Obsluhoval jsem anglického krále

Při sledování tohoto filmu pochopíte, že buržoazie si vytváří vlastní kulturu, která oslavuje právě jen jí, dělá z vydělávání peněz tu nejvyšší ctnost a smysl života. A tuto „kulturu“ se snaží vnutit i těm, které ovládá a vykořisťuje.

Celkem ukázkovým příkladem tohoto poznatku už od Marxe je právě film „Obsluhoval jsem anglického krále“, podle literární předlohy Bohumila Hrabala. 

A tak se hrdinou tohoto filmu stal malý pikolík, sice otloukaný a tedy nijak privilegovaný človíček, ale úslužný sloužící, vždy ochotně přiskočit, podržet, ohnout hřbet. A samozřejmě snící a toužící po vlastním obohacení a pozdvižení mezi ty, po kterých sbírá po pokoji ohlodané kosti.

Prostě jde o ideál buržoazie vždy a na celém světě – úslužný lokajíček, kterému je možné hodit pár zmuchlaných bankovek, aby si také mohl povyrazit, ale který ji nikdy nemůže nijak ohrozit.

A tak jsme mohli vidět to, co vždy buržoazie považuje za svůj ráj – plné mísy jídla, válení se v penězích, ochotné dívčiny, které se jenjen třesou na bohaté pupkáče, kupčení s čímkoliv, třeba s hradem, jen když to něco vynese.

Film proto není oslavou poctivé práce, lásky nebo lidského snažení. Ve filmu nevidíme nic o tom, jak se v dobách pečených antilop a velbloudů čekalo na žebračenky, nebo se střílelo do hladovějících dělníků. Ideálem je ten, kdo slouží, kdo se nestará o politiku, kdo se přizpůsobí čemukoliv, kdo slouží komukoliv, kdo vládne.

A tak film dnes přesně zapadá do nejen do ideálů buržoazie vůbec, ale i do schématu politických snah dnešní české zaprodané buržoazie. Té, pro kterou je nepochopitelný odsun Sudeťáků, a pro kterou je největší utrpení, když je vynesena ve svém křesle z přepychového zámku. Nebo jste snad také litovali chudáčka pikolíka, ze kterého se stal milionář díky nakradeným známkám? Ach ta nespravedlnost Února 1948!

Lepšího autora si proto buržoazie nemohla přát. Synek správce pivovaru nemohl nevidět u svého papínka ty samé vlastnosti, které pak opěvoval ve svém díle.