NĚMECKO VE STRATEGICKÝCH SOUVISLOSTECH (23)
Rozšíření NATO a Pražská deklarace
USA nepochopily, že jejich blok NATO se přežívá. Proti komu chtějí v Evropě bojovat? Proti terorismu armádami NATO? Přesto blok NATO rozšířily. Původní záměry byly silně protiruské. Ani dnes zcela nezmizely. Mělo jít o nátlakovou politiku z předchozího území států Varšavské smlouvy. Zatímco Rusko provedlo účinná opatření, aby se jakékoliv spekulace , nebo neuvážené kroky proti němu nemohly realizovat, režimy ve východoevropských zemích a v zemích jihovýchodní Evropy neskrývaly radost nad svým členstvím v NATO. Chápou to také jako ochranu svých mocenských pozic po „vítězství“ z konce roku 1989. Tyto režimy s protiruskou kartou daleko nedošly a nedojdou.
Evropa bez Ruska nemůže být tím, čím je a chce nadále být. NATO k tomu není zapotřebí. Evropa půjde po vlastní cestě, i když s USA bude spolupracovat. Ne se jím podřizovat, jak tomu bylo v poválečném období.
Pražská deklarace NATO – 2002
Má 19 článků a je dokumentem NATO. USA prosadily globální vojenskostrategickou koncepci pro 21. století. Pilířem je hegemonismus rozpracovaný v Bushově doktríně. Rozšiřování amerického bloku NATO na pražském summitu bylo označeno jako „rozšiřování demokracie“. Je prý to také „expanze svobody“. Za hlavní nebezpečí je označován terorismus, šíření zbraní hromadného ničení …
Evropa je chápána jako strategický prostor, který má i nadále posilovat národní bezpečnost USA. V Praze byly přijaty tyto hlavní dokumenty amerického bloku NATO:
1. Minimální vojenské požadavky pro zdokonalování velení NATO. Nová kombinovaná velitelství.
2. Pražský závazek obranyschopnosti. Dobudovat moderní ozbrojené síly a velení.
3. Evropský akční plán kapacit. Zahrnuje změny priorit. Upravuje vztahy NATO – EU. Dodatečné finance.
4. Akční plán civilního nebezpečí. Přebudovat civilní obranu. Financovat celou ochranu nevojenské sféry. Dosahovat schopnosti přežít chemický, biologický … útok a odstraňovat jeho následky. Výroba nových léků a vakcín. Budovat nová centra prevence.
5. Charta vyhraněného partnerství NATO – Ukrajina.
Hlavní záměry spolupráce USA – Německo
Po sjednocení Německa USA s vládou H. Kohla vedly několik tajných jednání o východní politice Západu, SRN. Zvláště důležité závěry se týkají dlouhodobých cílů společně sledovaných.
Za hlavní úspěch se považuje souhlas Gorbačova s tím, že sjednocené Německo je členem amerického bloku NATO. K tomu H. Kohl uváděl mj.: “Rozšiřování NATO je logickým doplňkem přirozených zájmů Německa ve své východní politice. Po rozhodnutí Ústavního soudu z 12. července 1994 Německo převzalo rychle nové úkoly. USA a Německo si musí společně vytvářet šance pro dosahování svých cílů. To znamená spojovat moc hospodářskou s vojenskou.“
J. Fischer, ministr zahraničí ve vládě SPD – Zelení (1998-2005), upřesnil představy o strategické úloze Německa v Evropě a ve světě. "Ve světě se vytvořily mimořádné přednosti pro USA a Německo. Německo přestane vést z druhé řady a rozvine nově své schopnosti.“ Co USA prosazují ve vztazích k Německu? SRN by se neměla soustřeďovat jen na své vnitřní problémy. Musí narůstat odpovědnost Německa za mezinárodní dění. Globální odpovědnost Německa se zvyšuje . To vyžaduje, aby nezaostávalo ve vojenské oblasti.
Jednotky bundeswehru operují na Balkáně, v Afghánistánu, v Africe a jinde. Také kolem Iráku mají dělat více než dosud. Německé zájmy na Blízkém východě, v Asii … musí být trvale zajišťovány také mocensky. Jeden z dokumentů ministerstva zahraničí SRN mj. uvádí: „Německá zahraniční politika vůči Asii bude muset nutně zahrnovat o mnoho více než jen hospodářské aktivity.Německo musí vést s Asií intenzivní politický dialog.
Tak, jak se globalizuje NATO, globalizuje se i zahraniční politika SRN. USA prosazují, aby SRN a evropské země NATO zvyšovaly vojenské výdaje do NATO. To ale současně vyvolává v Evropě rozpory. Je to obava, aby se u evropských členů NATO nesnižovala jejich konkurenční schopnost k USA a k Japonsku.
Doc. PhDr. Josef Groušl, CSc.
Pokračování