Američan v sovětské uniformě

Jediný Američan, který bojoval v Rudé armádě. Zde je jeho neskutečný příběh

Joseph Robert Beyrle (1923–2004) se narodil 25. srpna roku 1923, ve městečku Muskegon v Michiganu. Pocházel z rodiny německých přistěhovalců a doma mluví spíš německy než anglicky. Byť je barvoslepý, přihlásí se na začátku války do armády a po náročném devíti měsíčním výcviku slouží jako radista a demoliční expert u slavné 101. výsadkové divize „Screaming Eagles“. Skákání jej bavilo natolik, že si vysloužil přezdívku „Jumpin´ Joe“ a seržantské prýmky.

Jeho dobrodružství začíná 6. června 1944 během vylodění v Normandii. První vlna Dakot C-47 se dostala do silné palby německého flaku. Beyrleho letadlo dostalo zásah, začalo klesat a nakonec z poškozeného letadla ve výšce 120 metrů vyskočil. Odloučen od zbytku jednotky, stihne ve vesničce Saint-Côme-du-Mont, vyhodit do vzduchu rozvody elektřiny a dva mosty, než je zajat. Cestou k výslechu se mu sice daří uprchnout, leč po pár hodinách je opět chycen. Později jsou jeho identifikační známky nalezeny na těle Němce, který mu je sebral a dokonce si oblékl americkou uniformu (!) tak je Joseph prohlášen za mrtvého. Následujících sedm měsíců je převážen mezi různými zajateckými tábory. Při dalším útěku nasedá na vlak, ale místo do Polska jede směrem na Berlín. Na hlavním nádraží se jej ujal železničář, ale úkryt je odhalen a chytá jej gestapo. Při výslechu je bit a jako špionovi mu hrozí poprava. Zachraňují jej důstojníci Wehrmachtu a je odeslán do zajateckého tábora Stalag III-C v Alt Drewitz.

Odtud uniká začátkem ledna 1945 ukryt v sudu a míří na východ. V polovině měsíce naráží na sovětskou tankovou brigádu a překvapení vojáci jej předávají krásné velitelce Alexandře Samušenkové (1922-1945), hrdince bitvy u Kurska a jediné důstojnici v 1. gardové tankové armádě. Poslechla si Američanův příběh a přes nesouhlas politruka jej zařadila do své jednotky jako tankového kulometčíka. Beyrle se tak stal prvním a jediným Američanem, který bojoval v řadách Rudé armády. Nutno podotknout že jednotka je vyzbrojena americkými tanky M4 Sherman a vzhledem k tomu, že je barvoslepý, tak mu rudá hvězda může připadat jako americká bílá hvězda – je tedy skoro „jako doma“.

O pár dnů později s jednotkou osvobodí zajatecký tábor, ze kterého předtím uprchl a postupuje dál na Berlín. Zapojil se do tuhých bojů o německou pevnost Küstrin na Odře. Rusové byli podle Beyrleho vzpomínek velmi nedisciplinovaní a věčně hladoví. Jednou prý obsadili jakousi farmu, kterou vedl starý muž s manželkou. Oba je Rusové zastřelili a hodili prasatům. O pár dní později pak snědli i ty prasata. Začátkem února je těžce zraněn střepinou při náletu Štuk a následně evakuován do polní nemocnice v Landsbergu. Samušenkovou později v noci omylem přejíždí ruský tank.

Podivný Američan v ruské uniformě upoutá maršála Žukova, který je jím fascinován a posílá vlakem rovnou na americkou ambasádu v Moskvě. Dle úředních záznamů je ale seržant Joseph Beyrle mrtvý a tak je zavřen v hotelu Metropol. Z domácího vězení ho pustili teprve, až otisky prstů prokázaly jeho totožnost. Do Michiganu se vrací 21. dubna 1945 a je zde oslavován jako národní hrdina. Později se žení a oddává jej stejný kněz, který jej před lety pohřbil. Dalších 28 let pracuje jako vedoucí přepravy u Brunswick Corporation. V roce 1994, na oslavách Dne vítězství jej vyznamenali Boris Jelcin a Bill Clinton. Beyrleho mladší syn se stal velvyslancem na americké ambasádě v Moskvě. Samotný dobrodruh umírá ve spánku na zástavu srdce 12. prosince 2004 a byl pohřben se všemi vojenskými poctami na Arlingtonském hřbitově.