AKTUÁLNÍ IDEOLOGICKO-POLITICKÉ OTÁZKY MKH (3)
KS stojí proti imperialistickému sjednoceni evropského kontinentu, proti EU
Evropská unie a buržoazní vlády jejích členských zemí pokračují se zvýšenou aktivitou v prosazování evropské úmluvy v rozporu s veřejným míněním, jež se jednoznačné odrazilo v referendech o ústavě ve Francii, Holandsku a posléze o evropské úmluvě v Irsku. Nová evropská úmluva představuje upevnění Maastrichtské smlouvy, čtyř „základních svobod" kapitálu a rovněž lisabonské strategie 2000-2010. Snaží se prosadit ještě více reforem na mezistátní úrovni, ale hlavně zajistit ještě větší svobodu v pohybu služeb a pracovních sil, regulujíc např. kategorii pracovních vztahů, statut tzv. stěhujících se zaměstnanců, zrušení tzv. uzavřených povolání a odbourání jakýkoliv omezení pro univerzity EU ad. Zároveň si Evropská unie přisvojuje dogma USA o „preventivní válce". Toto dogma zavádějícím výrazem ..solidarita" dává Unii zelenou vojensky a politicky zasahovat do vnitřních záležitostí členských zemí, ale také všude na celém světě pod záminkou »boje proti teroristickému ohrožení". Evropská unie usiluje o neomezené nadřazení unitárního zájmu nad zájmy národní, aby tak mohla snáze prosazovat své zájmy a nebrat v potaz zvláštní a odlišné zájmy svých členských zemí. Jedná se o jednotící snahy, které však ve svém výsledku stejné nedokážou zlikvidovat vnitroimperialistické antagonismy, které jsou nedílnou součástí systému bez ohledu na snahy Unie. Čím více se Evropská, ume rozšiřuje, tím jsou vnitřní antagonismy a rozpory zřetelnější. Postupně se budou vytvářet účelová spojenectví okolo silných imperialistických sil.
Aby bylo možno v členských zemích zlikvidovat práva pracujících a výdobytky jejich mnohaletého zápasu, aby bylo možné účinně bojovat s lidovým odporem, který vyvolává a ještě intenzivněji bude vyvolávat zvýšené.j vykořisťování, je třeba opancéřovat politický systém buržoazní třídy, posílit jeho mechanismy útisku a vytvořit nové, účinnější, je třeba posílit a podpořit soudní a policejní spolupráci, zintenzívnit antikomunismus, aby tak bylo možné účinněji odrazit lidový odpor, ale hlavně zamezit rozvoji pokrokových zápasů vedených komunisty a dalšími radikálními silami. Právě tyto mechanismy se chystá definovat a uzákonit Lisabonská úmluva, potažmo evropská ústava. Antikomunistická propaganda Evropské unie a jejích spojenců ve snaze vygumovat socialismus a komunismus z myslí lidí za pomoci reakčních nacistických a fašistických systémů (diktatury buržoazní třídy) a prostřednictvím Evropského parlamentu, představuje nestoudné lživé přepisování dějin. Jedná se v podstatě o zakrývání zločinů imperialismu, kterých se v minulosti dopustila a ve kterých pokračuje.
Rozpočet Evropské unie je postupné zmenšován, hovoříme-li o procentu HDP, ale hlavně se mění způsob rozdělování těchto zdrojů. O 30 % mají být zvýšeny dotace na obranu,a na zahraniční politiku s cílem posílit roli Unie v rámci celosvětového imperialistického systému prostřednictvím zvýšené podpory jejích vojenských sil rychlého zásahu a euroarmády vůbec. Stále jsou zvyšovány dotace na rozvoj „Jednotného svobodného prostoru bezpečnosti a práva", což v podstatě znamená posílení státních utlačovatelských mechanismů. Nový „protiteroristický balíček" Evropské unie prostřednictvím celého smotance přijatých rozhodnutí a praktických zásahů představuje v podstatě velmi reakční právní rámec, jehož cílem je možnost stíhat lidové hnutí kdykoliv a kdekoliv, ať již se projeví v sebemenší míře. Evropská unie stupňuje svoji útočnost zaváděním nového pojmu tzv. násilné radikalizace a bere si za své boj proti „radikalismu" a proti „novým extrémním ideologiím". Cíle a způsoby zápasu dělnického hnutí jsou prohlašovány za „tíhnoucí a popouzející k terorismu". Trestnou se stává ideologie a politická činnost, která přesahuje hranice kapitalistického systému.
