00e9 komory byly asi 100 metr\u016f od m\u00edsta, kde \u00c9nrique pracoval. V\u011bt\u0161ina lid\u00ed, kter\u00e9 sem sv\u00e1\u017eely vlaky z cel\u00e9 Evropy, byla posl\u00e1na p\u0159\u00edmo tam. Nap\u0159ed se shrom\u00e1\u017edili v dom\u011b, kter\u00fd vypadal celkem nevinn\u011b. Tam se museli vysvl\u00e9ci a p\u0159ej\u00edt do druh\u00e9ho domu, aby se \u201eosprchovali". Netu\u0161ili, \u017ee z otvor\u016f, jimi\u017e m\u011bla vyt\u00e9kat voda, za\u010dne brzy unikat plyn. V deseti minut\u00e1ch byli v\u0161ichni mrtvi. <\/p>\n
Hrozn\u00e9 bylo i to, \u017ee Mengele \u010dasto s\u00e1m pozoroval toto ot\u0159esn\u00e9 divadlo tajn\u00fdm pr\u016fzorem. Kochal se t\u00edm, jak se lid\u00e9 ve smrteln\u00e9m strachu vz\u00e1jemn\u011b obj\u00edmali a ucp\u00e1vali si \u00fasta a nos ve snaze zabr\u00e1nit, aby jim pronikl do plic smrt\u00edc\u00ed plyn. Jindy se d\u00edval na to, jak se v krema\u010dn\u00edch pec\u00edch m\u011bnily mrtvoly za n\u011bkolik m\u00e1lo minut v popel. Po cel\u00e9 t\u00fddny, m\u011bs\u00edce a roky to byla hlavn\u00ed Mengeleho z\u00e1bava. <\/p>\n
P\u0159es dva roky pracoval \u00c9nrique Przewoznik v bar\u00e1ku v t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti plynov\u00fdch komor. Cel\u00e9 dny sly\u0161el, jak se odtamtud oz\u00fdvaj\u00ed zoufal\u00e9 v\u00fdk\u0159iky a n\u00e1\u0159ek t\u011bch, kte\u0159\u00ed um\u00edrali udu\u0161eni plynem. Trvalo to asi deset minut. Pak nastalo hlubok\u00e9 ticho – v\u0161ichni byli mrtvi. Bylo to nesnesiteln\u00e9. Dodnes sly\u0161\u00ed \u00c9nrique v noci ten k\u0159ik. Jeho smysly st\u00e1le vn\u00edmaj\u00ed pach sp\u00e1len\u00e9ho lidsk\u00e9ho masa. Toho se u\u017e nezbav\u00ed… <\/p>\n
MENGELEHO EXPERIMENTY <\/p>\n
Mengele pos\u00edlal do komor smrti denn\u011b tis\u00edce lid\u00ed. Mnoh\u00e9 z t\u011bch, kte\u0159\u00ed z\u016fstali na\u017eivu, v\u0161ak \u010dekalo daleko v\u011bt\u0161\u00ed utrpen\u00ed. <\/p>\n
Nejh\u016f\u0159e na tom byli v Osv\u011btimi ti, kter\u00e9 Mengele vybral pro sv\u00e9 \u201ev\u011bdeck\u00e9 pokusy". Przewoznik se s t\u00edm denn\u011b setk\u00e1val ve spr\u00e1v\u011b t\u00e1borov\u00e9 nemocnice. Jako v\u011bze\u0148 nem\u011bl samoz\u0159ejm\u011b p\u0159\u00edstup do \u201elaborato\u0159\u00ed", kde Mengele sv\u00e9 hr\u016fzn\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 experimenty prov\u00e1d\u011bl. Byl pouze sv\u011bdkem toho, jak Mengele sv\u00e9 ob\u011bti vyb\u00edral a p\u0159ipravoval. Dal nastoupit dlouhou \u0159adu v\u011bz\u0148\u016f a za\u010dal si sv\u00e9 pokusn\u00e9 kr\u00e1l\u00edky pe\u010dliv\u011b prohl\u00ed\u017eet pronikav\u00fdm, ledov\u00fdm pohledem. Ka\u017ed\u00fd den jich vybral n\u011bkolik. <\/p>\n
Zpo\u010d\u00e1tku d\u011blal hlavn\u011b pokusy s kastrov\u00e1n\u00edm. Vyb\u00edral si k tomu mlad\u00e9 mu\u017ee kolem 18 let a od\u0148al jim jedno nebo ob\u011b varlata. Fyzicky po \u010dase vypadali jako \u017eeny a psychicky z\u016fst\u00e1vali mu\u017ei. <\/p>\n
