Kurt Konrad

Komunistický žurnalista, kritik, jeden ze zakladatelů marxistické estetiky a historiografie Kurt Konrád.

Kurt Konrád, vlastním jménem Kurt Beer, se narodil 15. října 1908 v židovsko-německé rodině v Třebíči. Pocházel z majetných poměrů, otec se vlastní pílí vypracoval z dělníka na majitele pily na československo-rakouské hranici, čile a úspěšně obchodoval s českými, německými a rakouskými zákazníky. Rodina Beerových se v roce 1913 přestěhovala do Brna, kde Kurt a jeho mladší bratři prožili štastné dětství. Fritz Beer (nar. 1911) se stal ve třicátých letech redaktorem levicových novin Arbeiter lllustrierte Zeitung a později žil v Londýně. Nejmladší bratr Hans se vyučil automechanikem a za války – obdobně jako jeho otec a další příbuzní – zahynul v koncentračním táboře v Polsku. Matka Kurta zemřela ještě před nástupem do transportu v roce 1941.

Cesta za vzděláním

V Brně vystudoval Kurt Beer německé reálné gymnázium. Během studia získal rozsáhlé jazykové znalosti. Naučil se česky, hovořil přirozeně německy, dále anglicky, francouzsky, ovládal latinu, později přidal ruštinu a španělštinu, četl i v holandštině. Jako středoškolák procestoval Rakousko, Německo, Jugoslávii, Itálii, Belgii a po maturitě absolvoval v roce 1927 prázdninový kurs francouzštiny v Dijonu. Jako student vynikal Kurt v jazycích, literatuře a historii. Z návštěvy v Italských dolomitech v létě 1926 zaslal dopis slavnému francouzskému spisovateli Romainu Rollandovi. V polovině července téhož roku mu Rolland odpověděl:

»Drahý Kurte Beere, tisknu Vám ruku, protože mně ji podáváte, Na vyslovuji Vám své srdečné sympatie. Nezazlívejte mi, jestliže Vám nepíši více. Nemůžete znát mnohostrannost úkolů, které mne neustále zaměstnávají. Bojujte statečně, trpělivě. Život je boj. Miluji jej proto. A věřím, že jeden z nejsilnějších prostředků, jak lidem pomoci, je dát jim příklad muže, který se drží, který vytrvá až do konce. S přátelským pozdravem Romain Rolland.«

Tento dopis, vyzývající k pevnému mužnému jednání, k vytrvání v pravdě až do konce, symbolicky vystihuje život Kurta Beera.

Na podzim 1927 se Kurt Beer zapsal ke studiu medicíny na pražské německé univerzitě. V téže době vystoupil z židovské náboženské obce a stal se členem mládežnické organizace Kostufry a KSČ. Kurt se zapojil do práce v Modrých blůzách, což byly agitační a recitační skupiny komunistické mládeže, byl členem německého a českého trampského svazu. Jen v roce 1928 byl dvakrát zadržen policií za distribuci komunistických letáků.

Redaktorem komunistického tisku

V lednu 1929 otiskl Kurt svůj první článek, byla to recenze Brechtovy Šestákové opery a vyšla v měsíčníku Avantgarda, komunistickém »listu dělníků a studentů«, šéfredaktorem byl Ivan Sekanina. Následovaly recenze povídek Gorkého a románu Boston amerického spisovatele Sinclaira. Na přelomu 20. a 30. let Kurt intenzívně studoval Hegela, Marxe, Lenina, velmi ho ovlivnila Lukacsova práce Dějiny a třídní vědomí. Od roku 1930 psal již své články Kurt česky. Své články v Avantgardě podepisoval pseudonymem Konrád a připojil své jméno Kurt. Kurt Konrád působil jako redaktor v komunistickém tisku v letech 1931-1938. Jako Kurt Konrád se stal redaktorem Tvorby, Rudého práva a Haló novin. V Tvorbě spolupracoval s Juliem Fučíkem, který v Kurtovi viděl svého nástupce. Pro Rudé právo a Haló noviny, jejichž šéfredaktorem byl i po určitou dobu, psal Kurt Konrád zejména zahraničněpolitické komentáře. Do Tvorby připravoval hlubší články věnované otázkám estetiky a umělecké kritiky. Kurt Konrád se živě účastnil studentského hnutí. Publicista Ilja Bart ve svých vzpomínkách Dny života (Praha 1966) popsal osobnost Konráda takto: "Nejchytřejší, nejbystřejší hlava v Kostufře – Kurt Konrád. Velmi vzdělaný, všeobecně i marxisticky. Kdosi o něm prohlásil, že je naším největším znalcem Hegela. Věřil bych tomu. Každý jeho článek v tisku, každý jeho projev v Kostufře přináší nějaký nový pohled, ‚objev‘!«

