Úvod pro Necenzurované obrazy z Kosova a Metochije

Důležité pro pochopení událostí na Kosovu a Metochiji v posledních dvou desetiletích byly události v této neklidné a nešťastné oblasti během 19. století.

Neštěstím pro obyvatele této oblasti byly nejen různé místní události a jejich místní příčiny, ale v nemalé míře i nebývalé vměšování různých mocností, ze svých sobeckých zájmů, do tamního dění. Bylo jim jedno, jak kvůli tomu budou trpět lidé, kteří tam žijí…

Turecká (otomanská, osmanská) říše nesmlouvavě využívala islamizované Albánce jako svoji pěst proti tamním slovanským pravoslavným křesťanům. Kromě pochopitelných zájmů tureckého impéria, které tuto oblast hodně přes půl tisíciletí okupovalo a svým způsobem i devastovalo, tvrdě se do tamních událostí vměšovaly Rakousko-Uhersko, Itálie, Anglie, částečně i Francie, Německo. Rusko, zjednodušeně řečeno, trvale působilo proti Turecku, jehož zachování, proti snahám po osvobození slovanského obyvatelstva, podporovaly Anglie, Francie i Rakousko-Uhersko. Itálie se vehementně snažila získat významnou pozici na Balkáně. Německá snaha Drang nach Osten šla tvrdě přes Balkán.

Kolonizátoři z Bílého domu

Koncem 20. a začátkem 21. století se nesmlouvavě a tvrdě vnutily do tohoto kraje i USA (za prezidentů Clintona a i Bushe ml.), kterým jako by bylo jedno, kolik lidských životů, utrpení, ničení a zvýšené nenávisti to bude stát. Kolik jen bylo při tom použito dezinformací až vyložených lží a kolikrát bylo zneužito slovo demokracie. Téměř nikdo cizí nebojoval upřímně za zlepšení multietnických, mezilidských vztahů, aby se místo staletími vypěstované nenávisti a násilí vytvořila atmosféra uklidnění, vzájemného pochopení. A přitom v dějinách této oblasti byly i skutečně přátelské vztahy mezi hlavními protagonisty dnešního nesmiřitelného konfliktu, mezi Albánci a Srby. Škoda, že nebylo využito heslo BALKÁN BALKÁNSKÝM NÁRODŮM srbského politika z poloviny 19. století Iliji Garašanina (1812-74), a jeho NAČERTANIJE (nárys, návrh), které koncipoval ve spolupráci s moravským právníkem Františkem Zachem (1807-92), jenž se zasloužil o nesmazatelné přátelství Srbů a Čechů.

Necenzurované obrazy z Kosova a Metochije jsou pokračováním Necenzurovaných obrazů z dějin jihoslovanských bratrů (vyšly v roce 2007). Hlavním motivem pro napsání obou knih byly dezinformace až někdy vyložené lži, které byly použity oficiálním Západem a částí jeho médií při líčení událostí během let 1990-2008 , kdy před očima celého světa byl zničen multietnický a prosperující stát Jugoslávie a z něho vytvořena řada poslušných vazalských států, téměř tzv. banánových republik, kdy byla za použití propagandy velmi zvýšena multietnická nenávist v zemi během občansko-etnicko-náboženské války. Současně byla pošlapána základní pravidla slušnosti a řada rezolucí o mezinárodních vztazích (např. závěry z Helsinek 1975 o nevměšování do vnitřních záležitostí států) a byl vytvořen místo spravedlivého soudu pro válečné zločiny výsměch mezinárodní justice, tzv. trestní tribunál v Haagu, ICTY, který někteří na Západě nazvali klokaní soud .

Politici i média papouškují dnes v této souvislosti neprokázané smyšlenky, aby se jako tisíckrát opakovaná lež staly pravdou . Když se zapne rozhlas nebo televize, když se čtou noviny, všude se objevují dezinformace, že Srbové ve Srebrenici povraždili na 8000 Muslimů, mužů, žen i dětí, a přitom jako nedávno při falešných údajích o počtech mrtvých na Kosovu a Metochiji to není pravda, chybí do počtu mrtvá těla. Ale je to slyšet všude a nedostatečně informovaní lidé (takových je většina) tomu začínají už i věřit.