Pozd\u011bji Mengele rozsah sv\u00fdch experiment\u016f roz\u0161\u00ed\u0159il. Zam\u011b\u0159il se na lidi trpasli\u010d\u00edho vzr\u016fstu a na dvoj\u010data. Na tis\u00edc\u00edch t\u011bchto lid\u00ed se projevily v d\u016fsledku jeho chirurgick\u00fdch z\u00e1krok\u016f tak podstatn\u00e9 fyziologick\u00e9 zm\u011bny, \u017ee se p\u0159estali lidem v\u016fbec podobat. Prov\u00e1d\u011bl nejslo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed operace bez jak\u00e9hokoli umrtven\u00ed. Vyj\u00edmal lidem z t\u011bla r\u016fzn\u00e9 org\u00e1ny, m\u011bnil jejich podobu. V\u011bt\u0161ina z nich um\u00edrala v nep\u0159edstaviteln\u00fdch bolestech. T\u011bhotn\u00fdm \u017een\u00e1m um\u011ble urychloval porod bez ohledu na to, v kter\u00e9m m\u011bs\u00edci t\u011bhotenstv\u00ed byly: t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny um\u00edraly spolu se sv\u00fdmi d\u011btmi pod Mengeleho rukama. <\/p>\n
\u010casto si vym\u00fd\u0161lel nepochopiteln\u011b krut\u00e9 kousky. Kdy\u017e nap\u0159\u00edklad p\u0159ijely do Osv\u011btimi tis\u00edce Cik\u00e1n\u016f z \u010ceskoslovenska, Rumunska a Bulharska, dovolil jim, aby \u017eili n\u011bkolik dn\u00ed v relativn\u00edm klidu v rodinn\u00e9m kruhu. Pak jim zorganizoval velkou \u201eoslavu" pod \u0161ir\u00fdm nebem. Cel\u00e9 hodiny pozoroval, jak tito mu\u017ei a \u017eeny zp\u00edvaj\u00ed a tan\u010d\u00ed p\u0159i sv\u011btle t\u00e1borov\u00fdch oh\u0148\u016f. Bylo to neskute\u010dn\u00e9, fantasmagorick\u00e9: nep\u0159irozen\u00e9 vesel\u00ed za ostnat\u00fdmi dr\u00e1ty koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora. Mengele to pozoroval chladn\u00fdm, soust\u0159ed\u011bn\u00fdm zrakem. Nutil v\u011bzn\u011b, aby tan\u010dili bez p\u0159est\u00e1n\u00ed a\u017e do sv\u00edt\u00e1n\u00ed, a pak \u0159ekl: \u201eCik\u00e1ni si te\u010f zaslou\u017e\u00ed d\u016fkladnou sprchu." Na m\u00edst\u011b, kde se je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u201eveselili", museli nyn\u00ed nechat v\u0161echny sv\u00e9 svr\u0161ky, hudebn\u00ed n\u00e1stroje, \u017eeny sv\u00e9 ozdoby. N\u011bkte\u0159\u00ed tuto lest prohl\u00e9dli a prosili ho o milost s poukazem na to, \u017ee se narodili v N\u011bmecku. Ti museli vystoupit z \u0159ady a st\u0159elbou a rozzu\u0159en\u00fdmi psy byli zahn\u00e1ni do krema\u010dn\u00edch pec\u00ed, kde byli up\u00e1leni za\u017eiva. Ostatn\u00edch osm tis\u00edc Cik\u00e1n\u016f zem\u0159elo onoho r\u00e1na v plynov\u00e9 komo\u0159e. <\/p>\n
Na ja\u0159e roku 1945 N\u011bmci ve sp\u011bchu a zmaten\u011b t\u00e1bor opustili a ponechali tam n\u011bkolik tis\u00edc v\u011bz\u0148\u016f, kter\u00e9 ji\u017e nesta\u010dili zlikvidovat. <\/p>\n
Kdy\u017e se \u00c9nrique Przewoznik vr\u00e1til do sv\u00e9ho rodn\u00e9ho Po\u0148ska v Polsku, nena\u0161el tam jedin\u00e9ho \u017eiv\u00e9ho \u010dlena sv\u00e9 rodiny. Po v\u00e1lce se proto rozhodl odjet do Argentiny, kde u\u017e \u017eil od roku 1922 jeho bratr. <\/p>\n
