Tak začínala válka (1)

Z knihy Vl. Karpova „Generalisimus“ uvádíme málo známé poznatky z počátků 2. sv. války a úlohy Stalina v ní.

V dosud prakticky neznámém projevu J. V. Stalina z 5. května 1941 byla vyslovena naléhavá slova: že Německu, klére vede v Evropě dobyvatelskou válku, může čelil jen dobře připravená armáda. O Stalinové řeči nebyl pořízen žádný stenografický záznam. Mohla být rekonstruována až po válce podle vzpomínek pamětníků.

Ruský spisovatel Vladimír Karpov |e přesvědčen, že tento dokument vrhá nové světlo do historie dnů, které těsně předcházely německé agresi proti SSSR. V knize Generalissimus (je k dostání v Ruské knize u metra Hradčanská v Praze) věnuje této události celou kapitolu nazvanou Stalin poodhrnuje oponu.

Věříme, že Karpovův rukopis opírající se o neznámé či málo známé archivní dokumenty zaujme i Vás.

Stalin poodhrnuje oponu

Ve spleti a spekulací rozporných výzvědných údajů Stalin postupné uskutečňoval svůj hlavní strategický záměr: oddálit začátek války byt o dva roky a připravit armádu k odražení německého úderu. V květnu 1941 Stalin pochopil, že válka je neodvratná. Všechny jeho snahy „nepodléhat provokacím“ byly vyčerpány, bylo třeba přejít od strategie odkladu začátku války k nové strategii odpovídající nové situaci.

5. května 1941 Stalin poprvé odhalil své dřívější a nejnovější plány. Stalo se lak na selkání s absolventy vojenských akademii v Kremlu.

Toho dne Stalin nikoho nepřijímal, pečlivé se připravoval na nadcházející vystoupení, Promluvil pouze se Ždanovem, který přijel z Leningradu v souladu s novým jmenováním do lunkce tajemníka UV KSSS.

Poslední varováni: Přepadení Jugoslávie

Proč právě na začátku května Stalin otevřeně vystoupil se změnou strategie? Proto, že v březnu a dubnu došlo k událostem, které ukázaly, že „spojenec“ Hitler definitivně přestal počítat s dohodou se Stalinem a přešel k otevřeným útočným akcím na východě. Stalo se toto: 25. března 1941 se Jugoslávie (nikoli bez pomoci Hitlerovy páté kolony) připojila ke státům tzv. osy -Německu, Itálii a Japonsku. Na toto rozhodnutí neprodleně zareagovali Angličané (a také nikoli bez pomoci své páté kolony) – v noci z 26. na 27. března uskutečnili státní převrat v Jugoslávii a dostali k moci probrit-skou vládu D. Simonoviče.
Stalin také přijal opatření, aby zabránil nástupu Německa na jih: 6. dubna 1941 byla podepsána smlouva o přátelství a nenapadení mezi SSSR a Jugoslávií.
Doslova za několik hodin Hitler reagoval na tento krok „spojence“ Slalina otevřeným útokem. Jeho vojska vstoupila do Jugoslávie a Řecka a zahájila jejich okupaci.
Hitler nemohl postupovat jinak: tím, že se v jeho týlu objevila nepřátelská Jugoslávie, zbavilo ho nejen surovin, ale co bylo horší – Jugoslávie v podstatě nahradila poraženou Francii a stala se potenciálně nebezpečnou.

Proto Hitler bez sebemenšího zaváhání neumožnil novému jugoslávskému režimu upevnit se, bez diplomatických jemností a politických manévrů neprodleně silou zbrani likvidoval záměry Angličanů s novou vládou. V rozhovorech s blízkými spolupracovníky Hitler podrážděně prohlašoval, že „sovětsko-jugoslávský pakt je do nebe křičící urážka Německu“, je to narušení (sovětsko-německé) smlouvy o přátelství a vůbec – má prý informace, že Sovětský svaz koná velké vojenské přípravy na celé frontě od Baltu až po Cemé moře.

