Miloslav Ransdorf: Zdravotní péče jako veřejný statek
Do zdravotního sektoru připluje 220 miliard ročně. To jsou peníze, které by mohly být pro řadu „podnikatelů“ slušným zdrojem zisku. Stačí založit pojišťovnu (a nemusí to být hned VZP, která měla pojistný plán v době mého poslancování v Praze 110 mld.!), propojit ji s farmaceutickými dodávkami, provozem nemocnic a podřídit si lékaře a zdravotní personál. Mohl by se tak zrodit systém uzavřeného oběhu peněz, na kterém lze netušeným způsobem vydělávat.
Jeho doplňkem je elektronická báze informací o pacientech. Neboť bez pacientů je lékař bezmocnou loutkou. Na internetu koluje dokument, plný příloh o propojení lidí a firem a Julínkův projekt v něm dostává kontury spiknutí proti zdraví českých občanů. V dokumentu koluje jméno třineckého podnikatele Chrenka a jeho společnosti Agel, farmaceutické společnosti Repharm, elektronické databáze IZIP a mnoha dalších. Zmiňováno je i napojení na Julínkovy lidi, včetně náměstka Hroboně. Přál bych si, aby to vše nebyla pravda a odmítám věřit spikleneckým teoriím.
Léta sleduji různé zdravotní systémy ve světě a zajímám se o jejich úspěšné či neúspěšné reformy. Mezi velké zátěže americké společnosti patří zdravotní péče, v níž se možná „julínkovci“ shlédli. V USA se na zdravotnictví vydělává dvojím způsobem. Tím, že pojišťovny vedou lékaře k tomu, aby vnucovali služby a léky, které jsou zbytečné, hlavní je zisk. Druhý způsob zisku je „manažovaná (řízená) zdravotní péče“ (the managed health care), která peníze z pojištění sbírá a pacientům upírá tím, že rozhoduje o tom, co pojistka kryje a co ne. Četl jsem kdysi v The Nation studii, která dokazovala, že americký zdravotní systém, kde více než 40 milionů lidí není pojištěných, ročně zabije přes 80 tisíc lidí. Americké ztráty ve Vietnamu byly celkem málo přes 58 tisíc.
Boj proti Julínkovi, který je jen viditelnou a ne příliš znalou hlavou tohoto projektu je obranou práva na zdraví, veřejného statku nesmírné hodnoty. Důsledky tohoto experimentu na živých lidech, přístupu, kterého má plné zuby i americká veřejnost, poznáme, pokud by dostal podporu sněmovny na několik mlet. Ostatně, v případě nutnosti „julínkovci“ zkusí obejít sněmovnu (v rozporu s ústavou) privatizací nemocnic podle privatizačního zákona z roku 1991. Peníze přece nesmrdí. Non olet, jak pravil císař Vespasianus.
zdroj: www.ransdorf.com