INDIÁNSKÉ OSLAVY

logoPřed několika dny zemřel americký fejetonista Art Buchwald. Od malička jsem si schovával jeho články. Vtipně komentovaly americkou realitu. Pokud by vám jeho fejetony, staré až 30 let, něco připomínaly, není to podobnost čistě náhodná. To, co kritizoval, se pomalu přesunulo i k nám.

 

Američtí Indiáni se neshodují v názoru, zda se mají zúčastnit oslav dvoustého výročí vzniku Spojených států (1976). Některé kmeny se rozhodly, že účast je prospěšná jejich obchodu s upomínkovými předměty. Jiné však oslavy bojkotují s odůvodněním, že Indiáni vlastně nemají co oslavovat.

Náčelník Ostrý nos Indiánů, kmene Kolorama, jehož předkové kdysi lovili bizony a medvědy v místech, kde nyní stojí hotel Watergate, mi řekl, že jeho kmen nemá na oslavách žádný zájem.
„Proč bychom měli oslavovat výročí události, která byla počátkem období, kdy jsme ztratili všechno?"

„Jak tohle můžete říci?" povídám. „Máte přece Úřad pro indiánské záležitosti."
„Než zde vaši lidé zřídili stát, měli jsme čistý vzduch, průzračné vodstvo a modrou oblohu. A vrstva ozónu chránila před rakovinou kůže. Teď jste to zřídili tak, že není bezpečné jíst ani vejce."

„Ale, náčelníku, podívejte se, co jsme dali vašemu kontinentu: železnice, dálnice, sídliště, nákupní střediska a nákupní známky. Kde by dnes byl americký Indián bez bílého muže?"
„Žili bychom v Palm Springs, Miami a Beverly Hills."
„Ale jaký by to byl život?" zeptal jsem se. „Žili byste stále ještě ve stanech a spali v bizoních kůžích, chytali ryby v řekách a tančili kolem ohně. Co je to za existenci?"
„Je to lepší než prodávat suvenýry u Velkého kaňonu," rekt náčelník Ostrý nos. „Ale upřímně řečeno, stejně nevím, co to vlastně oslavujete. Podívejte se, co jste udělali s New Yorkem. Když jsme vám prodali ostrov Manhattan za 24 dolarů, dlužní úpisy New Yorku měly cenu jejich váhy v korálcích. Každý kmen s penzijním fondem bojoval o jejich získání. Teď se jich nemůžete zbavit. Když přišli první osadníci, byly stromy, vrchy a říčky od Wall Streetu až po Kolumbijskou univerzitu. Za 10 minut se dalo přejet na koni od řeky Hudson až k Východní řece. Teď to trvá hodinu. Jaký je v tom pokrok?"

„New York není Amerika," zdůraznil jsem. „Podívejte se na Detroit, Newark a Wilmington, Delaware. Indiáni by nikdy nebyli mohli sami tato místa zvelebit. Až budeme oslavovat naše 200. výročí, budeme je oslavovat za všechny Američany a ti zahrnují i Indiány. Bez vás by se nám to nebylo podařilo."

„Proč to říkáte?" „Nezapomeňte, že to bylo na vaší půdě, kde jsme nalezli plyn a ropu a uhlí a rudu, které z naší země udělaly to, čím je dnes."
„Tak jak to, že my z toho nic nemáme?"
„Protože víme, že jste hrdý lid a že byste nikdy nevzali peníze za půdu, která vám byla uloupena."
Náčelník Ostrý nos na to řekl: „A proč to jednou nezkusíte?"

„Musíme zapomenout na minulost," říkám mu. „Můj lid a váš lid si musí podat ruce a radovat se společně při těchto velkolepých oslavách. Jste součástí naší kultury. Bez Indiánů bychom nikdy neměli filmový průmysl Johna Waynea."
„Na toho jsem zapomněl," přiznal náčelník.

„A nezapomeňte, že vaši lidé nám dali jména pro tři profesionální fotbalová mužstva. Žádná etnická skupina nebyla tak poctěna."
Náčelník Ostrý nos chvíli přemýšlel a pak povídá: „Když se připojíme k vašim oslavám, budete dodržovat smlouvy a sliby, které jste nám za posledních 200 let dali?"

„Samozřejmě," prohlásil jsem. „Copak jsme vám někdy lhali?"

ART BUCHWALD

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *