Proč je Španělsko v krizi, aneb jak se žije ve státech jižní Evropy
Když jsem před časem hovořil se svým španělským kolegou, mimochodem policistou, probírali jsme situaci v této krásné středomořské zemi. Mimo jiné mi řekl, že lidé protestují málo a že nevidí ono pověstné světlo na konci tunelu – východisko z krize.
Vysvětlil mi, že ve Španělsku zuří válka mezi pravicí a levicí, která sice není otevřená, ale je na úrovni peněz a přerozdělování. Když jsem se nad tím trochu více zamyslil, do jisté míry jsme si se Španělskem velmi podobní. Pokud si totiž odmyslíme „buranskou“ politickou kulturu v ČR, tak jednotlivé problémy se mnohem více sjednotí. Levice ve Španělsku, ačkoliv je více útočná než v ČR a má mnohem větší podporu jednotlivých odborových organizací, nedosahuje zdaleka takových úspěchů, jaké by si přála. Problémem zůstává přerozdělování peněz, hlavně v místech, kde na regionální úrovni vládne levice, kdežto u kormidla je nyní pravicová Partida Popular Mariana Rajoye. Ta účinně brzdí toky peněz do levicově ovládaných regionů. To, co se tady teď děje, se dá nazvat přípravou na občanskou válku. Střety s policií při obléhání vládního paláce Moncada v Madridu ukázaly v posledních dnech v jakém stavu se společnost nachází. Jaké metody a fašistické chování předvádí policie je dostatečně zdokumentováno.
Nechybí natočené útoky rozběsněných policistů například na starší občany nebo ženy (možné dohledat na youtube.com), které pouze procházejí a do místa střetu se dostanou víceméně náhodou. To vše je zdokumentováno a díky místním televizím byly záběry z manifestací vysílány přímo. Tato skutečnost vyvolala obrovskou kritiku, která se mocipánům nehodí. I proto žádá španělský policejní prezident Ignacio Cosidó, aby bylo zakázáno používání jakýchkoliv elektronických záznamů, které by mohly tyhle fašistické prasečiny dokumentovat.
Běžný turista, pokud navštíví v těchto dnech Španělsko, nezaznamená na první pohled vůbec nic. Obchody jsou narvané k prasknutí, všude je dostatek všeho, lidé nakupují – konzum jede naplno. Jen v ulicích je skoro každý druhý den demonstrace nebo stávka. Nejezdí doprava, protože stávky mezi dopravci je jedním z nejčastějších jevů. Na 14. listopad 2012 se chystá další generální stávka. Opět se rozbije pár aut, zmlátí pár lidí, zapálí několik kontejnerů, ale ve výsledku nečekám žádnou velkou změnu.
Ke konzumu je dobré dodat jednu zajímavou věc. Ačkoliv má Španělsko jednu z největších nezaměstnaností v EU, místy dosahuje až 25%, mezi lidmi do 25 let je to až 50%, sociální systém zde funguje malinko jinak. Je štědrý – pokud přijdete o práci, automaticky máte nárok na tzv. Paro. To ale není podpora v nezaměstnanosti. To je částka, která činí až 1000 euro měsíčně, podle platu, který jste měli předtím. Toto Paro můžete dostávat až 2 roky. Poté teprve přichází doba sociálních dávek, které činí +/- 400 euro měsíčně. Takže dnes tu máme situaci, kdy řada rodin jede kompletně na Paro. Nepracují, ale jejich mentalita je jiná. Nestrachují se, však stát se o ně postará. Žijí konzumním životem, spotřebovávají, kupují mobilní telefony, televize, auta. Nechovají se jako v krizi. Jen ten systém už jede poměrně dlouho, takže na ulici se začíná objevovat mnohem více bezdomovců – dobře oblečených bezdomovců. To jsou lidé, kteří dojeli až na konec a pro které štědrý systém už nemá ani euro. Až to skončí, propuknou teprve ty pravé nepokoje.
Bohužel, za dobu co to sleduji, nevšiml jsem si, že by stát postupoval tak, aby situaci zmírnil, aby vytvářel pracovní místa a motivoval lidi k nějakým úsporám či změnám ve spotřebním chování. Zatím to dotuje. Otázka je jak dlouho ?
/ autor žije dlouhodobě ve Španělsku /