Nemám rád známkování

Je to již druhý článek podobného zaměření od předsedy KSČM V. Filipa. Upozorňuje na ty stránky diskuse, které se nelíbí ani nám. (redakce NoS)

Minulý týden jsem měl štěstí setkat se se skupinou komunistů, kteří vstoupili do komunistické strany ještě před válkou anebo v době okupace.

Bylo to velmi poučné. Diskutovalo se o mnohém. U jedné se zde pronesených myšlenek bych se rád zastavil. Šlo o tak zvané známkování. Tedy o skutečnost, která nás bohužel stále provází a v minulosti proletářské hnutí silně ovlivnila. Mnozí z nás si totiž zjednodušují pohled na druhé tím, že je někam zařadí, tedy známkují, a tím nadlouho ovlivňují mezilidské vztahy a někdy tak uměle vytvářejí své vlastní nepřátele. Nemám na mysli jen známkování ze strany pravice, ta člověka s levicovými názory okamžitě oznámkuje visačkou bolševik a při tom může jít o občana přístupného mnoha levicově zaměřeným názorům nejen těm, které jsou spojeny s bolševictvím. Je pohodlné si situaci zjednodušit tím, že zařadíme toho či onoho do nějakého šuplíku a při tom většina lidí není tak zařaditelná. Na zmíněné schůzce se hovořilo o takovém známkování. O tom, že někteří z nás, členů komunistické strany, rozlišujeme se sami mezi sebou nikoli podle skutečné práce a chování, ale podle názoru. Často i názoru vyřčeného jen v nějakém konkrétním případě. Ten se pak stává jako by naší součástí, naší známkou.

Osobně známkování nemám rád a přítomní na zmíněné schůzce ho také odmítli. Ale jistě se zeptáte, co vlastně mám na mysli? Například označení pro toho, kdo hlásá jiný názor, za oportunistu, pravičáka, revizionistu, sociálního demokrata (nejde o člena ČSSD, ale o nositele podle známkujících údajných sociálně demokratických názorů), zrádce, ale i stalinistu, staromilce, nepoučitelného atd. Každé takové označení bylo pro přítomné zmiňované schůzky nepřijatelné. Souhlasil jsem s nimi. Zdá se mi dokonce, že podobné nálepkování se vnáší do naší strany, tedy KSČM, zvenčí. Je také znakem netrpělivosti. Chápu, že mnohým z nás už chybí čas. Biologické hodiny běží vytrvale.

Netrpělivost vede proto k zjednodušování. Nechci ovšem, abych byl pochopen tak, že vůbec nejsou lidé, kteří by chtěli revizi marxismu, kteří se tak přizpůsobili současné etapě kapitalismu, že jim už nejde o žádnou sociální změnu nebo naopak, kteří zastávají názory, že J.V.Stalin byl posledním, za něhož se budoval socialismus, že předlistopadová minulost byl jeden jediný úspěch, kteří rok 1989 připisují jen zradě Michaila Gorbačova či kteří nejsou schopni pochopit, že i marxistická teorie se vyvíjí a že socialismus 21. století nemůže odpovídat svou podstatou socialismu sovětského typu z let 193O až 1950, atd. Jsou pochopitelně i takoví lidé, ale nejsem přesvědčen, že jich je v komunistické straně většina. Jistě, čas od času kdokoli z nás přijme přechodně nějaký jednostranný názor, má však kvůli tomu dostávat nějakou známku? Proto si opravdu dávám otázku: Komu slouží známkování? Komunistické straně Čech a Moravy nikoli. Je jedině cestou, jak odradit voliče, kterým KSČM nabízí program, jenž napomůže zabránit, aby pravice prosadila všechny své protilidové plány. Myslím si proto, že je třeba na výročních členských schůzích, které nás ještě čekají, na okresních konferencích a dalších stranických shromážděních odmítnout známkování jednotlivců či celých skupin.

Je nutné se zamýšlet nad našimi dalšími úkoly a ne kádrovat, jako se to stalo při jedné nedávné akci, která vedla i ke zkresleným informacím v tisku. Už jednou jsem napsal, že nikdo nemá patent na jedině správnou pravdu, že nikdo není jedině pravým vykladačem.

Lepší bude skutečná a věcná diskuse a k ní opět vyzývám. Nakonec takový úkol pro zpracovatele alternativních textů Socialismus pro 21.století a Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM v období mezi VII. a VIII.sjezdem strany přijal místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš.

Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM

Haló noviny, 23. listopadu 2007