AKTUÁLNÍ IDEOLOGICKO-POLITICKÉ OTÁZKY MKH (1)

logoELISÉOS VAGENAS, ŘECKO – Je bez pochyb, že zvolené téma je velmi široké a mnohé může být dnes řečeno. Ve svém příspěvku se soustředím na 7 klíčových okruhů, které nás v Komunistické straně Řecka zaměstnávají v první řadě, ale také na ideologicko-politické rozpory charakterizující současné komunistické hnutí.

Hodnocení současného světa

Nutným předpokladem k narýsování strategie komunistického hnutí je správné hodnocení charakteru současné epochy. Výsledkem kontrarevoluce v SSSR a ostatních socialistických zemích je obecná chaotická situace. Existují tací, kteří dokonce hovořili o „konci historie", čímž chtěli vyjádřit své přesvědčení, že kapitalismus je věčný. Existují jiní, kteří se snaží přesvědčit, že je realizovatelný kvalitativně vyšší systém, odlišný od toho, jak jej definovali a analyzovali Marx a Lenin, a které pojmenovali jako stadium „globalizace" nebo „super-imperialismu".

Jaká je však skutečnost? Podle našeho názoru jakékoliv změny, ke kterým dnes, tedy v době současného kapitalismu dochází, nezpochybňují základní charakteristiky kapitalismu, jak je odhalil Marx a Engels. Marxistická analýza akciové korporace jako výsledku zespolečenštění výroby a pasáže, které vysvětlují zrání objektivních podmínek pro přechod k vyššímu výrobnímu způsobu, zůstávají nezpochybnitelné a mohli bychom říci, že současná doba jejich platnost ještě více potvrzuje. A to proto, že existuje rozpínání akciového soukromého vlastnictví výrobních prostředků, ještě větší oddálení jejich vlastníka od bezprostředního procesu řízení, ale také rozšiřování a uplatnění akciových forem vlastnictví v nových oborech jako např. zdravotnictví, vzdělání, kultura, sport ad. Současné monopoly nejsou ničím jiným než velkým soustředěním kapitálů akciových korporací s velkým podílem na trhu, což dokládá, že se dále vyostřuje základní rozpor kapitalismu: zespolečenštění výroby a práce naproti soukromému vlastnictví produktů. Lenin, budující své teorie na základě marxistického přístupu, definoval základní charakteristiky současného kapitalismu v jeho nejvyšším stadiu – v imperialismu, což platí i dnes. Na základě výše uvedeného považuje Komunistická strana Řecka současnou epochu za epochu přechodu od kapitalismu k socialismu a na tomto závěru buduje svou strategii s cílem „přiblížit se" proletářské revoluci.

Různé globalizační teorie podporují uvězněni lidových hnutí v rámci kapitalismu tím, že často předkládají rozporuplná a navzájem se vyvracející hesla jako např. „Člověk nad ziskem!", a to ve chvíli, kdy zásadní otázkou třídy pracujících a všeho lidu je jak se zbavit kapitalistických zisků. Zároveň se snaží prezentovat zdánlivě třídně neutrální přístupy k vysvětlení společenských fenoménů. Hovoří např. o rozporech a antagonismech „Severu a Jihu", „rozvinutých a zaostalých zemí" a snaží se zavést dělnickou třídu do pasti „jednoty" s tzv. národně orientovaným kapitálem, tedy s buržoazií té které země (nebo její částí), a vyvolat pocit antagonismu s dělnickou třídou ostatních zemí právě na základě argumentů o zvládnutelné globalizaci. Snaží se dezorientovat dělnické hnutí, a tak mu zakrýt základní rozpor mezi kapitálem a prací. Hnáni „druhou mízou" recyklují starý trockistický argument o tom, že socialismus nemůže zvítězit v jedné zemi nebo ve skupině zemí, že buď zvítězí všude, nebo nikde. Tento názor prohlašují za svůj hlavně přívrženci tzv. nové levice, tedy politické síly současného pravicového oportunismu, a sociální demokracie, jenž hovoří o překonání stadia zápasu na národní úrovni a zároveň o současné socialistické reformní změně celé Evropské unie prostřednictvím „chytrých" reforem.

Jedná se o však názory, které komunistickému hnutí velmi škodí. Marx vyslovil generalizující směrné linie, které nám pomáhají přiblížit se k podstatě problému. V Manifestu komunistické strany zdůrazňuje, že dělnická třída musí v první řadě bojovat se „svou" národní buržoazií, aby tímto způsobem přispěla k celosvětovému procesu budování beztřídní společnosti. Konkrétně uvádí: „Boj proletariátu s buržoazní třídou, pokud ne obsahem, tak alespoň formou, je na svém počátku národní. Přirozeně proletariát každé jednotlivé země se musí zbavit ze všeho nejdříve své národní buržoazie."‘ Lenin v roce 1916, tedy ještě před Říjnovou revolucí, se ve své stati „Vojenský program proletářské revoluce" jednoznačně vyjadřuje, že: „Rozvoj kapitalismu je ve svém nejvyšším stadiu nestejnoměrně rychlý v jednotlivých zemích. Ani tomu nemůže být jinak v podmínkách tržní výroby. Odsud vyplývá jednoznačný závěr, že socialismus nemůže zvítězit ve všech zemích naráz. Nejdříve zvítězí v jedné zemi, nebo skupině zemí."

Jsme pevně přesvědčeni o tom, že revoluční hnutí musí zavrhnout názory politických sil, které jednak upustily od historického úkolu revoluční změny společnosti a zároveň se snaží zakrýt svou kompromisní pozici ke „globalizaci". Soudíme, že nutnost revoluční změny a budování socialismu musí být artikulována komunistickými stranami, jež musí nutně být v opozici snahám buržoazních politických sil o spoutání lidových hnutí a všech dalších subjektů zpochybňujících imperialistický systém a jejich uvězněni v jeho rámci. Nutnost revoluční změny musí být vyslovena bez ohledu na to, v jakém stadiu se nachází poměr sil v té každé zemi, neboť vychází z charakteru epochy přechodu od kapitalismu k socialismu, jejíž cestu otevřela právě Velká říjnová socialistická revoluce.

Pokračování

Kol. aut.: K aktuální problematice jednoty komunistického hnutí. Sborník vystoupení na XXV. Pražské teoreticko-politické konferenci s mezinárodní účastí. Vyd. Orego, Praha 2008

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *