Křižácké tažení proti komunismu (11)

Hladomor v Číně a experiment demokratického kapitalismu v Indii

„Vstupujeme do nové fáze lidských dějin, v níž bude potřeba stále méně a méně pracovníků, aby vyprodukovali zboží a služby pro globální populaci." Jeremy Rifkin, ekonom

Porovnávat Černou knihu komunismu s realitou vyprovokuje možná ještě mnoho lidí. Mé potěšilo, když jsem si na internetu přečetl, že to vyprovokovalo i významného amerického intelektuála prof. Noama Chomského. Ten v článku Millennial Visions and Selective Vision Part One z 10. 1. 2000 (http://www.zmag.org/Zsustaíners/Zdaily/2000-01/10chomsky.htm) také kritizuje jednostranný pohled autorů Černé knihy komunismu. Konkrétně, jak autoři popisují hladomor v Číně v letech 1958 — 1961, který způsobili komunisté a jejich totalitní systém. Během hladomoru prý zemřelo 25 — 40 milionů osob. Údaje o hladomoru v Číně Chomsky čerpá z knihy ekonoma Amartyu Sena (Jean Dreze and Amartya Sen, Hunge and Public Action, 1989). Amartya Sen odhadoval, že v důsledku hladu zemřelo od 16,5 do 29,5 milionu osob a správně píše, že smrt těchto lidí je nutné připsat komunismu. K tomuto závěru dospěl srovnáváním vývoje v komunistické totalitní Číně a v demokratické Indii, kde k žádnému hladomoru nedošlo. V knize A. Sena se ale najdou i jiné údaje, které autoři knihy Černá kniha komunismu nekomentují. Sen Indii a Čínu srovnává proto, že před padesáti lety měly tyto dvě země stejné životní podmínky, stejnou úmrtnost, stejnou startovací čáru. Když po padesáti letech srovnal chorobnost, úmrtnost, délku života a vzdělání, zjistil, že Čína v pozitivním smyslu výrazně Indii předstihuje. Srovnáním úmrtnosti v Indii a v Číně zjistil, že úmrtnost lidí v Indii je ročně o 4 miliony větší než v Číně. To znamená, že každých osm let Indie vyprodukuje více mrtvých, než komunistický hladomor v Číně v letech 1958 – 1961.

Jak Noam Chomsky uzavírá: „Experiment demokratického kapitalismu" v Indii od roku 1947 do roku 1979 způsobil smrt více lidem než „kolosální, totálně neschopný… komunistický experiment" během celé historie na celém světě od roku 1917. Pouze v Indii „experiment demokratického kapitalismu" způsobil smrt více než 100 milionů lidí, tj. zabil jich více, než popisuje celá Černá kniha komunismu.

Skutečně, kdo vypočítá, kolik nevinných životů stál experiment demokratického kapitalismu v Brazílii, Kolumbii, Salvadoru, Bangladéši, v celé Africe a v dalších zemích za posledních 50 let? O kolik je tento počet větší než obětí „komunistického experimentu"? Samozřejmě, že obětí kapitalismu je mnohonásobně víc. Vím, že autoři knihy Černá kniha komunismu a ani Pomlouvači to neudělají. A kdyby to někdo udělal, Velcí samci zařídí, že Přitakáváči se to nedozvědí, podobně jako nevědí o mrtvých, jež vyprodukoval experiment demokratického kapitalismu v Indii.

Do obžaloby „demokratického kapitalistického experimentu" je nutné připočítat také milionové oběti kapitalistického experimentu ve východní Evropě po pádu komunismu. Problém je pouze v tom jak. Kdo spočítá oběti svobody a demokracie? Vyhladovělé a zamrzlé bezdomovce, nadrogované mladé lidi, sebevraždy nezaměstnaných, zoufalých matek a starých lidí, kteří nemají na léky? Kdy současní svazáci a budovatelé kapitalismu spočítají oběti dnešního „demokratického kapitalistického experimentu" a budoucího „neoliberálního experimentu" na světě?

Je nutné vycházet z faktu, že Černá kniha komunismu mohla být napsána až po pádu komunismu, kdy bylo možné sbírat materiály v komunistických archivech a kdy svědkové mohli vypovídat beze strachu. Podobně až po pádu kapitalismu budou známy jeho oběti. Předpokládám, že jejich počet bude mnohem vyšší než počet obětí popsaných v Černé knize komunismu.

Co na to Pomlouvači?

„Když jsem navštívil Osvětim, byl jsem zhrozen. A když jsem navštívil Irák, pomyslel jsem si: Co našim dětem řekneme za padesát let, když se nás zeptají, co jsme udělali, když v Iráku umírali lidé?" Mairead McGuire, nositel Nobelovy ceny za mír, Severní Irsko

Co vědí o genocidě v Kambodži, o „Operation Splinter Factor" nebo o experimentech demokratického kapitalismu v Indii a v zemích třetího světa naši známí Pomlouvači socialismu a komunistů? To bych rád věděl.

To by byla zábava, kdyby vystoupili v televizní soutěžní relaci: Znáš zločiny kapitalismu?
Samozřejmě, milí Pomlouvači, toho se nemusíte bát, masmédia jsou v rukou Velkých samců a ti to nikdy nedovolí.

