Ze Světa

János Kádár - o pražském jaru 1968 (6)

kadarPřinášíme úryvky z knihy Jánoš Kádár - Závěť, která vyšla v roce 1989 v Budapešti. Jsou v ní reprodukovány rozhovory maďarského novináře A. Kanyo s J. Kádárem (1912-1989), který více než třicet let stál v čele země i vládnoucí strany - MSDS. Tato poslední interview Jánoše Kádára, která se uskutečnila tři měsíce před jeho smrtí, jakož i některé dokumenty z archívu MSDS vrhají světlo na složité otázky poválečných dějin Maďarska i východoevropského regionu. V publikovaných úryvcích se mluví o vztahu J. Kádára k vývoji v ČSSR v roce 1968 a o jeho námitkách proti plánu kolektivního zásahu pěti zemí organizace Varšavské smlouvy.

 

A jaký byl váš názor?

My jsme přirozeně podporovali každé rozumné řešení, které přispívalo ke konsolidaci, ale řekli jsme Brežněvovi: Husák je náš soused, známe ho jako slušného člověka, ale proč ho máme atestovat my, ať to udělá lid Československa.

Nakolik spolu podle vašeho názoru sou-visi situace v Československu a zabrždění procesu reforem v Maďarsku?

V mezinárodních procesech existují vlivy a vzájemné vlivy. Nelze popírat, že tyto události měly negativní vliv jak na nás, tak na iniciativy v oblasti reforem, které se projevovaly v jiných socialistických zemích.

Jak byste postupoval dnes, kdyby jste měl znovu možnost činit rozhodnutí?

To není korektní otázka, rozhodovat bylo třeba tehdy, dnešní situaci nelze srovnávat s tehdejší. Vztahy mezi stranami a zeměmi se naprosto změnily. A vůbec, řešení jsem nepřijímal sám. Na druhé straně je dobré, že historie vždy koriguje chyby, a my to můžeme brát v úvahu. To, co jsme z dobře známých důvodů my tehdy nemohli udělat, dnes už organizovaně probíhá nejen u nás, v Maďarsku, ale i v dalších socialistických zemích, především v Sovětském svazu.

Máte na myslí přestavbu?

Přestavbu i glasnosť. Pravda, jestli se nad tím z gruntu zamyslím, nemohu souhlasit se vším, co se v Sovětském svazu děje. Ale myslím si, že o tom už není třeba mluvit, vy to stejně neotisknete. Nebo otisknete?

Budete-li souhlasit, otiskneme. Už proto, že mluvíme-li o přestavbě, patří do tohoto pojmu i úcta k osobnímu názoru. Bude-te-Ii to považovat za možné, otiskneme to jako součást interview.

Nu, jestli je tomu tak, dodám k tomu, co jsem řekl, ještě něco.  Snad se to nebude zdát neskromné, když poznamenám, že reforma není žádný nový vynález, ani nějaký zázračný prostředek. O nutnosti reforem jsme mluvili už v roce 1957 na prvních setkáních vedoucích orgánů strany. Řekli jsme, že strana už nemůže řídit starými metodami, vláda a hospodářské vedení musejí být samostatné a tuto samostatnost je třeba zabezpečit. Pravda, bylo třeba čekat deset let, než se proces reforem začal rozvíjet, ale tehdy se udalo všechno to, o Čem jsme hovořili v souvislostí s československými událostmi, a pak se i u nás v Maďarsku reformy přibrzdily. Později jsme, byť opatrně, v přestavbě ekonomiky pokračovali, ale neměli jsme v tom dostatečnou podporu.

Víc než to. Myslíte, že naše plány narazily na nemalý odpor, například strany tehdejšího sovětského vedeni a ostatní ještě rozpracovávali teorii rozvinutého socialismu?

Vskutku, odpor tu byl, a proto jsme, bohužel, ztratili mnoho času.

Závěr

Z časopisu Kommunist č. 7/1990

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 11907