Korea – legenda a skutečnost

Poslední vývoj kolem Korejské lidově demokratické republiky nevěstí nic dobrého.

Sestavit z neúplných zpráv tisku ucelenou představu o situaci v KLDR ne ní snadné, protože podrobná hospodářská statistika se tam nepublikuje, závažná politická rozhodnuti jsou vládou země přijímána v ovzduší tajnosti a události doby minulé jsou často vykládány odtrženě od všeobecně historického kontextu. Bývá těžké vyčlenit skutečná fakta ze zpolitizované legendy a zbavit je propagandistického nátěru.

Historie bez mýtů

Od roku 1910 do roku 1945 byla Korea v postavení japonské kolonie. K jejímu osvobození došlo koncem druhé světové války v průběhu koordinovaných bojových operací proti japonské armádě, podniknutých sovětským a americkým velením na sever a jih od dočasné demarkační čáry na 38. rovnoběžce. Studená válka a konfrontace USA a SSSR zmařily dohody Spojenců o obnovení nezávislosti a územní celistvosti Koreje. Demarkační čára se v roce 1948 přeměnila v hranici mezi samostatnými státy — Korejskou republikou na jihu a KLDR na severu Korejského poloostrova. Rozdělení země se stalo hlavní příčinou vojenského konfliktu v Koreji v letech 1950 až 1953 a vojenskopolitického napětí, které tam trvá dodnes.

Rozhodující úlohu v osvobození Koreje v srpnu 1945 sehrála Sovětská armáda. Spolu s ní do země vstoupilo a začalo operovat několik korejských partyzánských oddílů. Traduje se, že jednomu z těchto oddílů velel v hodnosti kapitána Sovětské armády bývalý prezident KLDR a generální tajemník ÚV Korejské strany práce Kim Ir-sen.

„Veliký vůdce korejského lidu, geniální stratég a legendární železný vojevůdce“ Kim Ir-sen se narodil 15. dubna 1912 v Mongjoogde u Pchjong-jangu – toto datum se slaví jako národní svátek. Podle oficiálních životopisných materiálů již v roce 1926, tedy jako čtrnáctiletý, vedl skutečnou komunistickou revoluční organizaci — Svaz pro svržení imperialismu. Ve třicátých letech se mu podařilo na základě malého ozbrojeného oddílu vytvořit celou partyzánskou armádu. V srpnu 1945, jak tvrdí severokorejští historici, navázala tato armáda pod Kim Ir-senovým velením spojení s jednotkami Sovětské armády a několika bleskovými údery osvobodila severní Koreu od japonského imperialismu.

Později, když Kim Ir-sen stanul (s požehnáním J. V. Stalina) v čele země a strany — jak se píše v oficiálním tisku — dosáhl vítězství nad americkým imperialismem ve válce v letech 1950 až 1953 a potom uskutečnil úspěšnou výstavbu socialismu v KLDR. S činností Kim Ir-sena po stránce teoretické a filozofické a s jeho přínosem k rozvoji marxismu-leninismu je čtenář patrně seznámen méně. Proto citujme z knihy Kim-irsenismus — teorie a praxe, která vyšla v Pchjongjangu. »Jako kdysi před sto lety,« uvádí se v ní, »myslící lidé přijížděli do Německa, kde se narodil Marx, vůdce mezinárodního dělnického hnutí té doby, a začátkem dvacátého století se vydávali do Ruska, kde Lenin vedl první socialistickou revoluci v dějinách, tak dnes myslící lidé světa s nadějí navštěvují Koreu, kde žije národní hrdina, génius revoluce a budování, geniální myslitel a teoretik, vůdce světové revoluce dnešní doby, zářný světlonoš a praporečník boje, veliký vůdce prezident Kim Ir-sen.“

