Z Domova

KSČM a volby v roce 2006

kscmAutor František Neužil analyzuje situaci na české politické scéně a její dopady pro KSČM. V otázce rozložení české společnosti tvrdí, že se ve voličích začal probouzet sociálně sebezáchovný instinkt.

Článek si můžete přečíst na adrese http://www.valencik.cz/marathon/06/mar0604.htm
(odkaz vede na jiný server)

Pokud by odkaz již nefungoval, klikněte pro zobrazení na celý článek.

                                                 
Nebudu opakovat obecně známé číselné údaje o výsledcích letošních voleb na celostátní úrovni. Uvedu, jak dopadly volby v mé rodné jihočeské vísce, která se nazývá Vydří a leží asi osm či deset kilometrů na jihozápad od Jindřichova Hradce. Ze 106 oprávněných voličů se zde voleb zúčastnilo 57 lidí, což je asi 54 % volební účasti. Z toho ČSSD volilo 28 lidí, ODS 12, pro KSČM bylo devět hlasů – jeden z nich byl pochopitelně můj. Obě levicové strany získaly v mé rodné vesnici 37 platných volebních lístků, což činí téměř 65 % ze všech odevzdaných hlasů. Tato čísla svědčí podle mého názoru o tom, že lidé v mé rodné vesničce – stejně jako na celém bývalém jindřichohradeckém okrese – se ukázali být politicky prozíravější a rozumnější než voliči z především  velkých měst.


Myslím si, že z uvedených čísel lze i pochopit, jaké bylo skutečné základní a ústřední téma letošních voleb do Poslanecké sněmovny. Byly tímto základním tématem vskutku různé korupční aféry, jak nám je „odhalovaly“ oficiální sdělovací prostředky sloužící vládnoucí kompradorské lumpenburžoazii? Nikoli a v žádném případě! Základním a ústředním problémem parlamentních voleb v roce 2006 byly sociální otázky. A to nikoli sociální problematika, která by se týkala důchodců, svobodných matek nebo nemocných, nýbrž sociální otázky, které se bytostně, existenčně dotýkají lidí v produktivním věku, pracujících a zaměstnanců: otázky pracovního zákonodárství, Zákoníku práce. Šlo o to – a samozřejmě, že i  nadále jde –, zda se podaří uchovat stávající zákonné normy, které přece jenom i v kapitalismu chrání zaměstnance před zvůlí zaměstnavatelů, nebo zda bude podmínky prodeje nákupu a prodeje pracovní síly na trhu práce určovat pouze naprostá zvůle soukromých majitelů firem a zaměstnavatelů.

Z toho lze pochopit i tak často omílanou „personifikaci“ letošních voleb. Nemám žádné iluze o panu Paroubkovi a politice sociální demokracie. Je docela možné, že pan Topolánek je i charakterově lepší než pan Paroubek. Sociální demokracie je politická strana hájící kapitalismus a vždy velmi rychle a velice ráda „zapomíná“ na svůj levicový program a na sliby voličům, není-li vystavena co nejsilnějšímu politickému tlaku ze strany radikální levice. Přesto však nynější ČSSD s Jiřím Paroubkem v čele představuje kapitalismus jakž takž civilizované podoby, jež odpovídá počátku jedenadvacátého století a sociální chartě Evropské unie, kdežto ODS v čele s váženým panem Topolánkem programově symbolizuje návrat do kapitalismu první poloviny devatenáctého století, kdy psal Friedrich Engels svou práci Postavení dělnické třídy v Anglii. A to proto, že ODS vyjadřuje svou politickou rolí sociálně ekonomické zájmy určitých podnikatelských skupin a vrstev – a zdaleka to nemusejí být jenom ti nejbohatší kapitalističtí soukromí vlastníci a podnikatelé –, které chtějí naprosto „vážně a upřímně“ zrušit minimální mzdu, umožnit výpověď ze zaměstnání bez udání důvodu atd. : to vše přirozeně v zájmu tak zvané „flexibility“ pracovního trhu. Ideologickou fasádu tohoto maloburžoazního a buržoazního třídního zájmu na likvidaci stávajícího pracovního zákonodárství tvoří paranoidní, zuřivý a nenávistný antikomunismus, který letošní volební kampani dominoval.

