Komunismus a fašismus (9)

3. Ideologie fašismu

Ideologie fašismu čerpala a čerpá ze světonázorových a. ideových východisek, z ideových principů, tendencí a tradic, které objektivně Či cílevědomě a otevřeně směřují proti humanistické a demokratické linii filozofického, ekonomického, sociologického, politologického, právního, etického aj. myšlení. Otevřeně zpochybňuje moudrost i soudnost obyčejných Udí. Utočí proti schopnosti svobodných, rovnoprávných individuí používat svého rozumu tvořivě, proti jejich schopnosti osvojovat si významné poznatky, přeměňovat je ve vnitřní přesvědčení a na tomto základě samostatně vstupovat do politické akce. Napadá vše, co zakládá kolektivní spolupráci a solidaritu na úctě k samostatné lidské bytosti a snaze o rozvoj lidských bytostných sil.

a/ Zdroje fašistické ideologie

Německý nacismus vychází z domácí nacionalistické, rasistické a militaristické, antihumánní tradice, navazuje na konzervativní ideologii a politiku. U otců německého nacionalismu nalezl v hotové podobě téměř všechny své nejvýznamnější argumenty. Němci jsou „pranárodem“, vyvoleným k tornu, aby tím, že osvobodí sami sebe, osvobodili i všechno lidstvo /J. G. Fichte/. Německá vlast je všude, kde zní německý jazyk a Bůh pěje v nebi své písně /E. M. Arndt/. Národ, který je promísený, je podobný bandě. Požadavek čistoty národa vyžaduje totální němectví: občanská práva ztratí ten, kdo uzavře manželství s neponěmčeným Němcem. Nenávist směřuje proti Francouzům, intelektuálům a židům /F.L.Jahn/.

Cíle pomohla Hitlerovi formulovat celá schopenhauerovsko – nietzscheovská linie filozofického uvažování. Nemohl by jich dosáhnout bez ideových inspirací a politické pomoci konzervativců /Německé nacionální lidové strany/. Už v jejich konzervativní revoluci /stejně jako v revoluci dnešních neokonzervativců, včetně jejich české odnože/ šlo o to, natáhnout nejen Výmarské republice, ale celému bláznivému světu iracionalistickou svěrací kazajku.

Jak píše H. Jaenecke, „Hitler působil jako krystalizaČní zrno, jež bylo vhozeno do nasyceného matečného louhu: vše bylo připraveno. Hitler si už nemusel nic vymyslet. Antisemitismus patřil k dobrému tónu pravice stejně jako politická vražda. Hákový kříž byl namalován už na helmách soldatesky „svobodného sboru“ a o státě pevné ruky a „třetí říši“ snili intelektuálové „konzervativní revoluce“, počínaje Stefanem Georgem a Ernstem Jungerem konče, už léta. Co chybělo, byl demagog, muž který by uměl zmobilizovat masy a infikovat je vlastní nenávistí tak, aby věřili všemu, co říká. Tím mužem se stal Hitler…“ /Literární noviny, 8. září 1994/.

b/ Povaha ideologie

Fašisté si nelibovali v abstrakci, nebyli teoretiky. Neusilovali o precizní, racionální ideologii a nezáleželo jim ani na tom, aby byla vnitřně konsistentní, soudržná, či dokonce systematická. Spokojovaii se s účelovým souhrnem nejrůznějších přístupů a představ, kterým A. Hitler říkal Weltanschauung.

Fašismus využívá určité ideologické tradice a tendence, sahající až do minulého století/a v některých směrech i hlouběji/. Nerodí se však z ideologie, ale z konkrétních sociálních potřeb a zájmů. V zájmu jejich prosazování si vybírá ideové podněty, jim podřizuje nejen výběr, ale i uspořádání, výstavbu své ideologie. Jedná účelově. Důsledný chce být při prosazování zájmů těch, jimž slouží, nikoli v ideové argumentaci.

Iracionální orientace neznamená, že obdobně účelově není využíváno intelektu. rozumu, vědy a techniky, včetně nejmodernějších vymožeností. K doplnění mýtu rasy, či národa, či dokonce místo něho, může být nastolován mýtus nadčloveka, nadaného fascinující vůlí a disponujícího kromě mimořádné tělesné síly také silami vědy a techniky, I takový superman, využívající mýtizované vědotechniky, může být využit v rozporu s humanisticky orientovanými snahami. Bude přehlížet a pronásledovat společenské síly, které se mu nepodrobíci nebudou chtít strpět jeho řádění.

FaŠisté nekladli důraz na formulování uceleného programu pro politickou stranu. Chtěli rovnou vyprovokovat „lidové“, nacionální, romanticko mystické hnutí, které by vedlo „životní boj národa“. „Dnešní doba je epocha velkých osudů, psal v Programu strany A. Rosenberg. Z jasné a horoucí vůle vznikají uprostřed řítícího se světa mocnosti budoucnosti…Vznikají s přirozenou nevyhnutelností, v boji proti všem silám, které byly neschopny znemožnit toto zřícení, vznikají v boji proti těm, kteří íoto zřícení bezprostředně přivodili“ /A.Rosenberg, Program strany. Vyd. Hlavné velitelstvo Hlinkovej gardy v Bratislavě, Turčiansky Sv. Martin 1942, s. 61/. Svými výlevy, prosycenými iracionálním mysticismem, chtěli zapůsobit na iracionální pohnutky a emoce. A to se jim také dařilo.

Pokračování