Rád bych věděl, co o tom ví například humanista s velkým H, prezident České republiky Václav Havel. Zda se při rozhovorech s bývalým prezidentem USA Georgem Bushem nebo současným prezidentem Billem Clintonem, při setkáních s ministryní zahraničních věcí USA Albrightovou zeptal na genocidu v Kambodži nebo na „Operation Splinter Factor", nebo snad na úspěchy MMF v rozvojových zemích? Domnívám se, že nikoliv. Předpokládám, že i kdyby se na to chtěl zeptat, neměl čas, protože pravděpodobně s profesionalitou středověkého potulného kazatele neustále pomlouval socialismus a komunisty.

Co vědí o genocidě v Kambodži a o experimentech demokratického kapitalismu hrdí budovatelé našeho kapitalistického experimentu, poslanci a vládní představitelé, mediální humoristé a novopečená domácí šlechta?

Předpokládám, že většina neví nic. Vždyť při pomlouvání socialismu a komunistů nic takového nebudou potřebovat. Stačí jim naučené fráze, když při zmínce o socialismu utrousí předepsanou formuli, jako například: „Tak to bylo za totality; Tak to bylo za bolševika; Tak to bylo, když jsme žili v tunelu; Tak to bylo během zločinů komunismu; Když nám komunisté neumožnili cestovat; Když byla zakázána svoboda slova, svoboda tisku, svoboda vyznání." Zdůrazní: „Bylo to v době, kdy umělci nemohli tvořit, kdy herci nemohli hrát, co chtěli, spisovatelé nemohli psát co chtěli, atd." Podobných frází je hodně. Masmédia nám je přednášejí jako pravidelné modlitby říkající: „Demokratický světe, ochraňuj nás od socialismu a komunistů."

Proč nám to nepřestávají opakovat? Protože tyto fráze jsou moderní analogií křesťanských, muslimských, buddhistických a jiných modliteb, kde se straší peklem a ďáblem, před jinou filozofií života — „Bože, neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od všeho zlého."

Z faktu, že genocidu v Kambodži, operaci Splinter Factor nebo experimenty demokratického kapitalismu v rozvojových zemích nikdo z uvedených Pomlouvačů při diskusi o zločinech komunistu nezmínil (alespoň o tom nevím), předpokládám, že o tom nevědí nic. Samozřejmě, je tu ještě druhá alternativa, že historii genocidy v Kambodži a operaci Splinter Factor dobře znají, ale absence morálních zásad jim umožňuje nemluvit o tom pravdu. Obě alternativy poukazují na jejich nízké humánní vědomí. Pouze nevím, která společenská alternativa je nehumánnější?

A co další zločiny kapitalismu?

Dnes v noci bude na ulici spát 200 milionů dětí. Žádné z nich nebude na Kubě."
Nápis v Havaně (http://www.igc.apc.org/cubasoli/index.html)

Například, jak píši v další kapitole, podle údajů „The United Nations Children’s Fund (UNICEF)" a „The UN Economic Commission for Africa" se odhaduje, že kapitalismus v Africe, Asii a Latinské Americe od roku 1982 ročně způsobil smrt přinejmenším 6 milionů dětí mladších 5 let. Je to 16 438 dětí denně. Představme si, že v Praze denně před popravčí četu nastoupí 16 438 dětí mladších 5 let a všechny zastřelí. Kdybychom na jedno dítě vymezili 50 cm a postavili je vedle sebe na dálnici, je to 8 219 m dlouhá popravčí četa za den. A druhý den znovu a znovu. Za kolik let bychom zaplnili mrtvolami těchto dětí krajnice našich dálnic, které by tam ležely jako důkaz zločinů kapitalismu? Nevím, ale předpokládám, že Velcí samci a Pomlouvači s mobilem na uchu během jízdy by je ani nezaregistrovali, podobně jako neregistrují údaje, jež vydává OSN.

A co další zločiny? Je jich mnoho. Jsou zaznamenány v černých knihách kapitalismu, některé z nich uvádím v seznamu literatury. Obsahují stovky stran faktů, zločinů kapitalismu, o nichž se Přitakávači nemají dozvědět. Nemám chuť je uvádět, ale pro zajímavost si čtenář v dalších kapitolách může prohlednout seznam suverénních států, jež USA bombardovalo po druhé světové válce. Bylo jich 26. O každém se dá napsat kapitola. Většina bombardování byla krutější a nemorálnější než humánní vojenské bombardování Jugoslávie v roce 1999. Podobně by se daly napsat další kapitoly o plánovaných i uskutečněných atentátech na prominentní osoby, na nichž měly USA podíl. Takový seznam publikoval William Blum v knize [5] http://members.aol.com/bblum6/assass.htm.

A co zločiny mezinárodních korporací na obyvatelích Afriky, Asie, Latinské Ameriky? Kdo je sepíše, odsoudí a potrestá? Co o nich vědí Pomlouvači socialismu a komunistů, Velcí samci a PřitakávaČi? Skoda mluvit. Byly by to pouze další kapitoly, jež je zatím zbytečné psát. Asi bude nutné ještě dlouho čekat, než mozkové hardwarové a softwarové vybavení programovatelných biologických strojů k tomu doroste.

Dokončení

Z knihy : Ondráš, Karol: Bohové současných mytologií. Černá kniha tzv. demokracie.  EKO konzult, Bratislava, 2001