O oběti Srbů není zájem

O obětech Srbů však není nic slyšet, jakoby o masakrech Srbů prováděných Chorvaty, Muslimy, kosovskými Albánci nikdo neměl zájem. Také jako by nikdo neměl zájem o skutečnost, že krvavé události Srbové nezačali.

Na Západě v uvedených letech dezinformovali kromě médií i prezidenti, premiéři, ministři, generálové, funkcionáři NATO a četní političtí činitelé, a to za bezostyšného vměšování do vnitřních záležitostí ještě celé a pak již zmenšené FRJ Jugoslávie (Srbsko + Černá Hora). Vše začalo oficiální Kohlovo Německo za podpory Vatikánu, Rakouska, Itálie a Maďarska, jejich médií. Následovaly je bohužel i prodejné Evropské společenství (pozdější Unie), Británie, kdysi srbský bratr ve zbrani , Francie a tvrdá pěst kdysi přítele Srbů – USA – obzvlášť za vlády prezidenta Clintona a jeho ministryně zahraničí Albrightové. Část našich médií také dezinformovala.

Vláda ČR po roce 2006 v tom Západ poslušně následovala, obzvláště svým uznáním proti vůli většiny obyvatel i řady členů vládních stran, kvazistátu Kosovo (21. května 2008), pod taktovkou ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, v kterém jako by ožil dávno už mrtvý upír rakousko-uherské zahraniční protisrbské politiky konfrontace.

ČR nejen že pošpinila autoritu OSN tím, že bezprávně zavrhla rezoluci její Rady bezpečnosti č. 1244 z června 1999 o tom, že Kosovo a Metochije jsou součástí FRJ Jugoslávie, Srbska, ale i současně pošlapala tradiční bratrské vztahy se srbským národem. A ČR jako jedna z prvních otevřela 16. července své velvyslanectví v Kosovu, v čele se chargé d’affaires Janinou Hřebíčkovou, dřívější vedoucí televize OSN v Prištině, která o veliteli UCK, zabijákovi a generálovi Agimu Ceku (zběhu z jugoslávské armády) pěla chválu jako o umírněném člověku a diplomatovi (ČT 1, 22. srpna 2000 v 19.15). A on se účastnil – byl ve vedení vražedné 9. chorvatské brigády (The Sunday Times, 10. října 1999) – kromě jiného masakru Srbů 9. září 1993 v tzv. Medacké kapse nedaleko Gospice, v Chorvatsku, kde byly srovnány se zemí tři srbské vesnice: Čitluk, Divoselo, Medak.

Schwarzenberg českou hanbou

Zatím prezident Václav Klaus moudře vyčkává se jmenováním velvyslance do Prištiny. Závěrem možno říci, že se ministr Schwarzenberg z tohoto hlediska stal hanbou české diplomacie.

Mnoho zkušených politiků i novinářů varovalo, že neoprávněné uznání samostatnosti kvazistátu Kosovo může mít za následek dominový efekt na mnoha místech světa, kde se různé menšiny budou domáhat samostatnosti, oprávněně i neoprávněně (Albánci v Řecku a Makedonii, Baskové, Kurdové, Korsičané, různé národy z Kavkazu, v Indii, v Číně atd.).

Současně se začátkem olympiády v Pekingu začal bezohledný útok Gruzie na neposlušnou provincii Jižní Osetii (90 % jejích obyvatel má ruské pasy, ruské jednotky tam jsou v rámci mírové mise), která se chce osamostatnit, případně připojit k Severní Osetii v Rusku. Gruzínci těžce bombardovali a prý doslova zničili osetské hlavní město Cchinvali, kde je kolem 2000 mrtvých.

