Oslavy za všechny prachy

Vzpomněl jsem si na jeden příběh z dávných časů: Velitel posádky dlouhodobě obleženého města, kde už nebylo co do úst, vyjedeno úplně všechno včetně koní, psů, koček i myší, nařídil vymést dočista sýpky, vybrat zrníčka obilí ze slamníků a upéci pár pecnů chleba, které ještě teplé nechal prakem vystřelit na obléhatele. Nepřítel, donedávna přesvědčený o naprostém vyhladovění obránců, nabyl dojmu, že do města vede tajná podzemní zásobovací chodba a další obléhání je zbytečné, takže odtáhl s protaženou hubou!

Tento příběh mi připomnělo současné chování české vlády. V době hospodářské krize, kdy český erár je zadlužený, kam se podívá, a bude mu za neplacení dluhů a z toho vyplývajícího penále dokonce hrozit i penále z penále, vystřeluje finanční salvy za dlouhotrvající oslavy Velkého Listopadu, abychom nabyli dojmu, že vše je v pořádku a protesty jsou zbytečné.

Ale i zarytí materialisté volají: Pán Bůh zaplať, že snad už budou ty oslavy za námi! Myslící pragmatik si uvědomí, že oslavy přijdou na pořádný majlant, vyhozený zbůhdarma z okna, který zaplatí ze svých daní, a usoudí, že politici snad chtějí lidi co nejvíc naštvat!

Rozumného člověka sotva napadlo účastnit se bombastických oslav, ba ani televizi nezapnul. Celá ta sláva byla nejspíš určena nikoliv pro lidi rozumné, ale jako show pro nevědomou mládež, věřící více než vlastním rodičům náporu masmédií a snad svým učitelkám, systému, který se za všech režimů neustálým vymýváním mozků snaží z ubohých žáčků vytvořit blahoslavené chudé duchem!

Už nějaký čas, den co den, se po každém zapnutí bedny ozývá: „Nikdo by před dvaceti léty nevěřil… a události se dávaly zvolna o pohybu…". Něco pravdy na tom ale bude. Tenkrát by opravdu býval nikdo nevěřil, kam až to dopracujeme, a je zřejmé, že není již mezi námi žádných jurodivých, schopných předvídat budoucnost! Jinak by bývali lidé nebrali na náměstí klíče od bytu, ale pořádné francouzáky a všechny samozvané věrozvěsty prohnali svinským krokem! Tím netvrdím, že by přitom byli ušetřeni i představitele tehdejší moci, věrchuška, všichni ti líní vypasení kocouři, kteří si z původně revoluční rudé vlajky ušili potahy na vyhřátá křesílka a někteří snad dokonce i zimník!

Na planetě nebylo prakticky jediného dne míru a klidu, lidé byli nejenom mláceni, ale houfně zabíjení tou nejmodernější technikou! Korea, Vietnam, osvobozující se kolonie, v Evropě i Řecko, země Latinské Ameriky, všude, kam člověk na mapě pohlédl, docela nedávno Irák a Jugoslávie, nejvíc Srbsko. Teď navíc ještě Afghánistán! Vzpomínám na knížku Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana, kde se jeho Goodbody řídí zkušenostmi svého velitele z dřívějších anglických tažení v Afghánistánu, který se nikdy nikomu nepodařilo úplně dobýt. Měli by tu knížku poslat našemu vojenskému kontingentu, aby z ní mohl pan feldkurát předčítat před bitvami našim čackým bojovníkům, pyšnícím se znaky SS divizí a soutěžícím, kdo bude mít víc zářezů na pažbě! Snad nemusím vysvětlovat, co vlastně znamená zářez na pažbě?

Ale dost legrace, v mojí paměti se zachovala knížečka s názvem Žalujeme, obsahující zprávu mezinárodní ženské komise vyšetřující zvěrstva amerických vojáků v Koreji roku 1951, v níž byly zastoupeny ženy z 21 zemí světa. Včetně fotografií jsou v ní popsány následky náletů, srovnávající se zemí celá hustě obydlená města, včetně škol, nemocnic i kostelů, kdy bylo zabito téměř všechno obyvatelstvo. Města jako Sinydžu, Namši, Čend-žu, Sukčen, Andžu a Sunan byla s okolními vesnicemi zničena úplně, a nebyla to žádná malá města, Fenjan měl na 400 000 obyvatel a nezbylo tam vůbec nic! V hromadných hrobech byli nalezeni i svázaní lidé, zřejmě pohřbení zaživa, matky s hlavou rozbitou podle svědectví jejich dětí baseballovou pálkou, někdy i s mrtvými dětmi v náručí. Členky komise na vlastní oči navštívily jeskyně, plné mrtvých žen a dětí, kde některé matky měly vyřezané prsy, protože si prý před smrtí dovolily vlastní děti kojit! Soldateska neváhala dokonce rozdupávat ani batolata, šetřilo se asi municí. Tedy podstatně jiný obraz, než hlupákům líčí celá léta tak populární MASH! Kolik milionů obětí zde naši současní přátelé zanechali, kolik milionů jich vyvraždili ve Vietnamu? Nikdo neví a naše děti už nemají ani šanci se dozvědět, že se taková zvěrstva běžně děla, o tom se v českých školách učit zaručeně nebude, ani o zvěrstvech koloniálních armád nyní tak obdivovaných států západní Evropy, páchaných po celém třetím světě! Naše děti se místo toho budou donekonečna učit o zvěrstvech policie na pražské Národní třídě, kde každoročně hoří tisíce svíček a kde kromě pár desítek boulí, možná nějaké zlomené ruce či vyraženém zubu měl být jediný „mrtvý," mrtvý brouk, poručík Zifčák.

