Josef Božek

Ve velké dopravní hale Národního technického muzea v Praze na Letné je mezi starými a novými automobily ve skleněné vitríně umístěn model prvního silničního „parovozu“. Toto čestné místo si model Božkova parovozu zaslouží plným právem.

 

Je možno sice pochybovat o technické věrnosti tohoto modelu, ale rozhodující je skutečnost, že roku 1815 Božkův parovůz již jezdil po Stromovce. Společně s francouzským vynálezcem Cugnotem patří tedy Josefu Božkovi prvenství v konstrukci silničního vozidla, poháněného parou. V pařížském Conservatoire des Arts et Métiers (obdoba našeho Národního technického muzea) je Cugnotův vynález – silniční parní vůz – zhotoven v původním měřítku.

V 50. létech 19. století byli francouzští historikové velmi překvapeni, když na pařížské výstavě „Československá technika“ viděli model Božkova parovozu, který byl uveden do chodu sice později než stroj Cugnotův, ale zato byl mnohem dokonalejší.

Josef Božek se narodil r. 1782 v malém vodním mlýně v Byrech u Bialy. Dřevěná mechanika převodových kol okouzlila mladého Josefa a podnítila jeho záliby pro celý život. Už v dětství se vyznamenal prvními vlastnoručně vyrobenými vodními mlýnky a klepátky. Doma si všimli Josefova zájmu o mechaniku a poslali ho na gymnasium do Těšína. Vedle běžných předmětů, které musel na gymnasiu studovat, věnoval se Josef Božek téměř výhradně mechanice. Brzy začal i vynalézat. Troufl si i na takové úkoly, které byly zdánlivě zcela nad jeho síly. Známá je příhoda s porouchaným orlojem na radniční věži v Olomouci. Josef Božek se nabídl, že jej nejen opraví, ale i vylepší. Tehdejší měšťanostové mladému Božkovi nedůvěřovali, i když sestrojil skvělý model starodávných olomouckých radničních hodin. Model byl vysoký čtvrt metru a velmi dobře šel. Hodiny tloukly každou čtvrthodinu, každou celou hodinu hrály jinou melodii, ukazovaly fáze měsíce, v okénkách se pohybovaly figurky, jeden číselník ukazoval hodinové čtvrti, jiný hodiny, měsíce atd. Vedle tohoto náročného modelu sestrojil Božek v době studií asi 40 dalších modelů strojků, z nichž některé se dochovaly a dodnes svědčí o jeho mimořádné vynalézavosti a manuální zručnosti.

Po skončení gymnasijních studií odváží Božka formanský vůz na další studia matematiky a mechaniky do Brna. O rok později odchází do Prahy. Cesta do Prahy však byla mnohem svízelnější; Božek ji vykonal pěšky a ještě přitom nesl na zádech model postřihovacího stroje. Pěšky nešel z furiantství nebo ze sportovních důvodů, ale prostě proto, že neměl peníze.

Rozhodl se studovat filosofii. Dostal výhodné místo vychovatele dětí hraběte Clam-Martinice a mohl studovat na universitě bez obavy o živobytí. Filosofie a pohodlný život v hraběcí rodině pomohl Božkovi překonat zklamání, jaké mu připravila Praha, když nedocenila jeho mechanické strojky a desítky mechanických nápadů. Rozum Božkovi přikazoval: buď dobrým vychovatelem, studuj filosofii a zanech matematiky. Rozum však obvykle prohraje u mladého člověka, který má svoji zálibu.

Počátkem 19. století vznikla v Praze nová škola – Stavovský polytechnický ústav – s technickým zaměřením. Její ředitel, profesor František Josef Gerstner, potřeboval zdatné učitele a pomocníky, kteří by byli mistry svého oboru.