Ruské tanky vjely na pomoc Jižní Osetii, ruská letadla bombardovala několik míst v Gruzii. K bojům se chtěla připojit i Abcházie, která také chce nezávislost na Gruzii. V souvislosti s tím prohlásil prezident Bush ml. ve Washingtonu, že územní celistvost Gruzie musí být zachována, že je to nepřijatelná akce Ruska v 21. století proti suverénnímu státu (tj. Gruzii)… O masakru, který gruzínská armáda provedla v Jižní Osetii, se preventivně nezmínil. Kéž by se té územní celistvosti drželi prezidenti USA Clinton a Bush ml. v souvislosti s Jugoslávií a pozdějším nezákonným uznáním Kosova a nechovali se pokrytecky. Poslední události jen potvrzují to, jak bylo zcela nesmyslné považovat Kosovo a jeho vyhlášení nezávislosti jen za pouhý případ SUI GENERIS, jak papouškoval i náš ministr zahraničí Schwarzenberg.

Západ na straně nacistů a fašistů

Do 80. let 20. století byli Srbové oprávněně pokládáni za čestný, statečný a spolehlivý národ. Během dvou velikých válek (1914-18 a 1941-45) byli věrnými spojenci tzv. svobodného světa (Británie, Francie, USA), a to za cenu obrovských lidských i ekonomických ztrát. V době Mnichova (1938) se desetitisíce Srbů hlásily, že budou bránit jako dobrovolníci své české bratry, v roce 1968 vystoupila Titova Jugoslávie proti okupaci ČSSR. Největší manifestace pro Československo proběhly v srbském Bělehradě. Jak je tedy možné, že se Srbové najednou stali jako dotykem zlého kouzelníka mezinárodními párii a údajně všeho špatného schopní odpadlíci, takže vystupují dokonce jako negativní osobnosti v některých filmech Západu? Zatímco ti, kteří do konce bojovali na straně nacistů a fašistů (Albánci, Chorvati z Nezávislého státu Chorvatska, část bosensko-hercegovských muslimů) se stali přátelé a chráněnci Západu…

Ilegálně vzniklý tribunál pro válečné zločiny v Haagu (ICTY) jakoby byl stvořen, aby ukázal, jak jsou Srbové špatní, zločinečtí. Jeho hlavní žalobci (R. Goldstone, L. Arbourová, C. del Ponteová) tribunál prakticky přeměnili na klokaní soud, který soudí jednostranně, nespravedlivě, bez práva. Jak jinak vysvětlit jako příklad zbavení viny zabíječe Ramushe Haradinaje na jaře 2008, a to přes dobře známé jeho četné zločiny proti Srbům, Romům a loajálním Albáncům, snad jen proto, že prý spolupracoval s americkou rozvědkou… Podobně známý zabiják Nasir Orič, velitel 28. divize z údajně demilitarizované Srebrenici, o jehož zločinech psala i západní média, byl odsouzen jen na dva roky. A podle od ICTY uznávané velitelské odpovědnosti stojí za vyloupením a zničením přes sto srbských vesnic východní Bosny, za vraždou hodně přes 1000 jejich obyvatel.

Kdo je zločinec

Není Javier Solana, dnes VIP v EU, podle velitelské odpovědnosti válečným zločincem par excellence, když jako hlavní tajemník (velitel) NATO zmáčkl knoflík a začalo 78 dnů neoprávněného zabíjení a ničení v Jugoslávii bez mandátu OSN, když si tehdejší náš prezident Havel vymyslel trapný nesmysl o humanitárním bombardování ?