Abych přiložil své polínko do historie, jsem ochoten na požádání zapůjčit knížečku Žalujeme o korejské válce k okopírování, je to strašné svědectví! Člověku se ani nechce věřit, že dnes i lidé vzdělaní, právníci, doktoři, filozofové, umělci a bůhví kdo všecko, se dokáží tak úspěšně tvářit, že o těch hrůzách nic nevědí! To musí být strašná dřina a strašné předstírání, nevědět ani o událostech z doby nedávné, třeba o bosenské válce, jíž se účastnili i spousty hrdlořezů z muslimských zemí, dopravených na místo samé americkými transportními letadly na žádost bosňáckého prezidenta lzetbegoviče a na popud jedné slavné Čecho-američanky a pana Bin Ládina! Dámu známou jako Krvavá Madla nám dokonce náš vrchní mudrc doporučoval jako budoucí českou prezidentku! Samozřejmě totéž platí i o nevědomosti hrůz v Kosovu, kam byli srbští dopravní policisté před rokem 1999 vlastně posíláni za trest, škipetárští hrdlořezové jich totiž stihli na křižovatkách v klidu asi šedesát povraždit! A nevraždili jen policisty ale též srbské civilisty, dokonce i lékaře, ošetřující albánské děti! A samozřejmě i Židy, Rómy, ostatní nealbán-ské obyvatele a dokonce i vlastní lidi, kteří se k nim nepřidali! Snad budu jednou moci ukázat vlastním vnoučatům svědectví o Koreji „Žalujeme" a pravdivou výpověď o nedávném zničení Jugoslávie s podobným názvem Žaluji! Hezky srbsky se řekne Optužujem! Obojí zaručeně totálně znehodnotí tendenční školní lekce z dějepisu! Rád bych, aby je četli i přívrženci současného režimu a členství v EU a současní uplakánci, kterým kdysi nějak ublížili zlí komunisté. Je mi velmi líto nevinných, ale nejvíc dnes křičí ti, co tenkrát kradli, zapalovali stohy, prováděli patisk lístků na maso či dokonce vraždili! A číst by měli i potomci chudáků velkostatkářů, vyhnaných po roce 1948 z gruntů! Ví někdo, jak vypadal na statcích život kočí, děveček či služek, s tím se žádný dnešní hrdina 3. oďboje nechlubí! Že lidé dřeli za minimální plat a trochu mouky a brambor, že bydleli ve společných ratejnách, někdy spali na slámě a že jejich ďcery bývaly ze statku vypráskány bičem s „outěžkem," který zavinil milostpán! Za to snad čekali od nich vřelé díky? Vím, o čem mluvím, táta mě někdy s sebou brával, když po statcích nabízel hospodářské stroje, a já byl náhodou dobrý pozorovatel! Ale ne, ani o tom se učit v našich školách nebude, vždyť na tu dobu už vlastně nejsou žádní pamětníci! Naši potomci budou ovšem umět odříkávat zpaměti: „Před ďvaceti (třiceti, paďesáti) lety by nikdo nevěřil..," ale budou to jen odříkávat stejně poslušně, jako musela moje generace ve škole odříkávat „Adolf Hitler geboren…".

Aby národ neztratil paměť, na to vůbec nepotřebuje dnešní dobře placené podivné „vědce," zkoumající však jen to, co se momentálně hodí do krámu!

Nakonec se ta přemíra slavení a tendenčních pořadů v masmediích nejenom mine účinkem, ale jednou se i pořádně vymstí. Myslící lidé jsou dnes již pořádně otrávení a mnozí dobře pamatují, jak nějaký Pepa Goebelsů kdysi říkal, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Lež zůstane lží, i kdyby byla opakována tisíckrát, a nakonec se stane tak protivnou, že lidi už nebudou věřit vůbec, ale opravdu vůbec ničemu!

GANDALF ŠEDÝ

Hraničář, časopis Klubu českého pohraničí