Protinacistický odboj v ČSR (2)

Situace a odboj KSČ po přepadení SSSR

Potíže, které měla KSČ při manévrování mezi přáními svých členů a zahraničněpolitickými ohledy danými paktem o neútoku, skončily koncem června 1941. Na novou situaci reagovala exekutiva Kominterny novou směrnicí, která jednotlivé komunistické strany vyzvala, aby vyvíjeli účinný, především ozbrojený osvobozenecký boj a vytvářely široké národní fronty, které měly sjednotit všechny protifašistické síly. V srpnovém Rudém právu vyzývala KSČ k rozpoutání všeobecné partyzánské války a začala vydávat letáky s přesnými návody k sabotážím.

V létě 1941 se výrazně aktivoval domácí ilegální odboj. Spolupracovníci E. Beneše a nové ilegální vedení KSČ dosáhly dohody o vytvoření společného orgánu – Ústředního národně revolučního výboru Československa. Rostl počet stávek a sabotáži. Ilegální pracovníci vyráběli z vlastních přostředků účinné zápalné bomby pro destrukční činnost, zaměřenou hlavně proti německým transportům, převážejícím vojska a válečné materiály, přerušovali elektrické a telekomunikační vedení atd. Partyzánské akce, na kterých měla velký podíl i Sovětská armáda, citelně oslabovaly síly nepřátel. Od poloviny roku 1943 vznikaly partyzánské oddíly organizované komunisty v Beskýdech, na Podbrdsku, v severovýchodních Čechách, na Brněnsku i Ostravsku. KSČ začala také budovat ilegální revoluční národní výbory. Jejich pomocí pronikala strana mezi široké vrstvy obyvatelstva, což napomáhalo vytváření široké národní fronty.

Činnost Komunistické strany na Slovensku byla ovlivněna zejména vstupem satelitního slovenského státu do války se Sovětským svazem 23.6.1941. KSS neustávala v pokusech o vytvoření široké národní fronty odboje proti fašismu. Ilegální práce byla i zde narušována zatýkáním, které postihlo první, druhé i třetí ilegální vedení KSS. Nejtvrdší postihlo práci strany masové zatýkání komunistů v dubnu a květnu 1943, kterému padlo za oběť i čtvrté vedení KSS.

Pokračování