Kapitalistické restrukturalizace, jež jsou jádrem protilidové politiky Evropské unie a vlád členských zemí a jsou v současnosti prosazovány, mají za cíl maximálně snížit cenu pracovní síly, což se děje opatřeními, jež parcelují pracovní dobu na aktivní a neaktivní s propašováním myšlenky, že neaktivní čas rovná se neplacený, dále prostřednictvím kritérií a požadavků, které si kladou monopoly a také prostřednictvím individuálních smluv se zaměstnanci. Dalšího snížení ceny práce se snaží dosáhnout prostřednictvím tzv. elastičnosti nových pracovních vztahů a sociálního zabezpečení (EU dokumenty používají termín „flexicurity"), kdy cílem je další omezování systému sociálního a zdravotního pojištění, důchodových fondů, zrušení kolektivních smluv, uvolnění statutu výpovědi, uzákonění agentur s novodobými „otroky" a vytvoření zákona určujícího tzv. třístranné pracovní vztahy, tedy pronajímání zaměstnanců. V tomto rámci se pohybují také všechna rozhodnutí národních a unitárních soudů hodnotících stávky jako nezákonné a účelové s argumentem, že jsou v rozporu s unitárním zákonodárstvím a se „čtyřmi základními svobodami". Evropská unie posléze využívá proudu imigrantů, které vytváří sám imperialismus, nebo alespoň jejich větší části jako laciné pracovní síly.
Po revizi „Společné zemědělské politiky" byly zmenšeny dotace do zemědělství, čímž byl velmi negativně omezen příjem malých a středních rolníků. Koncentrace půdy, výroby, zpracování a obchodu se zemědělskými produkty do rukou monopolů představuje strategickou volbu kapitálu EU. Masové používání geneticky upravených potravin v živočišné výrobě ze strany velkých producentů, aby si tak zajistili gigantické zisky, přináší další omezení lokálních produkcí a množí případy ohrožení veřejného zdraví.
Současně, čím více kapitál zvyšuje intenzitu útoku, tím intenzivněji buduje „pátou kolonu" v rámci dělnické třídy. Ve Vídni 1. – 3. 11. 2006 byla založená „nová" mezinárodni konfederace sjednocením Mezinárodni konfederace svobodných odboru a „Nových odborů – Křesťanské unie". Jedná se o reformistické a oportunistické odborové organizace, jež zavrhují třídní boj, vědomě podkopávají práva pracujících a výdobytky jejich zápasu. Pokračuje proces ustanovování tzv. evropských stran (konzervativní, sociálně-demokratické a „levicové"), jež a priori již na základě svých stanov se zavazují, že uznávají a budou uznávat a podporovat základy kapitalistické společnosti, jak byly tyto zakotveny v Úmluvě EU v Maastrichtu. Oportunistické a reformistické síly nejenom že přijímají reakční změny, ale také se spolupodílejí na zločinech páchaných na dělnické třídě a také se účastní jejího odzbrojování přilívajíce „jed unitárního společenství" a „mezitřídní spolupráce" do jejich řad. Zároveň podporují názory o potřebě dalšího posílení evropského imperialistického centra, tedy Evropské unie, kterou představují jako „vyrovnávací závaží" USA. Jedná se o pozici plně kompromisní a podřízenou strategii evropské oligarchie.