\u00c9nrique Przewoznik \u0159\u00edk\u00e1: \u201eMnoz\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 se m\u011b ptaj\u00ed, pro\u010d znovu o\u017eivuji tolik bolesti a lidsk\u00e9 krutosti. D\u011bl\u00e1m to proto, \u017ee \u010das sice pon\u011bkud otupil nen\u00e1vist, ale jsou v\u011bci, kter\u00e9 z pam\u011bti nelze vymazat. St\u00e1le p\u0159ed sebou vid\u00edm to mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 b\u011b\u017e\u00ed d\u016fv\u011b\u0159iv\u011b do plynov\u00e9 komory oklam\u00e1no Mengeleho slibem, \u017ee tam dostane trochu k\u00e1vy. St\u00e1le vid\u00edm tan\u010dit Cik\u00e1ny kr\u00e1tce p\u0159ed t\u00edm hromadn\u00fdm masakrem. A sly\u0161\u00edm mu\u010den\u00e9 spoluv\u011bzn\u011b, jak pros\u00ed, aby je zast\u0159elili a zkr\u00e1tili tak jejich nesnesiteln\u00e9 utrpen\u00ed. <\/p>\n
Nemohu ani po tolika letech v\u011b\u0159it tomu, \u017ee jsem to v\u0161echno mohl p\u0159e\u017e\u00edt. Ve snu se st\u00e1le znovu vrac\u00edm do toho pekla. l tam m\u011b Mengele pron\u00e1sleduje. Unik\u00e1m mu, ale hust\u00fd kou\u0159 ze sp\u00e1len\u00fdch lidsk\u00fdch t\u011bl mi v tom br\u00e1n\u00ed. Znovu ut\u00edk\u00e1m, ale jeho dlouh\u00e1 ruka m\u011b chyt\u00e1. Po cel\u00fd \u017eivot se marn\u011b sna\u017e\u00edm zbavit se t\u011bchto sn\u016f." <\/p>\n
P\u0159ed \u010dasem Enriquovi jeden l\u00e9ka\u0159 nab\u00eddl, \u017ee mu odstran\u00ed koncentr\u00e1\u010dnick\u00e9 eviden\u010dn\u00ed \u010d\u00edslo vytetovan\u00e9 na p\u0159edlokt\u00ed. Odpov\u011bd\u011bl: \u201eNechci, nebo\u0165 \u017e\u00e1dn\u00e1 jizva nem\u00e1 b\u00fdt zahlazena. Na tolik hr\u016fzy a barbarstv\u00ed, na jeho\u017e po\u010d\u00e1tku bylo toto \u010d\u00edslo, se nesm\u00ed zapomenout." <\/p>\n
Kdy\u017e se ho novin\u00e1\u0159i ptali, co by ud\u011blal, kdyby se op\u011bt tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 setkal s Mengelem, \u0159ekl: \u201eMohu odpov\u011bd\u011bt ot\u00e1zkou? Co byste ud\u011blali vy, kdybyste se setkali s \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd na\u0159\u00eddil zavra\u017edit va\u0161e rodi\u010de, sourozence a nejdra\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tele?" <\/p>\n
LA SEMANA (Buenos Aires) <\/p>\n
Archiv NOS <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Poprv\u00e9 ho Enrique Przewoznik uvid\u011bl 19. prosince 1942. P\u0159ijel s celou svou rodinou po dvou dnech \u00famorn\u00e9ho cestov\u00e1n\u00ed bez j\u00eddla<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":3,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_mi_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0},"categories":[8],"tags":[51],"_links":{"self":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/926"}],"collection":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=926"}],"version-history":[{"count":0,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/926\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/3"}],"wp:attachment":[{"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=926"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=926"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"http:\/\/novysmer.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=926"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}