Do Haagu se zatím nedostali tvůrci největší etnické čistky v Evropě v srpnu 1995, kdy bylo 200-250 000 Srbů z Republiky Srbská Krajina oloupeno a vyhnáno ze své země, stovky jich povražděny během chorvatsko-muslimské operace Bouře, vyzbrojené Německem a plánované penzionovanými americkými generály (Haló noviny podrobněji informovaly včera). Charles Krauthammer napsal smutně vtipný esej o špinavosti politiky US prezidenta Clintona proti Srbům v Krajině Clintonova doktrína (The Clinton Doctrine) v týdeníku Time (12. dubna 1999): Krajina je jako soudní obsílka pro Kosovo ve velkém. A přesto, v té době USA nezastavily, dokonce ani neprotestovaly proti chorvatské akci. Clintonova vláda ji v tichosti podporovala. Chorvatsku radila stínová skupina amerických penzionovaných důstojníků, která byla vyslána do Chorvatska, aby mu pomohla v boji proti Srbům. Bez pranýřování. Bez sankcí. Bez bombardování. Bez rozhořčených projevů o etnické čistce a vraždění nevinných. Ve skutečnosti při ospravedlňování nynějšího bombardování Srbska se Clinton nepřímo odvolal na tuto chorvatskou akci, když vychvaloval statečný lid Bosny a Chorvatska, který se postavil na odpor Srbům a pomohl ukončit válku. Nicméně před jeho zraky půl milionu nevinných bylo zmasakrováno v Rwandě v jediné skutečné genocidě od doby holocaustu a on (Clinton) nepohnul prstem, aby to zastavil.

Nikdo se pak nesmí divit, že britský spisovatel Harold Pinter, budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu (2005), napíše článek v souvislosti se zločineckou NATO agresí proti Srbům za vlády Clintona v roce 1999 – Harold Pinter o banditech a vrazích (Standard, 20. května 1999) a že John Laughland ve svém článku napíše o tribunálu v Haagu, že: Je to tribunál darebáků s předem domluvenými postupy. (The Times, 17. června 1999).

Nikdo nebyl zcela bez viny v občansko-etnicko-náboženské válce v někdejší Jugoslávii, ale propagandistická mašinérie Západu neváhala utvořit neskutečnou, zcela zkreslenou a jednostrannou kauzu kolem Srebrenici (1995), kde se udávají jen údajně popravení Muslimové, kde jako by nikdo nezahynul v tři roky trvajících skutečných bojích, kde srbské obyvatelstvo jakoby neutrpělo žádné ztráty. Nikdo nemluví o údajně mrtvých Muslimech (tzv. Bosňanech), kterých se do volebních seznamů během voleb 1996 dostalo kolem 3000 (Haló noviny informovaly). Řadu významných mezinárodních osobností (VIP) lze zařadit mezi válečné zločince, kteří se velmi zasloužili o krvavé události v někdejší Jugoslávii (Albrightová, Blair, generál Clark, Clinton, Genscher, Solana a další), kteří udělali ze Srbů zlé kriminálníky. Zcela jednostranně je posuzována bitva o Vukovar v Chorvatsku. Západ neuvěřitelně fandil dezinformacím až lžím o událostech na Kosovu a Metochiji, podporoval teroristickou organizaci UCK, vybral členy mezinárodního kriminálního dění za vůdce kvazistátu Kosovo, bezostyšně porušil rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1244.

Za jednoho Němce popraveno 100 Srbů

Zažil jsem události 2. světové války (pro Jugoslávii v letech 1941-45) doslova z první ruky v Bělehradě, v Srbsku. Viděl povražděné Srby, které přinášela řeka Sáva z NDH, z ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko, pod bělehradskou pevnost Kalemegdan. Dunaj zase přinášel Srby povražděné Maďary v jimi okupované části Vojvodiny, zvané Bačka. Hrozné zprávy z Kraljeva a Kragujevace v Srbsku přinesl na podzim 1941 Felix Benzler, německý zmocněnec pro okupované Srbsko: Minulého týdne byl popraven veliký počet Srbů, ne pouze v Kraljevu, ale i v Kragujevci, jako odplata za vraždu příslušníků Wehrmachtu, a to v poměru 100 Srbů za jednoho Němce. V Kraljevu bylo 20. října zastřeleno 1700, v Kragujevaci (21. října) 2300 mužů. V Kragujevaci byli popraveni všichni žáci chlapeckého gymnázia od 15 let výše, spolu s profesory a ředitelem. Místní zdroje udávaly jako počty popravených rukojmí 6000 až 7000 mužů a chlapců. Na bělehradském hlavním náměstí Terazije na jaře 1941 viselo mnoho dnů na kandelábrech několik popravených mužů…

