Vojtěch Filip: Viděl jsem mnoho hrůz…

 

… ale Libanon šokuje

 

PRAHA – Ruiny na místech kdysi krásného sídliště, zdrcené obličeje k smrti unavených utečenců, bezmocných starých lidí, vyděšené tvářičky často zraněných a zmrzačených dětí… Smrt, chaos, bolest a pláč. Hrůza a beznaděj. To a ještě víc lze vidět a vyčíst z fotografií dnešního Libanonu, které včera na CD-ROM představil novinářům předseda ÚV KSČM a místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip.

Minulý týden pobýval na Blízkém východě. Do Libanonu ho pozvala Libanonská komunistická strana a do Sýrie Socialistická strana arabské obrody. Z cesty se vrátil viditelně otřesen. Od roku 1999, kdy jsem 6. dubna navštívil po útocích NATO už hodně vybombardovaný Bělehrad, jsem viděl už hodně hrůz. Ale to v Bejrútu mnou otřáslo ještě mnohem víc. Poprvé v životě jsem měl pocit, že snad něco takového nelze ani fotit, protože mi bylo fyzicky špatně, zdůraznil na tiskové konferenci. Když odjížděl do Libanonu, měl kromě jednání s Libanonskou komunistickou stranou zájem se sejít s hlavními politickými silami v zemi. To se mu také podařilo. Sešel se se všemi kromě hnutí Hizballáh. Pokud jde o vládní hnutí jižního Libanonu – Amal (Naděje), je to významná politická síla a její předseda Nabíh Barrí je předsedou libanonského parlamentu. Po červencové krizi se pokusil smířit jednotlivé libanonské proudy a čelit neústavní situaci, jak ji nazval prezident Libanonu, tak, že svolal ke kulatému stolu všechny politické síly. Prokázal schopnost politika a snaží se situaci řešit způsobem, který by zabránil další občanské válce, konstatoval Filip. Za ještě významnější označil setkání s legendárním generálem, předsedou nejsilnějšího opozičního hnutí, strany Svobodný proud Michelem Aunem, který pobýval dlouhá léta za občanské války v pařížské emigraci. Filipa prý potěšilo, že jako šéf opoziční strany nechal vládu vládnout, na druhé straně však odmítá se v současné době zúčastnit na vládě. Aun je dokonce přesvědčen o tom, že její legitimita dávno skončila, takže pokud neodejde, bude podle něj třeba organizovat lidový odpor. Kvůli tomu, jaké je chování vnějších politických sil vůči Libanonu. Aun vychází z poznání, které nabyl v Paříži, za války v Iráku, při politické práci. Je důležité, aby nedocházelo k vyvolávání dalšího napětí a je důležité, aby válka nepokračovala, dodal Filip.

Cílem je ničit domy a zabíjet lidi

Nepřerušujme tok informací a vlastních prožitků z cesty, jak je novinářům popsal Filip. Zde jsou.

Tato válka je vedena v rozporu se všemi mezinárodními pakty. Neviděl jsem jediný napadený vojenský cíl. Napadena je pouze infrastruktura. Největší most, který spojuje Sýrii a Libanon, je nepoužitelný a dálnice proto nefunkční. Takže cesta z Damašku do Bejrútu trvá nejméně o dvě hodiny déle. Stejně tak můžeme mluvit o zničené infrastruktuře v Bejrútu a jiných městech. A co mě zarazilo ještě víc než obrázky z vybombardované Jugoslávie – hlavním cílem útoku jsou sídliště, bytové domy, obydlí lidí. Vedle zničeného domu vidíte dvacetimetrový kráter pět metrů hluboký. Cílem této války tedy není snížit vojenskou sílu Libanonu nebo jiných, ale zabíjet lidi. S tak odporným útokem se těžko můžete někdy smířit. Proto jsem se rozhodl namnožit novinářům obrázky, které jsem nafotografoval a další jsou z CD-ROM, který jsem si koupil. Jsou autentické – jak z července, tak z doby odklízení trosek. Zástupci všech politických sil bez rozdílu, zda se podílí nebo nepodílí na vládě, mi řekli, že prosí Evropskou unii, všechny státy EU, abychom v žádném případě nenechali bez povšimnutí, že každý den je narušen suverénní vzdušný prostor státu Libanon. O to jsem požádal a požádám ještě zvlášť naše europoslance. A budu se snažit to vzít jako téma pro Stranu evropské levice.

