Velký podvod aneb Pět let poté

Kdo doopravdy stojí za útoky na Světové obchodní centrum (WTC) a Pentagon?

Vedle Mooreova Fahrenheita 9/11, který dnes večer ve 21.25 odvysílá ČT 2, nám k odpovědi na tuto otázku pomáhají i odvážní autoři dnes už bezpočtu knih, zamyšlení, studií, komentářů a dalších publicistických a odborných útvarů v časopisech, novinách i na internetu. My jsme se dnes rozhodli představit vám dvě, přičemž výroční ohlédnutí za 11. zářím 2001 doprovodíme především ukázkami z knihy Thierry Meyssana Velký podvod, kterou vydalo v češtině nakladatelství Motto (www.motto.cz) v Praze v roce 2005.

Meyssan vystudoval politologii, aby po svých studiích založil mezinárodní sdružení na ochranu individuálních svobod, později pracoval jako investigativní novinář. Stal se expertem pro lidská práva KBSE a šéfredaktorem měsíčníku Maintenant (Právě teď). Od roku 1994 stojí v čele agentury Réseau Voltaire, která se zabývá analýzou různých – zejména politických – událostí. Vydává také internetové politické noviny www.reseauvoltaire.net.

Francouz Meyssan pozorně sleduje mezinárodní události. Přitom ho (jako celou řadu dalších světových osobností) zarazily nesrovnalosti na prvních fotografiích z útoku na Pentagon a rovněž nejasnosti a protiřečící si údaje v oficiálních prohlášeních, a to i těch, které se týkaly WTC. Pustil se tedy do pátrání, které mu přineslo řadu překvapení, jedno podivnější a děsivější než druhé.

Tato kniha vám nabídne jiná možná vysvětlení, než jaká nám nabízejí oficiální zpravodajské relace masmédií, vysvětlení, nad kterými je třeba se zamýšlet – nikoli je jen pasivně přijímat jako svatou pravdu. A to je dost velká změna oproti běžné každodenní masáži veřejnoprávních i soukromých televizí, rozhlasových stanic či jednotlivých oficiálních periodik. Neměli byste ale litovat, že jste tuto knihu otevřeli, protože naši čtenáři obvykle neradi zůstávají v nevědomí, a už vůbec ne ve slepotě…

Co nabízí Velký podvod?

Velký podvod konfrontuje oficiální verze událostí s dokumenty a očitými svědeckými výpověďmi a poukazuje na rozpory v nich. Autor pak dochází k šokujícímu závěru: Na Pentagon žádné letadlo nespadlo, resp. je krajně nepravděpodobné až vyloučené, aby se dvojčata WTC zřítila v důsledku nárazu letadel. Velký podvod Meyssana je o to klíčovější, že kniha je založena výhradně na dokumentech Bílého domu a amerického ministerstva obrany a na prohlášeních amerických civilních a vojenských představitelů v mezinárodním tisku. Všechny informace, které uvádí, jsou doloženy a čtenář si je může sám ověřit prostřednictvím bohatého poznámkového aparátu – nejde tedy pouze o popularizační projekt, ale o odbornou studii!

Už názvy jednotlivých kapitol Krvavá inscenace, Záhada útoku na Pentagon, Spoluviníci na zemi, Škodná v Bílém domě, FBI čaruje, Smrt demokracie v Americe; Odveta, nebo záminka? Od smutečních řečí k svaté válce, Impérium útočí, Kšefty pokračují, Tajné operace či Spiknutí svědčí o atraktivitě práce, v níž autor nezpochybňuje jen samotné události, ale na tzv. vyšetřování útoků a do očí bijících vulgaritách kolem odvetných křižáckých tažení v následně zahájené tzv. válce proti terorismu ukazuje jasně, kdo je zločincem a kdo obětí. Tedy že je všechno jinak, než jak to dnes budou podávat mj. Nova či Prima… Víte např., že neustále rostoucí vojenské výdaje USA a spojenců (čili jejich nohsledů) přesahují díky 11. září ročně půl bilionu USD, zatímco tzv. darebácké státy kolem tzv. Osy zla se spokojí s pouhými 15 miliardami…?!

Pentagon

Pentagon (sídlo Ministerstva obrany USA) je největší administrativní budova na světě. Denně v něm pracuje 23 000 lidí. Jméno má podle originálního architektonického uspořádání – tvoří jej pět soustředných pětiúhelníků. Byl postaven nedaleko Bílého domu, ale na protilehlém břehu Potomaku. Neleží tedy ve Washingtonu, nýbrž v Arlingtonu, na území sousedního státu Virginie.

Aby způsobil co největší škody, musel by Boeing naletět střemhlav na střechu Pentagonu. Protože povrch budovy zaujímá plochu 29 akrů (tj. 117 360 m2), bylo by to docela snadné. Teroristé se však (údajně) naopak rozhodli napadnout Pentagon z boku, ačkoli boční stěny dosahují výšky pouhých 24 metrů. Letadlo náhle začalo klesat, jako by se chystalo přistát. Ačkoli zůstávalo v horizontální poloze, klesalo do přízemní výšky téměř vertikálně, aniž poškodilo – třeba jen vzdušnou vlnou a plyny svých reaktivních motorů – stojany pouličního osvětlení na dálnici, která vede podél pentagonského parkoviště.

Když letoun Boeing klesá, vysunuje se mu automaticky podvozek. Ačkoli je potom vysoký 13 metrů, což odpovídá výšce domu o třech podlažích, tento Boeing prorazil stěnu Pentagonu pouze na úrovni přízemí a prvního patra. Z toho vyplývá, že podvozek letounu se nutně musel odtrhnout předtím, než Boeing narazil do spodních podlaží Pentagonu. A to všechno dokázal (viz snímek na obálce knihy), aniž poškodil skvělý trávník před budovou, zeď nebo parkoviště či heliodrom.

Navzdory své hmotnosti (kolem 100 tun) a rychlosti (mezi 400 a 700 km/h) letadlo pobořilo pouze stěnu prvního pětiúhelníku budovy…

Šťastnou náhodou(?) letoun narazil do té části budovy Pentagonu, která se zrovna opravovala. Právě tam se dokončovalo vybavení a zařízení nového střediska velení vojenského námořnictva. Řada kanceláří nebyla obsazena a v některých pracovali pouze civilní zaměstnanci, kteří se zabývali montáží přístrojů a zařízení. Tím se vysvětluje skutečnost, že oběťmi se stali převážně civilisté, a že v řadách postižených vojáků nebyl ani jeden generál. Půl hodiny po útoku se horní podlaží zřítila.

A co si o tom myslí autor? První dílčí části oficiální verze jsou málo pravděpodobné a její zbývající části zcela nemožné. Když vložíme siluetu Boeingu do družicového snímku, vidíme, že do budovy vnikla pouze příď letounu. Trup a křídla zůstaly venku.

Letoun se rázem zastavil, aniž jeho křídla narazila do stěny. Není vidět žádnou stopu po nárazu, kromě přídě Boeingu. Na snímcích bychom však měli spatřit někde venku – fakticky na trávníku – křídla a trup…

Velitel hasičů na tiskovce 12. září vysvětlil, že kromě několika úlomků nenašli hasiči žádné větší kusy, žádné části trupu ani nic podobného. Ani stopy po palivu letounu nebyly nijak průkazné a důvěryhodné…

Tak tedy – ačkoli vysocí hodnostáři, zákonodárci a vojáci tvrdí, že viděli pád letadla – nikdo nespatřil sebemenší kousek letounu, dokonce ani jeho podvozek… Boeing nezachytily, byť na jediný okamžik, ani průmyslové televizní kamery, které slouží k nepřetržitému sledování pentagonského parkoviště ze všech možných směrů a úhlů.

A tak tuto kapitolu Meyssan uzavírá následovně: Oficiální verze je jen propaganda. Skutečností zůstává, že v Pentagonu přišlo o život 125 osob a že letoun s 64 cestujícími zmizel. Co bylo příčinou exploze, která zasáhla Pentagon? Co se stalo s letadlem linky 77 společnosti American Airlines? Jsou jeho cestující mrtví? Jestliže ano, kdo je zabil a proč? Jestli tomu tak není, kde jsou? Alespoň na tyto otázky musí americká vláda odpovědět (dodnes tak ovšem neučinila).

WTC

Připomeňme si, jak jsme se dozvěděli o útocích na New York. V úterý dne 11. září 2001 v 8.50 přerušila CNN vysílání a oznámila, že do severní věže WTC narazil civilní dopravní letoun…

V 9.03 narazil druhý dopravní letoun do jižní věže WTC… Z obav před použitím nastražených automobilů s výbušninami uzavřela správa newyorského přístavu provoz na všech mostech a ve všech tunelech na celém území Manhattanu. (Je zajímavé, že se úřady obávaly útoku pozemních diverzních skupin!) V 9.40 varovala newyorská policie obyvatelstvo před možným nebezpečím útoků dalších letounů. V 10 hodin, když byl oznámen úder na Pentagon, se zřítila přímo před objektivy TV kamer jižní věž WTC a v 10.29 věž severní. Celý Manhattan se zahalil do oblaku prachu. Počet obětí se odhaduje na několik tisíc mrtvých. Říká se, že při hoření letadla vznikl žár, jemuž kovové kostry budov neodolaly.

V 17.20 se zřítila budova č. 7 WTC, která nebyla letouny zasažena, aniž si její zhroucení vyžádalo oběti na životech… Během odpoledne a v následujících dnech se postupně rekonstruuje scénář útoku a dospívá se k závěru, že muslimové z organizace Usámy bin Ládina, uskupeni do pětičlenných skupin a ozbrojeni noži, unesli civilní dopravní letadla a ve svém fanatismu obětovali životy navedením ledatel do boků věží. Na první pohled jsou uváděná fakta nesporná, jenže jak se proniká hlouběji do podrobností, objevují se stále nové rozpory.

Proč měli únosci jen bodné zbraně? Vždyť je obecně známým faktem, že je snadnější projít kontrolou na letišti s vhodně upravenými pistolemi (z umělé hmoty, které se detekčními rámy nedají odhalit) než s noži.

Před příletem nad New York musely unesené letouny značně snížit výšku, aby piloti mohli vidět věže před sebou, a nikoli shora. Při pohledu z větší výšky vypadá město ploše a všechny vizuální orientační body mizí. K zasažení věží bylo proto nezbytné klesnout včas velmi nízko.

Piloti museli… také uvést letouny do přesné polohy co do směru. Věžové stavby WTC byly široké od 64 do 70 metrů. Rozpětí křídel Boeingu 767 činí 47,60 metru. Z TV záběrů je zřejmé, že zasáhly přesně středy zvolených objektů. Kdyby se uchýlili o pouhých 55,65 metru, své cíle by minuly. Při průměrné rychlosti (700 km/h.) proletí tuto vzdálenost za pouhé tři desetiny sekundy. Vzhledem k poměrně malé ovladatelnosti těchto letounů by to byl mistrovský kousek pro ostřílené piloty, natož pro pilotní žáky… Existuje však zcela spolehlivý způsob, jak takový úkol splnit – totiž pomocí automatického navedení na cíl ze země, jež spočívá v tom, že signál vysílaný z objektu, který je cílem útoku, doslova přitáhne letoun řízený autopilotem. Existenci takového zařízení ve WTC potvrdili radioamatéři, kteří zachytili a zaznamenali jeho signál. Ten byl zjištěn proto, že rušil činnost TV antén umístěných na věžích… V každém případě potřebovali útočníci spolupachatele na zemi. Jestli je měli, nebylo zapotřebí tolik pirátů v letadlech. Ba dokonce nebylo při patřičném nastavení palubních počítačů v letounech před vzletem třeba ani jediného únosce. Letadlo je možné ovládat pomocí systému Global Hawk, který podle autorových podkladů vyvinulo ministerstvo obrany už před únorem 1997.

Letadla Dvojčata neshodila

Teorii o vysokém žáru, který údajně narušil odolnost vnitřní kovové konstrukce dvojčat, odmítly jak asociace newyorských hasičů, tak odborný časopis Fire Engineering, který s použitím řady propočtů ujišťuje, že konstrukce věží mohly odolávat ohni po dlouhou dobu. Hasiči prohlašují, že slyšeli exploze ve spodních částech budov, a dožadují se nezávislého vyšetřování. Ptají se, jaké látky byly v budovách uskladněny, a když nedostávají odpověď, uvažují o možnosti záměrně provedených explozí… Známý expert z novomexického Ústavu pro hornictví a technologii Van Romero rozhodně prohlašuje, že zřícení nemohlo být zůsobeno ničím jiným než výbušninou. Na nátlak veřejného mínění se ale tento odborník záhy záhadně odmlčel.

Ať tak či onak, nárazem letadel se nedá vysvětlit pád třetí budovy, tj. věže č. 7. Teorii, podle níž k němu došlo v důsledku destabilizace základů, vyvrátila Americká asociace civilních inženýrů, která prohlásila, že věž číslo 7 se nenaklonila, ale prostě se zhroutila. Teď již otázka nezní: Byla vyhozena do povětří dynamitem? nýbrž Jakou jinou hypotézu je možné formulovat?

Oběti

Podobné pochybnosti přetrvávají i o nízkém deklarovaném počtu obětí. Obdobně jako v Pentagonu, i ve Dvojčatech navíc mezi těmi, kteří se pohybovali v době útoků v obou budovách, byl převážně technicko-administrativní personál. Vrcholem všeho je pak fakt, že mezi oběťmi nebyl navzdory původním proklamacím ani jeden občan státu Izrael, resp. zpráva izraelského deníku Haarec, že firma Odigo, které patří čelné místo v oboru elektronické sdělovací techniky, obdržela anonymní varování týkající se útoků na New York dvě hodiny předtím, než k nim došlo. Tuto skutečnost potvrdil deníku Micha Macover, ředitel firmy Odigo. Je jisté, že nešlo o jediné výstrahy. Je to ostatně podobné jako při atentátu v Oklahoma City z 19. dubna 1995. Tehdy dostala velká část úředníků působících ve federální budově Alfred P. Murrah na půl dne volno, v důsledku čehož exploze nastraženého automobilu usmrtila pouze 168 lidí.

A největší důkaz toho, že se o útocích na Dvojčata vědělo předem, poskytl ve svém podivném doznání Bush ml. 4. prosince (2001) na shromáždění v Orlandu. Bush v dalším svém patetickém projevu o tom, jak osobně bezprostředně přijal zprávy o útocích, nevědomky přiznal, že viděl záběry prvního útoku předtím, než došlo k druhému. Zmíněné záběry prokazatelně musely být tajnými záběry, které se okamžitě přenášely do utajeného spojovacího střediska, jež bylo předem zřízeno v oné (dnes už kvůli nejapným Bushovým obličejům známé) škole před prezidentovou návštěvou. Jestliže však mohly americké zpravodajské služby natáčet první útok, znamená to, že o něm věděly předem. Proč v tom případě nepodnikly nic k záchraně svých spoluobčanů?

Epilog

Jestliže z války proti Afghánistánu nejvíce vytěžila energetická lobby, hlavním vítězem z 11. září 2001 je vojenskoprůmyslový komplex a jeho lobby. Jeho nejpošetilejší naděje jsou od nynějška vrchovatě naplněné.

Především George W. Bush jednostranně vypověděl smlouvu ABM, která stanoví meze dalšímu zbrojení. Navzdory zřejmému selhání CIA v souvislosti s událostmi 11. září nebyl její ředitel odvolán, ale dotace v rozpočtu pro ni okamžitě vzrostly o 42 %…

Za pět let bude vojenský rozpočet USA představovat částku přesahující dva tisíce miliard (dva biliony) dolarů, a to za situace, kdy závody ve zbrojení skončily a Spojené státy již nemají žádného závažného nepřítele. V současné době dosahuje vojenský rozpočet USA zhruba stejné výše jako vojenské výdaje 25 ostatních států světa, které mají nejpočetnější ozbrojené síly.

Nejštědřeji dotované jsou instituce, obory a funkce, které nějak souvisejí s využíváním kosmického prostoru a s tajnými operacemi. To je dokladem skutečnosti, že v americkém státním aparátu zaujala rozhodující postavení aliance těch, kdo odpovídají za tajné operace (tj. lidí z kruhů blízkých řediteli CIA Georgi Tenetovi) a zastánců kosmických ozbrojených sil. Ti jsou seskupeni kolem ministra obrany Donalda Rumsfelda a generála Ralpha E. Eberharta, nynějšího vrchního velitele NORAD, a tedy nejvyššího funkcionáře, který odpovídal za řízení leteckého provozu a činnost letectva 11. září 2001…

(Paříž, 20. února 2002)

11. září 2006, redakční zpráva Haló novin