Kurt Konrád vstoupil na dráhu komunistického novináře. V roce 1931 zanechal studia na lékařské fakultě, byť vcelku studoval dobře. Marně ho otec prosil, aby studia nevzdával, a sliboval finanční podporu. Kurt Konrád šel tam, kam ho táhlo srdce… V roce 1932 se Kurt Beer stal řádným členem Syndikátu československých novinářů.

Od června 1933 nastoupil Konrád vojenskou základní službu v Opavě. V Bezručově městě se seznámil s učitelkou Vlastou Pechníkovou, členkou strany, a z této známosti vzešlo manželství. Vlasta byla svému manželovi velkou oporou. V prosinci 1938 se manželům narodila dcerka Eva.

Literární a divadelní kritik

V letech 1929-1934 dominovala v tvorbě Konráda problematika kritiky a estetiky, samozřejmě musel psát pro Tvorbu a Rudé právo články pro čtentáře věnované vnitřní a zejména zahradí politice. První Konrádovy kritiky jsou zjevně ,jod vlivem radikálních levicových názorů korespondujících s vývojem KSč po nástupu gottwal-dovského vedení, ale i stanovisek Kominterny. Takové názory vedly ke kritice Brechta, Thomase Manna a posléze i Nezvala.

Konrád zaujal kritické stanovisko k ruskému formalismu a českému strukturalismu. Postupně se vsak propracoval k celistvému kritickému projevu, který posuzoval nejen ideový záměr autora, zamýšlel se důkladně i nad uměleckou formou díla. Pro formování marxistické kritiky u nás jsou důležité stati Ztvárněte skutečnost (Tvorba 1933), Svár obsahu a formy (Středisko 1934). Kurt Konrád odmítl umění, které by bylo naturalistické a filozoficky tezovité.

Novinářský průkaz Kurta Konráda zaznamenal již jeho přechod z redakce Haló novin na sovětské velvyslanectví. V letech 1935-1938 se více věnoval zahraniční "’politice, otázkám války a historii. Přesto napsal řadu recenzí, které vyjadřují novou kvalitu jeho kritické práce. Takové jsou recenze na Karla Konráda – Rozchod!, amerického spisovatele Wiliama Faulknera – Svatyně, Vančurova románu Tři řeky, Čapkovu První partu, Malrauxovy romány Lidský úděl a Doba opovržení a na dílo sovětského spisovatele Ostrovského.

Konrád byl autorem řady divadelních kritik, nejdříve recenzoval inscenace dělnických ochotníků a pak přešel k Burianovu Déčku. Je autorem více než dvaceti recenzí a glos k Déčku, oceňoval Burianovu dramaturgii a inscenační mistrovství. Kurt Konrád byl i stranickým instruktorem souboru, kde působila řada komunistů.

Politická žurnalistika Kurta Konráda

Od roku 1931 byl komunistickým žurnalistou z povolání. A to nebylo jen psaní a redigování. Konrád přednášel na schůzích, byl stranickým instruktorem, účastnil se antifašistických shromáždění. V druhé polovině třicátých let byla jeho novinářská odbornost zahraniční a vnitřní politika, vojenství a historie. V letech 1936-1938 byl Konrád členem redakce Švermova Rudého práva, jeho nadřízeným v rubrice byl zkušený novinář Gustav Bareš.