Rezoluce Rady bezpečnosti musí plnit všichni

Filip je přesvědčen o tom, že zde však nejde o levicovou nebo komunistickou politiku, ale o další oslabování role OSN. Zdůraznil, že není možné dál používat politiku dvojího metru, kdy někdo je nucen okamžitě splnit rezoluci Rady bezpečnosti OSN a jiný ji může beztrestně neplnit od roku 1967. Do Damašku přijel v době, kdy britský premiér Tony Blair prohlásil, že je potřeba, aby Sýrie a Írán pomohly řešit katastrofální situaci v Iráku. Všichni, s nimiž jsem ze syrského vedení hovořil- ať ministr zahraničí či jeho náměstek, místopředseda strany Baas, předseda parlamentu, šéf jeho zahraničního výboru nebo předseda Skupiny přátel Sýrie-Česká republika v parlamentu, který studoval v ČR a má za manželku Češku – mi říkali: ‚Sýrie je odpovědná země regionu a my přispějeme. Ale chceme, aby nám byly vráceny okupované Golanské výšiny (od r. 1967 okupované Izraelem – pozn. red.). To je přece legitimní požadavek našeho státu. Máme-li něčemu pomoci – a jsme ochotni, chceme, aby ti, kteří okupují naše území, nám ho vrátili, informoval předseda ÚV KSČM. Tvrdí, že jestli se má posunout úloha OSN a Rady bezpečnosti, je nutné, aby každý stát byl stejným způsobem nucen k plnění jejich rezolucí, neporušoval Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Zmínil zejména jeho článek jedna – tj. právo každého státu na vlastní politický režim, na využívání svých nerostných zdrojů a právo národa na sebeurčení. Největší snížení autority OSN podle něj předvádějí ti, kteří nerespektují mezinárodní právo a porušují je. Porušování ženevské konvence při útoku na Bejrút by prý mohl dokládat citací jednotlivých článků.

 

O libanonských hrůzách se může přesvědčit každý

Obrazový dokument, nazvaný stručně Libanon 2006, bude na stránkách KSČM k volnému stažení. Filip považuje za svou lidskou, nikoli politickou, povinnost, aby mohl každý člověk mít v ruce důkaz toho, co jedni říkají a co ti samí dělají. Protože rozpor mezi slovy a činy je nejhorším zločinem v politice , zdůraznil.

 

Libanon dnes potřebuje rekonstrukci infrastruktury a dalších oblastí zničených izraelskou agresí. V závěru komentáře k CD-ROM, který poskytl Vojtěch Filip sdělovacím prostředkům, se říká: Vyřešení současné krize v Libanonu je možné jedině, nebude-li současná vláda sázet na podporu ze zahraničí, bude-li realistická ve svém politickém přístupu a bude-li pozitivně spolupracovat s iniciativou Nabíha Barrího, který dokázal svůj postoj vedoucí ke konsenzu během izraelské války, kdy velmi zodpovědně spolupracoval s premiérem. Důsledek této atmosféry vedl k vypracování sedmibodového programu, na jehož základě byl upraven původní návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701. Žádný objektiv nezachytí skutečné hrůzy a utrpení lidí, kteří se nikdy ničím proti nikomu neprovinili, a přesto nepředstavitelně strádají. Kvůli chamtivosti jiných, kteří si uzurpují právo rozhodovat o jejich zemi a životy prostých občanů pro ně nejsou ničím.

Marie KUDRNOVSKÁ

Haló noviny, 24. listopadu 2006, (ku)

Fotografie jsou z útoku izraelské armády na palestinské Beit Hanoun. Viz: http://www.uruknet.info/?s1=0&p=28237&s2=14