Válečná propaganda v 21. století (2)

Jak média slouží k rozšiřování „ozdravné“ válečné propagandy…

Kdo je vlastně al-Džazíra? (10)

Historie této „arabské CNN“ není zatím příliš dlouhá. Přesto se pro stručné zmapování situace a okolností kolem jejího vzniku musíme vrátit do 90. let minulého století. Tehdy totiž zřídila BBC své arabské vysílání.
Servisní smlouva byla podepsána se společností Orbit, která měla sice sídlo v Římě, ale její financování zajišťovala Saúdská Arábie, konkrétně kruhy blízké královské rodině. Evropští žurnalisté tak měli jedinečnou možnost mapovat arabský svět doslova z „první ruky“.
Ovšem po odvysílání záběrů z pohřbu saúdské princezny, v jedné ze zpravodajských relací, došlo k roztržce a Saúdská Arábie BBC ze země vyhnala. To bylo v roce 1996.
Rok před touto nepříjemností, tedy roku 1995, proběhl v nedalekém Kataru nenásilný palácový převrat, který do čela Kataru vynesl dnešního vládce Hamada bin Chalífu al-Tháního. (11) Mezi jeho první počiny v novém postavení patřilo zrušení Ministerstva informací, které nesloužilo ani tak informacím, jako spíše cenzuře. Tato skutečnost byla tehdy západním světem přijata jako velmi pozitivní krok.
Nastalé mediální vakuum ovšem muselo být nějakým způsobem vyplněno, proto bylo roku 1996 zřízeno katarské satelitní televizní vysílání – al-Džazíra, (12) která navíc povětšinou zaměstnala redaktory vyhnané ze Saúdské Arábie.
Programová skladba al-Džazíry byla zprvu poměrně jednoduchá, převažovaly zábavné pořady a podobné žánrově odlehčené záležitosti.13 Důležitou složkou se postupně stávaly zpravodajské relace. Ovšem až do roku 1996 neexistoval žádný arabský kanál, zaměřený vysloveně pouze na zpravodajství.
Zato zpravodajské relace al-Džazíry si brzy získaly příznivce, ale také oponenty. Jako svého „zprostředkovatele“ si ji už v roce 1998 vybral také Usáma bin Ládin.
Obrazové zpravodajství se vysílá každou celou hodinu, přičemž hlavní zpravodajské relace jsou dvě, vysílají se ve 14 a 23 hodin místního času, a trvají celou hodinu. (14) Od počátku útoku na Irák al-Džazíra zařadila nepřetržité vysílání zpráv a informací z bojišť v dolní části obrazovky.
Z dalších zajímavostí uvedeme ještě, že al-Džazíra prakticky nevysílá reklamy,15 pouze upoutávky na další pořady. Dále se na jejím vysílacím čase podílejí zejména dokumenty i seriály, a také diskusní pořady, označované často za kontroverzní.
Mezi personálem televize dokonce převládají přitažlivé hlasatelky. (16) Jako jediné arabské médium navíc ještě používá termín Izrael. (17)
Za takový styl si vysloužila nejednou ostrou kritiku ze strany Arabů. Ovšem také jako nepohodlná, především pro propagandu USA v Iráku a na Blízkém východě vůbec, se stala nejednou rovněž cílem jejich bombardování.
Zároveň také Kuvajt v červnu roku 1999 uzavřel její kancelář, protože odvysílala rozhovor s Iráčanem, který se nevybíravě vyjadřoval o kuvajtském emírovi.
Přesto je dnes al-Džazíra nejsledovanější muslimskou televizí. Denně ji sleduje na 40 milionů diváků. Disponuje 31. pobočkami. Je schopna 24 hodin denně pokrývat signálem nejen Severní Ameriku a Afriku, ale také celou Evropu a Asii.

Vraťme se nyní k našemu tématu. Od al-Džazíry přebírají válečná zpravodajství často také západní televize. Stala se významným mluvčím svého muslimského světa, a zejména bin Ládina, po událostech 11. září v USA.
Donedávna byla tato katarská televize skutečně ostrovem podivné svobody a profesionality, v jinak těžkopádném muslimském světě. Pak se začaly stále častěji přetřásat její vazby na Taliban či přímo Usámu bin Ládina. (18)
Nejen samotné muslimy, ale také západní televizní stanice, šokovala svojí otevřeností. Z té ovšem neslevila ani při útocích na Afghánistán nebo Irák. Denně odvysílala několikeré záběry obětí amerických bomb, zejména civilistů – převážně žen a dětí. Již výše zmiňovaná americká averze vyvrcholila zveřejněním záběrů několika spojeneckých vojáků, zajatých při akci v Iráku.
Po dalším uveřejnění bezmála půlminutových záběrů dvou mrtvol spojeneckých vojáků, do kterých kopali rozjásaní Iráčané, byla al-Džazíra spojenci obviněna z porušování ženevských konvencí o zachování důstojnosti účastníků vojenských konfliktů.
Spojenci nejenže museli spolknout rozčarování nad tím, že je v zemi nikdo nepřivítal jako osvoboditele, ale teď navíc ještě viděli, že válka nemá s humanitou pranic společného nejen v jejich přihlouplých filmech, ale zřejmě dokonce ani ve skutečnosti!
Tak byla nakonec katarská televize označena za nástroj propagandy kdoví koho. Své renomé prý ztratila.19 Poněkud v rozporu s tímto tvrzením se ale zdá být fakt, že například americká CNN uzavřela s al-Džazírou exkluzivní smlouvu na její materiály. Ostatní stanice mohou její produkci použít ve vysílání teprve po uplynutí šesti hodin od doby udání. V opačném případě se vystavují riziku vysoké pokuty. (20)

Pokračování