SSSR – Jugoslávie 1948… (1)
Proč vznikl konflikt mezi vedením SSSR a Jugoslávie, mezi Stalinem a Titem? Tento konflikt předznamenal celé další hledání nepřátel, domnělých zrádců, což vedlo k nezákonnostem, politickým čistkám a procesům.
Během prvních tří let po válce se plně rozvíjela sovětsko-jugoslávská spolupráce.
V Jugoslávii se komunisté pevně utvrdili u moci dřív než v jiných zemích střední a jihovýchodní Evropy. KSJ uskutečnila hluboké sociální, hospodářské a politické přeměny, přičemž využila především zkušenosti SSSR. První jugoslávská ústava vycházela ze státoprávních norem Ústavy SSSR.
Rozvíjela se těsné hospodářská spolupráce. Podíl SSSR v zahraničním obchodě Jugoslávie rohu 1947 dosáhl 34,8 procenta.
V září 1947 se v Polsku sešla Informativní porada představitelů některých komunistických stran, která založila Informační byro komunistických a dělnických stran. Seznam účastníků začínal Komunistickou stranou Jugoslávie. Za sídlo In-formbyra byl určen Bělehrad, kde začal vycházet jeho časopis Za trvalý mír, za lidovou demokracii.
SSSR a Jugoslávie těsné spolupracovaly i na mezinárodním poli. SSSR všemožně podporoval jugoslávské požadavky, aby bylo zajištěno spravedlivé vymezení území především s Itálií a Rakouskem. Zde se vsak už vynořily první neshody stanovisek, zejména v terstské otázce, kdy Tito shledal sovětskou podporu jako nedostačující a projevil nad tím veřejně nelibost, což J. Stalin označil za nepřátelský výpad proti SSSR.
Přes shodné zásadní přístupy k problému Balkánské federace, který byl aktuální koncem roku 1944 a počátkem roku 1945, vyskytovaly se v otázkách termínu a tempa jejího budování taktické neshody. Týkalo se to zejména charakterů vzájemných vztahů Jugoslávie s Bulharskem a Albánií. Dlužno říci, že strany tyto otázky pravidelně konzultovaly.
ODVĚKÁ BALKÁNSKÁ OTÁZKA
Stalinovo osobním poselství Titovi z 23. prosince 1947 říká:
»Podle Vašeho návrhu měl člen politického byra Ždanov o otázce Albánie dva rozhovory se soudruhem Popovičem (jugoslávský velvyslanec v SSSR). Protože v průběhu rozhovorů vyvstaly nové otázky, chtěli bychom, abyste do Moskvy vyslal odpovědného soudruha, třeba Djilase nebo jiného, který je nejlépe informován o situaci v Albánii. Jsem ochoten vyhovět Vašim přáním, ale musím tato přáni přesně znát.
Se soudružským pozdravem J. Stalin.“
V tomto případě šlo zejména (cituji informaci sovětského velvyslance) o „přemístění jugoslávské 2. proletářské střelecké divize do Albánie“. Rozhodnutí bylo učiněno „bez účasti sovětských vojenských poradců při jugoslávské armádě“. Sovětskou stranu znepokojila možná reakce Velké Británie, a proto začala korespondovat s jugoslávským vedením.
S odvoláním na pověření V. Molotova tlumočil sovětský velvyslanec 1. února 1948 J. Brozi-Titovi toto:
»Soudruhu Titovi.
Z Vašeho rozhovoru se s. Lavrenťjevem vysvítá, že považujete za normální, jestliže Jugoslávie, která má s SSSR smlouvu o vzájemné pomoci (uzavřenou 4. dubna 1945), shledává, že se může nejen s SSSR nekonzultovat vyslání svých vojsk do Albánie, ale dokonce o tom SSSR neinformovat ani se zpětnou platností… SSSR nemůže přistoupit na to, aby byl stavěn před hotovou věc. A je ovšem pochopitelné, že SSSR jako spojenec Jugoslávie nemůže nést odpovědnost za následky takových činů, které jugoslávská vláda uskutečňuje bez konzultací, ba dokonce bez vědomí sovětské vlády. Aby se zabránilo nedorozuměním, měly by se takové neshody tak či onak vymýtit.“
Stalin se netají s tím, čím ho Tito podráždil. Čím si lze vysvětlit tak prudký obrat?
Pokračování