Z Domova

Zůstanu se vztyčenou hlavou

hanoKSČM čelí v České republice politice primitivního antikomunismu.

30. října 2008 na své 17. schůzi Senát za účasti pouze 38 senátorů (z celkového počtu 81 senátorů) projednal závěrečnou zprávu dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM. 30 hlasy tato schůze schválila usnesení, podle kterého Senát shledává četné indicie porušení Ústavy ČR Komunistickou stranou Čech a Moravy. KSČM je např. vytýkáno sdílení marxistického názoru, stanovisko ke konfliktu v Gruzii a další subjektivní interpretace. Senátní usnesení žádá vládu, aby se v této věci obrátila na Nejvyšší správní soud.

Komise 8. prosince loňského roku opakovaně vyzvala vládu, aby soudu předložila návrh na pozastavení činnosti KSČM. K Nejvyššímu správnímu soudu jej však nepostoupila bývalá vláda Mirka Topolánka, a zatím ani nynější vláda Jana Fischera.

Antikomunismus má ve světě i z historického hlediska různé podoby, které mají společného jmenovatele. Duchovní otcové antikomunismu v různých společnostech všech kontinentů často hrají na strunu, která citově vydírá cílenou skupinu. Ve společnostech, kde má náboženství velký vliv, je tato struna používána k takové melodii, která vyzývá věřící (bez ohledu na jejich sociální sounáležitost) k boji proti komunistům, neboť podle této melodie jsou komunisté proti božím zákonům; usilují na této Zemi o ustavení sociální spravedlnosti jiné než té, kterou Hospodin uspořádal; jsou prý proti jeho vůli, neboť chtějí odstranit křivdy kapitalistického systému a nastolit sociální spravedlnost socialistického zřízení. Antikomunisté touto melodií ve skutečnosti usilují o odzbrojení nejširších chudých vrstev společnosti od podpory dobře organizované komunistické síly za účelem znemožnit jim dosažení změny svého sociálního postavení a překonání vykořisťovatelského řádu.

V Evropě, která zažila hrůzy fašismu, antikomunisté hrají na tuto strunu jinou melodii, která srovnává nesrovnatelné. Zkoušejí dávat komunisty, bojovníky v prvních řadách proti rasismu a fašismu, na stejnou úroveň s fašisty. Účelově srovnávají oběť s katem a usilují o falešné přepsání historie.

Pan Jaromír Štětina, jako iniciátor výše uvedené komise, a Martin Mejstřík (dnes již bývalý senátor, kterému voliči nevyjádřili důvěru, a jeden z předáků politického a majetkového převratu), kteří se schovávali za hodnoty svobody a demokracie, odhalují těmito antikomunistickými záměry svoje pokrytectví. Komise, kterou iniciovali, usiluje o vymývání z vědomí lidí, zejména mladé generace, že jedinou opravdovou cestou k přechodu od kapitalistického barbarství je vybudování socialismu.

Etapa budování socialismu přes veškeré chyby a nedostatky prokázala přednosti socialismu nad kapitalismem nejen ze sociálního hlediska, ale i z ekonomického hlediska, a to díky unikátní schopnosti socialismu mobilizovat finanční zdroje a investovat je ve prospěch celé společnosti, nikoli ve prospěch jen určité malé vrstvy této společnosti.

Do konce roku 1989 národní jmění Československa od nástupu komunistů k moci vzrostlo (nehledě k vojenské oblasti) více než 7,5krát (z toho v České republice 5,8krát a na Slovensku 11,4krát), a to při pětinásobném zvýšení úrovně osobní spotřeby obyvatelstva. Za 20 let kapitalistického prošustrování je nesporné, že se národní jmění skutečně nejen téměř nezvýšilo, ale už je dávno převážně ovládají zahraniční vlastníci. Tito mají v rukou skoro celý bankovní a pojišťovací sektor, zhruba dvě třetiny obchodních činností a nejméně 45 až 60 procent celého výrobního sektoru. Rozhodují nejméně o polovině zaměstnanců, 75 procentech vývozů a až 90 procentech dovozů, jakož i o našich vlastních úsporách.

O změnách, které se odehrály v Československu na sklonku roku 1989, se záhy začalo hovořit jako o sametové revoluci. Fyzická napadání, výhružné dopisy, urážky, napadání rodinných příslušníků, hromadné propouštění z práce, zákaz práce, sebevraždy, zákaz politické organizovanosti na pracovištích, to jsou průvodní jevy, které nemají se sametem nic společného. Naplno se spustila kola novodobého antikomunismu. V oblasti občanských a politických práv byla přijata celá řada zákonů se silným antikomunistickým podtextem.

Protikomunistická kampaň, šířená takřka všemi sdělovacími prostředky, zasáhla všechny oblasti společenského života. Práva, zaručená Ústavou, se omezují. Nejcitelněji se to projevuje v právech sociálních.

Nejúčinnější odpověď proti antikomunismu tkví v zachování komunistického charakteru KSČM, v obhajobě dennodenních požadavků a práv nejširších vrstev naší společnosti, v zachování zdravého vnitrostranického života, v poučení z chyb minulosti a v boji proti neduhům a praktikám, které s akceschopností strany a rozvojem jejího ideologického a politického potenciálu nemají nic společného.

Hassan CHARFO

Hló noviny, 8. ledna 2010, http://www.halonoviny.cz

 

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 3038