„Odvážně jdu na popravu.“

Jak se voják Wehrmachtu stal hrdinou SSSR

Tomuto příběhu je těžké uvěřit, ale přesto se tak stal.

17. února 1942 byli partyzáni z oddílu „Smrt fašismu!“, jež vstoupili do vesnice Kurganovo (Smolenská oblast), velice překvapeni, že našli v jednom z domů dělostřelce Wehrmachtu. Vystrašený starosta vysvětloval: Němec je dezertér, od loňského listopadu se schovával v nedaleké vesnici, ale tam ho chytily hlídky a přivedli sem. Vojáci zajisté přijdou zítra a Němce odvezou do Smolenska, aby ho postavili před tribunál. Velitel partyzánského oddílu se rozhodl vězně vzít s sebou – aby se vše objasnilo. Tento nacistický voják byl 26 letý Fritz Shmenkel – jediný voják nacistické armády, kterému byl později udělen Řád Rudého praporu, řád Lenina a … hvězda Hrdiny Sovětského svazu.

Skrýval se ve sklepě s babičkou

Fritz Hans Werner Shmenkel se narodil 14. února 1916 v malém městečku Varzovo u města Štětín (nyní v Polsku). Fritzův otec, člen Komunistické strany Německa, byl zabit v roce 1932 během nacistického útoku na schůzi strany. Shmenkel, který byl tehdy členem mládežnické organizace komunistů, slíbil pomstít smrt svého otce. Pracoval v továrně do roku 1938 a pak byl povolán do služby ve Wehrmachtu. Fritz předstíral, že je nemocný, ale zkušení lékaři rychle rozpoznali, že simuluje: vzhledem k vyhýbání se vojenské služby byl Shmenkel odsouzen na dva roky nápravných prací.

Po útoku nacistického Německa na SSSR se rozhodl, že přišel čas pomáhat „sovětským dělníkům“ v boji proti Hitlerovi.

„Simulant“ řekl, že je připraven ke službě a po absolvování kurzů pro mladé velitele byl na podzim roku 1941 odeslán k 186. pěší divizi Wehrmachtu do SSSR. Sotva došel na východní frontu, Fritz dezertoval, ale byl tu problém – jak přejít na stranu Rusů?

Pokud ho uvidí v německé uniformě, tak ho zastřelí ho, vždyť neumí rusky. Shmenkel se skrýval v lesích a živil se plody. Nakonec zašel do vesnice Podmoše, Jarcevského okresu, Smolenské oblasti. Zaklepal na dveře jedné chalupy, a řekl staré ženě, která mu otevřela – „Lenin! Stalin! Thälmann!“ To zapůsobilo. Stařenka ho ukryla ve sklepě po dobu 3 měsíců. Chystal se jít k partyzánům, ale chytili ho vlastní.

Obr. Vdova po hrdinovi Sovětského svazu Fritze Shmenkela Erna Shmenkle předala roku 1976 generálu Petru Batovovi rytinu, znázorňující jejího manžela. Fotografie: RIA Novosti / I. Zotin

2000 říšských marek za hlavu

Jenže partyzáni byli rychlejší.

Partyzáni nejprve Fritzovi nedůvěřovali. Nekonečně ho vyslýchali, dokonce mu vyhrožovali, že ho zastřelí. Jak může být možná taková věc – Němec, a najednou jde proti svému Führerovi?

Pravděpodobně to předstírá, aby získal důvěru, a tiše špehuje. Německý dělník se neúnavně pokoušel vysvětlit – je pro Sovětský svaz, proti nacistům, nenávidí Hitlera. Učil se ruštinu, řídil „politické informace“ a říkal: v roce 1933 Ernsta Thälmana (vedoucího Komunistické strany Německa) volilo 5 milionů lidí v Německu! Ne všichni Němci jsou fašisté!

Nakonec vězeň přesvědčil velitele oddělení, aby mu dal zbraň. V první bitvě zabil Fritz německého kulometčíka. V srpnu 1942 Shmenkel, oblečený do své uniformy vojáka wehrmachtu, zajal a přivezl 11 místních policistů z „pomocných jednotek“, kteří sloužili nacistům.

Když v zimě zasáhly nejsilnější mrazy a lidé kvůli nedostatku jídla začali hladovět, Fritz pod nosem německých intendantů „odvezl“ vozy, naložené chlebem a bramborami partyzánům.

Dosáhl toho, že Wehrmacht nechal vytisknout letáky –

• „Zrádce Fritz Schmenkel. Přiveďte živého nebo mrtvého. Rusové dostanou za pomoc 8 hektarů půdy, německý voják obdrží 2 000 říšských marek a dvouměsíční dovolenou.“

V roce 1943 dal Fritz Shmenkel rozhovor novinám Pravda. Vojenský korespondent Boris Polevoj, autor budoucí slavné knihy „Příběh opravdového člověka“ poznamenal, že Shmenkel tehdy už rusky mluvil velmi plynule, ačkoliv ještě nerozuměl všemu. V partyzánském oddíle byl Němec velmi uznáván a nazývali ho „Ivanem Ivanovičem“ a říkali: „Proč bychom měli říkat tak dobrému člověku Fritz?“

Obr. Setkání Erny Shmenkelové z NDR, vdovy po hrdinovi Sovětského svazu Fritzem Shmenklem, s generálem armády Pavlem Ivanovičem Batovem v sovětském výboru válečných veteránů. Foto: RIA Novosti / I. Zotin

„Umírám za spravedlivou věc“

„Na lavičce seděl mladý blonďák,“ vzpomínal Boris Polevoj. „Byl v partyzánské beranici, prošívaná bundě a bavlněných kalhotách, ale něco na něm říkalo, že není Rus. „Fritz Shmenkel? Jistě!“ Řekl to v ruštině, ale s takovým přízvukem, s jakou němečtí vojáci vyštěkli „Jawohl!““

Sovětský tisk rozhovor s „partyzánem, soudruhem Sh.“ nezveřejnil.

„Váš hrdina přišel do naší země se zbraní, jako okupant,“ řeklo Borisi Polevému vedení redakce. „My píšeme v redakci – „Smrt fašistickým okupantům!“ A my nemáme právo „demontovat“ tento slogan.“

V březnu 1943 se partyzánský oddíl spojil se sousedícími sovětskými vojsky a v té době již Shmenkel získal Řád Rudého praporu. Po školení ve zpravodajské škole byl jmenován zástupcem velitele sabotáže a průzkumné skupiny „Pole“. Fritze vysadili do týlu Wehrmachtu a podařilo se mu provést několik důležitých úkolů – s jeho bezpříkladnou smělostí a odvahou. Bohužel, v lednu 1944 byl Shmenkel zajat u Minska – byl zrazen zrádcem, který působil v běloruském hnutí odporu. Fritz Shmenkel byl postaven před tribunál a 22. února 1944 byl zastřelen na hřbitově v Minsku jako „zrádce Führera a Velkého Německa“.

Z vězení byl schopen doručit dopis manželce – „Odpusť mi to, co jsem ti způsobil. Odvážně jdu na popravu, protože umírám za spravedlivou věc.“

Jedinečný případ

Bohužel v turbulenci války byl zapomenut hrdinský čin vojáka Wehrmachtu, jediného v dějinách Velké vlastenecké války. Teprve v šedesátých letech, v archivu SSSR byly objeveny dokumenty o jeho hrdinství. Usnesením prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 6. října 1964 byl Fritz Shmenkel posmrtně udělena hvězdu Hrdiny Sovětského svazu a Leninův řád „za aktivní účast v partyzánském hnutí a ukázku hrdinství a odvahy“.

Jménem statečného muže byly pojmenovány ulice ve městě Nelidovo a také (v roce 1976) ulice ve východním Berlíně. Po pádu socialismu v NDR ji úředníci přejmenovali na Reishsteinstrasse. V Minsku na Náměstí svobody můžete stále vidět pamětní desku na bývalé úřadovně SD (nacistická bezpečnostní služba během let okupace) s vyobrazením Fritze Schmenkela a nápisem: „V této budově byl v únoru 1944 odsouzen k trestu smrti fašistickými katy aktivní účastník antifašistického boje, německý občan, Fritz Schmenkel.“

Obr. Fritz Shmenkel má pamětní desku na domě číslo 4 na Náměstí svobody v Minsku. wikimedia.org

Samozřejmě, že budeme navždy vzpomínat, kolik civilistů, žen, dětí a starých lidí bylo pověšeno, upáleno, umučeno hladem, otráveno v plynových komorách v letech 1941-1945, fašistickými okupanty.
Případ hrdiny Sovětského svazu, kaprála Wehrmachtu Fritze Shmenkela, který dali svůj život v boji proti fašismu, byl jedinečný. Z tohoto důvodu by nemělo být zapomenuto jméno tohoto člověka.