Rubbens

"Jsem pouze prostý muž osamocený se svými starými štětci žádající Boha o inspiraciraci.«  (Peter Paul Rubens)

Vlámský malíř, právem považovaný za jednoho z největších světových mistrů barokního stylu, dokázal spojit četné rozporuplné vlivy a stát se tvůrcem monumentálních děl, která září lyrickou jemností a vytříbeností křivek. Jsou společná nejen celé tehdejší katolické a absolutistické Evropě, ale i dnešnímu světu.

Ze Siegenu do Antverp

Peter Paul Rubens byl syn předního protestantského konšela v Antverpách,  jenž "musel za války o nezávislost  uprchnout s   rodinou   před   pronásledováním španělských   katolíků   do   německého   Siegenu. A právě v tomto městě se budoucí slavný malíř narodil 28.  června  1577. Když bylo chlapci dvanáct let, tak se jeho matka rozhodla k návratu do Antverp. V té době již byla vdovou, která se musela těžce starat o živobytí. Ale když ji přátelé upozornili na synův talent, souhlasila s tím, aby byl dán do učení k jednomu antverpskému krajináři. Čtrnáctiletý Peter se měl k světu, a tak si ještě vzápětí zkusil i malování historických motivů u dalších dvou učitelů.

Italský vliv

V letech 1600 až 1608 pobýval Rubens v Itálii. Přesněji řečeno pohyboval se od Říma přes Janov a Benátky do Mantovy, kde vstoupil do služeb mantovského vévody Vincenza Gonzagy. Díky tomuto mecenášovi se mohl volně pohybovat nejen po Itálii, ale m nohl si »odskočit« i do Madridu. Tam všude "se inspiroval starými mistry, zejména Tizianem a Caravaggiem a důkladně do sebe vtřebával italskou renesanci. Ke svým velkým vzorům ovšem řadil i Adama Elsheimera, německého mistra, autora náboženských a mytologických obrazů malých formátů. Možno říci, že to byl právě italský vliv, který se podstatnou měrou podepsal na jeho vynikající technické dokonalosti i bohaté tvůrčí invenci.

Zpět do Antverp

Když  přišla z domova  zpráva o těžké chorobě matky  zároveň s nabídkou malovat pro španělského regenta, vrátil se do Antverp. Toto významné belgické přístavní město bylo tehdy pod španělskou nadvládou. Sám Rubens se netajil, že se hlásí k pravověrným katolíkům. Nové postavení mu umožnilo zřídit si v Antverpách dílnu a dokonce  se vyhnout i placení daní a cechovních poplatků. K jeho žákům  v  této  dílně tehdy patřil i mladičký  Anthonius van   Dyck, budoucí slavný vlámský malíř a mimo jiné tvůrce základů anglické portrétní tradice, reprezentované takovými díly jako například Karel I. nebo James Stuart. A tak se Rubens krok za krokem, plátno za plátnem, stával stále uznávanějším a vyhledávanějším umělcem. K popularitě jeho obrazů přispíval nejen jejich monumentální záběr a způsob, jakým byly zachyceny postavy, nýbrž i dynamika barev. K nejvýznamnějším námětům v jeho pracích patřily náboženské motivy. Již jeho první obrazy po návratu z Itálie – zejména Stavění kříže (1610) a Snímání z kříže (1611-1614) pro místní katedrálu Panny Marie – ho rázem zařadily mezi nejuznávanější vlámské malíře. A tak se vlastně ani nelze divit, že začaly narůstat i objednávky, a to z nejvyšších

«ků tehdejší společnosti. Za všechny ‚zákazníky možno vzpomenout španěl-místodržitele tehdejších nizozemských jvincií, jezuity z Antverp a z Německa, dokonce přicházely zakázky na obrazy od francouzského krále Ludvíka XIII., španělského krále  Filipa  III. a anglického krále Karla   I.   Vypracoval   i   sérii   alegorických obrazů ze života Marie Medicejské, které jsou nyní v pařížském Louvrů. Tato francouzská královna (neplést s její vzdálenou pratetou  Kateřinou  Medicejskou)  –  matka krále Ludvíka XIII. – musela sice roku 1631 opustit Francii kvůli účasti na spiknutí proti mocnému kardinálovi Richelieuovi, ale stala se pozoruhodným objektem malířova oka i štětce.

Malíř diplomatem

Nestává se často, aby byl malíř diplomatem. Rubensovi se to nejen přihodilo, ale ještě více to posílilo jeho mezinárodní prestiž. Španělští Habsburkové ho totiž pověřili řadou delikátních diplomatických misí. Rubens se měl obecně zasadit o sblížení Španělska s Anglií, a to "naívzdory zákulisním intrikám Francie. Musel se umět orientovat v labyrintu složitých vztahů Nizozemska, které přešlo již roku 1477 sňatkem Marie Burgundské s Maxmiliánem Habsburským do rukou Habsburků a které zdědil Karel V. (císař a španělský král) a učinil z něho faktickou základnu španělské moci. Posléze se severní provincie vzbouřily proti Madridu a vyhlásily Spojené provincie nizozemské (Holandsko), zatímco jižní (vlámské) se podřídily Špa-nělům. Rubensova diplomatická aktivita byla zvláště intenzivní v letech 1627 až 1630, kdy se pohyboval mezi Madridem a Londýnem ve snaze přišt k uzavření mírové dohody mezi španěl-_^/m   Nizozemskem   a   Spojenými   provinciemi nizozemskými. Avšak neměl to tehdy nijak lehké, vždyť to bylo zrovna v době, kdy pochoval svoji ženu Isabelu, se kterou měl tři děti. Ačkoli na něho profesionální diplomaté mnohdy rozpačitě hleděli spíše jako na »cosi exotického", protože nebylo zvykem, aby kumštýři jednali o vysoké politice, přesto býval všude přijímán s velkou úctou. Na tomto místě nutno zdůraznit, že si jeho poslání vážili i samotní panovníci. Nejlépe to dokazuje skutečnost, že když i jeho přičiněním byla 15. listopadu 1630 podepsána mírová smlouva mezi Anglií a Španělskem, byl anglickým králem Karlem l. pasován na rytíře a bohaté obdarován. Stejné pocty se mu dostalo i od španělského krále Filipa IV.

Poslední dekáda

Rubens strávil posledních deset let svého plodného života v Antverpách a jejich okolí. Měl stále hodně zakázek.

Mezi nejvýznamnější jistě patřila stropní malba v hodovní síni paláce Whitehall, což byla od roku 1530 až do požáru v roce 1698 hlavní rezidence anglických monarchů v Londýně. V roce 1630, čtyři roky po smrti první manželky, se 53letý malíř rozhodl znovu oženit. Jeho druhou ženou se stala 16letá Helena Fourmentová. Avšak pomlou-vačným klevetníkům a hlavně klevetnicím záhy spadl hřebínek, protože Helena mu dala nejen dalších pět dětí (nejmladší se narodilo až osm měsíců po jeho smrti), ale svým zjevem nesmírně obohatila samotnou jeho tvorbu. Znalci říkají, že po svatbě s touto ženou z jeho obrazů začala vyzařoval roznéžnělá hebkost a dokonale vybroušené tvary ženských těl. l nyní Rubens potvrzoval, že hluboce emociální kompozicí a bohatými barvami svých děl, inspirovanými barvami benátských mistrů Tiziana a Veroneseho, je považován za největšího barokního malíře na sever od Alp. V roce 1635 si koupil usedlost se zámkem Steen, kde strávil hodně času, který samozřejmě věnoval i malování. Právě odtud pocházejí jeho krajinářské výjevy jako Zámek Steen s lovcem, který se nachází v londýnské Národní galerii, nebo Návrat rolníků z pole, jehož vlastníkem je Galérie Pitti ve Florencii.

Rubens na konci života trpěl dnou. Skonal 30. května 1640 ve věku třiašedesáti let.

Hodnota Rubensových prací ve 21. století

Na aukci ve známé londýnské Sothebyho síni 10. července 2002 koupil lord Thomspon objevený Rubensův obraz Masakr nevinných za 49,5 milionu liber (76,2 milionu dolarů). Bylo to považováno za vůbec nejvyšší částku, jaká kdy byla při aukci zaplacena za některé z děl starých mistrů. V roce 2006 byla zveřejněna informace o tom, že pařížská Getty Collection koupila Rubensův obrazu Lov kalydonského kance z období let 1611 nebo 1612 za nezveřejněnou cenu.

Výběr z Rubensova díla
•    Klanění se tří králů (1603), Museo dél Prado, Madrid
•    Stavění kříže (1610-1611), katedrála Panny Marie, Antverpy
•    Snímání 2 kříže (1611-1614), katedrála Panny Marie, AnWerpy
•    Venuše přeci zrcadlem (.1613-1615), Sammlungen děs Regiereden Fúrsetn voň Leichtenstein Vaduz, Lichtenštejnsko
•    Nanebevzetí Panny Marie (1614), Musées rouy-aux děs Beaux-Arts de Belgique, Brusel
•    Velký poslední soud (1615-1616), Alte Pinakothek, Mnichov
•    Bohyně zdraví Hygíeia (1615), Praha
•    Vyhnáni z ráje (1620), Národní galerie, Praha
•    Vylodění Marie Medicejské (1622-1625), Musée National du Louvre, Paříž
•    Zahrada lásky (1632), Museo dél Prado, Madrid
•    Krajina s duhou (1635), Alte Pinakothek, Mnichov
•    Kožíšek (Heleně Fourmení) (1636-1639), Kunsthistorisches Museum, Vídeň
•    Venuše a Adonis (1637-1638), The Metropolitan Museum of Art, New York City
•    Umučení sv. Tomáše (1637-1638), Národní galerie, Praha
•    Sv. Augustin (1637-1638), Národní galerie, Praha
•    Wi Gráde (1636-1638), Museo dél Prado, Madrid
•    Madona se světci (1639), kostel sv. Jakuba, Antverpy

Archiv KPUFO