Vítězství idejí a próza života

KLDR lze nazvat muzeem Kim Ir-sena. Všude jsou jeho portréty, bronzové a pozlacené plastiky. Existuje sugestivní památník zosobňující Kim Ir-senovy ideje (ideje Čučche).
Bezvýhradná oddanost vůdci je hlavním měřítkem předností občana této země. Jeho pokyny se hluboce studují. Všichni — děti i dospělí — nosí na hrudi odznak s Kim Ir-senovým portrétem. Forma odznaku charakterizuje příslušnost k té či oné společenské organizaci a dokonce sociální status. Ze sdělovacích prostředků všichni Korejci vědí, a mnozí jsou o tom přesvědčeni, že jedině díky vůdci žijí nejlépe ze všech a v nejšťastnější zemi na světě. Udržování tohoto obrazu v zemi samé i v zahraničí není levné: za čtyři roky bylo na výstavbu prestižních budov a sportovních objektů pro uspořádání Světového festivalu mládeže a studentstva v roce 1989 v Pchjongjangu vynaloženo zhruba 4,5 miliardy dolarů.

Pohoda udržovaná navenek však nemůže zastřít, že život prostých lidí tak sladký není. Nedostává se potravin, oblečení, léků ani ostatních nejzákladnějších věcí. V náladách obyvatelstva je stále více pociťována nejistota, starosti a únava. Den dospělého člověka je vyplněn prací a večer ho pak ještě čeká politické školení nebo několikahodinový nácvik dalšího slavnostního průvodu. Ve světle reflektorů a za zvuku pochodů se z tlampačů ozývají výzvy, aby lidé dobrovolně věnovali svou práci státním stavbám.

V severní Koreji se staví rychle. Ale je zřejmě třeba zamyslet se i nad tím, za jakou cenu. Jistě, práce je »levná«, jestliže se mnohé dělá hromadně na povel, ručně, s minimální stavební technikou. Stavebnictví je však ojedinělý případ v celkové hospodářské situaci. Hospodářství KLDR je založeno na týchž metodách, které se ve třicátých a čtyřicátých letech uplatňovaly v SSSR.

Korejský tisk nepřetržitě přináší zprávy o vítězstvích na hospodářské frontě, ale vyhýbá se jejich potvrzování podrobnými čísly, neboť plány se často neplní. Odborníci nepřijímají vyhlášené úspěchy KLDR jako fakt a poukazují na pokles výroby v hlavních průmyslových odvětvích. Příčinami krizového stavu ekonomiky jsou chronický nedostatek energie a surovin, neefektivní systém řízení, vysoké vojenské výdaje (až 30 procent ročního rozpočtu). Slabý rozvoj exportu se projevuje na schopnosti KLDR splácet zahraniční dluh západním zemím.

Negativní důsledky pro KLDR hrozí i oslabení jejích pozic v hospodářském soutěžení s Jižní Koreou. Při počtu obyvatelstva zhruba 25 miliónů na severu a 45 miliónů na jihu činí poměr hrubého vnitřního produktu obou zemí v uvedeném pořadí 1:6.

Po změnách ve východní Evropě došlo vedení v Pchjongjangu k závěru, že pevná politická stabilita v jejich pojetí může být zajištěna pouze postupným předáním dědičné moci v rámci vytvořených struktur. Prezident Kim Ir-sen řídil hlavní směry státní činnosti, zatímco odpovědnost za každodenní práci stranicko-státního aparátu převzal jeho syn Kim Čong-il, který byl členem předsednictva politického byra ÚV Korejské strany práce, tajemníkem ÚV a členem vojenského výboru ÚV KSP. Po smrti Kim ir-sena Kim čong-il zaujal nejvyšší státní funkci.

„Štěstí a rozkvět,“ uvádí se v knize „Kim Čong-il — vůdce lidu“, „jsou zaručeny korejskému lidu do té doby, dokud drahý soudruh Kim Čong-il, veliký myslitel a teoretik, vynikající génius vedení, nekonečně štědrý učitel lidu a veliký člověk tohoto století, bude stát v čele Korejské strany práce a revoluce.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *