Vzpomínky komunisty (2)

… psané před třiceti lety, člověka narozeného v roce 1904

Za okupace

15. března 1939 začala okupace ČSR a 17. března byli zatčeni komunisté podle policejního seznamu.  Bylo nás kolem 60ti osob namačkáno v záchytce ve Veleslavínově ulici. Vzpomínám na jeden případ. Všichni jsme se převážně znali, hovořili jsme o situaci a již jsme předvídali koncentrační tábory. Jeden neznámý muž vystoupil a říká: „Nemám s vámi nic společného,“ a hned začal zvonit a dožadovat se, že on je tam omylem. Nikdo se s ním nebavil. Zjistili jsme, že šlo o soukromého zubního technika židovské národnosti. Soudruh Šroubek mu pak říká: „Ty se stydíš za komunisty, ale uvědom si, že komunisté bojují proti pronásledování Židů fašisty, jsi na indexu jako my, to si uvědom.“ Zdali přežil tuto strašnou dobu mě není známo.

Ještě 17. dubna večer nás zavezli do krajské soudní věznice, kde jsme pobyli 5 dní. Byli jsme rozděleni do dvou skupin. Nejstarší soudruzi ve straně, zejména funkcionáři byli převezeni do koncentračního tábora a my mladší soudruzi jsme byli propuštěni na revers, podepsali jsme, že nebudeme vyvíjet komunistickou činnost.

Sotva jsem se vrátil, už jsem zjistil za mé nepřítomnosti, že byla ve čtvrti udělána sbírka a kolem 300 Kč dali mé tříleté dceři ze solidarity a tak jsem tuto sbírku rozšířil a dal peníze těm rodinám, kde se soudruzi nevrátili.

Krátce na to byla vytvořena ilegální skupina KSČ, kde jsme dostali vytvořit ilegální skupinu na Letné. V prvopočátku šlo o skupinu o 5ti soudruzích, z nichž každý utvořil svoji další skupinu. V první skupině byla s. Házová, Velichová, Hrůzová a s. Kepl. Později jsme dávali ilegální materiál do Doubravky a Újezda. Spojení s UV KSČ dělal s. Bálek, Aksamit. Spolupracovníci byli s. Ekert, s. Škardová, která jako vedoucí prodejny řeznického družstva měla v regálech v krámě ilegální letáky a rozdělovala materiály do různých míst. Byla neuvěřitelně optimistická, věřila v uvědomění německých vojáků, že tito nepůjdou proti Sovětům. S. Škardová byla plná energie, tak jak uměla sekat maso, tak uměla slovem seknout na pravé místo. Dávala se do hovoru s německými vojáky (hovořila dobře německy) a přesvědčovala je o nespravedlnosti, která se u nás zavádí. Chápána byla pak různě, byla brzy sledována a zatčena mezi prvními. Je nutné říci, že se chovala vždycky hrdinně, bojovala a věřila do konce svého života – do své popravy, že pravda zvítězí a Československo bude osvobozeno.

Druhou dobrou členkou strany byla Stazka Taušková, neměla děti a snad proto veškerou lásku zaměřila na Sovětský svaz, který měla nesmírně ráda a dělala vše proti fašismu. Vzpomínám, jak jsme spolu roznášeli po Plzni ilegální letáky a vylepovali plakáty. V létě ve 4 hodiny jsme se vedli jako manželé obtíženi letáky, které jsme v určitých hodinách rozhazovali.  Jednou jsme zas spolu večer šli lepit plakáty: Pryč s fašismem, komunismus zvítězí apod.  Já měl pod kabátem plakáty v rukávu štětku a Stázka kbelík s lepidlem. Šli jsme od Ostruhové ulice kolem Hiršovy továrny a chceme se stočit vlevo pod železniční most. V tom však zhasla světla a my slyšíme, jak se v pochodu blíží němečtí vojáci.  Přitiskli jsme se ke stěně a vzápětí v těsné blízkosti ve tmě prochází němečtí vojáci, po stranách byl jejich dozor. Byla v nás malá dušička, vojáci však přešli, světla se rozsvítila a my zase jako obyčejně zavěšeni do sebe jsme si našli na Rokycanově třídě místa, kde jsme plakáty vylepili. 

To šlo vždy velmi rychle – předem jsme si to doma ověřili. Soudružce Touskové patří skutečné čest za její obětavou práci, také to zaplatila životem, jako její manžel.
Mohu zcela zodpovědně říci, že všichni, které jsem poznal v ilegalitě, byli prolnutí láskou k Sovětskému svazu a odhodláni bojovat až do konce. I při přísném výběru při zařazování do ilegality se dostal mezi nás konfident jménem Kopřiva a byli jsme pak postupně pozatýkáni. Těžko je psát o tom nejhorším, co na gestapu bylo. Vyšetřování do všech důsledků, za naprosté bezohlednosti k zatčeným.

Hledaly se cesty, jak si vzájemně pomoci, jak popřít, nebo zkomplikovat vyšetřovaní. A hodně se podařilo. Poslední číslo ilegálního letáku přinesla manželka od s. Škardové. Bylo nutné říci, kdo jej přinesl. Pomocí vnitřního telefonu přes klozet jsme se dohodli,že s. Ancenbacher vezme tento problém na sebe a tak byla manželka zachráněna před zatčením. Ve vězení na gestapu  na Borech byli jediní dva gestapáci, kteří nám poskytovali určitou pomoc. Bystřický, starý světák, dělal, jako že nevidí, nechal otevřené dveře, takže bylo možné se domluvit, nebo při výměně prádla dovolil trochu jídla navíc, kuřákům nějakou cigaretu.  Nejlepším byl ale gestapák Foltýn. Jeho bratr byl rovněž komunista, také ve vězení se nechal přesvědčit, že nacismus je nespravedlivý a když se sám přesvědčil a byl donucován, co má všechno dělat, vzbouřilo se v něm svědomí a dělal nám pomyšlení. Pokud to trochu šlo nechal nedomčené dveře jednotlivých cel a přinášel zvenku co jen mohl. Ovšem asi za 6 týdnů se sám ocitl v cele č. 25. Ostatní gestapáci dělali víc než museli zejména v cukhauzu, nejhorší z nich byl Benda. Ten byl přímo postrachem zejména, když se někdo nechtěl přiznat  říkali, tak na tebe zavoláme Bendu a ten pak docílil toho, čeho oni nemohli dosáhnout normálním bitím. Když byl opilý, tak večer procházel cely a bil hlava nehlava při hrozném nadávání. Po porážce Němců u  Stalingradu se zastřelil, protože se nemohl smířit s takovou porážkou.

Pokračování

Od redakce: Můžete oslovit rodiče, prarodiče, a sepsat s nimi jejich vzpomínky? Pomůckou Vám může být tato osnova :

 

Otázky pro pamětníky 2.světové války a poválečného vývoje společnosti

Prosíme o odpovědi na otázky z vašeho života, o vaše vzpomínky, na téma předválečné situace ve 30. letech 20. století, na 2. světovou válku a na poválečný vývoj společnosti – na budování socialismu.

Prosíme odpovědi nám  pošlete na náš e-mail. Odpovědi budou dány (pokud chcete anonymně) na naše internetové stránky.

Čím více vašich zkušeností a vzpomínek, tím více pravdy pro další pokolení.  Děkujeme!

1. Jak se žilo ve 30. letech? Jaké byly platy, jaké byly ceny. Jaké byly byty. Jaká byla strava? Jaká byla pracovní doba. Jaké byly možnosti vzdělávání? Jaká byla politická situace?

2. Jaká byla situace před Mnichovskou zradou a po ní?  Co se dělo?  Jak se chovali Němci, když k nám přišli? Jak se chovali za války?  Kam se stěhovali Češi z pohraničí? Jak se to organizovalo?

3. Komu se mohlo věřit a komu ne? Jak se to poznalo?

4. Jak se dělal protifašistický odboj? Jaká byla činnost a jaké byly tresty nepřátel?

5. Co dělali kolaboranti za války a po válce?

6. Co se dělo za války? Co jste jedli? Jak se žilo? Jaké jsou vaše nejhorší zážitky?

7. Ukazují válečné filmy pravdu? Který se vám nejvíc líbí?

8. Jak probíhalo osvobození města?

9. Jaká byla nálada po válce? Co se dělo ?

10. Jak probíhal odsun Němců?

11. Jak se chovala osvobozenecká armáda?

12. Jaká byla politika a politické smýšlení lidí po válce?

13. Co vedlo k únoru 1948? Jak probíhalo budování socialismu? Jak probíhalo znárodnění a zakládání JZD a jak pracovaly Lidové milice?  Jaké písně se vám líbí z té doby – které ji nejlépe vystihují?

14. Jak se žilo v 50. letech? Bylo to lepší než před válkou a v čem? A co Stalin a procesy? 15. 60. léta, jak se na ně díváte s odstupem času?

16. Bylo pro vás situace po roce 1968 zklamáním nebo jste si oddychli, že bude klid?

17. Jak se žilo v 70. letech? Ceny, platy, možnosti, kultura, rekreace, jistoty, zájezdy, dovolená, lázně.

18. Jak se chovala vojska Varšavské smlouvy u nás?

19. Jak se vám líbilo hospodaření v rámci RVHP a vůbec vašeho podniku, kde jste pracovali? 

20. Jaké byly pracovní podmínky, pracovní doba a dovolená?

21. Jaké byly mezilidské vztahy? Měl  třídní původ vliv na výběr partnera? Existovala protekce za sexuální služby u zaměstnavatelů, či vydírání? A jak se situace měnila v desetiletích?

22. V čem se lišila 80. léta od 70. let.? 

23. Účastnili jste se činnosti Národní fronty?

24. Jaké jsou vaše zkušenosti s příslušníky šlechty, církve a legií před válkou a po ní?

25. Co jste chtěli v roce 1989 za změny? Proč jste cinkali klíči? Co se vám na socialismu nelíbilo?

26. Proč se nestalo to, co jste chtěli a co se pozitivního událo po roce 1989?

27. Jak vidíte budoucnost naší a světovou dnes?

28.  Co byste chtěli vzkázat budoucím generacím?

29. Další vzpomínky podle vašeho zaměření.