Spojenecké vztahy se rozpadly. Stalinovy i Hitlerovy ruce se po přátelských objetích chopily zbraní. Stalin dovolil provésl v zemi utajenou částečnou mobilizaci a přemístit k západní hranici ještě pět armád. A 4, května byl Stalin tajným usnesením politického byra jmenován předsedou rady lidových komisařů SSSR. l nadále zůstával prvním tajemníkem ÚV, ale protože se jeho činnost měla perspektivně orientovat na řešení vojenských problémů, byl pozván z Leningradu 2danov, aby pomáhal ve věcech stranických a při řízení sekretariátu UV. Když se s ním 5. května Stalin setkal, zřejmé mu vyložil, jako nyní blízkěmu spolupracovníkovi, své strategické záměry.

Projev mimořádně utajený

Po rozhovoru se Ždanovem se Stalin do 18 hodin připravoval na závažné vystoupení. Na luto hodinu se ve Velkém kremelském paláci shromáždili absolventi, profesoři a -další ‚Učitelé šestnácti akademií a devíti fakult občanských vysokých skol, bylo zde vysoké velení Rudé armády i pracovníci aparátu OV. Stalin přišel v doprovodu členů a kandidátů politického byra. Shromáždění zahájil lidový komisař obrany maršál Timošenko. Jako první dostal slovo náčelník Správy u-čebntch zařízení Rudé armády ge-nerálporučík l. K. Smirnov. Po něm hovořil k absolventům „všesvazový starosta“ M. l. Kalinin. Jako třetí přišel na tribunu Stalin.
Jeho projev se vzhledem k mimořádnému utajení nevysílal rozhlasem a nestenografoval se. Toto vystoupení se na dlouhá léta v archivech neobjevilo. Pozdě|i byla Stalinova řeč rekonstruována podle poznámek a vzpomínek účastníků tohoto shromáždění.
Když Stalin poblahopřál absolventům k ukončení studia, přešel k věci:
„Soudruzi, před třemi čtyřmi lety jste opustili armádu a nyní se vrátíte do jejích řad a armádu nepoznáte. Rudá armáda už není ta. jaká byla před několikaletý.“.,^
Přebudovali jsme naši armádu, vyzbrojili jsme ji moderní vojenskou technikou. Ale především je třeba říci, že mnozí soudruzi zveličuji význam událostí u jezera Chasan a Chalchyn-gol z hlediska vojenské zkušenosti Tady jsme měli co do činění nikoliv ne s moderní armádou, ale armádou zastaralou. Neříci vám to, znamená vás oklamal. Chasan i’Chalchyn-gol samozřejmě sehrály svou kladnou roli. Jejich role spočívá v tom, že v prvním i druhém případě jsme Japonce pobili. Ale skutečnou zkušenost k přebudování naší armády jsme si odnesli z rusko-finské války a z nynější války na Západě.
Řekl jsem, že máme moderní armádu vyzbrojenou nejnovější technikou. Jak tedy vypadá naše armáda nyní. Dříve měla Rudá armáda více pěších,
z celkového počtu divizí je třetina mechanizovaných. O tom se nemluví, ale vy to musíte věděl. Ze sto divizí jsou dvě třetiny tankové a jedna třetina mechanizovaná. V nynějším roce bude mít armáda 50 000 traktorů a nákladních aut.
Naše tanky změnily vzhled. Dřivé byly všechny tanky tenkostěnné, ted . už to nestačí. Nyní je potřebný pancíř třikrát až čtyřikrát silnější. Máme tanky první linie, které budpu prorážet frontu. Existují tanky druhé a třetí linie, které doprovázejí pěchotu. Zvýšila se palebná síla tanků..,“

Snaha postrašit Hitlera a oddálit jeho útok

Potom Stalin charakterizoval moderní dělostřelectvo, letectvo, mechanizované jednotky.
V této první části vystoupeni se nyní zjišťuje, že skutečný stav armády neodpovídal tomu, o čem Stalin hovořil. Například neexistovalo ještě tří sta divizí, a tím spíše „jedna třetina“ z nich mechanizovaná a také ,7e sto divizí dvě třetiny tankových“. Když Stalin zdůrazňoval takovou bojovou sílu, zřejmě počítal s únikem informací a zjevně chtěl postrašit Hitlera a znovu oddálit jeho útok. Ale v tomto výčtu musíme pohlížet i k tomu, o co se Stalin snažil ve svých úvahách za poslední dobu. V roce 1939 prohlásil, že jsou nutné dva roky přezbrojení a přípravy armády. Uběhly tyto dva roky a pokud ne zcela, tak v tom podstatném Stalin dosáhl svého čile – armáda už opravdu není jako dříve. Je třeba, velmi je třeba ještě nějakého času, aby ozbrojené síly dosáhly nezbytné moderní koncepce* a Stalin potají usiloval právě o to.