Za války prchaly do okupovaného, zbídačeného Srbska a byli tam vyháněny statisíce Srbů z ustašovského Chorvatska, z Maďary okupované Bačky, z Kosova a Metochije. Němečtí okupanti do Srbska vyhnali v rámci etnické čistky i několik desítek tisíc Slovinců. O všechny se vzorně starala srbská tzv. komise pro uprchlíky. Bylo mi v té době 16 let, měl jsem možnost s mnoha uprchlíky opakovaně mluvit, byli mezi nimi i příbuzní z matčiny strany z Bosny, obchodní partneři mého otce z Kosova a Metochije, z Bačky. I pro ně jsou sepsány události v knize, aby se na ně nezapomnělo. A jak se všeobecně říká, odpustit lze snad mnoho věcí, ale neměly by se nikdy zapomenout. Je vrcholně trapné, že se letadla většiny států EU účastnila zločinecké agrese NATO proti FRJ Jugoslávii, kde spolu s americkým letectvem ničila a zabíjela po dobu 78 dnů, včetně Velikonoc, na základě vymyšlených důvodů. Nebylo nikomu divné, že německá letadla ničila a zabíjela tam, kde to dělala před 60 lety? A prodejná EU si myslí, že může při tom všem dělat nějakou morální autoritu na Balkáně!?!

Měl jsem veliké pomocníky, kteří mi umožnili knihu napsat a doplnit ji velikým množstvím citátů z časopisů a knih, které vycházely v Anglii, Francii, Jugoslávii, Německu, Republice Srbské, Srbsku, USA. Posílali mi je a má paní mi je pomáhala nějak uchovat, uskladnit. Mých zahraničních přátel – dopisovatelů – bylo hodně a ukazují na skutečnost, že na světě je mnoho slušných a poctivých lidí, kteří se nedají koupit, a proto říkají pravdu, i když to není v souladu s jejich vládou, kterou se nebojí nazvat, často po zásluze, titulem darebáci, bandité, vrazi. A slušné a poctivé lidi jistě potěší kolik významných novinářů, politiků, bývalých státníků tvrdě odsuzovalo postupy různých VIP a části médií Západu při protizákonném, kriminálním postupu při rozbíjení Jugoslávie, v protisrbské propagandě dezinformací, výmyslů.

Kanadská pravda

Velikou pravdu vyslovil kanadský generál Lewis MacKenzie, bývalý velitel UNPROFOR v Bosně a Hercegovině, když prohlásil, že Západ bombardoval v někdejší Jugoslávii tu nesprávnou stranu. Podplukovník americké vojenské zpravodajské služby John E. Sray napsal pozoruhodnou, rozsáhlou zprávu těsně po vzniku kauzy Srebrenica. Název zprávy je příznačný: Prodávání bosenské smyšlenky (mýtu) Americe: Kupče, dej si pozor (Selling the Bosnian Myth to America: Buyer Beware), Foreign Military Studies, Fort Leavenworth, Kansas, říjen 1995. Stojí to za přečtení. John Sray se nebál říct pravdu.

Některé důležité poznatky, významné citace, budou v textu pro jejich důležitost případně i opakovány (např. úvahy T. G. Masaryka o Kosovu). Do dávných příběhů z dějin budou na některých místech i události z dějin nedávných, události dnešní, a to jako doklad toho, že dějiny někdy kráčí nemilosrdně po stejných cestách. Podobně do nových událostí se někdy budou promítat dávné děje…

Prof. Rajko DOLEČEK

Haló noviny, 3. září 2008, http://www.halonoviny.cz