Kam jsme došli (zamyšlení k výročí 17.listopadu)

  Česká republika – 22 let po Listopadu 1989 

  Začnu parafrází už klasických projevů exprezidenta Havla. Při nástupu do funkce v novoročním projevu 1989 prohlásil, že „naše země nevzkvétá“, což byl jednoznačný odsudek hříchů a neschopnosti komunismu. Za pár let pak objevil, že „ve společnosti vládne blbá nálada“. Měl pravdu, i když naruby.

Po více než 20 letech kapitalistického hospodaření totiž nejen země nevzkvétá, ale vyloženě propadá na dno, dokonce hyne, a nálada lidí je pořád blbější. Jsme v hlubokém svrabu až po uši. Život stále větší části lidí se mění v boj o obstojné přežívání. Byli jsme transformováni tak, že jsme se stali hospodářskou a tím i politickou kolonií, hlavně Německa a dalších západoevropských států, které „převzaly“ dříve náš vlastní produkční kapitál. Z důležitého státu v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci se stal bezmocný státeček, který nikdo nebere vážně. V tom smyslu, že už není schopen něco pozitivního udělat pro zemi, pro národ, pro lidi. Rozvrácena je nejen ekonomika a politika, ale také zdravotnictví, školství, bezpečnost i obrana. Dokonce i ta veřejná správa. Tedy nejen produkce ale i nevýrobní sféra. Dnes už je zcela zřejmé, že Velkou Listopadovou Sametovou Revolucí náš pracující lid spáchal kolektivní politickou sebevraždu. V roce 1989 to bylo ještě z opojení, ale nutno říci, že k tomu bohužel znovu došlo i ve volbách v r. 2010 (viz Šlafenberg, Kradousek, Kecy veřejné), a to už bylo ale určitě z hromadné blbosti.

Čtěte dále : http://www.blisty.cz/aut/1002/bio.html