Dále Stalin mluvil o tom, že k řízení nové techniky, nové armády „jsou potřebné velitelské kádry, klére dokonale ovládají moderni vojenské umění“:

„Nehovořil bych o tom, ale naše vojenské školy a akademie zaostávají za moderní armádou. Naše vojenská učební zařízení zaostávají za růstem Rudé armády. Vystupoval tady jako řečník soudruh Smirnov a hovořil o absolventech, o jejich výuce na základě nových vojenských zkušeností. Já s ním nesouhlasím. Naše vojenské školy ještě zaostávají za armádou. Vyučují ještě na staré technice. Říkali mi například v dělostřelecké akademii se obeznamují s třípalcovým dělem. Tak co, soudruzi dělostřelci? (Obrací se k dělostřelcům.) Mám známého (Stalin měl na mysli sváho syna Jakova), který studoval na dělostřelecké akademii. Prohlížel jsem si jeho poznámky a zjistil, že se maří velké množství času na sludium děla, vyřazeného z výzbroje v roce 1916. On se domnívá, že taková praxe by nemela být…“

V tomto momentě se ozval náčelník akademie generálporučík Sivkov, dotčený ve své samolibosti: „Studuje se i moderní dělostřelectvo.“

„Prosím, abyste mé nepřerušoval,“ příkře mu odsekl Stalin. „Vím, o čem mluvím! Já sám jsem četl osnovy vaši akademie.“

Dále Stalin kritizoval výuku letců na letadlech zastaralé konstrukce. l v tomto případě se opíral o informaci, získanou tentokrát od mladšího syna Vasilije, který studoval na letecké škole.

Proč Německo vítězí?

Ve druhé polovině svého vystoupení stalin přešel k politickým a mezinárodním otázkám.
Pokládám za nutnéě uvést co nejširší citaci:

„Přijdete k útvarům z hlavního města. Rudoarméjci i velitele se vás budou ptát, co • se nyní děje. Studovali jste v akademiích, tam jste byli blíže k náčelníkům, vyprávějte, co se děje. Proč prohrála Francie? Proč Anglie sklízí porážky a Německo vítězí? Opravdu je německá armáda neporazitelná? Velitel musí nejen velet a vydávat rozkazy. Musí umět pohovořit s vojáky, vysvětlovat jim události kolem nich, promluvit s nimi otevřeně. Naši velcí vojevůdci byli vždy těsně spojeni s vojáky. Je třeba jednat podle Su vorová.
Zeptají se vás, proč došlo v Evropě k takovému zvratu, proč byla Francie poražena, proč Německo vítězí? Proč má Německo lepší armádu? Je faktem, že Německo má lepší armádu l techniku, i organizaci? Čím se to vysvětluje?

Lenin říkal, že poražené armády se rychle učí. Tato Leninova myšlenka se vztahuje l na národy. Poražené národy se lépe učí. Když byla německá armáda poražena v roce 1918, vzala si z toho ponaučení.

Němci kriticky přezkoumali důvody své porážky a našli cesty, jak lépe organizovat svou armádu, připravit ji a vyzbrojit. Vojenské myšlení německé armády udělalo velký pokrok. Armáda byla vyzbrojena nejmodernější technikou, učila se novým způsobům vedení války.

Francouzská armáda zaspala na vavřínech

Tato otázka má dvě stránky. Nestačí mít dobrou techniku a organizaci, je třeba mít hodně spojenců. Zvláště proto, že poražená armády se rychle učí, Německo vzalo v úvahu minulou zkušenost. V roce 1870 Němci porazili Francouze, Proč? Protože boje šly na jedné frontě. Němci byli poraženi v letech 1916 až 1917. Proč? Protože bojovali na dvou frontách.

Proč se Francouzi vůbec nepoučili z války v letech 1914 až 1918? Lenin učí: Strany a státy hynou, když zavírají oči před chybami, opájejí se svými úspěchy, spočívají na vavřínech a točí se jim hlava z úspěchů.