Obrana základních lidských sociálních práv pracujících a zaměstnanců před naprostou zvůlí soukromých vlastníků firem a zaměstnavatelů nemůže být v žádném případě věcí pouze KSČM, nýbrž vyžaduje společný postup celé levice. Z toho vyplývá, že v letošních parlamentních volbách nešlo vůbec o to, kolik voličských hlasů získá každá z obou velkých levicových stran pro sebe, nýbrž o společný volební výsledek levice jako celku. Právě to pochopila zdravým selským rozumem většina obyvatel mé rodné vesnice a vhodila do volební urny lístky pro sociální demokracii a komunisty. Právě to pochopilo i oněch asi 200 tisíc voličů, kteří volili v roce 2002 KSČM a letos dali svůj hlas ČSSD –, aniž by se přitom báli vyhlídky na menšinovou vládu sociální demokracie s tichou podporou komunistů. Poměrně vysoká volební účast svědčí o tom, že v parlamentních volbách v roce 2006 se v miliónových vrstvách pracujících začal probouzet sociálně sebezáchovný instinkt. Bohužel se zatím neprobudil v dostatečné míře : odtud patový volební výsledek.

Nazíráno prizmatem politického chování rozhodující části občanů z mé rodné vísky se jeví dosti směšně hlubokomyslné úvahy kupříkladu bývalého předsedy komunistické strany docenta Grebeníčka o tom, že příčinou volebního neúspěchu KSČM bylo, že se „nedokázala dostatečně razantně a důsledně distancovat od ČSSD“. Z hlediska abstraktní politologické teorie lze pokles voličských hlasů pro KSČM v letošních volbách v porovnání s volbami v roce 2002 racionálně a logicky vysvětlit. Abstraktní politologická teorie nám ovšem nedává odpověď na základní otázku : proč se KSČM – a potažmo celé levici – nepodařilo oslovit další vrstvy pracujících, aby bylo možné ve volbách zvítězit? Já jsem totiž přesvědčen, že rozložení politických hodnotových orientací, obdobné tomu, které se prosadilo v letošních parlamentních volbách v mojí rodné vesnici, existuje v celé české společnosti!

KSČM se musí snažit oslovit a získat nikoli „drobné a střední podnikatele“, nýbrž především miliónové masy pracujících v produktivním věku. (Podobně jako nemůže komunistická strana dělat programové rituální tanečky kolem „plurality vlastnických forem“, nýbrž musí být pro společenské vlastnictví). Mimo jiné i na základě letošního volebního úspěchu „zelených“ si dovolím vyslovit tuto hypotézu : v české společnosti mají levicové strany stále velký rezervoár voličské základny, existuje ovšem zatím velká část potenciálních voličů, kteří letos nevolili ani sociální demokracii (nebo vůbec nešli k volbám), jelikož si nepřáli, aby po volbách vládla sociální demokracie s tichou podporou komunistů. A právě komunisté si musí položit základní otázku : proč na tyto levicově hodnotově orientované potenciální voliče dosud působí vládnoucí antikomunistická propaganda? Pokračuji ve své hypotéze : tito potenciálně levicoví voliči spatřují v nynější komunistické straně stranu minulosti, stranu včerejška, stranu bývalých „papalášů“ předlistopadového politického režimu, k němuž se vracet nechtějí, i když zároveň nesouhlasí ani s vládnoucím mafiánským kapitalismem.

V první polovině devadesátých let se v naší zemi podařilo velmi rychle v mocenských i sociálně ekonomických strukturách etablovat a upevnit polokoloniálně závislý lumpenkapitalismus. V hlavách, v masovém a běžném společenském vědomí lidí však stále přežívaly pozůstatky socialistické ideologie – ovšem v podobě velmi nepřehledné tříště schémat a stereotypů, produktů rozkladu a rozpadu sociálně mytologické ideologie bývalé vládnoucí třídy řídícího aparátu reálného socialismu, ideologie, která se velmi nepřesně nazývá „stalinismus“ či „neostalinismus“. Tento vliv předlistopadového typu socialistické ideologie se ovšem stále více vytrácí – viz teorie historického materialismu o zpožďování vývoje společenského vědomí za vývojem společenského bytí! – a v hlavách lidí se stále pevněji a v masové podobě usazuje ideologie vládnoucí kompradorské lumpenburžoazie, jejímž jádrem je právě paranoidní, zuřivý a nenávistný antikomunismus. A tomuto antikomunismu nelze čelit, bude-li v komunistické straně stále převládat mezi členy i aktivisty a funkcionáři socialistická ideologie v předlistopadové stalinsko-neostalinské podobě či ve formě ideologického „pragmatismu“ tvrdícího, že je třeba jít „za Marxe a za marxismus“. Základní poučení z letošních parlamentních voleb spočívá z tohoto důvodu pro KSČM v tom, že v komunistické straně se musí prosadit nestalinské pojetí marxismu, – které je přitom zakotveno v programových dokumentech, jež přijaly sjezdy KSČM v polistopadovém období! –, jinak budou dosavadní voliči KSČM postupně vymírat a noví je nedokáží  dostatečném počtu nahradit. Lze to vyjádřit ještě lapidárněji: většina členů, aktivistů a funkcionářů KSČM si musí konečně začít osvojovat programové hodnotové orientace své vlastní strany!

Napsal Petr Kolář Zobrazeno: 2860