O založení KSČ

21. září 1920 vyšlo první číslo Rudého práva

Československá republika

14. října 1918 vystoupili čeští dělníci s požadavkem vytvoření národně a sociálně spravedlivé československé republiky. Tento svůj požadavek podpořili generální stávkou, obsazováním budov státní správy, zabraňováním vývozu potravin a surovin ze země apod. Pravičákům se však podařilo revoluční hnutí utlumit a zabránit, aby se dělnictvo dostalo do čela národně osvobozeneckého boje jako v Rusku. 28. říjen 1918 se stal dnem vznikem Československa. Toho dne dělníci zastavili práci, tisíce demonstrantů zaplnily ulice Prahy, strhávaly symboly nenáviděné rakousko-uherské monarchie. Národní výbor, který byl již dříve vytvořen jako zárodek budoucí vlády, přejímal moc. 14. listopadu se Národní výbor prohlásil za Revoluční národní shromáždění, které nový stát provolalo republiku. Prezidentem republiky byl zvolen T. G. Masaryk.

Marxistická levice

Zaostřující se spory uvnitř sociálně demokratické strany vedly už brzo po založení československého státu k vytvoření levicového křídla. Pod vedením B. Šmerala, A. Zápotockého, J. Hybeše, J. Hakena, M. Čulena a dalších vznikla marxistická levice. I v německé socialní demokracii se tvořila levice vedená K. Kreibichem. Vedle toho vzniklo marxistické sdružení, jehož členové byli V. Kopecký, J. Šverma a jiní. Později byly vytvořeny komunistické skupiny vedené S. K. Neumannem.

Marxistická levice získala během roku na svou stranu zdrcující většinu sociálně demokratických dělníků. Hlásila se k ideám Marxe a Lenina a informovala ve svém tisku o Velké říjnové socialistické revoluci, o sovětském Rusku a jeho předních bojovnících. Byla základem budoucí Komunistické strany Československa, která na rozdíl od většiny komunistických stran nevznikla z malého revolučního jádra, ale vyvíjela se naopak od začátku jako masová strana.

Ve volbách do Národního shromáždění, konaných roku 1920, získaly socialistické strany nadpoloviční většinu hlasů. Nová vláda, sestavená po volbách, v jejimž čele byl pravicový sociální demokrát Vlastimil Tusar, byla koaliční vládou, která dále prováděla starou politiku. Přesto, že socialistické strany volby vyhraly, jejich vůdcové znovu přenechali vedení státu pravici a společně s ní připravovali plán k potlačení revolučního hnutí.

Pravicová většina zastupitelstva čs. sociálně demokratické strany se na zasedání 14. září 1920 rozhodla odložit XIII. sjezd a vyloučit představitele levice ze strany. Proti tomuto usnesení prosadila však marxistická levice, vedená B. Šmeralem a A. Zápotockým, mezi členstvem konání sjezdu ve dnech 25. až 28. září 1920.

Tisk marxistické levice

Na XIII. sjezdu se ukázalo, že za levicí jdou více než dvě třetiny příslušníků strany. Sjezd byl významným krokem v dějinách sociální demokracie. Marxistická levice se na něm ustavila jako samostatná strana, která usilovala o uskutečnění socialistické revoluce v Československu podle vzoru Sovětského svazu.

Prosincová generální stávka

Dne 9. prosince 1920 obsadila policie násilně Lidový dům v Hybernské ulici v Praze a předala ho sociálně demokratickým vůdcům. Na protest proti brutálnímu postupu četnictva a policie vyhlásilo vedení levice v celé republice generální stávku, které se zúčastnil jeden milion dělníků. Nejrevolučnější byl průběh stávky na Kladensku. V Praze, Mostě, na Oslavansku, Hodonínsku, na Slovensku ve Vráblech, na Gelnicku a v celé řadě jiných měst došlo ke srážkám s policií a četnictvem. Střelbou četnictva bylo 13 osob zabito a mnoho desítek zraněno. Více než 3.000 funkcionářů marxistické levice bylo zatčeno a souzeno pro "velezradu". Po tomto brutálním zásahu byla stávka potlačena.

Ustavující sjezd

V lednu 1921 se konal v Lubochni sjezd delegátů marxistické levice Slovenska za účasti zástupců dělnictva slovenské, maďarské a ukrajinské národnosti. Na tomto sjezdu se vyslovila marxistická levice pro přijetí 21 podmínek Komunistické internacionály. V březnu 1921 byla v Liberci založena německá sekce KSČ.

Komunistická strana Československa byla založena na ustavujícím sjezdu ve dnech 14.-16.5.1921 v Praze pod vedením B. Šmerala. Vstoupila do Komunistické internacionály, která rozhodla o sjednocení všech národních komunistických stran v jednom státě. Proto se 30.10.-2.11.1921 konal v Praze slučovací sjezd všech sekcí KSČ, na kterém byla vytvořena jednotná strana a přijat organizační řád.

21. září 1920 vyšlo první číslo Rudého práva. 18. května 1921 přineslo politický referát B. Šmerala na ustavujícím sjezdu KSČ.

Na celostátních konferencích KSČ v dubnu a v září 1922 projednala strana politickou situaci a určila svůj další postup. Jejím hlavním cílem byl boj proti nezaměstnanosti, rozvoj odborového hnutí a socialistická revoluce. I. sjezd KSČ se pak konal 2.-5.2.1923.