Křižácké tažení proti komunismu (2)
Černá kniha komunismu
„Akceptovat názory znamená získat dobrý pocit, že máme pravdu, aniž bychom museli myslet." C. Wright Mills: The Power Elite
„Černá kniha komunismu; zločiny, teror, represálie" [1] má výstižný název. Každý hned ví, o čem je řeč. Můj mozek ji ke čtení doporučuje každému, kdo se chce přesvědčit a tipnout si; za jaké lidi nás její autoři považují. Kniha jako součást křižáckého tažení proti komunismu má ovlivňovat myšlení Přitakávačů a lidí, kteří o historii zločinů kapitalismu a komunismu neměli a nemají možnost získat objektivní informace. (Z vlastní zkušenosti musím říci, že obstarat si informace o zločinech kapitalismu je pro běžného občana téměř nemožné.) Je psána pro lidi, kteří nemají smysl pro objektivní zpracovávám informací. ČERNÁ KNIHA-komunismu poskytuje pouze ty informace, tu část pravdy, která ukazuje zločiny, teror a represálie komunismu ve světě. Druhou stranu pravdy vůbec nezmiňuje. Všechny informace podává absolutně jednostranně, bez vysvětlování souvislostí. Je to krásný příklad úpadku logického myšlení morálního úpadku autorů, kteří předpokládají, že většina čtenářů je nevzdělaná a nemá možnost získat objektivní informace (v tom mají pravdu). Možná se domnívali, že většina čtenářů nemá mozkový potenciál zajišťující exaktní myšlení.
Zločiny komunismu a kapitalismu mne vždycky přitahovaly. Jako vědecký pracovník zajímající se o fakta, a ne o citové výlevy, jsem chtěl srovnat deset let kapitalismu na Slovensku, léta 1990 – 2000 a deset let socialismu, léta 1980 – 1990. Proto jsem si ČERNÁ KNIHA-komunismu koupil v naději, že v ní najdu poutavé informace. V knize je také kapitola s názvem Střední a jihovýchodní Evropa, která má 56 stran a napsal ji Čech Karel Bartošek. V ní jsem se chtěl dozvědět následující údaje:
1. Kolik nevinných lidí bylo v bývalém Československu popraveno z politických důvodů v roce 1945, kolik v roce 1946, v roce 1947 atd., až do roku 1989. Z grafu závislosti počtu popravených jsem chtěl zjistit, jak se názory v Komunistické straně Československa a ve společnosti měnily.
2. Kolik nevinných lidí bylo v bývalém Československu vězněno z politických důvodů v roce 1945, kolik v roce 1946, v roce 1947 atd., až do roku 1989. Z grafu závislosti počtu uvězněných jsem chtěl poznat, jak se názory v Komunistické straně Československa a ve společnosti měnily.
Nic takového jsem tam nenašel. Tyto důležité údaje nebyly statisticky zpracovány. Zločiny, teror a represálie komunismu se popisovaly chaoticky, s důrazem na podrobný popis jednotlivých případů. Události se vykreslují takovým stylem, aby emocionálně působily na Přitakávače a ne aby statisticky přesně dokumentovaly zločiny komunismu.
V diskusích o zločinech komunismu jsem zjistil, že téměř každý ví, že šlo o velké zločiny a komunisté byli zločinci, zavedli totalitu, omezovali svobodu a demokracii. Konkrétně o zločinech komunismu většina nevěděla téměř nic. Každý zpravidla znal 0-5 exemplárních příkladů, kdy komunistický režim u nás někoho popravil, případně uvěznil nebo jinak omezoval. Připadalo mi to podobné, jako když v Německu Hitlerova mládež ve 30. letech terorizovala Židy, přičemž věděla, že Židé škodí Německu, jsou odpovědni za chudobu a postavení Německa v Evropě, ale proč konkrétně, to nikdo nevěděl. Podobně rudé gardy v Číně v 60. letech osm let dělaly kulturní revoluci proti všemu, co bylo nekomunistické. Všichni věděli, že staré čínské kulturní tradice brání, aby komunismus mohl úspěšně postupovat, ale odpovídat na otázku proč a jak dokázal málokdo. Podobné to bylo také u nás při souzení kulaků a buržoazních nacionalistů a v mnoha dalších případech.
Protože při souzení zločinů komunismu nechci být v podobné pozici jako členové Hitlerovy mládeže, rudých brigád nebo komsomolu, začal jsem hledat konkrétní údaje o zločinech komunismu u nás. Musím říci, že to šlo velmi těžko, mnohem hůře než popsat zločiny kapitalismu.
– Chtěl jsem zjistit, kolik nevinných lidí během socialismu u nás ročně zemřelo nepřirozenou smrtí a srovnat, kolik jich tu umírá nyní, za kapitalismu. Mezi nimi jsou zahrnuti všichni, kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, tj. komunisté je nechali popravit, byli zavražděni, spáchali sebevraždu, zemřeli na následky drog, ztratili se, shořeli při požáru, utrpěli smrtelný úraz, zabili se při autonehodě a podobně. Jinak řečeno, kolik mrtvých nevinných lidí ročně produkoval socialismus a kolik nyní produkuje kapitalismus.
– Chtěl jsem se dozvědět, kolik nevinných žen bylo u nás během socialismu ročně znásilněno a srovnat, kolik je zde znásilněných nyní nebo se nechá denně znásilňovat pro peníze v erotických nebo jiných „privátních" salonech.
– Chtěl jsem se dozvědět, kolik nevinných dětí se stalo obětí drog za socialismu a kolik v současnosti.
– Chtěl jsem se dozvědět, kolik lidí muselo krást, aby za socialismu nějak přežilo a srovnat, kolik je to dnes. Kolik lidí mělo a má dvě a víc zaměstnání, protože jedno je neuživí.
– Chtěl jsem se dozvědět, kolik lidí muselo z kontejnerů vybírat odpadky, aby se nějak uživilo a kolik je jich nyní.
– Chtěl jsem se dozvědět, kolik lidí potřebuje k životu antidepresiva – legální drogy, jež dělají svět růžovějším. Jak stoupá nebo klesá alkoholismus.
– Kolik mladých lidí plánuje odejít do světa, protože se doma neuživí. Zda je těchto lidí více nebo méně než za hospodářské krize před druhou světovou válkou v bývalé kapitalistické Československé republice.
– Chtěl jsem se dozvědět, kolik mentálně a duševně postižených produkoval socialismus a kolik jich produkuje kapitalismus? Bohužel, větší část těchto údajů jsem v našich statistikách nesehnal.
Pokračování
Z knihy : Ondráš, Karol: Bohové současných mytologií. Černá kniha tzv. demokracie. EKO konzult, Bratislava, 2001