Mladý Josef Božek opustil filosofii, opustil místo vychovatele a s modelem postřihovacího stroje šel ke Gerstnerovi. Rozhodně si nepolepšil, ale zato byl u své milované mechaniky. A tak roku 1805 začíná Božek zase od začátku. Profesor Gerstner věděl, že Božek má vynikající talent k mechanice – ale chtěl, aby mu přešla do krve i řemeslná rutina jemné mechaniky, jakou mají zejména hodináři. Božek proto prodělal tvrdou školu nevítaného tovaryše u tehdy nejlepšího pražského hodináře, mistra Heinricha. Brzy zhotovoval pro Gerstnera četné modely nových typů kyvadlových a kapesních hodin, přesné chronometry a jiné měřicí přístroje. Proslavil se revolučním činem v hodinářské technice. Přestal používat kotvice s vřetenem, které se do té doby běžně užívalo (tzv. švarcvaldky), a použil poprvé Grahamova háku. Tím podstatně přispěl ke zdokonalení v té době vyráběných hodin. Zhotovil také kapesní hodinky, které šly nepřetržitě bez natahování. Pero se natahovalo pohybem těla, při chůzi. Takové automatické hodinky se používají dodnes a málokdo ví, že podobné hodinky již před 200 lety vyrobil Josef Božek.

Ve světě se v té době začal prosazovat Wattův parní stroj. Jeho význam pro techniku dovedl Gerstner velmi dobře odhadnout. Model parního stroje – podle Gerstnerových náčrtků – sice Božek sestavil krátce po příchodu na techniku, ale stroj nikdy nepracoval. Teprve roku 1810 sestavil Božek skutečný stroj, pravděpodobně podle anglických výkresů nebo dokonce z anglických odlitků. Po úmorné práci – šlo zejména o přesné opracování hrubých odlitků – se Božkův parní stroj rozběhl a běžel 20 minut. Zastavil se proto, že došla pára. Božek zhotovil miniaturní model svého parního stroje, vodu ohříval lihovým kahanem a strojek běžel nepřetržitě a roztáčel dalších 25 malých strojků.

V Božkově hlavě vznikla fantastická myšlenka: vůz, který bude sám jezdit po silnici, bude vozit lidi, tahat náklady. Všichni – včetně Gerstnera – tuto myšlenku považovali za nesmyslnou; vždyť parní stroj má stát v továrnách, roztáčet kola strojů a ne sám jezdit!

A přece 17. září 1815 zhlédli pražští občané ve Stromovce – v tehdejší „Královské oboře“ – první Božkův parní vůz, který spolehlivě jezdil a vozil první odvážlivce. Božek z vlastních peněz uskutečnil svou myšlenku a Praha byla svědkem první úspěšné jízdy silničního parního vozu. Byl to úspěch obrovský.

Božek se potom pustil do stavby parního pohonu pro lodi. V létě 1817 měla být předvedena loď na rybníčku ve Stromovce a na cestě měla být předvedena jízda parního vozu. Stavba lodi a parního vozu stála Božka všechny úspory.

Krátce před zahájením atrakce se však strhla prudká bouře, obecenstvo se rozuteklo a v nastalé panice někdo vykradl pokladnu s vybraným vstupným. A to byl v té době celý a jediný majetek vynálezce Božka!

Božek byl finančně i morálně zničen. Věřitelé, kteří dříve Božka podporovali, vymáhali naléhavě pohledávky za materiál. Profesor Gerstner mlčel a spíše naznačoval, že takové konce očekával. Božek však nezoufal, znovu se pustil do konstrukcí hodinových strojků, vynalezl a také postavil modely hydraulických lisů na olej, stroje do cukrovarů, do přádelen a porcelánek. Z vynálezce-bouřliváka se stal pilný pracovník u profesora Gerstnera.

Splnění svého snu – parní dopravy na českých řekách a silnicích – se Božek nedočkal. Za jeho života mu přinesly slávu hodinky a mechanické strojky. Roku 1835 pak velký „mechanikus“ Božek umírá na zápal plic.

Archiv NoS