Francouzům se zatočila hlava z vítězství, z uspokojení. Francouzi zaspali a ztratili své spojence. Spojence jim vzali Némci. Francie se ukolébala úspěchy. Myšlení francouzské armády se nerozvíjelo. Zůstalo na úrovni roku 1918. O armádu se nikdo nestaral, neměla morální podporu. Objevila se nová morálka, která armádu rozkládala. K vojákům se všichni chovali přezíravě. Na velitele se pohlíželo jako na neschopné, jako na poslední lidi, kteří bylí nuceni jít do armády, protože neměli fabriky, závody, banky nebo obchody. Dokonce dívky se nevdávaly za vojáky, jen za takového přezíravého vztahu k armádě se mohlo stát, že vojenský aparát se o-citl v rukou těch, kteří ve vojenských záležitostech máloco chápali. Takový vztah k vojákům byl i v Anglii.

Armáda se musí těšit mimořádné péči a lásce národa a vlády, v tom je její obrovská morální síla. Armádu je nutno hýčkat. Když nevznikne v zemi taková morálka, nebude armáda pevná a bojeschopná. To se stalo i ve Francii.

Dobře se připravit na válku, k tomu je třeba mít nejen moderní armádu, ale i politickou přípravu. Co nejvíce se připravit na válku.

Tak tedy v tom jsou politické a vojenské příčiny porážky Francie a vítězství Německa,“

„Je německá armáda opravdu neporazitelná? Ne.“

Po historickém exkurzu Stalin přešel k analýze a charakteristice bezprostředního nepřítele se zjevným přáním upevnit ve vojácích víru ve vlastní síly a strhnout z německé armády, stojící už před prahem země, gloriolu neporazitelnosti. Je německá armáda opravdu neporazitelná? Ne. Ve světě není a nebyla neporazitelná armáda. Jsou armády výborné, dobré á slabé. Německo zahájilo válku a v prvním období vykročilo pod heslem osvobození se ze jha versaifleského míru.Toto heslo bylo populární, mělo’pod póru a pochopení všech, kteří byly Versaillesem poníženi. Nyní se situace změnila. Německá armáda vyšla s jinými hesly. Vyměnila hesla osvobozeni od Versaillese za hesla dobyvačná.

Némecká armáda nebude úspěšná pod hesly dobyvatelské, podmaníte l ská války. Tato hesla jsou nebezpečná.

Dokud Napoleon 1. vedl válku pod hesly osvobození od nevolnictví, setkával se s podporou, měl spojence, měl úspěch.

Když Napoleon l. přešel k dobyvatelským válkám, našlo se mnoho jeho nepřátel a on byl poražen.

Vzhledem k tomu, že německá armáda vede válku pod heslem dobytí jiných zemí, podřízení jiných národů Německu, taková změna hesla nepovede k vítězství.
Z hlediska vojenského německá armáda nemá nic zvláštního ani v tancích, ani v dělostřelectvu, ani v letectvu.

Značná část německá armády ztrácí svůj zápal, který měla na počátku války. Kromě toho v německé armádě vládne chvastounství, na-foukanost a domýšlivost. Vojenské myšlení Německa ne zaznamenává pokrok, vojenská technika zaostává nejen za naši, ale v letectví začíná Německo předhánět Amerika.

Jak se mohlo stát, že Německo vítězí?

1. To se Německu dařilo proto, že jeho rozbitá armáda se učila, reorganizovala se, přehodnotila staré hodnoty.

2. Stalo se to proto, že Anglie a Francie, které byly úspěšné v minulé válce, nehledaly nové cesty, nevzdělávaly se. Francouzská armáda byla přední armádou na kontinentě. Proto do známého momentu šlo Německo stéle nahoru.

Ale Německo už bojuje pod praporem pokoření jiných narodí). Jestliže staré heslo proti Versailles sjednocovalo nespokojené s touto smlouvou, nové heslo Německa -rozděluje.

Pokud jde o další vojenský růst, německá armáda ztratila chuf dále zlepšovat vojenskou techniku. Němci si mysli, že jejich armáda je nejideálnější, nejlepší, nepřemožitelná. Tak to je.

Armádu je nutné den za dnem zkvalitňovat.

Jakýkoli politik, jakýkoli činitel, trpící pocitem samolibosti, se může o-citnout před něčim neočekávaným, jako se Francie ocitla před katastrofou.

Ještě jednou vám blahopřeji a přeji úspěch.“

Pokračování