Komunistická strana Řecka na rozdíl od oportunistických sil hodnotí, že dnes se více než kdy jindy projevuje třídní charakter Evropské unie coby irnperialistického uskupení. Celkem 50 let existence EHS – EU, ale zvláště výrazně posledních 17 let, prokázalo, že jsou lživé všechny proklamace vyslovované buržoazními politickými sílami a „eurology" všeho druhu co se týče „demokratických pravidel", „všeobecných zájmů" a „propojování, sbližování a vyrovnávání jednotlivých ekonomik", „národních cílů", „jediné cesty" a „evropských perspektiv". EU nepředstavuje protipól USA. Do detailu platí, co napsal již Lenin ve svém díle o uskupení „Spojených států Evropských": „Evropská unie se může stát ještě reakčnější, ale nikdy se nemůže stát lidovou. Jedná se o uskupení, které drží pohromadě kapitál a jeho zájmy.
Odmítnutí euroústavy lidem Francie a Holandska v roce 2005, ale také odmítnutí nové evropské úmluvy, jak byla ústava posléze přejmenována, ze strany irského lidu 12. 6. 2008 ve spojení s nárůstem hnutí nespokojenosti a narůstající pochyby nad Evropskou unií ve všech členských zemích, posilují, prohlubují a stupňují protiimperialistický zápas hnutí pracujících a všelidových hnutí vůbec. Hnutí pracujících a lidová hnuti v Evropě se musí stát pólem, který soustředí veškerou protiimperialistickou spolupráci a zápas vytvářejíce tak protipól zabraňující dalším válkám, šíření imperialismu, protilidové politice. Musí se stát hnutím ke zrušení Evropské unie. Perspektiva vývoje tímto pozitivním směrem závisí do značné míry na aktivitách a iniciativách komunistických stran, jež mají jednoznačné stanovisko o charakteru Unie, coby jasného imperialistického sdružení, jež uznávají právo lidu na sebeurčení a na cestu střetu, zpochybnění a zavržení kapitalistického sdružování, jež udržují naději socialistických perspektiv pro evropský lid a rozšiřují svůj zápas o boj s reformismem a oportunismem. Boj komunistického hnutí s buržoazní ideologií, s reformismem a oportunismem představuje základní předpoklad pro porážku imperialismu.
Evropskou unii není možné reformovat směrem k lidovému prospěchu, jak tvrdí sociální demokraté a oportunisté, neboť se jedná o výtvor kapitalistů. Který národ chce učinit skutečné kroky vpřed, musí se postavit proti Unii a její politice, nesmí být poslušen jejím direktivám a posléze se musí vymanit z jejích struktur. Zvítězí-li lid jedné země, dosáhne-li momentu, kdy je možné prosadit radikální změnu, ocitne se tváří v tvář všeobecné změně a bude muset hledat nové způsoby evropské a mezinárodní spolupráce. Uvolnění se z Unie třeba jen jediné země bude představovat velký přínos mezinárodnímu lidovému zápasu. Každé lidové hnutí musí bojovat ve své vlastní zemi a zároveň koordinovat svou činnost s ostatním lidovým hnutím. Není možné zkoordinovat vývoj tak, aby byl stejný a stejnoměrný ve všech zemích naráz, jeden národ nemůže čekat na druhý, ale musí působit svými úspěchy na ostatní, musí pomáhat oslabovat a připravovat obecný rozpad, imperialistického seskupení jménem Evropská unie.
Ve fázi, kdy Unie bude oslabována účinkem lidového hnutí, se vytvoří společensko-politické předpoklady k rovnoprávné spolupráci, k socialismu. Abychom dospěli k socialistické Evropě musíme projít procesem postupných rozchodů s EU ve více zemích. Zároveň boj „zevnitř", opakované údery na samotné základy Unie, odtržení se, odmítání poslušnosti vytvoří postupně předpoklady, aby vykrystalizovaly jiné formy ekonomické spolupráce na základě solidárního přínosu a stojící v opozici krokům prosazovaným Unií. Odtržení se od NATO a EU, které prosazuje Komunistická strana Řecka, je součástí odlišné cesty vývoje a rozvoje vedoucí ku prospěchu lidu, k lidové ekonomice a moci, k socialismu. Jedná se o cestu ke sjednocení Evropy ve prospěch veškerého jejího lidu.
Pokračování
Kol. aut.: K aktuální problematice jednoty komunistického hnutí. Sborník vystoupení na XXV. Pražské teoreticko-politické konferenci s mezinárodní účastí. Vyd. Orego, Praha 2008