Konrád již před rokem 1933 pochopil nutnost prosazení širší fronty komunistů, socialistů a demokratů. Myšlenky lidové fronty přijal za své, proto dokázal tak přesvědčivě psát o fašistickém nebezpečí, ať už hrozilo z hitlerovského Německa, od henleinovců či na vojenských frontách bojujícího demokratického Španělska. V roce 1938 připravoval Konrád v Rudém právu pravidelně Vnitropolitický týden a od dubna vedl hlídku Vojáci a zbraně. V článku V čem je naše síla Kurt Konrád napsal: »Hlavní oporou obrany Československa je lid. Chce mír, ale nechce otroctví, dovolává se hrdinství a statečnosti polních vojsk husitských, ale hlásí se zároveň k mírovému odkazu Komenského. V těchto dnech, kdy vojenská opatření prokázala pohotovost a pružnost mobilízační-ho aparátu, stál lid na svém místě…« (Rudé právo 29. května 1938).

Zakladatelem marxistické historiografie

V druhé polovině 30. let se věnoval Kurt Konrád intenzivnímu studiu historie. Ve formě výpisků, osnov článků a kartotéky zpracovával problematiku revolucí, válek a husitské revoluce. Jediná knížka vydaná za života Kurta Konráda – Španělské revoluce – vyšla v roce 1937. Konrád se v ní zabývá španělskou historií od absolutismu přes 19. století až k občanské válce let třicátých. V druhé polovině třicátých let publikoval Konrád řadu článků k historii válek a revolucí. Tyto texty byly vydány po válce v knize Svoboda a zbraně (Praha 1949). Významnou prací jsou Dějiny husitské revoluce, práce nedokončená, jejímu dokončení zabránilo zatčení gestapem. Kurt Konrád jako první označil husitství jako revoluci, kterou vykládal v souvislostech krize feudalismu. Dějiny husitské revoluce byly vydány v roce 1964. Španělské revoluce, Svoboda a zbraně a Dějiny husitské revoluce představují zásadní přínosy k počátkům české marxistické historiografie.

V boji proti nacistickým okupantům

Kurt Konrád byl 23. září 1938 mobilizován, nastoupil na severní Moravě, v listopadu se vrátil z armády. To již byla doba, kdy byl zastaven komunistický tisk. Manželka Vlasta Beerová, která učila v pohraničí v Dolním Jiřetíně u Mostu, ztratila práci. V této situaci se v únoru 1939 stal Kurt Konrád tiskovým referentem na sovětském konzulátu v Praze. Jako zkušený žurnalista získával tajné politické a vojenské informace, které předával l. ilegálnímu ÚV KSč a sovětským diplomatům. Ze sovětského konzulátu přes Kurta Konráda putovaly finance určené ilegálnímu hnutí, zároveň ilegální pracovníci dostali tiskové materiály a publikace. Pro Konráda se situace zhoršila, když začaly platit norimberské zákony. V únoru 1941 gestapo rozbilo l. ilegální ÚV KSČ. 1. března 1941 byl Kurt Konrád zatčen. Jeho žena Vlasta byla také zatčena, pak propuštěna a v letech 1942-1945 vězněna v koncentračních táborech.

Kurt Konrád byl vězněn na Pankráci, od 10. března byl vyslýchán v Drážďanech, od května vězněn ve Cvikově. Sověti se snažili Konráda zachránit, manželé Beerovi a jejich dcerka Eva získali státní občanství SSSR. Nacisté Konráda nevydali. Když byl v září 1941 znovu převezen k výslechům do Drážďan, držel se statečně, nic nevyzradil. Po krutém výslechu v noci 25. září 1941 spáchal sebevraždu. Poslední vzkaz Kurta Konráda byl napsán na záložce jeho kalhot: »Umírám čestně 25. IX. K.« Jak žil, tak zemřel…

Ota NOVÝ

Archiv NoS